Browsed by
Tag: pergola

Giga akce pergola, část šestá – podkladové hranoly

Giga akce pergola, část šestá – podkladové hranoly

A jsme tu zas :). Pasy kolem pergoly pasují, štěrk v podlaze štěrkuje, obrubníky kolem nové podlahy kolem bazénu obrubníkujou. Co víc si přát. S tím, jak jsme alespoň část prací postupně uzavírali a dokončovali, začly ale vyvstávat nové otázky.

Kdo nám tedy finálně dodá zasklení? A neměli bychom ho tedy už objednat? A kde a jaká prkna koupíme na tu podlahu? No, začly zas těžké časy 🙂

Se zasklením to bylo nejsnažší. Tam jsme měli kandidáta Nenox a nakonec jsme u něho i zůstali. Finálně jsme se byli podívat ještě v jejich showroomu, vyzkoušeli jsme si různé typy uchýtů, zasklení, tažení a jiné drobnosti a bylo to.

 

 

Domluvili jsme se na zaměření, složili zálohu a rovnou si vymysleli i něco extra :). Abychom mohli začít řešit finální výšku podlahy i horní vrstvy štěrku, potřebovali jsme od nich rovnou připravit hliníkové profily, které jsou položené přímo na betonech.

Naštěstí to nebyl problém a do týdne k nám poprvé přijela parta montérů a začla dělat jejich magic.

Za pár hodin bylo hotovo. Hliníkove profily srovnané do absolutní roviny, položené na všech betonech přesně tam, kde bude za 8 týdnů stát naše zasklení. Blížíme se!

Profily precizne položené, navíc v případě patek pergoly pěkně zaříznuté, aby vše lícovalo. A ještě jsme dostali již zmíněnou pochvalu ohledně betonů, že je máme krásně rovné. 🙂

Tak tím jsme měli “vyřešenou” pergolu. Alespoň to, co bylo potřeba vyřešit akutně. Záloha zaplacená a nám začínalo běžet 8 týdnů do dodávky.

Do té doby zbívalo dořešit dřevo na podlahu, dodělat podlahu, ideálně opravit rozebranou dlažbu z venku a dodělat podlahu kolem bazénu. Nic velkého, 8 týdnů tak akorát 🙂

Giga akce pergola, část čtvrtá – podlaha u bazénu

Giga akce pergola, část čtvrtá – podlaha u bazénu

A jsme tu zas, s naším never-ending příběhem plným zvratů, nečekaných událostí a hlavně blbých nápadů, jak si přidělávat další a další práci :).

Už jsem psal, že jsme si přidělali práci tím, že jsme se rozhodli, že terasu srovnáme a dáme tam dřevěnou podlahu. Ale to Horste ještě není vše, my to dneska ještě vylepšíme. Protože víte co? Když už budeme dělat dřevěnou podlahu v pergole, tak by to chtělo udělat i podlahu kolem bazénu. A víte co, když už tam budeme dělat podlahu kolem bazénu, tak by to tam chtělo i sprchu!.

Pacienti. Fakt.

Nechápu, proč na terase nemohl kdysi zůstat ten slunečník a nemohli jsme ř9ct “Jo, je to super, není potřeba dělat něco jiného”. Né, nemohli. Protože pacienti :).

A tak jsem začal zas kopat. A tentokrát to bylo extra vydatné. Protože kolem bazénu bylo opravdové hadí hnízdo. To máte hadice na filtraci, na závlahu, rozvdody vody po zahradě, vývod hadic z boxu s ventily na závlahu, chráničky s kabely z domu. To byl zas nápad šetřit místem a dát to tam s tím, že to přece ničemu nebude vadit.

Takže vše nanovo. Přes den kopat, večer po šichtě pít. Ani ten pes tomu nemohl věřit 🙂

A tak  jsem opatrně kopal a kopal, čistil to ručně kolem chrániček a připravoval výkopy. Plán byl jednoduchý. Za prvé, podlaha kolem bazénu. Za druhé, udělat betonovou vanu pod sprchou. Tu jsme chtěli napojit na svod vody ze střechy pergoly, aby voda ze sprchování nezůstávala na podlaze nebo nepodmáčela hlínu kolem bazénu.

Došlo dokonce i na nějakou tu přeložku vedení :). Naštěstí jen jedna trubka, ta bude zároveň sloužit jako přívod vody pro sprchu.

Na to, že to byla akce “když už děláme podlahu, tak udělejme i toto” se to samozřejmě zas zvrhlo do velké samostatné akce, která si pár dnů/týdnů nakonec vzala.

Došlo i na bednění sloupku na sprchu, které jsem ztloukl ze zbytků OSB desek po odbednění pasů pod skly (pár prken šlo dobrovolně, tak jelo podruhé :)) ).

Po výkopech došlo na další oprášení znalostí. Usazování obrubníků. Další oblíbená činnost. Srovnávat a usazovat kusy betonu o nemalé váze ve 30C vedrech. I love it. So many sweet memories….

A takto probíhala simulace kýženého výsledku. Kolem bazénu jsme nakonec naplánovali WPC prkna, aby jim tolik nevadila chlorovaná voda. Prkna budou na profilech, které budou ležet na podložkách položených na zbytkách dlažby. Takový byl původní plán, který se samozřejme pak ještě změnil.

Obrubníky z jedné strany, a ručně vyrobené, aby to lícovalo s boxy na závlahu a plánovanou sprchou. Nic velkého, proč si prostě jen ještě trochu nepřidělat práci, že?

Bednění byla zase taková impro-show, ale splnilo to účel :). Vybednit, zatížit a vylít (tentokrát už ručně namíchaným) betonem 🙂

A tady výsledek. Obrubníky kolem budoucí podlahy kolem bazénu byly hotovy a já se mohl vrátit zpět k podlaze pergoly. Ale o tom zas příště 🙂

 

Giga akce pergola, část třetí – betonáž

Giga akce pergola, část třetí – betonáž

Předpokládám, že jste giga napjati, jak to celé pokračuje, že? No určitě :). Tak pojdmě pokračovat. Po prvním článku o tom, jak jsme se rozhodli si zas přidělat práci, a druhém článku o tom, jak jsme vše vykopali a připravili na betonáž, se pojďme podívat na to, jak zdánlivě téměř hotová akce se může změnit v úplně nehotovou a vlastně akci úplně na začátku :).

