Browsed by
Tag: zed

Giga akce pergola, část patnáctá – zase kopání

Giga akce pergola, část patnáctá – zase kopání

No, tak pergolu jsme dosklili, a už už to vypadalo, že si vydechneme. Jenže díky všem těm deštům jsme si uvědomili, že hotovo bohužel nemáme. A to proto, že ta naše zídka za grilem nebyla pořádně odizolovaná. A tak je potřeba ji ještě celou zaizolovat,a ideálně rovnou i pořešit svod dešťovky z pergoly.

A tak hurá do Prodomy a Deku pro nopky, polystyrény, hydroizolace a další materiál z dob naší stavby, ve zkratce vše, co jsem už dávno vytěsnil z hlavy. Takže pěkně nastudovat, jak se taková hydroizolace správně dělá a šup si to celé pěkně zopakovat.

Aby toho nebylo málo, tak krom samotného typu práce jsem si tam musel střihnout i pěkný časový maraton. Končil týden, kdy nám dodali skla, a od přištího úterý mělo zase pršet a pršet několik dnů v kuse. Takže plán zněl jasně, v pátek začít a ideálně v neděli mít komplet hotovo, ať nám zeď nenavlhne a my ji můžeme obložit. Přesně tak to mám rád.

A tak jsem začal v pátek kopat a kopat a kopat, až jsem vykopal metr hlubokou a cca 4 metry dlouhou díru. Samotné kopání bylo v této půlce ještě ok. Krom jedné chráničky s elektrikou a svodu vody z pergoly toho tam mnoho nebylo a šlo to celkem dobře. Navíc stávající systém svedení vody z okapů jsem rovnou rozebíral. Tu 5cm širokou trubku, kterou jsem tam původně dal, jsme totiž nakonec vyhodnotili jako nevyhovující s tím, že tam dáme 10cm, a navíc svedení vody z pergoly asi úplně předěláme (ale o tom později). Takže jsem prostě kopal, kopal a rozebíral.

V pátek odpoledne jsem si střihnul ještě cestu do Ptáčka, abych nakoupil všemožné KG trubky a kolena s tím, že o víkendu pak vše dorazím. V pátek odpoledne pak dorazila ještě pozvánka na dětskou narozeninovou oslavu v sobotu, což nám sice trochu nabouralo plány, ale nic, s čím si neporadíme. Prostě tu díru vykopu v pátek, i kdybych měl padnout, v sobotu dopoledne pak párty, a po obědě rychle zpět k izolaci.

Jak řekli, tak udělali, jen se trochu přepočítali se svými silami. Kopání druhé půlky byl neskutečný oser, protože tam byl i existující svod vody do retenčky, napojení drenážek od plotu a horší kamenitá půda, navíc nebylo už pořádně kam házet vykopanou hlínu. Takže jsem se s tím výkopem v pátek mordoval až do sedmi večer. Slavnostě jsem tu díru dodělal, ale byl jsem úplně kaput. Zbývala ale pořád půlka soboty a celá neděle, to přece musí stačit 🙂

Sobotní ráno se neslo v duchu KG trubek. Není nad montáž trubek při východu slunce, to je aspoň ta pravá stavební romantika. Venku kosa jak kráva, ale vy víte, že to prostě musíte stihnout před tím, než pojedete na tu dětskou oslavu, protože pak už žádné chybějící díly nikde nekoupíte. A pokud by Vám něco chybělo, nedoděláte zbytek, a v úterý už bude lít jako z konve a vyplaví Vám to celý výkop. Není nad zdravou motivaci.

Oslavu jsme v sobotu sfoukli podle plánu a pak rychle zpět. Bohužel nemám žádnou fotku ze samotného nátěru/aplikace hydroizolace, tak jen pár slov. Bylo to černé tuhé hovno, co se nedalo vůbec natírat tak, jak jsem si to myslel, ale místo toho jsem to tahal špachtlí na zeď a I. mi to pomáhala pak roztírat štětcem. Nakonec to naštěstí nebyl vůbec takový oser, jak to vypadalo, takže za hoďku dvě bylo hotovo.

Po nátěru jsem tomu dal hoďku dvě na zaschnutí, a začal s montáží nopky a drenážní trubky. V mezičase, co to schlo, jsme si s I. zopákli i dovednosti s obalováním drenážky geotextílí, což je něco, co by měl rozhodně každý manželský pár umět :))).

Lehce krizovým okamžikem pak bylo spojení všech trubek do stávající “šachty”, která už tak měla několik odboček. Nově jsem pak improvizovaně připojil obě drenážní trubky do jedné díry (stylem co nejde silou, jde větší silou) a pak pořádně objel stříbrnou izolepou, aby se tam nedostávala žádná hlína, a dál připravil další dvě odbočky na svod vody z levé a pravé části pergoly. Takové lego-puzzle pro pokročilé.

