Jelikož bylo dneska opět krásně, byl by hřích den nevyužít k nějakým těm aktivitám na stavbě 🙂 Navíc toho máme na zítra ještě hodně, takže trošku honíme čas, abychom v úterý mohli vylít věnec i schody.
Začali jsme tím, že jsme dokončili věnec. Bylo potřeba naohýbat roxory v příslušných délkách a úhlech, což se ze začátku zdálo trošku jako oříšek, ale nakonec to šlo docela hladce. Roxory jsme pak svázali se zbytkem věnce a podložili je zbytkami Ytongu, aby neležely přímo na cihlách.
Následovalo dokončení bednění nad příčkami, kam z věnce vyčnívá zpevňující železo. Opět žádná velká věda, kromě toho, že odpoledne pořádně foukalo a když se do OSB desek opřel vítr nahoře nad věncem, tak to málem odneslo nejen desky, ale s nimi i L. Ono se není co divit, na stavbě už zhubnul 12 kg, na podzim ho budem muset poutat lanem, aby nám neulítl 🙂
Když jsme dokončili šalování, pustili jsme se ještě do zapření spodních desek schodiště, protože se nám pořád nezdály natolik stabilní, aby unesly 2 tuny betonu. I. tedy nanosila asi 50 palet, aby pak L vyhodnotil, že bude lepší to podepřít podpěrnými sloupy, takže se pak asi 20 palet zase přenosilo hezky zpátky. Ale výsledek je ucházející, desky šalování se už skoro vůbec neprohýbají, když se po nich skáče (otestováno) 🙂
Kdybych měl dneska u nás na stavbě pořádat workshop, pojmenoval bych ho asi “Kurz šikovné ruce”. Na barák jsme dneska dorazili až kolem jedenácté. Ráno jsme totiž měli odpočinkové…. leželi jsme v posteli, já programoval a I. řešila okna ;-).
Na baráku jsme pak celý den jen vázali a vázali a vázali a vázali. Nejprve jsme připravili armovací koše pro dlouhé rovné stěny. To bylo ještě docela easy, čtyři koše, tři z toho 6m dlouhé, a čtvrtý 4m.
Opět jsme měli naohýbané třmínky dopředu, takže šlo opravdu jen o to je svázat.
Když byly hotové roviny, začalo to být zajímavější. Jelikož máme na jižní straně vikíř, který bylo také potřeba svázat věncem, bylo potřeba správně naohýbat roxory a připravit koš, který spojí věnec nad vikýřem s hlavním věncem.
U prvního se nám to bohužel napoprvé nepovedlo, takže jsme ho museli převázat a lehce poupravit (i flexa tam hrála svou roli), ale pak už tam sedl “jak prdel na hrnec”.
Co se nám naopak osvedčilo, tak nejlepší ohýbačka je strčit roxor do některé z děr ve vépécéčku a ohýbat přes hranu cihly. Roxor v ní drží, nekroutí se a není s tím ani moc práce.
S nabytým know-how jsme vyrobili stejně i druhý (zrcadlový) koš na druhou stranu vikýře, tentokrát už napoprvé.
Jako poslední jsme pak dneska ještě zvládli připravit vyztužení příček, které nad sebou mají roxory jen dva a ty jsme napojili cik-cak na armovací koše a podepřeli zbytkama ytongu, aby drželý tvar a správně je obtekl beton.
A tím jsme dneska skončili. Zítra nás čeká doarmování a napojení štítů a ve zbytku času budu dopřipravovat obednění příček a další drobnosti, abychom to v pondělí všechno stihli.
Dneska jsme s projektantem a zedníkem budovali schody. Ono se to řekne betonové schody, ale co to obnáší, to jsme i přes různé články na serveru svépomocí.cz úplně netušili.
Větší část dne jsme připravovali spodní desku pro vylití schodů. Jelikož máme schody do “L”, bylo potřeba správně vyšalovat (jestli se tomu teda u schodů takhle říká) celé stoupání schodů.
V praxi to znamenalo, že projektant stál na žebříku, měřil a skládal, zatímco my se zedníkem jsme postupně řezali jednotlivé díly. Rozměr každého dílu byl kolem 2cm-5cm x 170cm, typicky nějak zkosený a o něco se rozšiřující. Prostě takové puzzle pro dospělé.