Ale pojdmě popořade. Den B, betonáž. Finální oslava vítězství…

O tom, že potřebujem mix, bylo rozhodnuto ve chvíli, kdy naše výpočty ukázalyi cosi kolem 3-4m3 betonu. A tak jsme začli řešit, jak tam ten beton dostanem. Chvíli jsme ještě vlastně zvažovali i beton zavlhlý, ale při představě, jak ho zvedáme do výše zídky a že by to bylo asi tak 13223424 koleček na odvození jsme od tohoto dobrodružného nápadu rovněž upustili :).

Druhý problém byla pumpa. Vzpomínky na to, jak balancuju ve druhém patře na lešení a držím chobot, kterým se trefuju do šalování, byly dostatečné na to, abychom i velkou pumpu zamítli. A tak jsme se rozhodli, že zkusíme něco nového, zaexperimentujeme a zas se něčemu přiučíme. Volba padla na mini pumpu a natažené hadice.

 

Netuším, kolik stojí velká pumpa dneska, ale za tuhle dětskou jsme ve finále zaplatili stejně 8000,-, takže cenově si moc nepomůžete. Nespornou výhodou ale je, že to není až takový masakr, co se týče držení v rukou.

Ale zadarmo Vám to taky nedají. Dorazil s ní jen jeden člověk, který měl v ruce ovladač a který na povel zapínal a vypínal čerpadlo. Zbytek byl bohužel na nás. Takže jsem se musel doslova porvat s anakondou, držet ji za krk a donutit ji plivat tuny betonu přesně tam kam potřebujeme a ne jinam, třeba na dlažbu nebo do bazénu.

Na té fotce to sice vypadá celkem pohodově, ale to jen proto, že byla pumpa zrovna vypnutá a jen dojížděl zbytek. Když se ale zapla, ta prokletá težká hadice kopala jak kráva a fakt to chtělo držet celým tělem.

Po fázi pumpování přišla fáze vibrování, srovnávání a uhlazování. Asi hodinku to vzalo, ale musím se pochválit, udělali jsme to opravdu pěkně. Dokonce jsme byli pochváleni o pár týdnů později při instalaci profilů pod zasklením, že takto pěkně rovné betony se jen tak nevidí 🙂

A přesně v tuto chvíli mohla tahle série článku skončit, kdybychom byli normální…. ale ne… nejsme. Nevím zda bohužel či bohudík.

Víte co se stalo? Dostal jsem nápad. Že vlastně když už řešíme to zasklení, že by bylo hustý mít místo dlažby nějakou pěknou podlahu. A víte, jak se to stalo?

Protože když jsme finalizovali bednění, bylo potřeba určit finální výšku betonu pro zasklení. A někde v tu dobu jsme zjistili, zcela logicky, že terasa je vyspádovaná kvůli odtoku vody přece. Jenže zasklení musí byt v absolutní rovině přece…. Celkem dvě neslučitelné podmínky, že?

Takže bude potřeba to srovnat trochu. Tzn. dát téměř všechnu dlažbu bokem, vyrovnat štěrk do roviny a zase ji celou položit. Ale když už ta dlažba stejně bude celá pryč, tak proč tam nedat nějaké dřevo, ne? Bylo by to takové teplejší, měkčí… Ale když dřevo, tak nějaké, aby vydrželo, aby nemělo třísky a dalo se tam chodit naboso. Protože TO už nebude pergola, to bude náš nový obyvák, když ten původní nám zabraly děti. Protože TO bude naše místo pro relaxaci, naše nové místo ZENu a chceme to mít pěkné.

Takže garden fitness pokračoval. Dětem jsme koupili dětská kolečka a spolu s námi vozili a vozili. Dlažbu před dům, šterk vedle domu. A vozili až se z nich kouřilo.

Spolu s dlažbou muselo z terasy zmizet i vše ostatní. Ale protože do konce prázdnin bylo tenkrát stále daleko, tak jsme si tam zas zpátky navezli alespoň sezení, abychom si měli kde dát po celém dnu otročiny pivo :). Bylo to tak trochu jako na pláži. Místo zlatých písků stříbrné štěrkoviště.

Když beton dostatečně vytuhnul, začli jsme odbedňovat. No… další přidělaná práce. Zbytky betonu, co zbyly v mixu a měli jsme je v kýblech, jsme vylili do výkopů, abychom to jednak trochu zpevnili a jednak jsme to nemuseli likvidovat. Ale věřili byste, jak pevně se to chytlo na ty bednící OSB, že to ani nešlo vyndat?

Naštěstí není nic, co by odolalo velkému pajcru. Koupil jsem si ten největší, protože tomu mému malému se beton jen smál :). S tím novým velkým ho humor přešel 🙂

A tím pro dnešek zas konec. Měli jsme odbedněno, měli jsme odvozenou dlažbu, a zas jsme si mysleli, jak už bude vše dobré…. ne nebude :).

 

Giga akce pergola, část druhá – kopání

Giga akce pergola, část druhá – kopání

Tak pokračujem dál v souhrnu událostí a utrpení posledního půl roku. Pokračujem v akci pergola.

Když skončilo, teda spíš se aspoň trochu uklidnilo, monzumové období, šla už práce trochu rychleji. Krom kopání jsem začal do už hotových výkopů skládat ztracené bednění a zpět je zasypávat tak, aby nehrozil nikde žádný sesuv.

Zatímco jsem jednu díru kopal, vykopanou jílovici jsem zasypával ty předchozí s vyskládaným bedněním. Aspoň jsem nemusel tolik vyvážet před dům do kontejneru. Když nepršelo, práce šla celkem dobře. Až do chvíle, než monzumové odbobí skončilo úplně a začalo období sucha a veder.