Zbytek pak už šel dobře. Stačilo si refreshnout know-how o zapojování trubek, to, že fakt není dobré si to simulovat na první dobrou s těsněním, protože i když to namažete indulonou, tak se to pak fakt blbě vyndavá. Lepší cesta samozřejmě je si to poskládat celé bez gumiček, pokrátít, a pak v klidu zapojit, ale jo, je potřeba jít vždycky cestou největší bolesti. Aspoň si to budu pamatovat pro příště. (Počkat, co? Jaké příště? Už ne, už žádné příště, nikdy nikdy nikdy. Prosím, už ne…)

Pak proběhla rychlo-zkouška správného spádu, kontrola všech spojů, a začalo zakopávání.  Zaházet to už přece bude sranda, to už v neděli dám. Jen to tam nahrnu a bude to. Jó jó. Takže v sobotu leháro, padla v devět večer a já opět padl mrtvý do postele.

 

A toto už je neděle půl desáté ráno. Pln sil (no, zas tak pln ne, spíš pln odporu a PTSD) jsem se pustil do zasypávání. A šlo to fakt pomalu a blbě.

Ve tři hodiny byl stav takovýto. Spoustu zaházeno, ale co jsem si nepřipouštěl, i spousta zbývající hlíny, i když to tak nevypadalo. Dál ale nemělo smysl házet, protože bylo potřeba tam ještě nacpat ten polystyren a zatáhnout to, aby ZBčka netahala vlhkost ani nad zemí.

Jako byl jsem fakt KO a už už jsem se na to chtěl vykašlat (no, spíš fakt vysrat), ale hecl jsem to. Když ten blbej polystyren ještě zvládnu nalepit, v pondělí už to “jen” natáhnu a zahrnu zbytek a hotovo, stihnu to celé. To dám.

A tak jsem lepil. Pěkně na hřebínek, jen lepidlem, žádné kotvení a jiné kraviny. Šlo to kupodivu fakt dobře a za dvě hodiny hotovo.

Čas na fotce ukazuje 18:15, tou dobou bylo nalepeno a hotovo, a já přemýšlel, zda si dát konečně na chvilku pauzu, nebo ještě hecnout i tu hlínu. Bolelo mě fakt úplně všechno. Asi je načase si přiznat, že už jsou ty moje kosti asi fakt lehce starý a že už nejsou pro každou takovou kravinu :).

No, nakonec jsme to hecnuli. Píšu “jsme”, protože I. se mě asi zželelo a pomohla mi házet. Z posledních sil jsme tak přeházeli veškerou hlínu zpět do výkopu, celé to zarovnali a zbývající hlínu pak dali do kýblů, které jsem pár dnů na to odvozil k sousedce a tím se hlíny definitivně zbavil.

V pondělí jsem pak ještě polystyrén natáhl do lepidla a perlinky, aby to něco vydrželo. To už byla taková radostná práce, kterou jsem dělal odpoledne po práci bez časového presu.

A tím bylo hotovo. Sice ne stále hotovo, ale alespoň další část. Pokračování přítě :).

 

 

 

 

Akce zeď

Akce zeď

Když napršelo a uschlo, pustil jsem se do zdění. Zvažoval jsem několik různých postupů, včetně vylití betonu celého výkopu, ale vše bylo naprd. Výkopy potřebuju dělat postupně, abych z dalšího výkopu rovnou zahazoval už hotový výkop předchozí, nechci platit pumpu a beton kvůli čtyřem metrům, takže nakonec vyhrálo bednění.

To jsem zakládal do betonu umíchaného z pytlů a dál pak už jen skládal ztracené bednění. Než bude hotové vše kolem terasy, nechám bednění duté a až ve finále pak objednám beton spolu s čerpadlem a napustím to všechno najednou.

Skládaní bednění do výkopu byla solidní makačka. Ale s tím jsem počítal. Garden fitness se po zimě hodí, trochu aspoň zas shodím pupek :). Trochu nevýhoda je, že půlka terasy je momentálně staveniště a druhá pulka pak grilovací základna a posezení.

Souběžně s dalšími šáry ztraceného bednění jsem začal budovat i svody vody. Pomocí HT trubek jsem rozvedl svod postupně k oběma nohám, kde byla už zeď připravená, u třetí pak budu svod dělat, až budu mít vyzděno tam.

Zbýval poslední problém. Jak napojit obyčejnou díru v noze na svod. Toto sem řešil fakt hodně dlouho a nakonec jsem zvolil variantu pomocí odtokových kanálků.

Ty jsem usadil před nohu pergoly, obednil pomocí zbytků prken a zalil do betonu. Prostřední noha byla trochu komplikovanější, musel jsem připravit nejen vsak, ale ještě protáhnout trubku k další noze. Ale nakonec i to se mi povedlo obednit.

Po vytvrdnutí jsem pak druhý den začal připravovat propojení mezi nohou a kanálkem.

Použil jsem chráničky na elektriku co mi tu zbyly z nějaké jiné akce, přichyceno je to turbama do betonové patky, aby se to nehlo, vyspádované a zatmelené. Podle prvních testů to vypadá, že to 99% vody správně odvede do kanálku. Udělal jsem tomu i horní krytku, aby se do toho nedostával zbytečně nějaký bordel.