Dneska byla se mnou na baráku také I., která měla původně už dnes vázat arma-koše. Protože ale kolem schodů byla docela hoňka a k železu jsme se vůbec nedostali, věnovala se I. většinu dne přeměňovaní popadaných a neužitečných jablek na jablka užitečná – vyrábějící slivovici (tey přesněji calvados). Jelikož se nám už trochu ochladilo, přesunula se I k našim dočasným peletkovým kamnům 🙂
Kolem třetí jsme měli hotové všechny díly a vše usazené, takže jsme rozdělili úkoly na další dny a řešil,i kdy a jak co stihneme a na kdy objednat beton.
Nakonec to vypadá, že původně plánované úterý zvládneme. Znamenalo to ale, že jsme ještě do sedmi hodin se zedníkem zdili některé příčky, aby se na nich mohl “zatáhnout věnec” dovnitř domu a tím získat (předpokládám) větší tuhost celého obvodu druhého patra. Dál to pak také znamená, že o víkendu budeme s I. připravovat všechny železa ve věnci a v pondělí opět za pomoci projektanta dořešíme schody a doladíme zbývající věci na věnci.
Tak snad se zadaří a tentokrát to dáme bez betonopádu ;-). Timelapse video tentokrát (zatím) není. Dneska jsme dali kameru dovnitř domu s přímým záběrem na vznikající schodiště, ale počkám ještě na pondělní část a pak z toho uděláme celý timelapse.
Poslední dva pracovní dny (tzn úterý a dneska, tj čtvrtek. pondělí a středa měl zedník volno, tak jsme řešili spoustu jiného) jsme bednili horní věnec a připravovali ho na vylití betonem.
Je to celkem drbačka, ale docela to jde. Rovné plochy jsou snadné – OSB desky na půl, na hřebíček nebo na roxor usadit a jde se dál. Později až se do bednění vloží roxory, tak se ještě sváže bednění vázacím drátem nebo chytne ještě dřevem naštorc.
Šikmé plochy jsou pak trochu geometrická výzva, ale když jsme přišli na to jak přenášet sklon na desku, šlo to také. Je potřeba si nejdřív nakreslit sklon na desku a ten pak posunout o šířku cihly, aby deska správně dosedla. Pak změřit délku sklonu a stejný úhel nakreslit i tam. Pak už jen vzít mafla, uřezat a modlit se, že to správně zapadne ;-).
Dneska jsme dodělali obednění celého věnce, zbývá udělat jen bednění seshora, aby beton za šikminou a vikýřem nevytekl. Ale to uděláme až po tom, co do bednění vložíme roxory, aby se nám tam roxory dávaly co nejlépe.
Taky jsem dneska od čtyř měli na baráku naše oblíbené brigoše, kteří tentokrát pomáhali s nošením zbylých cihel z horního patra dolů na paletu. Cihel zbylo relativně dost, odhadem tak tři palety nejméně. Ale úplně se o ně nebojím, buď skončí jako plot, nebo jako terasa, gril, udírna nebo cokoli jiného 😉
Zítra ráno vyzvedávám třmínky, přes den navážeme armovací mini-koše a vložíme do bednění. Zároveň zítra začínáme se schodama, které bychom chtěli během zítřka a pondělka dodělat, aby v úterý mohl dojet další mix. Tentokrát to máme vymyšleno tak, že dojede mix s dopravníkem, který je o dost levnější než mix+pumpa, tak uvidíme.
Jinak co se jiných novinek týče, tak o víkendu jsme si koupili nový aku-šroubovák. Původně jsem vůbec aku věci kupovat nechtěl, ale po konzultaci se zedníkem, který má aku 7 let a baterky stále jedou jsem změnil názor. Akorát je potřeba koupit aku né za 1000kč, ale za 4000kč a pak by snad měla vydržet. Vybrali jsme nakonec od metabo, váhou i velkostí prcek, ale silou víc než většina velkých. Krouťák má 34Nm, což je hodnota, který utáhne i dost velké vruty ve dřevě nebo turbošrouby přímo do cihly a zároveň váží i s baterkou necelé kilo. Docela mazlík ;-).