Ale nedalo se jinak. Plán byl jasný, do konce léta být ideálně ready. Takže odvozit dlažbu, vykopat, vyskládat ZB, zasypat and repeat :).

A k tomu neustále zahrazovat hluboké díry, aby do toho jedna z našich tří radostí nespadla, protože mají všichni zhruba stejný pud sebezáchovy bez ohledu na to, zda je to radost člověčí nebo psí :).

Obytná plocha pergoly se postupně zmenšovala a zmenšovala. Tou dobou už byl gril dávno ukrytý v bezpečí na druhé straně domu a na terase postupně ubývalo i ostatního nábytku. Touto dobou jsme měli zatím ještě stůl i sedačku, ale blížily se horší časy 🙂

Po dodělání výkopu jsme začli finalizovat vše ostatní a chystat velký den B, neboli betonáž :). Původně jsem si říkal, že nakoupím pytle a umíchám to na místě. Hahahaa, to byla naivita. Po spočítání, kolik betonu vlastně potřebujeme a výsledku necelých 4m3 jsem se střídavě chvíli smál, chvíli plakal, co sem si to zas vymyslel a že zas budem potřebovat mix a pumpu 🙂

Nakonec jsme v obou oknech pergoly srovnali výšku zídky na stejnou úroveň. Původní plán sice byl, že druhé bude nižší, ale nakonec jsme to přehodnotili. Aktuální plán (zatím nerealizovaný) je, že protáhneme nerezové stolky ještě o jeden dva dál, a uděláme pak jakési elko, kde bychom z druhé strany udělali barové posezení.

Zatím je to stále ve fázi plánu, ale třeba se to příští rok nějak povede dovymyslet a realizovat :).

A pak…. fáze bednění. Oóó jaký flashback do minulosti a připomínka časů dávných, kdy jsme spolu s I. bednili základy, věnce a nevím co ještě :). Takže jsme jen oprášili obedňovací vědomosti a pustili se do toho. Je to jak jezdit na kole, to taky nezapomeneš :).

A bednili a bednili. A taky dávali železo, a kupovali železo, a zas bednili, vrtali, šroubovali turba, a rovnali a rovnali 🙂

Dokonce i na svazování bednění pomocí drátů, aby se nevyklonilo jsme si vzpoměli. No byl jsem na nás hrdý, bylo vidět, že už nejsme žádní amatéři a že se tím stále můžeme živit 🙂

A pak přišel den B. 30C vedra a betonáž….  Jako za mlada :). Napjati? Tak zas příště 🙂

Giga akce pergola, část první

Giga akce pergola, část první

Bylo tu dlouho ticho, že? :). Ale tentokrát to nebylo tak, že nebylo o čem psát, jenom nebyl ani čas ani energie psát. Ale protože se naše akce “to bude na chvilku” konečně blíží ke zdárnému konci a my už jen čekáme na finalizaci, je konečně prostor i síla vše sepsat. Byla by totiž škoda se o to nekonečné utrpení nepodělit 🙂

Jak určitě víte, je to už nějaký rok, kdy nám začla ujíždět dlažba na terase. Dělo se to ze dvou důvodů. První byl sedání hlíny pod terasou a druhý byl, že se nám terasa podmáčela velkým množstvím vody z okapu pergoly. A tak jsme tenkrát udělali zpěvnění na straně, kde dlažba ujížděla. A když už bylo zpevnění, udělali jsme tam i zídku. aby bylo k čemu přirazit gril a stolky z Ikey.

A pak byl dva roky klid, až do letošního března-dubna, kdy furt chcalo a chcalo, nedalo se ani grilovat, jaká byla venku zima,  a tak přišel osudový nápad :). Doděláme betonové pasy i kolem zbytku pergoly a pergolu zasklíme. Budeme moct grilovat nonstop, prodloužíme si sezení na terase od jara do podzimu, možná i v zimě.

Realizace přece nebude tak složitá, vžyť předloni šlo to kopání docela dobře, ne? …ne? NE? Monžá jo, možná ne, ale po čase to vždycky zpětně vypadá jako sranda a člověk se zas pustí do další kraviny 🙂

A tak jsme vyrazili na obhlídků realizátorů zasklení v okolí a oslovili i našeho původního dodavatele pergoly. Objeli jsme toho víc, až jsme narazili na jednu  firmu v Rousínově, která tam má i moc pěkný showroom. Spousta vystavených pergol i s ukázkami zasklení, navíc místo přístupné kdykoli z venku, takže si tam s tím může člověk v klidu pohrát, posedět a promyslet.

Při tuším třetí návštěvě bylo téměř rozhodnuto, zasklení bude nejspíš od firmy Nenox. Ostatní dodavatelé nás úplně neoslovili, náš původní dodavatel pergoly toho měl zrovna moc a časově mu to nesedělo, a v Rousínově se nám systém opravdu líbil a i cenově byl za dobré peníze.

Probrali jsme, co a jak bude potřeba připravit, a my se mohli pustit do veledíla. Tou dobou byl nějaký duben-květen a my chtěli ideálně vše stihnout do podzimu. Času dost, říkali jsme si, do podzimu to zvládnem levou zadní.

A tak jsem půjčil kontejner na vykopanou jílovici a začal kopat…. teda, začal… Půjčil jsem ten kontejner a dalších několik týdnu chcalo a chcalo :).

Když nepršelo, bylo vše komplet promáčené, a když už jsem něco vykopal, začlo znova pršet a já se bál, že se mi to celé zbortí. Dokonce i v noci jsem míval sny o tom (true story), jak prší tak moc, že mi patky pod nohama pergoly sjíždí do výkopů a celá pergola se bortí a padá.

Ale postupoval jsem. Začal jsem postupně kopat hranu pergoly mezi terasou a bazénem. Samozřejmě tam, kde jsou všechny trubky na závlahu a přívod vody do rozvaděče na závlahu :). Jak jinak, nemůže to být jednoduché 🙂

Tím, jak neustále pršelo, se to celé začlo protahovat, takže reálně jsem kopal vlastně až v červnu. A i tam to nebyla žádná sláva. Jak jsem něco vykopal, přišel slejvák, celé mi to zaplavil a já zas čekal.