Samotný beton mám pak v plánu ještě nějak naimpregnovat nebo nastříkat asfaltovou izolací, aby vlhkost zbytečně nesál do sebe.

A tím se konečně dostáváme do stavu, ve kterém se nyní mé akce na domě nachází :). Po čtyřech hodinách psaní všech článků od “Až se Léto zeptá” po teď :). A mně snad už zatvrdlo lepidlo v položeném šáru ztraceného bednění a můžu jít pokračovat.

Doufám, že se k dalším updatům už dostanu dříve než zase za pár měsíců :).

 

Akce terasa

Akce terasa

Tak jste se konečně dočkali :). Určitě jste zvědaví, co jsem zase vymyslel za kravinu s terasou, co? No, tak nejen to, co jsem si vymyslel, ale hlavně co všechno se mi během toho stalo, předčí i Vaše největší očekávání :)).

Celé to začalo vlastně docela nevinně. Jednou velkou dírou….

Vlastně, ono to začalo ještě o trochu dřív. Začalo to tím, že se nám už podruhé propadala v jenom konkrétním místě terasa. Jedno propadnutí ok, ale 2x za sebou po tom, co jsem to opravil, to už náhoda nebude.

A tak jsem začal řešit, čím to je. No a došli jsme k tomu, že je to naší pergolou. Trochu neuváženě jsme se tenkrát rozhodli pro variantu, kdy voda z pergoly je svedená nohama k zemi, kde pak má obyčejnou výpusť a voda jde prostě do ztracena do trávy.

Vůbec nás nenapadlo, že to je zřejmě ten úplně nejvíc blbej nápad. Takže nám takto pergola dlouhodobě podemílá terasu, která se nám pak vesele postupně propadá. Samozřejmě to nevím na 100%, ale propadá se to u té nejnižší nohy, přesně tam, kde vytéká nejvíce vody.

A tak jsem začal řešit, co by s tím šlo udělat. Věděl jsem, že někde v zemi vede vsakovací potrubí nad celým registrem a že v nějakém přibližném místě se do něho napojuje i přepad z retenčky. A tak jsem začal kopat testovací díru.

No, hledat 15cm širokou trubku v cca v metru a půl až dvou metrech hluboko je fakt legrace. Ale povedlo se. A tak jsem na trubku koupil sadu na dodatečnou odbočku, vytáhl KG trubku na povrch a začal přemýšlet, jak svedu vodu z pergoly do právě nalezeného vsaku.

Problém trochu je, když si omylem koupíte větší průměr té sady, než máte trubku v zemi, ale i to se dá vyřešit. Prostě jsem tam tu sadu přilepil mamutem, pro jistotu i přišrouboval a ještě zevniř zatěsnil tmelem. Navic není KG trubka nikdy extra pod tlakem nebo tam neteče moc vody, takže je to imho dostatečné.

Proč dvě? Jedna je připravená na svedení vody z pergoly, druhá pak zůstane nad zemí pro potřeby vypouštění bazénu/vířivky, nebo reverzního chodu čerpadla.

No, takže vsak bych měl, teď bylo potřeba vymyslet, jak to dostanu z těch nohou do země. Takže podél terasy HT trubky, pospojovat, stáhnout do KG a hotovo. Jenže, když už se bude kopat HT, tak jsem měl v hlavě ještě jeden plán… vlastně dva…

Ten první plán je zídka ke grilům. Aby mi na ně z venku nepršelo/nestříkala závlaha, abych si tam mohl dát nějaké zásuvky, možná světlo, možná poličku. Druhý plán je pak ještě ambicióznější. Jednou terasu zasklít.

No, takže když už se to bude kopat, tak to udělat pořádně, udělat základy, udělat zídku a základy pak využít i na zasklení terasy. Není malých cílů.

Už začínáte chápat, odkud se všechna ta černozem do truhlíků vzala? 🙂

No, jenže taková zeď u terasy znamená, že musí být u terasy. A co je hned na konci terasy? Obrubníky…. A jak jsou uchycené obrubníky? Do betonu přece. Takže kango, kde tě mám?

No, naštěstí jsem tu u nás domluvený s jednou paní, které různě udávám betonové zbytky a kameny, a ona tím opravuje nějakou lesní cestu nebo to používá jako stavební materiál u sebe na domě. Takže jsem ji i tentokrát oslovil, zda nepotřebuje nějaký ten beton, nějakou tu jílovici a tak. A naštěstí potřebovala.

To je pro mě lepší, než tu teď řešit kontejner. Stějně to nemůžu udělat vše najednou, ale můžu takto kopat/budovat po odpolednech a vždy, když mám něco natěženo, tak to hodím před dům a ona si to průběžně odváží. Win-win.

A tak jsem kopal, a kopal. Měřil a kopal. Do 80cm, aby byla konstrukce fakt pevná a pak se okna nehnuly….. A pak přišel déšť….