A druhá akce, co ještě stojí za zmínku, o víkendu jsme udělali druhé kolo odvozu odpadků z pozemku. Ačkoli to na začátku vypadalo jen na trochu, bylo toho nakonec zase plný vozík. Většina byla jako minule plast a igelity z balení palet, pak nějaké papíry od cementu a jeden pytel komunálu. Tentokrát jsme to hodili do Asy, takže máme i doklad o ekologické likvidaci, kdyby ho chtěli (jakože ho asi chtít budou….).
No a to je asi tak všecho. Ještě video z dvou posledních dnů:
Tento týden se toho moc neděje. V pondělí a ve středu zedník potřeboval volno, takže jsme tyhle dny strávili různým nezáživným zařizováním a sháněním materiálu na věnec. Taky jsme odvezli Bramboru do servisu na výměnu silentbloků, takže jsme dostali na hraní náhradní 530D v kombajnu. Bohužel jsme ho zapomněli vyfotit, ale vypadal nějak takhle.
Nedá se říct, že by s ním nebyla legrace, odpich do kopce byl skutečně impozantní, ale je to už takový koráb silnic, v zatáčkách to nedrží tak hezky jako naše trojka a celkově je to spíš pohodlné auto, než sporťák. Takže jsme byli rádi, když nám vrátili našeho černouška 🙂
Ve středu jsme se pak byli podívat na okna ve Vekře a v Internormu. A bohužel, tak jako asi už tolika stavebníkům před náma, Internorm i nám nejspíš zničil život 🙂
Začali jsme Vekrou, tam se odehrálo spíš stylem udělej si sám, protože jediný obchodní zástupce na prodejně na nás měl asi pět minut a pak odjel. Takže jsme se prošli po vzorkovně, pohráli si s jejich oknama a konstatovali, že nás to teda úplně nepřesvědčilo.
Poučný byl nicméně kontakt s PSK systémem, takový pomyslný stupeň mezi normálníma balkónovkama a HS portálem. Původně jsme PSK otvírání plánovali do pracovny. No teď už víme, že si ho tam nedáme. Otvírání pro nás bylo tak krkolomné a práh okna byl tak vysoký, že jsme ho jednomyslně zamítli. Když nám to finančně vyjde, dáme HS portál, když ne, tak normální balkónové dveře.
Naše další kroky pak vedly do protějšího showroomu Internorm. Celkový dojem z oken i z jednání s námi by se dal popsat asi jako jízda v bramboře proti dacii. Pán se nám věnoval asi 2 hodiny, vše nám ukázal, vysvětlil… A okna jedna báseň. Okolo lesa pole lán, hoj jede jede z lesa pán… No všichni víme, jak to dopadne, sestrovražda, pak trochu zombárna a jako vyvrcholení hromadný masakr sekerou. Podobné kataklyzma asi můžeme předpokládat, až dorazí cenová nabídka 🙂
Cestou domů jsme se ještě stavili v Lomaxu, abychom si nechali nacenit ještě předokenní žaluzie. Tam prý můžeme počítat s cenou tak kolem 200 fíků, no asi se s povděkem vrátíme do mého rodiště a zkusíme poptat ještě vsetínský Climax.
Večer jsme se pak ještě zastavili u známých známé, kteří nás velmi ochotně přivítali ve svém pasivním domě z roku 2011. Shodou okolností mají okna stejně jako náš projektant od stolařství Vašíček a jsou s nimi moc spokojení. To je náš horký kandidát v soutěži o modré obrázky z naší peněženky 🙂 K nim si ale budem muset udělat trošku výlet, ti jsou ze Skalice nad Svitavou. Spojíme to ale s vzorkovnou koupelen, kde musíme najít vanu, do které se vejde menší sloník nebo L. 🙂
Á propos, proč zrovna sloník:
Potkají se dva kamarádi.
- Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl
- Výborně, člověče, pořídil jsem si slona.
- Slona? Co s ním?
- To je ti báječná věc. O krmení se nemusím starat, spase mi trávník, takže ho mám jak golfový hřiště, umeje mi auto, děti si ním hrají. No fakt skvělý.
- To zní dobře. Na kolik přijde takovej slon?
- Tak většinou kolem třiceti tisíc, ale že jsi to ty, prodám ti ho za dvacet.
- Fajn, domluveno
Potkají se po pár týdnech
- Teda ty jsi mi dal! Trávník zdupanej, stromy olámaný, všude samý hovno, rozsednul mi auto, děti se ho bojej a manželka se chce rozvádět!