A tak jsem furt něco zakrýval, odkrýval, odsekával beton od obrubníků kangem, a kopal a kopal. A k tomu postupně rozebíral dlažbu z terasy, seškraboval štěrk, ten taky furt někam převážel. Byla to radost.

Krom výkopových prací bylo potřeba řešit i různé technologické přesuny. Například pískoviště nebo hromadu štěrku, která se stále zvětšovala a zvětšovala :).

Děti to nejprve nesly nelibě, ale když viděly, že jde jen o transport a ne fatální zrušení jejich hracích stanovišť, vzali to jako dobrodružství a pomáhali transportovat taky :).

 

A tím pro dnešek skončíme. Ale nebojte, tak jako si rodička myslí, že porodem má to nejhorší za sebou, i já si myslel, že výkop byl to nejsložitější a že už to vlastně skoro máme. Opak byl ale pravdou a naše velké letní dobrodružství tím teprve začalo nabírat na obrátkách 🙂

 

 

Akce zeď

Akce zeď

Když napršelo a uschlo, pustil jsem se do zdění. Zvažoval jsem několik různých postupů, včetně vylití betonu celého výkopu, ale vše bylo naprd. Výkopy potřebuju dělat postupně, abych z dalšího výkopu rovnou zahazoval už hotový výkop předchozí, nechci platit pumpu a beton kvůli čtyřem metrům, takže nakonec vyhrálo bednění.

To jsem zakládal do betonu umíchaného z pytlů a dál pak už jen skládal ztracené bednění. Než bude hotové vše kolem terasy, nechám bednění duté a až ve finále pak objednám beton spolu s čerpadlem a napustím to všechno najednou.

Skládaní bednění do výkopu byla solidní makačka. Ale s tím jsem počítal. Garden fitness se po zimě hodí, trochu aspoň zas shodím pupek :). Trochu nevýhoda je, že půlka terasy je momentálně staveniště a druhá pulka pak grilovací základna a posezení.

Souběžně s dalšími šáry ztraceného bednění jsem začal budovat i svody vody. Pomocí HT trubek jsem rozvedl svod postupně k oběma nohám, kde byla už zeď připravená, u třetí pak budu svod dělat, až budu mít vyzděno tam.

Zbýval poslední problém. Jak napojit obyčejnou díru v noze na svod. Toto sem řešil fakt hodně dlouho a nakonec jsem zvolil variantu pomocí odtokových kanálků.

Ty jsem usadil před nohu pergoly, obednil pomocí zbytků prken a zalil do betonu. Prostřední noha byla trochu komplikovanější, musel jsem připravit nejen vsak, ale ještě protáhnout trubku k další noze. Ale nakonec i to se mi povedlo obednit.

Po vytvrdnutí jsem pak druhý den začal připravovat propojení mezi nohou a kanálkem.

Použil jsem chráničky na elektriku co mi tu zbyly z nějaké jiné akce, přichyceno je to turbama do betonové patky, aby se to nehlo, vyspádované a zatmelené. Podle prvních testů to vypadá, že to 99% vody správně odvede do kanálku. Udělal jsem tomu i horní krytku, aby se do toho nedostával zbytečně nějaký bordel.

Samotný beton mám pak v plánu ještě nějak naimpregnovat nebo nastříkat asfaltovou izolací, aby vlhkost zbytečně nesál do sebe.

A tím se konečně dostáváme do stavu, ve kterém se nyní mé akce na domě nachází :). Po čtyřech hodinách psaní všech článků od “Až se Léto zeptá” po teď :). A mně snad už zatvrdlo lepidlo v položeném šáru ztraceného bednění a můžu jít pokračovat.

Doufám, že se k dalším updatům už dostanu dříve než zase za pár měsíců :).

 

Venkovní rozvaděč, díl druhý

Venkovní rozvaděč, díl druhý

Práce na venkovním rozvaděči pokročily a je zas čas vše sepsat. Minule jsem skončil u rozvaděče s přivedenými kabely, takže logickým dalším krokem bylo jeho vybavení. Rozkreslil jsem si finálně, co kde povede a jak se to bude ovládat a potvrdil si tak podezření, že rozvaděče budou potřeba dva. V jednom bude silnoproud a v druhém pak slaboproudé chytré zařízení.

Takže opět na otočku do Elkovu, dokoupit rozvaděč a pár dalších jističů a hurá na to. Nejprve jsem vyndal všechny kabely, přichytil druhý rozvaděč a opět udělal díru mezi rozvaděčem a lištou.

A pak přišlo na řadu první testovací osazení rozvaděče komponentami. Chvilku jsem si hrál s tím, jak rozložit jističe, Netio 4PZ a 24V zdroj a nakonec vyhrálo toto rozložení. Zleva na jističích vstup 3F a 1F a pak už jednotlivé okruhy (bazén, gril, závlaha, pergola, …). Určitě by stačily jen hlavní jističe, ale líbí se mi možnost si nepoužívané věci vypnout a nemuset shazovat vše.

Zajímavou částí pak bylo definitivní rozhodnutí, kudy a jak kabely v rozvaděči povedu, a první zkracování kabelů. Tady končila veškerá sranda, protože špatně promyšlený tah mohl způsobit lokální katastrofu a nutnost kabely nastavovat. V tomto je stoprocentně lepší mít v rozvaděči horní řadu wago svorek, kde se kabely ukončí a z nich pak už propojovat logiku rozvaděče samostatnými kabely. Na to ale v tomhle venkovním rozvaděči prostor nebyl (a větší jsem ho fakt dělat nechtěl), takže bylo potřeba jít na první dobrou.

První zádrhel pak byl, když jsem zjistil, že jsem si natáhl špatný kabel ke grilu (jen 1.5 průřez místo 2.5). A protože tam bude zapojený horkovzdušný fukar (1800w) a k tomu třeba rožeň a kdo ví co ještě, chtělo to předělat. Bohužel, druhý problém byl, že jsem už neměl v kuse 12m CYKY 3×2,5, zato jsem měl dva krát deset metrů. A protože byl víkend a opravdu jsem už nechtěl nikam jet ani čekat, rozhodl jsem se kabel spojit.

