To zas byl blbej nápad. Že prý si natěžíme trochu víc hlíny, aby nám pak nechyběla. No, tak nechybí. Ale kurňa přebývá :).

Na základě minulého článku s inzerátem se mi povedlo sehnat zatím tři zájemce o hlínu. A protože “není čas, není čas”, chtěl jsem se do odvozu pustit co nejdříve. A ta dnešní krásná sobota k tomu přímo vybízela.

Takže jsem domluvil s místním dopravcem, přistavil mi kontejner a já se mohl pustit do díla. Jasně, čekal jsem, že to nepůjde samo. Měl jsem i nahrubo spočítaný počet koleček. Prý 45x-50x, podle nějakého přepočtu objemu kolečka na objem a váhu hlíny.  No to víš že jo, to zas někdy budu něčemu takovému věřit.

No, tak jsem ráno od cca devíti začal vozit. Po navozených deseti kolečkách jsem zvažoval sebevraždu zavalením. Prý když těžíte, může se to stát. A hlínu jsem rozhodně těžil, tak proč ne.

Ale nepovedlo se. Takže jsem pokračoval dál. Třeba to pak půjde líp. Jasně, po dvaceti kolečkách byl výsledek o dost lepší. Obsazeno bylo z měho pohledu tak 5% kontejneru a zbývalo asi tak miliarda a půl dalších koleček. Zajímalo by mne, jestli kdybych psal blog na Facebooku, tak by mne lidé taky litovali, jak ty zavalené horníky Bitcoinů.

No, ale kdyby to bylo hned hotové, nebylo by to ono, žejo. A dělám to přeci pro radost, pro protažení, pro dobrý pocit z dobře odvedené práce. Tak můžu být rád, že si to užiju. A taky že jo, užíval jsem si naplno. Situace po dalších deseti kolečkách začala být uplně jiné kafe. Najednou to začalo vypadat, že jsem snad dokonce zdolal i první třetinu kontejneru. Důvod pro oslavu.

Co bylo ale horší, hromada neubývala. Tak nějak jsem si myslel, že je to hromada tak na tři kontejnery. No tak to ale ani prd. Když to vidím, tak to bude chtít tak tisíc kontejnerů, takže asi tak bambilión koleček. Nemůžu se dočkat, tolik zábavy a fitness, že se z toho asi štěstím zblázním.

A tak jsem pokračoval. Narýt-naložit-odvézt-vyložit. A furt dokola. Trochu mi to splývá, víte co, tolik radosti a extáze, to se jeden ztratí.

Pozitvní bylo, že jsem se blížil k polovině. Čtyřicáte kolečko byl další zlom. Byl jsem za polovinou. Najednou jsem cítil, jak to jde vlastně skoro samo!

Mám pocit, že někde kolem padesátého kolečka byl oběd. Nemělo smysl chodit dom;, už bych nevstal. Takže oběd na terase a rychle pokračovat, než si tělo uvědomí, že může stávkovat. Dneska to prostě odvozím.

U cca šedesátého kolečka mi přišla na pomoc I. Pomáhala nakládat, takže já mohl ještě v kratších intervalech vozit a užívat si tu fyzickou bolest. Pardon, radost. Chvílema jsem měl pocit, že z té radosti zkolabuju.

I. nastoupila plná energie a vypadalo to, že tu hromado přeháže celou sama. Po pár kolečkách ji ale humor i energie přešla, takže zvolnila na normálni rychlost a já už tolik nekolaboval.

Vcelku rychle jsme se dostali k sedmdesátému kolečku. To už situace vypadala opravdu nadějně. Ten pekelně obrovský kontejner začínal být plný. Neuvěřitelné se stává zkutečností. Hlavně nepolevit. Nabrat-odvézt-vysypat a znovu. Jak ten chudák v Edge of tommorow, co se mu resetoval dokola stále jeden den. Jak on jsem měl už propracovanou trajektorii cesty, jak nejefektivněji vyložit kolečko, jak se vytočit. Není času na zmar.

Utrpení se zastavilo u čísla 78. Hotovo. Navozeno. Ještě uklidit a pak jít v klidu zemřít domů.

Trvalo to 5 hodin, kontejner prodám za 1500kč, takže moje efektivita jakožto minera je cca 300kč/hod. To není špatné. To je celých 0.001747 Bitcoinu za hodinu. Když budu těžit nonstop, budu milionář. Ale asi mrtvý milionář.

PS: Na závěr ještě video z té radosti 🙂

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