Vám je asi už jasné, že když přijde velký déšt, a vy máte terasu dlouhodobě podemlývanou jílovicí, a on ten déšt je docela vydatný, že to pak nedopadne dobře, že?

No, tak já to v tu chvíli ještě nevěděl, a tak jsem chtěl jít dodělat výkop a chystat ztracené bednění. A najednou koukám, že je tam taková malá roztomilá mezírka mezi betonem od obrubníku a zbykem hlíny.

Dokonce jsem ještě stihl zavolat I., ať se na to jde podívat, jak se to díky té vodě posunuje. No, a pak už jsme se společně dívali, jak se posunuje celá terasa včetně těch obrubníků do mého výkopu….

Vypadá to hrozně, ale vlastně to zas tak hrozné není. Ona ta dlažba stejně byla propadlá a stejně byl plán to předělat/opravit. Takže to zas tak víc práce nebylo, jen škoda těch obrubníků, ale i to vlastně asi nevadí, protože tam místo toho bude ta zeď a možná tu dlažbu dotáhnu až ke zdi. Takže vlastně jen to, že jsem musel znova kopat 🙂

Takže ale vlastně nic, co by byl takový průšvih. To hlavní, měl jsem grily odsunuté od kraje. Protože kdyby mi tam zahučel i můj Kamado Joe, tak to by bylo pořádně v hajzlu….

Tak jsem to pak znovu vyházel a když večer hlásili další bouřky, už sem to radši o obednil. Ale jak to spadlo, už se to dál pak nehlo.

Pak už jsem se jen vydal pro stavební materiál a čekal, až přejdou deště a trochu se to vysuší a já budu moct začít stavět zeď.

Dokrášlení zdi

Dokrášlení zdi

Další proběhlá akce, kde jsem se letos realizoval, byla “naše” sousedova severní zeď. Cca dvě třetiny jsem měl natažené a natřené už z loňska a do zbytku jsem se pustil letos.

V natahování zdi už začínám byt taky poměrně skilled. Když bude krize tuhá a neuživím se jako ajťák, tak můžu jít dělat zedničinu 🙂

Krom samotného natažení a natření zdi to obnášelo i větší úklidovou akci. Jak postupujeme s finalizacema kolem domu, postupně nám mizí všechny “dočasné” skladovací prostory na bordel a tak nezbývá než vše buď zpracovat, nebo zlikvidovat.

Po natažení a zaschnutí pak ještě dvě vrstvy nátěru a bylo hotovo. Další položka na seznamu finalizací hotová.

 

Severní zeď, díl Osmsetpadesátýšestý

Severní zeď, díl Osmsetpadesátýšestý

Tak pojďme už ty články o severní zdi a truhlíkách konečně dorazit. Stále mi to ve frontě visí hromada fotek, kde se Vám chci pochlubit, jak moc jsem šikovný, tak hurá na to :).

Minule jsme skončili u hotových truhlíků naplněných kompostem a hlínou, to dneska, to to bude o dost zajímavější. Pustil jsem se totiž po delší době zase do zednické a rozhodl se natáhnout si severní zeď lepidlem sám.

Původně jsem to chtěl nechat udělat nějakého řemeslníka. Jenže, ten šikovný, co nám dělal schody, dlažbu, obklady a spoustu dalšího, se rozbil. Na cokoli, co jsem potřeboval, jsem ho naháněl stokrát, když už dorazil, po pár hodinách práce ho buď něco strašně bolelo, nebo to bolelo jeho manželku, nebo mu zrovna přivezli stavební materiál, nebo nějaká jiná výmluva. Po čase jsme si z něj už dělali srandu, že má lexikon výmluv. Kdykoli mu člověk zavolal, vytáhl z klobou naprosto nečekanou vyhovorku. Pokaždé novou, originální a většinou ještě více morbidní nebo absurdní :).

Tahání zdi do lepidla jsem sice ještě předtím nedělal, ale nemůže na tom nic být, ne? Tak jsem zkoukl pár videí a pustil se do toho, Ze začátku mi to nešlo vůbec, tahal jsem to sem a tam a už zamokra vypadal výsledek všelijak. To jsem postupně vypiloval, zjistil jak, odkud a kam tahat a už se to zlepšilo. Ale problém mi pořád dělalo vracení se. Člověk se u téhle práce musí odprostit od opravování toho, kde už byl. VŽDYCKY, VŽDYCKY, VŽDYCKY to tim totiž jen zhorší…. vždycky.

No, dojel jsem to do konce, připravený na to, že tam nějaké drobné kosmetické vady budou. A nechal jsem to uschnout. Když jsem to ráno ale viděl, začal jsem litovat toho, že jsem se do toho pustil. Hele, bylo to fakt hnusný. Asi jsem měl radši tomu druhému řemeslníkovi těch 10.000Kč za těch pár metrů dát. Tohle bylo fakt čiré zoufalství.