Vynesl jsem si ven původní pájku a pěkně kabel po kabelu pocínoval a spojil. Každý kabel jsem samostatně zaizoloval a pak ještě celý svazek. A to jak stahovacíma bužírkami tak pak elektrikářskou páskou a nakonec celé ještě stříbrnou izolepou. Blbé je, že je spoj uvnitř chráničky a špatně přístupný. Pokud by to do budoucna dělalo problémy, vyndám ho a nahradím kabelem v kuse.

Naštěstí to byl jediný zádrhel a zbytek propojení rozvaděče už proběhlo bez problému. Kabely jsem se snažil v rozvaděči tahat kulturně do pravých úhlů, ale občas to byl solidní opruz :). Myslím ale, že se to vcelku povedlo. Jak kabely, tak jističe jsem průbežně popisoval pomocí osvědčené popisovačky Brother, která už odvedla spoustu práce (sice na kabelech jedu systémem vlaječka a né trubička, ale toto mi naštěstí tak moc nevadí).

Co se týká propojení a automatizace rozvaděče, tak zatím je tam chytrým prvkem jen Netio 4PZ. To má dva výstupy 16A měřené a dva výstupy klasické. Na jednom měřeném výstupu mám bazénové čerpadlo, na druhé pak přehodím ještě zásuvku ke grilu. A to z toho důvodu, abych ji mohl zapínat/vypínat dle potřeby. Na dvou klasických výstupech je pak zapojený motor nahoru/dolů na stahování pergoly. Na jednom ze vstupů Netia pak bude tlačítko na rychlé spuštění bazénového čerpadla kvůli ručnímu zapínání čištění bazénu.

Druhý vstup pak zatím zůstane volný, ale ono se pro něj nějaké využití časem určitě najde. Samotný Netio pak budu ovládat skrz Modbus TCP přímo z Loxone, o tom sepíšu příště samostatný článek, a to včetně logiky, pomocí které v případě svitu slunce jednou za čas cykluju vodu v solárním kolektoru. Do rozvaděče časem přestěhuju ještě i ovládání ventilů závlahy, které momentálně jede na dvou samostatných ESP8266 modulech zavřených v krabici umístěné přímo v šachtě spolu s ventily (dost mne překvapuje, že to přežilo tři sezony včetně mrazu 🙂 ). A úplně výhledově pak možná i nějaké zahradní osvětlení, měření teploty bazénu atd.

Takhle vypadalo moje “pracoviště” před rozvaděčem. Strávil jsem u zapojování téměř celý den a fakt mě z toho bolelo úplně všechno :). Foto je těsně před úklidem, kdy pak už následovalo jen zakrytování rozvaděče a zasypání všech zbývajících výkopů.

 

Výzva pak byla ještě narvat všechny kabely a rezervní chráničky do lišty, ale i to se nakonec i s pomocí ohlého roxoru povedlo. Ten jeden kabel, co je ve chráničce, je dočasné napájení zdroje pro závlahu, které se pak komplet přesune do pravého rozvaděče.

A takto vypadá finální zakrytovaný rozvaděč (vpravo nahoře nelze zakrytovat kvůli většímu zdroji). Po kompletaci rozvaděče jsem ještě udělal dočasné zásuvky u čerpadla a grilu. Ty budou později uchyceny přímo na zídce, která kolem grilu vznikne.

A to je pro dnes zase vše. Příště dám ještě dohromady článek o ovládání Netia a jeho integraci v Loxone pro řízení pergoly a bazénu.

24hodin plných změn

24hodin plných změn

Jak jsem psal minule, po pergole byl v plánu nábytek na terasu. A jelikož se mi včera nechtělo dělat nic moc jiného, pustil jsem se do něho.

No, skončilo to dřív než začalo. Po projití hromady webů jsem došel k závěru, že námi vyhlínutý nábytek má super poměr cena výkon a že půjdem do něj. A tak jsem tam zavolal.

Bohužel, telefonát skončil velkým utřinosem. Nábytek mají pro letošek vyprodaný a další várka bude příští rok v dubnu. Great!

Teda, prý by na skladech našli tento set, ale v hovínkovo-světlo či tmavo hnědé barvě. Ale, z toho co jsem koukal na fokty, tak tam rozhodně důvod, proč jim zůstal, je :).

Jelikož na netu jsme nic moc jiného zajímavého nenašli, rozhodli jsme se počkat do příštího roku a na jaře objet ještě veletrhy a mrknout, jestli nenarazíme na něco jiného. Jenže, máme tu pergolu a fakt by to něco chtělo, abychom si ji ještě letos užili.

Tak padl nalší nápad. Mrkneme, jaké historické kousky gaučů (klidně interiérových) nabízejí lidé za odvoz, že si je vyčistíme a na ten zbytek sezóny použijeme.

No, tak to bych Vám přál vidět. Zkuste si dát hledat různé “za odvoz” a najdete sbírku takového odpadu, že to nebudou chtít ani ve sběrných dvorech. Fakt humus.

No, tak další kolečko nového zahradního nábytku, kdy jsme došli opět k tomu stejnému. Buď ošklivé, nebo drahé, nebo už od pohledu nepohodlné či nepraktické. Takže opět bez úspěchu, navíc kupovat něco takto narychlo jen abychom něco měli, to nám přišlo dost nešikovné.

Tak jsme se vrátili k bazarům s tím, že prohledáme nabídky s rozumnou cenou. Teda, to mne snad vystrašilo ještě víc. Oni ti lidé za stejné pohovky, které někteří dávají za odvoz chtějí navíc i peníze a občas ne málo.

Tak třeba za tuhle pohovku chtějí na bazoši 3000kč. Jako sorry, ale tohle není dobrý ani k popelnici, natož ke koupi :). Ale nakonec se nám zadařilo a na Facebook Marketplace (dodnes jsem nevěděl, že něco takového vůbec existuje :)) jsme našli následující set křesel.

