Vodnický blog

Tak, a hotovo…. snad…. pravděpodobně poslední článek z této naší mega série, která Vás na blogu provázela skoro celý rok. Něco, co vypadalo jako práce na měsíc či dva, byla nakonec akce od dubna do října/listopadu. Neskutečné. Když  znovu vidím všechny ty fotky od začátku do konce, tak mě znovu bolí celé tělo.

Ale stálo to rozhodně za to. To, co na začátku před lety bylo jen jako zídka ke grilu je nakonec super posezení na terase. Celý plán se nám za tu dobu mnohokrát změnil, včetně například změny podlahy z dlažby na dřevo, ale nelitujem ničeho. Z terasy se stal opravdu takový druhý obývák a zóna klidu, když je původní obývák zabraný hračkami a dětmi :).

A teď k tomu, co jsme od toho čekali, co to splnilo a co ne :).

Původní důvod toho všeho bylo, abychom mohli grilovat i v době, kdy venku prší a fouká. Toto je splněno úspěšně, jen je potřeba při rozjezdu grilu mít otevřené okno, jinak se pergola zbytečně zakouří. Takže toto ✅

Další důvod byl, abychom mohli na terase nechat věci i přes zimu, nemusel jsem vše zakrývat a třeba i v zimě jsem mohl na terase grilovat. Toto opět ✅

Ale, stále řeším, co budu dělat, až napadne 60cm sněhu :). Což sice za poslední roky nenapadlo, ale předpokládám, že když je teď pergola zavřená, určitě se to stane. Mám několik nápadů, jak budu sníh dostávat dolů (od hrabel, po rozpouštění vodou a spoustu dalších). Takže uvidíme. Každopádně, do 60cm to má střecha zvládnout unést, takže zatím ✅, a až tu bude sněhová apokalypsa, tak možná ❌ 🙂

Další věc, kterou jsme od toho čekali bylo prodloužení sezóny na terase. To je stoprocentně splněno, ačkoli, má to také své limity. Jde stále jen o zasklenou pergolu a nikolik zimní zahradu. Takže, když svítí, je tam klidně +10C oproti venku a na podzim je to super posezení přes den, jakmile ale slunce zapadne, teplota v pergole se rychle snižuje a přibližuje venkovní teplotě (s cca rozdílem 4C). Takže říjen/listopad už bylo posezení příjemné spiš tak do 5h odpoledne, ale k večeru už se moc nedalo. Ale například přes den, kdy svítilo, to tam bylo super. Po obědě si tam na chvili sednou do 30C byl luxus. Takže ✅

Aby to ale teplotu udrželo i k večeru, a nebo třeba teď  v zimě, už by to muselo být zatepleno mnohem více. Jednak by to chtělo klasicky zateplenou základovou desku, jednak dvou-skla, a jednak asi pevnou střechu a ne plachtu. Myslím, že nemá cenu mít jen jednu z těchto tří věcí, takže buď vše a mít zimní zahradu, ale v nákladu tak 1M-1,5M, a nebo mít “jen” zasklenou terasu za cca 500k CZK. Takže za ty peníze podle mě super ✅, ale kdo chce víc, určitě jděte tou dražší cestou, ať nejste zklamaní.

V co jsem tak trochu doufal bylo, že i v zimě tam bude rozumná teplota na fungování, ale s tím v případě jedoduchého zasklení nepočítejte  ❌. Jak svítí málo, tak je tam většinu času už teplota stejná jako venku, max 2-3C rozdíl. Co je ale super, tak tam nefouká, a tím pádem je to stále o dost příjemnější, než stát venku. Už jsem tam griloval i při 5C a je pořád obrovský rozdíl stát tam v zavřené pergole při 5C a pak si otevřít dveře a stoupnout si třeba ven. Pocitově opravdu velký.

Další věc, na kterou nás ale i upozorňovali a věděli jsme o ní, je srážení vody na střeše pergoly. Když jsou příliš velké teplotní rozdíly mezi vnitřkem a venkem, vetšinou ráno nebo třeba teď jak byl na střeše už sníh co taje, tak začne zevniř na střeše kondenzovat voda, která pak pomalu sem tam někde kape. Není to nic hrozného, je to pár kapek a dřevu by to vadit nemělo, ale je to nepříjemné. Řešení je větrat a srovnávat teploty.

A to je z takových plusů a mínusů asi vše. Defakto není nic, co by nás nějak extra nepříjemně překvapilo, jen v některých věcech jsme doufali v lepší výsledek, ale věděli jsme, že to tak nebude 🙂  (hlavně to udržení teploty). Celkově ale super.