A tak jsem zase googlil a někde během toho hledání jsem si vzpoměl na řemeslníka číslo jedna, který vlastně vždycky říkal, že se první vrstva má ignorovat a že to vždycky musí dělat na dvě vrstvy. Ha! V tom je zřejmě ten trik.

A tak jsem zlomil svou nenávist ke zdi, k lepidlu i hladítku a pustil se zas do toho. Namíchal jsem řidší směs a začal nanášet a vyhlazovat druhou vrstvu.

A co Vám budu povídat, najednou jsem si připadal jak naexpovaný profík Pan Zedník level 100 :). Krásná hladká stěna, práce šla pěkně od ruky a všechny nerovnosti uspokojivě mizely.

Takhle jsem dotáhl celou zeď a opět jí nechal zaschnout. A důležité pravidlo, neopravovat co už je uděláno. Otřepky a jiné nerovnosti nechat být, protože….. tady dády dá…. se to pak opraví v dalším kole. A to konkrétně touto brusnou technologickou věcí, která nevím, jak se přesně jmenuje :).

Tou se totiž pak krásně vše zabrousí, takže výsledkem je opravdu hezká (téměř) hladká zeď.

Opět po zachnutí přišlo na řadu natření. Na to jsme koupili klasickou fasádní barvu. Ale jen samotnou barvu, bez jakéhokoli zrna, abych to nemusel ještě točit. Ono lepidlo stejně nějaký trochu vzor zanechalo, takže to jakous-takous strukturu má.

V okamžiku natírání už mi bylo dávno jasné, že by se to o dost lépe dělalo, když by tam ty truhlíky ještě nebyly :). Jenže, znáte to, jak to chodí. Aby se mohlo udělat A, musí se udělat B, kvůli kterému se musí udělat C. A tak bylo potřeba se rychle zbavit kompostu a proto se musely udělat truhlíky a proto se holt zeď natahovala a natírala až pak.

To, jak dlouho mi trvalo sepsat tenhle článek asi nejlépe ilustruje tato fotka. Tou dobou byla má drahocená těhotná žena ještě vlastně vcelku štíhlé figury oproti tomu, jakou Věstonickou postavu má nyní, jen pár dnů před porodem :). No, jsou to skoro tři měsíce, co mi tu ty fotky leží. Hrůza, stydím se :).

Během malování pak soused sundal dřevěné výplně, aby se mohly sloupky z boku natřít. Říkal, že mu tam ta bílá ladí a že jestli mi to neva, tak bych to natřel celé. Jasně že nevadilo, dělalo se to pak o dost lépe, než obkreslovat každé prkno :).

Po natření jsem se pak pustil zpět do obkládání truhlíku. To už byla vcelku pohodová práce. Nařezat a přišroubovat pár prken, to šlo dobře. Až na to horko, to si pamatuju, že bylo hrozné.

Po dokončení obložení jsme pak s I. už jen dotáhli závlahu a zasadili koupené rostlinky (tou dobou jsme ještě netušili, že nám víc než polovinu sežerou všudepřítomní slimáci, grrrr.)

Finální úkon pak bylo naprogramování dalších okruhů automatické závlahy v Loxone, ale to už byla opravdu jen taková třešínka na dortu :).

Tuning čínské zdi aneb květináče a dřevník

Tuning čínské zdi aneb květináče a dřevník

Jak jsem psal v předminulém článku, zeď sama o sobě žádná vizuální hitparáda není. A tak už od doby její montáže tvrdě makáme na jejím zkrášlení.

Dnešní článek bude o květináčích. Jsou 8m dlouhé a 60cm vysoké. Takže opticky zmenšují zeď zpátky na 2m.

Jak jsem už naznačoval v původním článku, rozhodli jsme se udělat čtyři velké truhlíky alias květníky a vedle toho pak ještě jeden dřevník. Přeci jen, letní posezení na terase při zvuku praskajícího ohně je prostě fajn a někde to dřevo skladovat musíme. A tak jsme se rozhodli dřevník i dřevo zakoponovat do zahrady, takže krom užitné hodnoty bude dělat i nějakou tu parádu.

Jako první jsem začal s konstrukcemi truhlíků. Z latí za cca 600kč jsem připravil čtyři rámové konstrukce, které v dalších krocích zateplím polystyrenem (~1500kč) a obložím dřevem (~4000kč).

Dalším krokem byla příprava terénu pro truhlíky. Aby konstrukce nestála v hlíně, je z jedné strnay napočítána tak,že stojí na betonových sloupkách plotu, zatímco na druhé straně jsem pro ni připravil pás ze zbytků dlažby. Krom toho, že nebude konstrukce v kontaktu s vlhkem a hlínou je pak výhoda i v sekání trávy okolo.

Další krok pak bylo vložení fólie dovnitř konstrukcí, aby hlína nepřišla do styku s dřevem, betonovou zdí ani polystyrenem. Koupili jsme PVC rukáv (cca 300kč) a pomocí střešních hřebíků (s velkou hlavičkou) ho přichytili ke konstrukci.

Zároveň se ale nejedná o igelitovou vanu, takže přebytečná vlhkost může odejít pryč do země.