Jako, taky to není žádná antracitová hitparáda, ale na jeden rok za 1000kč naprosto parádní :). S paní jsme se domluvili, že si dnes pro křesla dojedeme.

Jenže, vyvstal nový problém. Sice jsme dočasně ušetřili za křesla, ale bude je to chtít vyčistit. Takže to bude chtít tepovač :). Ten by se hodil i na hromadu dalších věcí v domě a tak jsme vyrazili do Brna do Karchera omrknout, v čem se jejich modely liší.

S nákupem jsme ani moc nepočítali, protože Brněnský Karcher showroom má ceny nastřelené až víte kam, takže to, co se na internetu prodává za 6500Kč, mají oni za 8600Kč. A to mi přijde za podívání fakt trochu moc. Ale, showroom je od slova show a tak jsme nakukačku vyrazili :).

Po chvíli diskuze s paní, co zrovna prodávala, jsme zjistili, že vlastně opravdu potřebujeme tu jejich nejvyšší žlutou řadu. Jelikož ty nižší se už buď vůbec neprodávají (SE 4001), nebo jsou strašně velké/těžké/neohrabané a doma to mít nechcete (SE 4002), nebo je vůbec nevystavují a neumí (SE 6.100). Takže zbyla SE 5.100.

Co mne trochu nakrklo je, že jsou to vlastně stejné modely jen v odlehčeném designu a váze, ale stojí o 2500kč jinak a ještě u té dražší není všechno příslušenství co v té levnější – malá hubice na tepování čalouněného nábytku, což je vlastně to, proč to kupujeme, že. A tenhle malý kus plastu prý u nich stojí jen 800kč.

No, paní viděla, že z toho asi nákup nebude, tak se začla docela snažit. Nejprve, že když se zaregistrujeme, dostaneme 20% slevu na příslušenství a čistící chemii. No, tak se ptám, jaká bude sleva na ten stroj. Prej bohužel žádná.

Říkám ji, že to teda promyslíme, že ho možná nakonec jen půjčíme. No, tak najednou, že prý může dát individuální slevu 10% na stroj. Což bylo fajn gesto, ale stále nás to nezlomilo. A tak vytáhla nejtvrdší kalibr. Že prý mrkneme na internet a dá nám to za nejlevnjší cenu, za kterou se to kde prodává. No, tak to už bylo zajímavé.

Takže najednou z 8590 bylo 6590. A to už není špatná sleva. Je to sice trochu zvláštní, tahat takhle zákazníky za nos, ale když si to někdo nechá líbit, je to jeho vina :). A tak jsme se pro tepovač nakonec rozhodli. Samotný tepovač za 6590, k tomu holt náhubek s 20% slevou. Ale bez něj by to moc nešlo.

Po nákupu jsme večer provedli ještě další vlnu debordelizace pozemku s tím, že ráno před samotným vyzvednutím gauče ještě vyvezeme bordel do sběrného dvora. Tím jsme nostalgicky zopakovali nakládání a poté upevňování hromady nesourodého bordelu na vlek. Naštěstí, kurtny a plachta řeší téměř každý problém, takže i tentokrát jsme odvezli vše co jsme potřebovali.

Ráno jsme nakonec jeli do Brna do ASA, kde sice člověk zaplatí těch 100kč, ale potká se tam s ochotnou obsluhou a kde není problém vyhodit jakýkoli bordel. Namísto zdarma sběrných dvorů, kterým vládnou tvrdou rukou místní bezdomovci a kteří mi vždy alespoň jednu věc odmítnou vzít jen proto, aby ukázali jejich důležitost.

Po vyložení jsme pak mazali kamsi za Vyškov, kde se naše nová pohovka nacházela. Naložení pohovky byl pak trochu další oříšek, ale opět nic, co by nás zkušené mohlo zastrašit.

Naopak, krom tří kusů sedaček jsem na ten vlek nacpal i stolek, který jsme získali jako bonus zdarma :). Má sice už rovněž pár šrámů na duši, ale nic, co by nějaká dočasná samolepící fólie nevyřešila.

Jak jsme směr vyškov mazali i s vlekem 130km/h, tak jsme cestou zpátky jeli maximálne 50km/h :). I když byl celý náklad k vleku připevněn fakt pevně, pořád jsem měl tak trochu strach, že se to celé někam převrátí. Naštěstí, domů jsme dorazili v pořádku.

Po vyložení z vleku následovalo několika hodinové čištění, nejrpve naším historickým Karcherem vysavačem T502, na který fakt nedám dopustit a později pak moderním tepovačem.

Musím řict, že nejprve jsem tepovač miloval, pak nesnášel, pak zase miloval, pak zase nesnášel a nakonec mi bylo řečeno, že ho máme přeci jen rádi, takže už ho zase miluju :).

Je to s ním totiž trochu složité. Tak zaprvé, žluté Karchery už nejsou co bývaly. Už je to jen obyčejná hobby řada, kde jako první věc v manuálu Vám sdělí, že ho nemáte používat profesionálně. Tak už to mne zklamalo. Celkově i provedení plastů a všeho kolem už není tak bytelné, jako u našeho dědečka vysavače.

Celkové fungování je na první test naprosto super. Voda spolu s chemií prolévá látku a 1400W silný vysavač to ihned tahá zpět. Výsledek je docela suché a čisté křeslo a naprosto špinavá voda ve vysavači. Po prvním cyklu se má celé křeslo projet tepovačem znovu, ale jen vodou. A výsledek je opět naprosto černá voda v kýblu.

To stejné je s kobercem. Jenže, tady je pak to, proč mne naštval. Přes jedno místo v koberci můžete přejet i 10x a stále taháte černou vodu. V praxi to pak znamená, že musíte postupovat strašně pomalu a vše opakovat spoustu krát. A stále taháte další a dlaší bordel.

Tady bych tak trochu čekal, že po prvním namočení a maximálně dvou dalších průchodech už budu mít čistou věc. Jenže, nemám. Ani u dětského koberce, který je uprostřed obyváku a kde se zas tak hrozné věci nedějí.