Jediné, co teď ještě řešíme, a za co nemůže zasklení/terasa, ale původní zatahovací pergola je, že se nám vrací voda skrz zataženou pergolu dovnitř v místě dojezdu plachty. Je to trochu složitější na vysvětlení, ale hrana dojezdu je jednak málo zajetá za gumovou lamelou, a navíc na hraně této pergoly chybí přesah plachty (stačil by 0,5cm) tak, aby se kapky vody nevracely zpět po spodní straně lamely dovnitř. Výsledkem je, že nám u oken ve dvou místech kape voda, nejvíce teď, jak taje sníh.

Řešení je snad více, jednak se pokusím po roztátí sněhu nastavit dojezdovou polohu plachty o cca 0,5cm-1cm dále za těsnící lamely, a pokud to nepomůže, tak zkusím z boku koncové lišty plachty nalepit nějakou okapničku. A tím se to snad pořeší, uvidíme. Ale to už jsou jen maličkosti, doufám, že jiné trable s pergolou už nebudou 🙂

A tím se s Vámi pravděpodobně loučíme v rámci této série. Pokud máte k pergole/terase jakékoli dotazy nebo Vás zajímají ještě nějaké naše zkušenosti, klidně se ptejte v komentářích pod článkem, rádi zodpovíme vše, ať kdyžtak víte, do čeho jdete 🙂

Tak pokračujem dál v souhrnu událostí a utrpení posledního půl roku. Pokračujem v akci pergola.

Když skončilo, teda spíš se aspoň trochu uklidnilo, monzumové období, šla už práce trochu rychleji. Krom kopání jsem začal do už hotových výkopů skládat ztracené bednění a zpět je zasypávat tak, aby nehrozil nikde žádný sesuv.

Zatímco jsem jednu díru kopal, vykopanou jílovici jsem zasypával ty předchozí s vyskládaným bedněním. Aspoň jsem nemusel tolik vyvážet před dům do kontejneru. Když nepršelo, práce šla celkem dobře. Až do chvíle, než monzumové odbobí skončilo úplně a začalo období sucha a veder.

Ale nedalo se jinak. Plán byl jasný, do konce léta být ideálně ready. Takže odvozit dlažbu, vykopat, vyskládat ZB, zasypat and repeat :).

A k tomu neustále zahrazovat hluboké díry, aby do toho jedna z našich tří radostí nespadla, protože mají všichni zhruba stejný pud sebezáchovy bez ohledu na to, zda je to radost člověčí nebo psí :).

Obytná plocha pergoly se postupně zmenšovala a zmenšovala. Tou dobou už byl gril dávno ukrytý v bezpečí na druhé straně domu a na terase postupně ubývalo i ostatního nábytku. Touto dobou jsme měli zatím ještě stůl i sedačku, ale blížily se horší časy 🙂

Po dodělání výkopu jsme začli finalizovat vše ostatní a chystat velký den B, neboli betonáž :). Původně jsem si říkal, že nakoupím pytle a umíchám to na místě. Hahahaa, to byla naivita. Po spočítání, kolik betonu vlastně potřebujeme a výsledku necelých 4m3 jsem se střídavě chvíli smál, chvíli plakal, co sem si to zas vymyslel a že zas budem potřebovat mix a pumpu 🙂

Nakonec jsme v obou oknech pergoly srovnali výšku zídky na stejnou úroveň. Původní plán sice byl, že druhé bude nižší, ale nakonec jsme to přehodnotili. Aktuální plán (zatím nerealizovaný) je, že protáhneme nerezové stolky ještě o jeden dva dál, a uděláme pak jakési elko, kde bychom z druhé strany udělali barové posezení.

Zatím je to stále ve fázi plánu, ale třeba se to příští rok nějak povede dovymyslet a realizovat :).

A pak…. fáze bednění. Oóó jaký flashback do minulosti a připomínka časů dávných, kdy jsme spolu s I. bednili základy, věnce a nevím co ještě :). Takže jsme jen oprášili obedňovací vědomosti a pustili se do toho. Je to jak jezdit na kole, to taky nezapomeneš :).