Dalším krokem pak bylo zateplení. To je z toho důvodu, že v květináčích budou trvalky a nechceme, aby v případě mrazu půda z boku promrzla a kytky nám uhynuly.

Oprášil jsem zkušenosti se zateplováním domu a vyřezáváním EPS polystyrenu a aplikoval to na květináče. Mám pocit, že je náš květináč zateplen líp jak kdejaká dřevostavba :))).

Polystyren mám nejen zepředu, ale i zezadu od zdi. Tam je to hlavně proto, aby se hlína neopírala přímo o zeď kvůli vlhkosti, ale i kvůli mrazu. Navíc se celkově konstrukce díky polystyrenu o dost zpevnila, takže si šlo na hrany v klidu sednout 🙂

Dalším krokem pak bylo obložení truhlíků. Obklad samotný byl dost drahý. Vzal jsem 12cm široká prkna, tlustá 21mm. Šlo vzít i slabší, ale zase jsem se bál, aby se to pod váhou hlíny nevypouklo. Takhle to drží jak čert. Celou konstrukci jsem převázal 4.5m dlouhými prkny, takže se vše krásně spojilo dohromady.

Jako další v pořadí pak bylo zaplňění květináčů. Do nich jsme chtěli původně dát jednak hlínu z nerovnosti z rohu pozemku, pak kompost, který jsme si vyrobili za poslední cca 2 roky a pak hromadu, kterou jsme měli uprostřed zahrady. Bohužel, ani 8m dlouhých, 60cm širokých a 60cm vysokých květináčů na to nestačilo. Stěží se tam vešla nerovnost z rohu a cca 3/4 kompostu.

Alespoň ale máme srovnaný roh pozemku, kde v budoucnu uděláme ještě nějakou menší boudu na nářadí. Neustále nošení nářadí do boudy před dům je totiž fakt opruz.

Takhle pak vypadá srovnaný roh pozemku. Kupodivu se tam udělalo i docela dost místo 🙂

A takhle vypadají z dálky květináče. Ještě jim chybí horní olemování a natření. To už máme taky hotovo, ale musím si něco něchat i na další článek :)). Spolu s květináči finišujeme i s dřevníkem, takže další článek bude co nevidět.

 

 

Velká čínská zeď

Velká čínská zeď

Prý jsme podezřele dlouho ticho. Žádný článek, žádná zpráva. No, bylo toho poslední dobou opravdu hodně. S přicházejícím jarem jsme začli řešit hned několik věcí. Plánovali jsme záhony, finišovali jsme poptávky na pergolu, řešili jsme materiál na dřevěný plot a do toho ladili stavbu naší zdi. A primárně o té bude i dnešní článek.

Jak asi víte, máme troje sousedy. Se dvěma žijeme bez jakýchkoli plotů a problému, společně grilujeme, popíjíme, pomáháme si. A pak jsou tu třetí. Postavili dům jako poslední, postavili ho tak, že nám všem vidí od terasy po kuchyň a k tomu díky jejich bezohlednému chování trpíme všichni. Počínaje halogenama namířenýma k nám do obyváků namísto jeho terasy, konče nekončícím řevem dospělých, dětí, či dospělých na děti.

Zkoušeli jsme to dva, možná dokonce tři roky zvládnout. Věřili, že se to usadí a že to přejde, ale jen se to zhoršovalo. Poslední kapkou loni v létě byl bazén, umístěný 75cm nad úrovní našeho pozemku. Nonstop řev dvou dětí přes den a chichotání dospělých v noci. Krásně zesílené v bazénu, nesoucí se díky vyvýšenému pozemku nám na terasu a do oken.

Foto z webu Luna ploty

A tak jsme se rozhodli pro betonový plot. Celková výška 2.75m, jelikož 75cm si soused zvedl pozemek a 2m má plot. Všechny tři sousedy jsme o stavbě informovali a v dobrém se na stavbě shodli. Následovala objednávka materiálu s vizí, že plot pak zvládnem sami postavit.

Cena plotu na 18metrů je 18tisíc. Práce za montáž pak jednou tolik. Tenkrát mi to ještě přišlo hodně. Po cca osmi týdnech dorazil materiál. Už při skládání sloupků a panelů jsem věděl, že jsem v háji.

Sloupek s váhou 150kg, panel s váhou 50kg. Celková délka sloupku 4m. To nemám šanci postavit.

A tak jsem dal plot k ledu. Přes zimu ho nebylo potřeba, protože jsou všichni zalezlí a je klid. Jenže, nyní,  Summer is comming.

A tak jsem začal poptávat stavbu plotu. To by samo o sobě vydalo na článek. Desítky telefonátů, většina od našich romských spoluobčanů, bohužel k tomu ještě těch, co neumí ani mluvit, natož myslet. Byla to bída.

Když už to vypadalo nadějně, sice spoluobčan, ale rozumný, a když už jsem se domluvil, že se přijede podívat, volá mi za cca 10 minut na to další, že prý ví, kdo ke mně jede, že ho mám zrušit a že on je lepší. A hlavně, nemám mu to říkat.