Další mínus konkrétně tohodle tepovače je, že mu ubrali na základně a vyhnali ho do výšky a k tomu vstupní hadici nedali do boku, ale šikmo nahoru: Takže když poloprázdný tepovač zkusíte zatáhnout za hadici, občas se stane, že ho položíte na bok. A to je problém, protože voda se nemá dostat do motoru, který je nahoře. Zlatá T502, je stabilní, mohutná a člověk ji může tahat jak chce.

Asi bych našel ještě pár dalších mínusů, ale to už jsou spíš drobnosti. Stále není navíjecí kabel, už nelze dát příslušenství dovnitř vysavače, vcelku malá 4l nádoba, … Ale s tím se už dá žít.

Nakonec jsme ale společnými silami sedačky i koberce vyčistili a I. říkala, že je to super. Takže ho ve finále rádi máme. Ale, není to už takové to wow, jako kdysi. Asi bychom museli koupit ten šedý průmyslový, aby to bylo jako dřív. Ale ten už byl za 15.000kč a to je na to naše šmrdlání trochu moc.

Po vyčištění už následovalo jen několik kol pokusů jak umístit nové sedačky, stávající stůl, domeček, pískoviště a dva grily. Jako nevím, někdo mi říkal, že je ta terasa zbytečně veliká. Ale já mám pocit, že už teď je tu nějak málo místa.

A pak už jen testování sedaček, jestli je vše, jak má 🙂

 

Viva la Pergola

Viva la Pergola

V pátek se uskutečnila dlouho očekávaná a plánovaná akce montáže pergoly. Je to skoro rok (a vlastně možná ještě o něco víc), co jsme začali pergonul více plánovat a shánět. Po prvotním kolečku průzkumu pergol jsme zijstili, že to nebude žádná levná sranda.

Naším požadavkem bylo, aby měla pergola otevírací střechu. Je to z toho důvodu, že jsme kdysi naplánovali terasu ne až tak malou a zabednit to celé pevnou střechou, bude to tu vypadat jak v kobce.

Pokud ještě nemáte terasu a plánujete pergolu, doporučuju si dobře rozmyslet, co kde budete chtít a rovnou zkusit poptat pergolu. My to tenkrát udělali od oka “třeba tady terasa, třeba tady pergola” a po pár letech jsme se nestačili divit, když nám začli chodit cenové nabídky :).

Původně jsme chtěli bioklimatickou pergolu s otočnýma lamelama. No, tak z toho hodně rychle sešlo. Terasa nám vychází na 8x6m, což taková bioklimatická pergola vůbec neumí. Takže by musely být dvě vedle sebe, kde každá z nich by stála něco mezi 300-450k, takže dohromady naprosto nesmyslný ranec peněz.

Chvíli jsme řešili i různé látky, markýzy a další blbiny, jenže to zas nezvládne ani vítr, ani déšť. Je to vlastně k prdu.

U nás fouká opravdu dost, takže jsme potřebovali něco bytelnějšího. Nakonec jsme narazili na zatahovací pergoly, kdy střecha je tvořena trojvrstvou pogumovanou látkou. Jenže, i tady záleží hodně výrobce od výrobce, co u takové plachty garantují a jak ji dovolují použít.

Přes různé SunSystemy a další dodavatele jsme se nakonec díky jednomu členovi z fóra dostali k pekneterasy.sk. Pergoly jsou vyráběné v Turecku, plachty jsou pak Francouzské. Pergola je testována do větru o rychlosti 120km/h, kdy pak jsou už problémem spíš poletující stromy a auta, než plachta samotná :).

Údajně by měla pergola udržet až 60kg/m2, takže i menší sněhová vrstva by neměla být problém. Bohužel, u pergoly našeho rozměru je to dost do rizika, protože v případě většího množství sněhu by byl dost problém sníh ze střechy dostat. Takže to raději nebudeme pokoušet a před sněhovou vánicí pergolu smotáme.

No, ale zpět k montáži pergoly. Termín dodávky vyšel úplně přesně tak, jak jsme se domluvili při zaplacení zálohy.

Měl to být konec července, začátek srpna. Pergolu dovezl kamion 31.7. ve středu a v pátek 2.8. dorazila parta na montáž.

A tady musí ihned přijít další pochvala. Snad za celou stavbu se mi nestalo, že by montáž probíhala takhle bezproblémově, vzniklé komplikace se řešili bez stresu a halekání typu “ježiš, zase problém..” a kde během celé montáže snad nepadlo jediné sprosté slovo. Prostě, profesionální a pohodová montáž.

Montáž byla trochu atypická v tom, že se na ní podílel majitel a jeden jeho kolega ze slovenska a pak tři montážníci z české firmy, kteří se na montáži pod dohledem Slovenského partnera zaškolovali. Ale na celkový průběh to nemělo žádný vliv.

Po příjezdu slovenské party začalo vybalování nářadí. Taková sbírka Hilti nářadí se podle mne nevidí ani na Hilti prezentacích :). Půl zahrady jsem měl zaskládaných mraky červených kufrů. K tomu si dovezli i dva liftery na zvedání dílů pergoly, takže celá montáž byla opravdu profesionální jízda.

Další z věcí, co fakt musím vyzvednout, je přístup k vzniklému problému po rozbalení dílů. Pergola měla bohužel v horních “trámech” navrtané špatně díry (jelikož se dodává s dvěma velikostma nohou a my máme ty menší). Bohužel díry neseděly.

Řešení byla dvě. Buď měsíc počkat na zaslání nových hliníkových profilů, což jsme fakt nechtěli, nebo to převrtat a nějak opravit. Věřím, že každý jiný dodavatel by to vyřešil nějakým “rychle-rychle” řešním, zatímco v tomto případě se to vyřešilo vložením falešných šroubů, ručně nastříkaných do úplně stejné antracitové barvy a ještě zaizolované silikonem. Prostě, ťip-ťop řešení, díky kterému to momentálně na pergole nejde vlastně vůbec poznat.

