Browsed by
Tag: rigy

Veksl na Benzině

Veksl na Benzině

Pojďme pokračovat naší nové rozjeté sérii o krypto tradingu. No, momentálně spíš o jejich počátcích :). Každopádně mi udělala moc radost Vaše odezva. Trochu jsem se bál, jestli to někdo bude vůběc číst, takže díky za všechny podpůrné komentáře!

Minule jsem skončil u toho, jak jsme prodali všechny těžěbní počítače (rigy) a rozhodli se peníze investovat do kryptoměn. A tak navažme rovnou v tom okamžiku.

Tenkrát jsme veděli fakt prd. Teda, myslím, že to samé si řeknu o dnešku třeba za rok. Ale tenkrát, tenkrát to byl fakt ultraprd :). A tak, když jsme měli první peníze v hotovosti doma, začali jsme řešit, jak z nich udělat kryptopeníze. Věděl jsem tenkrát jen o Coinbase, a tam byl poplatek 4%+ (protože jsme ještě netušili nic o GDAX/Coinbase PRO). Krom Coinbasu jsme našli pár další směnáren jako Bitcoinamy, Bitpanda a další BitNesmysly, kde Vás oškubou na poplatcích za transakci, za nevýhodný kurz, za konverzi CZK/EUR atd. A tak mne napadl osobní prodej.

Zkusil sem trochu pogooglit a našel LocalBitcoins.com. Údajně služba, která pomáhá spojit prodávající a kupující. Ale ve mne to moc důvěry nevzbudilo. Navíc, kolem Brna tam byl tuším tenkrát jen jeden člověk s přehnaným procentem za prodej. A tak jsem zkusil Facebook.

Tam jsem našel rovnou několik skupin zabývajících se prodejem kryptoměn, ale nakonec jsem skončil na Krypto-Vekslu. Skupina, kde lidé nabízejí a poptávají kryptoměny a kde jiní lidé je od nich kupují a prodávají jim je. Většinou za středový kurz dle burzy. To znělo dobře.

A tak jsem se rozhodl, že to zkusím. Nejprv s menší částkou, abych zjistil, jak to vlastně chodí. Jako, byl jsem z toho trochu nesvůj, ale kdo se bojí, nesmí … dnes dělat vlastně skoro vůbec nic.

Jasně, měl jsem trochu obavy. Na blind obchod s cizím člověkem s kryptoměnou, kdy já mám u sebe hotovost a on tvrdí že má krypto. Zatímco já jsem to bral spíš jako dobrodružství, I. mi doma už malovala jak mne přepadnou, zabijou a zakopou v lese. A možná ještě znásilní. Kvůli 50.000kč, které jsem se tenkrát poprvé pokusil přes KryptoVeksl vyšmelit. No, tak aspoň bych si užil trochu sexu, možná ještě i při vědomí :).

A tak jsem si to naplánoval. Fakt důsledně. Kde jinde se potkat, než na benzince. Tam jsou kamery. Takže, když už by mne někdo přefikl, aspoň by z toho bylo video :). Ne vážně, člověk asi fakt neví, na koho v tomhle okruhu může narazit. Krom spousty super lidí je tam i spousta šmejdů a tak je lepší aspoň trochu obezřetnosti.

Naštěstí, ani při prvním, ani v žádném dalším setkání se nic hrozného nestalo. Stejně tak, jako se naštěstí nestalo, když jsem pak prodával další grafické karty a šmelil je na řadě dalších benzinek. To nejhorší, co se stalo, že dorazil na schůzku někdo úplně jiný, než na koho byl psaný původní profil na facebooku. Takže nesedělo ani jméno, ani fotka, ani věk. Prý kvůli soukromí.

Ale obchody samotné proběhly vždy úspěšně. Je pravda, že občas byli dost komické. Jednou, tuším že snad dokonce hned ten první pokus, dorazil mladý klučina s facebookovým profilem 30+ letého borce. Prý kámoš kámoše, co prodává Bitcoiny. A že prý to měl on blíž. Ale přitom znal veškerou naší komunikaci. Asi si to před schůzkou nastudoval :).

Jenže, ono to telátko (pardon za to označení, ale bylo mu fous po dvaceti, vystupoval jak velký podnikatel a ještě k tomu viděl zřejmě Bitcoin poprvé v životě) totálně zpackalo celý převod. Adresu převodu zadal naštěstí správně. Jenže, zadal nějaký minimální poplatek za platbu, aby ušetřil. Že prý to stačí. Bohužel, řekl mi to až po. To už sem totiž tenkrát i já věděl, jak velkou kokotinu udělal.