- Nehezky mluvíš o sloníkovi, takhle ho neprodáš...
Pec ani troubu nemáme, takže chleba zatím nebude, zato zdí už jsme postavili… 🙂 A dneska jsme pokračovali.
V noci a ráno nám sice do stavby trošku napršelo, to proto že včera hókal ten pitomý vlak 🙂 My jsme si z toho včera dělali srandu, ale je vidět, že lidová moudrost předávaná z generace na generaci platila a platí, vnizkla z toho tedy pěkná pranostika: Zahóká-li dvakrát vlečka, bude ráno z hlíny břečka.
Ráno už naštěstí nehókalo, takže v 8 se počasí umoudřilo a celý den už ani kapka 🙂 Mohli jsme tedy začít, a to hned pěkně zvostra. Na stavbu jsme dovezli dva 3,5 m dlouhé a 7 cm široké překlady nad okno v ložnici. Na první pohled vypadaly trošku lehčí, než nakonec byly, každý vážil dobrých 120 kg. Dostat je do prvního patra a pak usadit nad okno jenom ve třech byla dnes první a rozhodně ne poslední zkouška našich bicepsů.
Ale kdo se bojí, nesmí na stavbu, což rozhodně není náš případ, takže kolem deváté už si překlady spokojeně hověly nad oknem.
Pak jsme si zase spokojeně zdili až do chvíle, kdy jsme zjistili, že jsme to asi trochu přepálili s počtem cihel a že to, co brigoši před dvěma dny nosili pěkně nahoru, budou asi co nevidět zase pěkně nosit dolů.
Odpoledne se na nás pak přijel podívat projektant, který nám schválil zvětšení okna nad schody a rozkreslil nám na zeď schodiště do prvního patra. Jakmile vylijeme věnec, začneme šalovat a pak už budeme moct chodit i do patra jako lidi, ne jako opice 🙂 Z čehož máme pochopitelně velkou radost.
Odpoledne pak dorazili na dvě hodinky brigádníci. Ti nám nejdřív pomohli usadit zbývající překlady, no a pak si kondičně dali nošení cihel z patra dolů k plotu na pozemek.
Vzali to sportovně a za hodinku odnosili první půlku, druhá tam na ně čeká příští týden. Takže teď už tam máme aspoň trošku uklizíno.
A takhle už vypadá náš barák ze všech stran.
A tady je dnešní videoreport.
Skřítkové zedníci zanechte spánku, vezměte kladivo, lžíci a fanku
Dneska byl naštěstí opět pohodový den, kdy jsme si prostě jen zdili a zdili. Začali jsme tím, že v místě budoucího štítu jsme vztyčili lať do příslušné výšky a od ní natáhli provázky, abychom se jich při zdění mohli držet.
A pak už jsme jeli jednu cihlu za druhou. Výsledkem jsou skoro hotové obvodové zdi a načlé příčky. Naštěstí počasí zatím drží, sice se trošku ochladilo, ale neprší, takže není potřeba zakrývat zdi nebo materiál a práce pěkně odsýpá.
Dneska jsem k nemalé radosti našeho zedníka opět trošku překonával svoji výškofobii, to když jsem vylezl na kozu a stál na vratké desce už asi 7 metrů nad zemí, což bylo náležitě zdokumentováno a tady je důkaz. Až dokončíme stavbu, tak už se snad nebudu bát vylízt ani na ty rozhledny, kvůli kterým se mi jeden známý pořád směje (zdravím Chlupe 🙂 )
Poslední dnešní zážitek byl, když se jeden z našich pomocníků zaposlouchal do právě projíždějící houkající vlečky a filozoficky pronesl: “Dneska zase hóká a hóká, to zas bude večer pršet.” To mi nedalo a zeptal jsem se, proč by mělo pršet, jestli se to podle toho vlaku nějak pozná. A on na to, že jo, že vždycky když houká, tak pak večer prší. A že já vůl vždycky koukám na radar, když je to přitom takhle jednoduché 🙂
A tady ještě dnešní video, kde je na konci vidět už skoro finální tvar baráku:
Dnešní den na stavbě byl sice fyzicky náročný, ale jinak dost poklidný. Byl jsem tam s dvěma zedníkama a jedním brigádníkem, věichni už jsme relativně sehraní a tak šlo všechno pěkně jako na drátkách.