A ve stejném duchu probíhala celá montáž. I když jsme neměli betonové patky v jedné rovině, nebyl to problém, podložilo se to a vyrovnalo. I když jsme neměli úplně rovnou fasádu, nebyl problém, našel se kompromis jak pergolu usadit. Když nestačila jedna závitová tyč na uchycení do domu, nebyl problém a v osm večer, i když už museli určitě chít jet domů, udělali raději druhé uchycení, aby byla pergola opravdu stabilní. Prostě, opravdu pecka.

Celá montáž pergoly, krom zmiňovaného převrtávání, pak proběhla bez větších problémů. Vše je krásně vymyšleno, takže se do sebe postupně díly nacvakaly a dotáhly.

 

Do země je pergola chycená na straně u domu skrz ocelové patky, závitové tyče a chemii, na straně druhé (kde neni motor ani taková zátěž) pak pomocí ocelových patek, do kterých jsou vloženy hliníkové sloupy a spojeno nýtama.

Když byla hotová konstrukce, pustil jsem se do elektriky. Jelikož sebou ale neměli specialistu na elektriku (což je právě ten, co mi i pergolu domluvil :), viď Rasťo), musel jsem ho suplovat a zapojovat elektriku sám :)).

Teda, ne  že by to vadilo, oni by to vlastně asi i zapojili, ale stejně jsem neměl co dělat a aspoň jsem jim pomohl a oni mohli dělat zatím něco dalšího.

Po zapojení jsme začli poprvé hýbat plachtou a chlapi ji postupně připnuli celou ke konstrukci (tohle všechno pak jde vidět na timelapsu, který je na konci článku).

Napoprvé to byla fakt impozantní podívaná. Z otevřeného prostoru s výhledem na nebe se stala místnost o velikosti většího obýváku, kdy to najednou působilo jak útulná rodinná restaurace :)). A stačilo dalších 68 sekund a je z toho zase open-space prostor s výhledem na hvězdy. Paráda!

Po dokončení plachty se uchytily zbývající nohy k patkám a finišovala se stříška nad návinem plachty. Ta je necelý metr od zdi nad plachtou, aby v zimě, kdy bude střecha shrnutá, byla plachta chráněná před povětrnostními podmínkami.

Stříška je vyrobená z jakéhosi plasto-hliníkového materiálu, což na první pohled vypadá jako fakt křehká záležitost, ale hned po prvním osahání je jasné, že je to zřejmě nesmrtelná potvora. Zlomit se to skoro nedá, prasknout vůbec. Údajně to používají i jako podložky pod nohy v případě, kdy potřebují doladit výšku nohou pergoly.

Tou dobou už bylo kolem osmé večer, takže v tu dobu už byli u nás na montáži více než 12 hodin. Zbyli tu už jen dva lidé, majitel a jeho kolega ze Slovenské firmy. Druhá firma se postupně rozutekla, ale naši slovenští bratia chtěli pergolu dodělat. Za což jsem byl opět rád, že už druhý den budeme moct vše testovat.

Kolem půl desáté pak bylo vše hotovo. Pergola sežízena, dojezdy plachty otestovány, stříška namontována a zasilikonována. A to přišla poslední věc, co mne fakt překvapila. I když byla tma a p. Kaplan spolu s kolegou toho museli mít plné zuby, pustili se do úklidu. Celou terasu ještě vysáli vysavačem od všech železných hoblin a jiného bordelu z montáže.  Opravdu, klobou dolů.

A ačokli jsme to ráno za světla luxovali ještě jednou, byly to už jen drobnosti. Prostě, opravdu realizace jak má být. Škoda, že budu čekat pravděpodobně další celý život, než potkám nějakou další takovou firmu :).

Co se týká materiálu pergoly, i tady je to mnohem lepší, než co jsme viděli u ostatních. Jiná cenová nabídka začínala tuším na cca 180.000-200.000Kč, zatímco tato stála 250.000Kč. Opravdu jsme tenkrát hodně zvažovali, jestli nejít raději do té levnější, jestli to má smysl.

A jsem fakt rád, že jsme šli do této. Nohy pergoly jsou mohutné. Jak rozměrem, tak šířkou použitého hliníku. Stejně tak plachta je o dost pevnější, navíc po srolování tam nevisí obrovské “sloní uši”, ale jen malé záhyby. To díky tomu, že je použito o dost více vodících “pacek”, které plachtu v kolejnicích drží. Další kapitolou je uchycení k domu.

Většina dodavatelů není připravena na pasivní domy. Pergoly kotví do zdi bez použití opěrného systému u domu . Občas někdo umí kotvit do pasivu díky různým systémovým prvkům skrz polystyren, ale z toho co jsem viděl, tak já bych na to fakt u této pergoly nespoléhal.

Já jsem chtěl, aby byla pergola samostatně stojící a byla jen zavětrovaná do domu. Pár dodavatelů (ač dost prskalo) bylo schopné vymyslet nějaké “samo-domo” řešení s nějakou konstrukcí, na kterou by se to pak “nějak” přichytlo. Zatímco v tomto případě dorazila celá konstrukce od jednoho dodavatele.

Zatímco pergola je hliníková, zadní nosný rám je železný a má tak mnohem větší nosnost. Ale na pohled byste to nepoznali. Stejná barva, stejný profil, stejné uchycení. Jen jiný materiál. Takže opět plusové body :).

No, a teď nezbývá než pergolu testovat. Včera přes den pršelo, tak jsme testovali sezení venku v dešti. Paráda :).

Musím ještě doladit vsaky pro odvod vody z pergoly (pravděpodobně nějaká díra s kamínky bude stačit), dodělat dlažbu kolem nohou či kolem dosypat hlínu kolem těch, co jsou mimo pergolu, ale to jsou drobnosti.

 

A ještě nás čeká výběr a nákup nějakého pohodlného nábytku na sezení. Máme zatím pár adeptů, ale uvidíme jak to nakonec dopadne. Favoritem je zatím nábytek, který jsme měli loni v Chorvatsku v pronajaté vile. Tam víme do čeho jdeme, byl pohodlný a není zas tak drahý. Ale, uvidíme. Pokud by měl někdo nějaký tip, budeme za něj rádi, napište nám prosím do komentu 🙂