A tak se platba neprovedla. Po hodině čekání stále nic. Týpek trochu nervózní, ale stále dostatečně arogantní a sebejistý se rozhodl, že situaci vezme pevně do svých rukou. A tak se zeptal, jestli mu ty peníze dám i když platba nedorazila. Že se prý bát nemusím, že dorazí. Že on nemá přece důvod mne podvést. No, slyšel relativně dost rázné NE.

To ho znejistilo. A tak šel volat známému, se kterým prý podniká. Že to s ním prý vyřeší, že se poptá co a jak. Dostal další kartáč, tentokrát od kolegy. Prý bez peněz nemá odejít a má čekat dokud se to neprovede. Už nezněl tak arogantně a sebejistě, trochu mu i přeskakoval hlas :). Ale pořád se snažil tvářit nad věcí a tak mi celou situaci přetlumočil. Prý tam budem sedět, dokud se to neprovede nebo dokud mu nedám ty peníze. No, tak dostal další vcelku ráznou odpověď, že má ještě 30minut a pak odcházím. Žádné bitcoiny, žádné peníze.

Byl fakt zaskočený. Podnikal zřejmě teprv krátce, možná teprv začínal a doteď asi šmelil jen lízátka s dětma na základce. Měl pocit, že mu svět leží u nohou a všichni skákají jak on píská. Jenže, narazil. Nejsem debil, žejo. Abych mu dal peníze za něco, co nedorazilo a ani dorazit nemusí. Pokud se totiž transakce nepotvrdí do nějakého časového intervalu, je stornovaná. A na dobré a čestné sliby, na ty už dávno nevěřím.

Ale borec se nenechal zviklat. Když nejde celá částka, že prý alespoň co třeba půlka. Že je to prý fér. Půl já, půl oni. No, …. NE. Hele, nechtěl bych být v jeho kůži. Potil se, i když venku byla nula. Znovu volal známému známého. A znova dostal odpověď, že se prý bez peněz nemá vracet. Ale, že prý je nějaký další známy na cestě, co se zastaví a podívá se, co by se s tím dalo dělat a ať počkáme ještě hodinu.

No, … zase NE. Čekal jsem tou dobou už hodinu a půl. Měli jsme fakt hromadu času a protože z přátelského rozhovoru už nic moc nebylo (protože týpek už skoro koktal), začal jsem řešit urychlovače transakcí (týpek ani netušil co to je). Jenže, prohledal jsem toho fakt hodně, ale nenarazil na nic důvěryhodného. Všechno na mne působilo spíš jako podovod. Dopředu zaplatit určitou částku (většinou tak 20-40USD) a čekat, jestli to dopadne nebo ne. No tak dík, to nechci.

Naštěstí, hlavně teda pro něj, za cca dalších 20min transakce dostala první potvrzení. Bylo to zhruba ve chvíli, kdy už jsem byl skoro na odchodu bez sebemenší potřeby jim nechat jedinou korunu. Jako byla to sice jen první konfirmace, lepší je čekat na tři, ale už ta jedna je vetšinou zárukou toho, že je transakce v blockchainu správně zapsána. A tak lze věřit, že už bicoiny dorazí. A tak týpek dostal vytoužené peníze, my se rozloučili a já vyrazil domů. Myslím, že týpkovi ten den spadl dost velký kámen ze srdce.

Další setkání na benzinkách už většinou nebyly tak dramatické. Co bylo super, člověk tak poznal řadu zajímavých lidí. Ty, co obchodují s BTC už řadu let, ty, co těží ve svých výrobních halách nebo skladovacích prostorech kaváren a zároveň tím vytápí, ale i ty, co s kryptem zrovna začínají, nebo dokonce končí. Při jedné z výměn jsem tak narazil i na člověka z AOGaS zóny, kterou jsem tu už představoval.

Z tohohle pohledu byly nákupy i prodeje opravdy přínosné. Krom těch samotných lidí jsem získal i pár cenných konexí a s pár z nich zůstal v denním kontaktu. Takže suma sumárum, sexu jsem si na benzince či v lese sice neužil, ale posunulo mě to zase o kousek dál.