A bednili a bednili. A taky dávali železo, a kupovali železo, a zas bednili, vrtali, šroubovali turba, a rovnali a rovnali 🙂

Dokonce i na svazování bednění pomocí drátů, aby se nevyklonilo jsme si vzpoměli. No byl jsem na nás hrdý, bylo vidět, že už nejsme žádní amatéři a že se tím stále můžeme živit 🙂

A pak přišel den B. 30C vedra a betonáž….  Jako za mlada :). Napjati? Tak zas příště 🙂

Bylo tu dlouho ticho, že? :). Ale tentokrát to nebylo tak, že nebylo o čem psát, jenom nebyl ani čas ani energie psát. Ale protože se naše akce “to bude na chvilku” konečně blíží ke zdárnému konci a my už jen čekáme na finalizaci, je konečně prostor i síla vše sepsat. Byla by totiž škoda se o to nekonečné utrpení nepodělit 🙂

Jak určitě víte, je to už nějaký rok, kdy nám začla ujíždět dlažba na terase. Dělo se to ze dvou důvodů. První byl sedání hlíny pod terasou a druhý byl, že se nám terasa podmáčela velkým množstvím vody z okapu pergoly. A tak jsme tenkrát udělali zpěvnění na straně, kde dlažba ujížděla. A když už bylo zpevnění, udělali jsme tam i zídku. aby bylo k čemu přirazit gril a stolky z Ikey.

A pak byl dva roky klid, až do letošního března-dubna, kdy furt chcalo a chcalo, nedalo se ani grilovat, jaká byla venku zima,  a tak přišel osudový nápad :). Doděláme betonové pasy i kolem zbytku pergoly a pergolu zasklíme. Budeme moct grilovat nonstop, prodloužíme si sezení na terase od jara do podzimu, možná i v zimě.

Realizace přece nebude tak složitá, vžyť předloni šlo to kopání docela dobře, ne? …ne? NE? Monžá jo, možná ne, ale po čase to vždycky zpětně vypadá jako sranda a člověk se zas pustí do další kraviny 🙂

A tak jsme vyrazili na obhlídků realizátorů zasklení v okolí a oslovili i našeho původního dodavatele pergoly. Objeli jsme toho víc, až jsme narazili na jednu  firmu v Rousínově, která tam má i moc pěkný showroom. Spousta vystavených pergol i s ukázkami zasklení, navíc místo přístupné kdykoli z venku, takže si tam s tím může člověk v klidu pohrát, posedět a promyslet.

Při tuším třetí návštěvě bylo téměř rozhodnuto, zasklení bude nejspíš od firmy Nenox. Ostatní dodavatelé nás úplně neoslovili, náš původní dodavatel pergoly toho měl zrovna moc a časově mu to nesedělo, a v Rousínově se nám systém opravdu líbil a i cenově byl za dobré peníze.

Probrali jsme, co a jak bude potřeba připravit, a my se mohli pustit do veledíla. Tou dobou byl nějaký duben-květen a my chtěli ideálně vše stihnout do podzimu. Času dost, říkali jsme si, do podzimu to zvládnem levou zadní.

A tak jsem půjčil kontejner na vykopanou jílovici a začal kopat…. teda, začal… Půjčil jsem ten kontejner a dalších několik týdnu chcalo a chcalo :).

Když nepršelo, bylo vše komplet promáčené, a když už jsem něco vykopal, začlo znova pršet a já se bál, že se mi to celé zbortí. Dokonce i v noci jsem míval sny o tom (true story), jak prší tak moc, že mi patky pod nohama pergoly sjíždí do výkopů a celá pergola se bortí a padá.

Ale postupoval jsem. Začal jsem postupně kopat hranu pergoly mezi terasou a bazénem. Samozřejmě tam, kde jsou všechny trubky na závlahu a přívod vody do rozvaděče na závlahu :). Jak jinak, nemůže to být jednoduché 🙂

Tím, jak neustále pršelo, se to celé začlo protahovat, takže reálně jsem kopal vlastně až v červnu. A i tam to nebyla žádná sláva. Jak jsem něco vykopal, přišel slejvák, celé mi to zaplavil a já zas čekal.

A tak jsem furt něco zakrýval, odkrýval, odsekával beton od obrubníků kangem, a kopal a kopal. A k tomu postupně rozebíral dlažbu z terasy, seškraboval štěrk, ten taky furt někam převážel. Byla to radost.

Krom výkopových prací bylo potřeba řešit i různé technologické přesuny. Například pískoviště nebo hromadu štěrku, která se stále zvětšovala a zvětšovala :).

Děti to nejprve nesly nelibě, ale když viděly, že jde jen o transport a ne fatální zrušení jejich hracích stanovišť, vzali to jako dobrodružství a pomáhali transportovat taky :).

A tím pro dnešek skončíme. Ale nebojte, tak jako si rodička myslí, že porodem má to nejhorší za sebou, i já si myslel, že výkop byl to nejsložitější a že už to vlastně skoro máme. Opak byl ale pravdou a naše velké letní dobrodružství tím teprve začalo nabírat na obrátkách 🙂