Bublanina lehoučká a nadýchaná jako od maminky
Loni se mi povedlo upéct dokonalou bublaninu. Lehoučkou a nadýchanou, přitom vláčnou uvnitř, na povrchu lehce zkaramelizovanou. Bylo to jednoduché, šlo to samo a dokonce několikrát za sezonu. Pak přišla zima a úklid záložek v prohlížeči a recept byl v čudu. Jak velká je to katastrofa jsem zjistila až letos při prvním pokusu o dokonalou buchtu.
Jednou byla moc suchá, podruhé mokrá, potřetí splasklá… Pořád něco, žádný recept nebyl ten pravý. Ten už jsem totiž nenašla. A tak přišla fáze experimentování podle momentálních nápadů. Z loňska jsem si pamatovala jediné. Že v té zpropadené bublanině nebyl olej, ale máslo. A tak jsem to s ním pořád zkoušela dokola.
Až do dneška, kdy se mi konečně povedla upéct dokonalou bublaninu. Dnešní hnutí mysli mě přivedlo k myšlence se na to zatracené máslo vykašlat a dát tam olej.
A světe div se, buď to, nebo miliontá změna poměru surovin zabrala.
Ingredience:
- 6 vajec
- 250g pískového cukru
- 150g oleje
- 175g mléka
- 360g mouky (půl na půl hladká a polohrubá)
- prášek do pečiva
- 750g ovoce (já použila jahody, maliny a zahradní borůvky)
Postup:
Celkem obvyklý. Z bílků se třetinou cukru ušlehat sníh, dát bokem. Utřít žloutky se zbytkem cukru, přilít mléko, olej. Smíchat obě mouky s prdopečem a postupně přisypávat do robota, jemně vmíchat. Pak už hezky ručně, opatrně a něžně, ale zároveň svižně zamíchat se sněhem. Nalít na plech, ozdobit ovocem. Péct na 180 stupňů na horkovzduch, cca 30 minut.
Hotovo!
Vykašlat se na záložky v prohlížeči a opsat si to do diáře/notýsku. Tam to nikdy nezmizí a je to vždy po ruce.
Papír je v tomhle nepřekonatelný.
A jako bonus navíc – zdědí to děti. 😉
krasa strida nadheru 🙂