Z horníka obchodníkem, aneb první kontakt s burzou

Z horníka obchodníkem, aneb první kontakt s burzou

Jak jsem slíbil, tak plním. Po úvodním článku o naší cestě k kryptoobchodování tu máme další díl.  Dneska to bude hlavně o tom, co tomu vlastně předcházelo. A tím byla krátká, ale zato vydatná cesta kryptohorníka.

Psal se prosinec 2017, kdy vrcholila kryptohorečka, a já se rozhodl koupit prvních pár grafických karet na těžbu. Zas tak moc jsem o tom tenkrát nevěděl, ale pro začátek stačilo pár recenzí. K tomu kalkulačka výnosnosti těžby na www.whattomine.com a bylo rozhodnuto. Navíc, když to nepůjde, zase to prodám (jen pro info, v prosinci, kdy jsem koupě řešil, dělala jedna karta 1070ti v ceně cca 14.000kč cca 10-15USD denně., tzn. návratnost byla necelé dva měsíce).

Trochu jsem o tom psal už dřív, ale pojdmě si to zrekapitulovat. První dvě karty se osvědčily a tak se ze dvou karet se stalo deset a pak ještě trochu víc. Všechno fungovalo, jak mělo, a crypto-mince se jen hrnuly. Drobný problém byl, že jsem mince držel, až jejich hodnota ještě více vzroste. Ale byl duben a kryptoměny zažily strmý pád. Z pohádkových zisků se staly zisky běžné. Z návratnosti karet 2 měsíce se stalo měsíců 12. Jasně, pořád to něco vytěžilo, jenže už to nebyla taková pecka. Bohužel, už tenkrát to vypadalo, že pád ceny není u konce. Navíc se mluvilo o příchodu nové generace karet a těžebních strojů (konkrétně Asic na ETH) a já nechtěl riskovat.

Takže jsem se rozhodl vše rozprodat. Chvíli jsem s tím otálel, přece jen mi to bylo trochu líto, ale naštěstí vyhrál rozum před lítostí a “co kdyby…”. Během měsíce bylo všechno pryč. Stihl jsem to ještě před dalším propadem cen kryptoměn i pádu cen karet. Uff.

Krom toho rizika pádu a znehodnocení karet s tím totiž bylo i spousta práce a tepla. Na rodinný barák, natož pasiv, totiž takový mining úplně není. Každý stroj má spotřebu cca 1.2KW, což je pro srovnání takový menší přímotop. A když to jede 24/7, tak je to opravdu znát. Takže v domě je to většinou jen začátek. Pak to chce vyrobit nějakou odvětrávanou boudu nebo halu. A to už se zas nevyplatí pro pár karet, ale chce jich to mít aspoň sto. A touhle cestou jsem jít nechtěl. Vždycky mne bavilo víc programování a software, než starání se o hardware. Jediná výhoda bylo, že jsme celou zimu vůbec netopili. Takže krom vytěžených mincí jsme ještě ušetřili za vytápění. Jenže, v létě by to byl sakra problém.

Když jsem načítal první recenze na těžbu, nabyl jsem dojmu, že to člověk koupí, sestaví, pustí a hotovo. Pak už se jen samy tisknou peníze. Jenže, úplně takhle snadné to nebylo. Pokud se člověk nespokojil s podprůměrnýma ziskama, chtělo to do těžby investovat docela hodně času, jelikož bylo stále co hlídat a vylepšovat.

 

A tím jsme se také dostali k prvním kryptoburzám a zkušenostem s nimi.  Kromě hlídání samotných strojů totiž bylo výhodné hlídat také měny, které se vyplatí zrovna těžit. K těžbě lze totiž přistupovat dvěma způsoby. Buď rozchodíte stroj a ten pronajmete a máte nonstop přísun peněz, nebo si na strojích řešíte těžbu sám. Samozřejmě varianta b) je o dost výnosnější.

Když jsem domů dovezl první karty a vše zprovoznil, začal jsem těžit přes Nicehash. To je ten program, co pustíte a výkon pronajmete jiným lidem. Oni Vám za to pak platí. Samozřejmě nikdy ne tolik, co byste mohli vydělat sami. Ale zase je to bez práce. Jenže, to mi moc nevyhovovalo. Chtěl jsem maximalizovat zisk :). A tak jsem začal studovat různá fóra a diskuze, procházet různé minery (těžící software), poměřovat různé mining pooly, porovnával všemožné shitcoiny (alternativní kryptomince nevalné pověsti, ale momentálně vysoké hodnoty) a celkově se snažil zorientovat v tom, co zrovna frčelo. A čísla vypadala nádherně.