Zatímco zedník č. 1 dodělával první šár a později pak zakládal i příčky, já s druhým zedníkem a brigošem jsme pokládali další šáry.
Celkově to dneska pěkně odsejpalo, protože dlouhý rovný stěny jdou pomocí saní a rovných cihel téměř samy – jen se holt musí ty malé, rovné a pekelně težké cihly nanosit ;-).
Na konci dne jsme měli hotovou celou severní stranu bez překladu:
a čtyři až pět šárů na všech ostatních zdech:
Zítra je v plánu vyzdít všechna okna a ve čtyři dorazí více brigošů, aby nám pomohli usadit všechny překlady nad okna.
Dnešní ráno bylo klasicky hektické. Na půl sedmou byl domluvený kamión s cihlama, protože se to tak hodilo jak dopravci, tak pánovi s Atlasem (taková velká potvora s hráběma, co umí skládat palety). Nedalo se nic dělat, budíček v 5:30 pěkně za tmy a na 6:30 na pozemku.
Postupně dorazil jak kamión, tak dodávka se zbývajícíma paletama. Atlas dorazil také včas a po cca 1.5hodině bylo složeno a vše připraveno na příjezd jeřábu, který měl dorazit kolem poledne a vše vytahat do prvního patra.
Ráno pak dorazili dva brigošové. Jeden, který je s námi od samého začátku a je na něj spolehnutí. Nesmí se mu dávat příliš komplikované úlohy, ale když se mu vysvětlí, co je potřeba, tak zabere a udělá to. Druhý, ten byl u nás dnes podruhé. Včera ho sebou vzali jiný dva brigošové a fakt jsme do něj vkládali hodně nadějí. Vypadal, že umí zabrat, že má už docela rozum a hlavně, nebyl už školou povinný.
Ráno jsme rozdali úkoly. Brigoš č. 1 pomáhal zedníkovi zatímco ten druhý, po ověření si že se nebojí výšek dostal kango a odsekával na stropní desce beton přesahující cihly. První cca hoďku pracovali oba pěkně a nebylo problému. Bohužel pak se brigoš č.2 začal zpomalovat a postupně více a více kouřil/kecal/zdržoval ostatní a méně kangoval. Nakonec to dospělo do bodu, kdy 5 minut držel kango a 5 minut kecal (přímo jsem mu to stopoval ze zdola, abych mu nekřivdil).
Po tom, co jsem dole vyřídil emaily/telefonáty, jsem dorazil nahoru a říkám mu, že nemám nic proti pauzám po tom co kanguje, ale že schéma 5min práce a 5min kecání je trochu moc. Co následovalo mne fakt dostalo. Týpek naprosto nekontrolovaně vybublal a začal na mne řvát, že tu jedinej dělá a ostatní se flákají, že od kanga ho bolí ruce a musí odpočívat a že nechápe kde je problém.
Než jsme stihli problém více řešit, dorazil majitel půjčeného bednění, takže jsme šli nakládat. Po tom, co bylo hotovo jsem, si ho vzal stranou, abych problém rovnou vyřešil. Když mu vysvětluju, že mu opravdu nemůžu platit 80kč/hod za to, že se tam vybavuje, vysvětlil mi, že má chudák nejtěžší práci, že druhej brigoš jen podává cihly a že je vesmír vůči němu děsně nespravedlivý.
Argument, že brigoš č.1 maká už měsíc naplno a že on je tam druhý den, tudíž dostal přidělenou práci, jaká je potřeba, smetl ze stolu se slovy, že on přece taky makal už měsíc jinde a že tudíž má namakáno a zaslouží si odpočinkovou práci. Když jsme se mu ještě stále přátelsky (pořád jsem věřil v nedorozumění) vysvětlit, že s prací souhlasil, raději se otočil a odešel. Trochu mne nasral, ale vzal do ruky kango, takže jsem to bral, že uznal svou vinu.
No ani prd. Kolem jedenácté vidím jak najednou odchází ze stavby a když se ptám co je, tak že prý “si jde na oběd, vrátí se za 30min ale mám mu strhnout klidně 2hodiny, protože to tak určitě dělám!”. No čeho je moc, toho je příliš a takovýhodle vysírání fakt nemám za potřebí. Ptám se teda, co má za problém, na to on už v naprostém amoku na mne řve, že za 80kč čistého tohle dělat nebude, že ON už minulý měsíc dělal na stavbě za 100kč a že za 80kč mu příjde adekvátní klidně 15minut kecat a odpočívat, protože je to málo.