Nechal jsem to být, ale nakonec první nemohl hned dorazit. Ale už moc dobře věděl, že volal ten druhý, a že říkal, že nemá jezdit. Takt to už bylo na mne moc. Ptám se, jak to, že toto ví. Že prý je to bratranec. Všichni používají jeden email a mají zaplacenou jednu AAAPoptávku.

Supr. A aby toho nebylo málo, začli házet špínu jeden na druhého. Tím se úspěšně diskvalifikovali oba a já hledal dál.

Nakonec jsem narazil na týpka, chtěl sice o 2000 kč víc (ostatní chtěli 15-18tis, tenhle chtěl 20tis), ale mluvil rozumně, přímo řekl jak se vše bude instalovat a celkově jsem z něj měl dobrý pocit. A tak jsme se domluvili na osobní schůzce.

Nevěřil bych, ale byl to zase cikán (tak se on sám tituluje, bere to s nadhledem a nadává na ostaní cikány:)) ). Jenže, čistá čeština, používal mozek, dobrá domluva. A tak jsme si plácli. Sám navrhl vše hodit na papír, včetně všech údajů z jeho občanky. Rozsah práce, cenu, podmínky a termíny. A pak pokaždé, když dostal část peněz jsme na papír doplňovali, co udělal, kdy a za kolik. A vše podepsané. Zkrátka, super jednání.

V pátek před 14 dny měli nastoupit, přes víkend to dorazit a v neděli hotovo. Jenže, nebylo. Ačkoli se fakt snažili, celou montáž doprovázela řada komplikací. Zaprvé, betonové sloupky byly křivé jak hovado. Celkově tak kalibrace a rovnání byl strašný opruz. Zadruhé, díky větší výšce byla manipulace se sloupky občas fakt horor, stejně tak vkládání panelů. Nikdy ale nebyl problém, vždy jsme se v klidu domluvili.

První vetší průšvih byl při přenosu sloupku. Bohužel, chlapi ho zlomili. Ačkoli šef byl docela přemýšlivý, chlapi pod ním zas tak ne. Oni tu byli od síly, ne od myšlení. A tak ve dvou vzali 150kg sloupek a ten se uprostřed zlomil. Jako, kloubok dolů před sílou, ale, nasrali mne.

Naštěstí se ukázalo, že nám poslali o jeden sloupek víc, takže to nebyla taková katastrofa. Dostali kartáč a od té doby nosili sloupky ve čtyřech.

Během stavby jsem byl neustále s nimi a vše hlídal. Jak jsem psal, šéf sice přehled měl, ale ne vše viděl a ne vždy byl u všeho. Příhod o tom, jak jeho podřízení spoustu věcí zkouší silou místo logikou, by vydal na další článek. Důležité ale bylo, že v rámci možnosti všichni makali (když byl šéf poblíž) a že se stavba ubírala správný směrem.

Nakonec místo 3 dnů trvalo vše dnů 5. Občas totiž šéf odjel a jeho podřízení pak značně zvolnili a jelikož já je platil od díla a né hodiny, tak jsem se do toho nějak extra nenavážel. Tento čtvrtek pak stavbu zdárně dokončili.

Plot jsme stavěli tak, že jsme nejprve udělali všechny sloupy spolu se spodním dílem, pak vyplnili prostřední dílce a nakonec se zasadili dílce horní.

Díky tomu až úplně na závěr, v poslední den stavby, jsme viděli hotové dílo. A musim říct, ze z kraje to na mne nepůsobilo vůbec dobře.

Po třech letech těšení se na vlastní soukromí, kdy nám nikdo nebude koukat do talíře a kdy neuslyšíme od rána do večera řev, jsme to konečně získali. Jenže, ten plot působil stračně mohutně a smutně.

A to je přitom stejně vysoký, jako ten původní. Jenže, ten původní byl z několika částí. 75cm podezdívka, pak drobná mezera, pak pletivo. A díky tomu se ta výška tak nějak rozbila. Jenže teď jsme stáli a koukali na 2.75 vysoký betonový monolit.

Bez přehánění můžu říct, že jsem měl depresi. Celý jeden den. Říkal jsem si, jestli jsme to nepřehnali. A I. mne utěšovala :).

Shodli jsme se na tom, že jsme měli plot nechat postavit až v létě, kdy zas bude sousedský teror frčet na 200%. A né teď, po zimě, kdy jsme už zapoměli, jaké to bylo. Ale na nějaké “kdyby” už bylo pozdě.

A tak jsem začal vymýšlet. Co s tím, aby to bylo pěkné, veselé a líbivé. A během toho jednoho dne jsme to i vymysleli. Původní plot nebyl tak velký proto, že byl ze dvou částí. Tak to teď uděláme také tak.