Problém byl, že pěkná byla jen ve chvíli, kdy na to člověk koukal. Když se to pak hodinu těžilo, další hodinu, co trval převod na burzu, bylo vše jinak. Když člověk těžil shitcoiny, cena se dost rychle měnila. Takže nebylo možné mince moc dlouho držet u sebe, ale bylo potřeba je rychle střelit. Jenže, tohle udělali i všichni ostatní. Jamile cena vylítla nahoru, všichni začli s těžbou. Po hodině, kdy byla první výplata, to všichni poslali na burzu a prodali, A tak cena spadla. Takže závod s časem.

A tak se člověk honil za zlatým grálem. Stále se to vyplatilo, protože to vydělalo víc než Nicehash. Jenže, chtělo to hromadu času. Kdybych měl těch rigů padesát, šlo by se tomu věnovat fulltime nebo na to někoho najít. Asi to i nějak víc zautomatizovat a trochu víc si s tím i hrát. Jenže s tím, co jsem měl, to jen žralo hromadu času a vydělávalo průměrné peníze. A to nebylo něco, o co jsem stál. Moje vize byla to pustit a dál se věnovat jiným svým projektům. Takto to ale sežralo 3 měsíce času a výsledek nic moc.

Navíc tam byl ještě jeden zádrhel. Čím větší shitcoin, tím větší shitburzu musel člověk použít pro jeho prodej. Velké a ověřené burzy se od malých projektů distancovaly (nebo chtěly ranec peněz za zalistování) a tak to většinou nabízely jen pochybné burzy, které vydělávaly na kde čem. Většina shitcoinů se pak obchodovala především na dvou burzách. Na Cryptopii nebo HitBTC. Dvě burzy, kterým se vyhnětě velkým obloukem. Vychcánkové, co v době boomu mince pozdrželi váš vklad, sami ho prodali za výnosný kurz a když kurz spadl, nakoupili mince zpátky a připsali vám je na účet. Takže oni vydělali, vy jste měli utřinos.

Celkově to byl takový divoký západ. Kromě zkušenosti s Cryptopií bych zmínil ještě příhodu s HitBTC. Jelikož mne Cryptopia naštvala, hledal jsem nějakou jinou burzu, kde by ty malé mince šlo obchodovat. A našel jsem HitBTC. Po prvotním ověření na googlu jsem žádné extra záporné recenze nenašel. Sice ani extra pochvalné, ale zdálo se, že je burza OK. Navíc, nikdy jsem tam nechtěl držet žádné větší prostředky. Jen prodat a poslat BTC pryč. Tak sem je zkusil.

Pár dnů po tom, co jsem tam poslal své první natěžené peníze a čekal na výhodnější prodej (tuším tak 10.000CZK v přepočtu) se burza odmlčela. Nešlo se přihlásit, na emaily a twitter nikdo neodpovídal. Všichni jim už věštili konec a vytunelování. Sice jsem tam neměl úplně málo, ale nebyla to ani žádná katastrofa. Vzal jsem to jako ponaučení a už byl pomalu smířený s tím, že peníze neuvidím. Nakonec se kupodivu po týdnu bez jediného slova vysvětlení zase rozjeli. Já jsem narychlo prodat vše, co jsem tam měl, a nikdy už na burzu nevlezl. Dodnes se mám pocit neví, co to vlastně mělo být.

Pro mne to bylo ponaučení, že těch pár procent zisku navíc za to riziko nestojí. A tak jsem přešel z úplných shitcoinů na mince trochu dospělejší, říkejme jim altcoiny (neboli alternativní kryptoměny). V té době to byl ZCash a hlavně ZCash Classic, který měl výbornou cenu a poměr složitosti při těžbě. No, to jsem ovšem ještě netušil, co se bude dít dál :).

V té době tahle mince letěla nahoru. Spolu s původním ZCash byla považována za seriózní projekt, její cena i marketcap vypadal solidně, komunitu měla suprovou a byla podporována i největšími burzami. Navíc, na mých grafických kartách, dávala fakt pěkné zisky.