No tak to už bylo fakt moc, trochu jsme si vyměnili názory (já kupodivu pořád slušně), že takhle to asi není ok a že ho teda vyplatím a může jít. Na to mne poslal skoro doprdele, že on nějaký prachy ode mne nemá zapotřebí, že on má peněz dost a vlastně mi chtěl jen pomoct a že já sem ta pí*a, co to nechápe. No, peníze dostal do koruny přesně, protože fakt nepotřebuju pak někde poslouchat, že krom toho, že chci aby makal, jsem ho ještě okradl.
Peníze dostal, prohlásíl cosi “nazdar” nebo možná “sbohem”, sedl na své kolo a zmizel v dáli. Kango dostal brigoš č.1 a zatímco tomu prvnímu trvala první část celkem 3h, ten první si s tím poradil ani ne za hoďku a postupně pokračoval dál. A tím jsme uzavřeli první část dneška :-).
Potom, co odjel, se na stavbě opět rozběhl poklidný frmol, kdy jsme tam zůstali já, zedník a brigoš č.1. Zatímco já jsem připravoval všechno na příjezd jeřábu, brigoš buď kangoval nebo se zedníkem zakládali první šár cihel.
Kolem dvanácté dorazil jeřáb. Byl to fakt macek oproti tomu předchozímu. Předchozí jeřáb měl problémy dosáhnout až do konce a to zvedal jen cca 100kg, zatímco tento měl zvedat 1tunu a až dozadu. Když jsem volal a objednával ho, říkám, že chci o jendu velikost větší jeřáb, aby zvedl palety a dosáhl až dozadu. Minule mi potvrdili, že takový mají a místo 700kč hod vychází na cca 900kč/hod.
Bohužel mne v tom fofru už nenapadlo se znovu na cenu ptát a jen jsem potvrdil váhu nákladu. No, jeřáb přijel, dvě hodinky jsme zvedali všechny palety nahoru (a šlo mu to fakt dobře) a když bylo hotovo, byl čas platit. A tady přišel dnešní druhý neočekávaný zážitek. Týpek říká pět-tisíc-sto-padesát. Já na to, coooo? A on, že hodina práce 1600kč. Říkám nenene, má to být 900kč, chtěl jsem ten druhý v pořadí, 1600 je moc. A na to on, že ten druhý nezvedne tunu, natož 2.5tuny (většinu palet jsme zvedali dokonce po dvou) a že jestli sem chtěl zvedat tunu+ do vzdálenosti 20m, tak že je to správně a je to on.
No nic, vyšpulil sem 5150 za jeřáb a šel si dát k obědu vystydlou pizzu z rozvozu. Když jsme to pak počítali, tak to pořád vyšlo levněji, než na to vzít ty paty a maty, co tam máme, protože včera nosili 4 palety cca 3hodiny ve 4 lidech, tzn 12 člověkohodin, tzn 3 člověkohodiny na paletu. Vzhledem k tomu, že dneska bylo palet 32 velkých, jedna malá a cca 800kg překladů, vycházelo by to na 33*3*80kč = 7920 + překlady, ze kterých by se minimálně posrali, nebo hůř, pustili by si je na nohu nebo by rovnou umřeli a ještě by to bylo na hodinovku dražší. Takže nic, buďme rádi, že jsou palety nahoře.
Potom, co bylo vyjeřábováno nahoru, už zedník jen zdil další část prvního šáru, já jsem značil budoucí okna a příčky a brigoš pomáhal, kde bylo zrovna potřeba. Jelikož většina dnešní práce nebyla úplně holčičí (krom provlékání kurten pod paletama), pustila se Iva do sbírání a očišťování popadaných jablek na naši budoucí vodníkovici. Zabralo ji to většinu dne a má zatím cca tři čtvrtě první běčky. Ale díky té vší lásce a péči, co tomu dává, věřím, že to bude ten nejlepší alkohol pod sluncem 🙂
Záznam celého dnešního dne včetně parníčku za 5150 kč (kdyby někdo nevěděl, proč parníček, tak vysvětlení najde tady) je k vidění opět na našem timelapsu zde:
