Už přesně nevím, kolik kontejnerů jsme měli odvozeno při posledním článku, zato ale už vím, kolik kontejnerů bylo potřeba na odvoz naší hromady. Ani tři, ani pět, ale rovnou deset.

Deset kontejnerů plných utrpení a fyzického mučení, které jsme rozvezli do našeho okolí. Ale, povedlo se a po cca čtrnácti dnech nám na zahradě zůstala malá hromádka a totálně křivý terén.

Jedna věc totiž je odvozit hromadu, další pak srovnat terén do nějaké ne-trackingové podoby. A tak jsme vzali provázky a začali odkopávat “pupky”.

A hned z toho byl další kontejner. Rytí bylo peklo, protože už pár dnů svítilo sluníčko a půda byla kvalitně ztvrdlá.

Dalším krokem bylo zrytí celého terénu, abychom tam pak mohli vysadit trávu a udělat záhony a vůbec nám tu něco rostlo. Po dobu stavby v zadní části zahrady střídala těžká technika následovaná pak masivní hromadou hlíny, takže bylo vše kvalitně udusané.

Naštěstí se mi povedlo půjčit rotavátor od stejné dobré duše, která mi půjčila moto-kolečko. Druhá veklá klika byla, že den po zapůjčení přišel obrovský liják, který terén dost rozmočil a změkčil. Nebýt toho, zřejmě bych to ani tím rotavátorem nedal.

I tak jsem ale musel některá místa rýčem předrýt. Jakmile byla větší plocha příliš udusaná a tvrdá, rotavátor si vesele poskakoval na povrchu a do hlíny se ne a ne zakousnout. A to jsem mu dokonce na čumák přidělal jednu VPC jako závaží :).

Po dvou dnech hopsání a ježdění bylo zryto. Krom samotného rytí byla ještě dost výzva vyklidit celý plac od všech věcí a dřeva, které se tam naskládalo. Takže na terase to teď vypadá jak na tureckém bazaru.

A takhle vypadala zahrada po dokončeném rytí. Zhruba asi jako po útoku stáda krtků 🙂

Včera jsme pak začli rozoranou zahradu srovnávat do finální podoby. Bohužel, ani to ještě nebyly poslední výkopové práce na naší zahradě. Následovat totiž bude ještě výkop na závlahu. Ale jako první jsme potřebovali srovnat terén, neb se závlahou by se už s rotavátorem tak dobře zahrada neryla :).

Na srovnání terénu přišel na řadu opět starý dobrý provázek a dvě VPC cihly. Natáhnout,urovnat, posunout. A znovu a znovu. Opět pakárna a další dva dny makačky.

Terén je tím pádem ale plus-mínus srovnaný a až na to párkrát zaprší, tak provedu finální korekci a zasypu případné nerovnosti. To už snad ale nebude tak hrozný.

Z naší hromady pak zbyl tenhle kompaktní monolit. Část ještě použiju na zasypání děr u plotů a část na dorovnání terénu a bude to. Zatím to vypadá, že jsme zbývající množství odhadli docela dobře a že to vyjde akorát.

A na úplný závěr dva timelapsy. Jeden v klasické rychlosti a druhý ještě více zrychlený. Záleží na Vás, v jaké rychlosti si přejete mé utrpení vidět :).

A tady zrychlené utrpení 🙂

A tady ještě jednou pozpátku 🙂

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