V jednu chvíli pak tým stojící za ZCash Cassic oznámil, že jejich mince bude forkovat do nového projektu. Pro ty, co nevědí co je fork, tak je to vlastně takové rozdvojení mince do dvou. Vezme se původní kód i množství mincí a vše se zduplikuje. Stará mince i kód zůstane a zároveň vznikne nový kód a mince, na kterém pak pokračuje nový tým. Zní to super že? A super to být i mělo. Jenže….

V případě forku ZCashClassic-u z něj měl vzniknout Bitcoin Private. Nová mince, co měla řešit anonymitu Bitcoinu. Znělo to dobře, navíc ceny krypta byly ještě pořád hodně vysoko. Navíc, celý fork byl oznámen i připravován hodně profesionálně (stránky, whitepaper, tým, komunikace i komunita). A tak vznikl boom. Každý chtěl ZCL mince těžit. Protože poté, co fork proběhne budete najednou mít jak ZCL (ZCashClassic) mince, tak BTCP. V poměru 1:1. Neberte to.

Jak byla po ZCL poptávka, šla i samotná mince hodně nahoru. Takže se vyplatilo ji ještě více těžit, což přilákalo ještě více těžařů a spekulantů. A to hnalu cenu ještě více nahoru. A tak jsme i my těžili co to šlo. Jenže, byli jsme lamy a věděli jsme prd o tom, co se stane. Stejně jako mraky jiných.

A tak, když přišel den a čas forku, stalo se na burzách něco, co jsme úplně nečekali. Pár sekund po forku se začli všichni ZCL masivně zbavovat. Protože tak, jako my dnes, věděli, že se to stane a proto je dobré se toho včas zbavit. Navíc, jelikož hlavní tým začal pracovat na nové minci, ta stará se stala bezcennou. A tak se cena propadla na procento své hodnoty.

Postupem času pak zase trochu povyrostla a my ji prodali. Samozřejmě se ztrátou. Ale vlastníme BTCP. Kupodivu na něm tým opravdu pracuje a my tak máme stále šanci, že na tom nakonec něco vyděláme. Narozdíl totiž od jiných forků, kdy jde opravdu jen o zbohatnutí tvůrcu, je v tomto případě za týmem vidět práce. Mají hotovou platební bránu, uzavřená nějaká partnerství s ecommerce. Jenže, díky propadu cen v následujících měsících jsme stejně zatím na čtvrtině hodnoty.

Ale i to byla zkušenost. Zkušenost s obchodováním i s chováním trhu. Naštěstí jsme těžili i jiné mince (ZEC, ETH), stejně tak jsme spoustu natěženého prodali do BTC. Samozřejmě máme i pár unikátů, které pravděpodobně už nikdy na svou původní cenu nevylezou. Jenže, teď je prodávat za zlomek ceny je nesmysl. A tak napřáklad Bulwark, Agro a další nesmysly nám zbyly. Ale třeba jednou ještě překvapí a my budem miliónáři.

Všechno tohle ale píšu proto, že nás to dovedlo k burzám. Když si člověk spočítal všechnu tu práci kolem těžebních strojů, byl spíš jak námezní dělník než investor. A stejně se na konci dne ještě musel věnovat obchodování. A to dělal dost špatně, protože o tom věděl prd a neměl ani čas a náladu to víc studovat. A i to byl důležitý impulz k tomu, začít dělat věci trochu jinak. Znám ale i spoustu lidí, co těží dodnes a čekají, až cena Bitcoinu zase vyleze nahoru. A ona vyleze, o tom nepochybuju. Ale když jsem tenkrát počítal, jestli je lepší těžit a čekat, nebo prodat, vše investovat a čekat, vyšla mi lépe druhá varianta (a jen pro zajímavost, dneska jedna karta vydělá cca 1USD za den).

Asi by tenkát stačilo Bitcoiny jen nakoupit a držet. A člověk by na tom taky vydělal. Jenže, já v to už viděl další potenciál. V tom, jak budeme obchodováním mince rozmnožovat, jak nad tím postavím aplikaci, co pomůže lidem s věcmi, které musejí dělat jinak ručně. A tak jsem se rozhodl do toho pustit. Bylo to ještě v době, kdy si I. klepala na čelo, co dalšího jsem zas vymyslel. To totiž ještě nevěděla, že za měsíc se do obchodování pustí také, a rovnou fulltime :).