A tak jsme naplánovali vysoké záhony. 75cm vysoké, aby se plot opticky snížil zpět na dva metry. A v těchto vysokých záhonec budou pěkné barevné rostliny, vysoké, které schovají další část zdi. A zeshora zavěsíme truhlíky či kvetináče, kde budou růst další barevné kytky, co to všechno ještě více zkrášlí.

A bylo po depresi. Teda, téměř. Komplet chmury odešly ve chvíly, kdy jsme měli hotovou kostru květináčů a kdy teď o víkendu vyběhly jejich děti ven, kdy měli rodinou oslavu a kdy se (netušíme proč) přesunuli namísto terasy přímo k naší zdi.

A i přes tohle všechno jsme měli u nás božský klid a nikdo na nás celý den nekoukal, co děláme. Vše se dělo jakoby daleko. Jako kdyby to bylo někde jinde, u někoho jiného a nás se to netýkalo. Bylo to neuvěřitelné. A to už jsme 100% věděli, že to byl správný tah.

PS: Vysoké záhony máme už skoro hotové. Ale to už je povídání na další článek.

Velká čínská zeď

Velká čínská zeď

Tak jsme zase “trochu” postoupili s naším plotem. I když momentálně to spíš vypadá jak čínská zeď než plot.

I když se to nezdá, náš pozemek není úplná rovina. Když jsme ho kupovali, vypadalo to jako rovina, tvářilo se to jako rovina a proto to rovina byla. Když jsme pak dělali projekt, sice jsme už viděli, že tam trošku sklon je, ale nic velkého.

2016-04-13 12.38.08

Pak nám náš projektant vymyslel umístění domu, tak aby bylo nad silnicí a my to opět vzali jako fakt, že přece ten dům dáme kousek nad tu naši rovinu a je to.

Ale kompletní rozsah toho našeho “krpálu” jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy jsem dozdil naši “zídku” na srovnání terénu. V nejnižším bodě pozemku si člověk momentálně připadá jak ve vypuštěném plaveckém bazénu, zatímco v nejvyšším bodě zase jak na prohlídce čínské zdi.

2016-04-13 14.45.06

Ačkoli je pozemek opravdu docela rovný, mírný svah tam je. Ale na těch 35metrech délky to udělá více než metr a půl. Když tam byla louka, nebylo vidět nic. Když se tam pak uprostřed objevil náš dům, pořád to moc nešlo vidět. Ale na té zdi, tam to jde vidět fakt hodně 😉

Ale co, hlavně že je hotovo a teď jen vymyslet, kde seženeme cca 60 tatrovek hlíny, kterou ten náš bazén naplníme.

Co se týká budování, tak to byla docela legrace. Na založené první řadě jsme začali na pěnu skládat řady další. Na pěnu proto, abychom mohli vyskládat všech osm šárů najednou a všechny je vylít betonem/pumpou, aniž by tlak třeba nějakou tvárnicí pohl.

2016-04-14 17.30.33

Co se týká montážní pěny, tak ta tvárnice drží jak naspeedovaný ďas. Když sem náhodou potřeboval něco srovnat po déle než 10-15min, už to šlo dost stěží. A když jsem pak dneska odlepoval jeden šár kvůli vchodové brance, tvárnice se raději rozlítla na 10kusů než aby se pustila pěny.

2016-04-13 12.38.41

Další veselá příhoda byla s vertikálníma roxorama. Protože je zeď 2m vysoká, je potřeba tam mít na celou výšku roxor a ten mít ještě zapuštěný do základového pasu. Protože bychom se ze zvedaní a navlíkání ZB na roxory asi zbláznili, vymyslel jsem to tak, že jsem po vyzdění prvního šáru vyvrtal díru 14ku na roxor 6ku s tím, že se někde kolem čtvrtého šáru trefím. Začal jsem to testovat od pátého šáru, ale na drsňáka jsem vyzdil až sedmý šár, než jsem začal pruty zapichovat.

2016-04-13 12.39.18Aby to šlo, obnášelo to strčit baterku (z Metabo aku-vrtačky) do díry v ZB a roxorem 2m dlouhým lovit na dně vyvrtanou díru. Docela sranda, hlavně když mě pak viděla sousedka s baterkou v ruce, jak čučim do cihel a pronesla, že inspekce stavby musí být 😉

2016-04-14 17.32.59

 

Skládání samotné pak bylo taky docela veselé, protože moje představa, že na pekně rovně založenou první řadu zbytek jen vyskládám tak, že bude vše lícovat, vzala rychle za své. Tvárnice jsou všechno, jen né kalibrované, takže bylo potřeba každou řadu skládat pomocí provázku a ještě rovnat váhou, aby byl výsledek alespoň jakš-takš. Ale povedlo se, je to docela rovné i na to, jak dlouhá ta stěna je.

2016-04-13 14.52.27

 

Zítra mne pak čeká dořešení detailů, konkrétně rohový elektro sloupek, okolo kterého udělám šalování a zaleju betonem, rozpočítání kde budou sloupky na plot a nějaké další drobnosti. A pokud to půjde, tak v pondělí bych to chtěl celé vylít.