Tenhle post bude spíš taková směsice fotek z naší zahrady. Kde jsme co vylepšili, nebo jak vypadá náš brest 🙂
Jako první, náš brest. Letos jsem ho ostříhal hned z kraje jara, a pak na něj nějak nevyzbyl čas. Takže sem ho stříhal až teď. To se bohužel ukázalo jako chyba, protože když už se hodně rozroste do boku, tak uvnitř mu přestanou růst listy. A když se pak ostříhá, je dost holý. Nemám o něj strach, že by nedorostl, ale je to škoda. Takže poučení pro příště, stříhat rozhodně častěji.
Jinak co se týká jeho vzrůstu, je impozantní. Zaléváme ho už jen trochu, a on si stejně vesele roste dál. Jednou za čas ho stříhám i z pozemku sousedky na výšku našeho společného plotu, aby se nám nevymlkl úplně.
Vylepšní druhé, k akci terasa (já vím, stále napínám a stále jsem to nesepsal) jsem potřeboval roxory a protože železo je dneska rovněž drahé, rozhodl jsem se místo kupování dalšího železa koupit rovnou nové tyčky k rajčatům.
Koupili jsme je nakonec u místního výrobce, a musím říct, že jsou super. Rajčata v nich drží skvěle. Díky tomu už nemusíme používat vyvazovací kleště, které jsou sice samy o sobě super, ale na podzim je vždy opruz ostříhat všechny pásky a likvidovat je, protože je to plast a to v záhonech/kompostu nechcete.
Jen jsou teda tyčky trochu dražší sranda. Ta 240cm vysoká byla za 120kč, 220cm pak 1+0kč. Pán nam říkal, že se mu vstupní materiál oproti loňsku zdražil dvojnásobně. Bohužel mi neřekl, za kolik je prodával původně. Ale dle jeho vyhýbavé odpovědi asi o dost levněji.
Ještě nám pár tyček chybí, ty budem brát nejspíš přístí týden. Pár tyček k rajčatům a pak 140cm tyčky k paprikám. Ty vycházejí tuším na 50kč, tak to už nebude tak hrozné.
A jako poslední změna, migrace dřeva co jsem měl před domem do dřevníku. Dřevník už vypadá zase trochu víc jako opravdový dřevník a ne jako sklad zbytkového řeziva 🙂
Tak další významnou akcí v rámci mého jarního budovatelského maratonu byla akce truhlík. Protože truhlíků není nikdy dost, a protože z budovatelské akce “terasa” bylo opět hodně hlíny, rozhodl jsem se ještě pár vysokých truhlíků před domem dodělat.
Truhlíky jsou napojené na již existující, které máme u severní zdi. Technologie výroby je opět stejná jako předtím, tzn konstrukce z latí, výplň boků z polystyrénů, uvnitř udělaná vana z igelitu, která je ale upřostřed dole vždy otevřená kvůli spojení se zemí a odtoku přebytečné vody.
Při této akci jsem si poprvé vyzkoušel inflací “vylepšené” ceny ve stavebnictví. Trochu mě překvapilo, že latě stojí asi tak dvakrát tolik, než když jsem je kupoval naposledy, ale co se dalo dělat. K tomu jako bonus jich byla většina neuveřitelně křivých, což sem teda fakt odmítal za tyhle prachy, takže jsem si tam alespoň přeskládal půlku hromady a vybral ty rovnější.
Nářadí na výrobu opět stejné, metabo pokoska a dvakrát metabo aku vrtačka. Já vlastně už skoro jinak ani nic jiného nepoužívám :).
Krom jednoduchého a stejného truhlíku jsem si ale vymyslel i ukončení truhlíků formou schodů. Jako nápad to znělo dobře, realizace teda byla už o něco větší opruz. Jako první jsem si nařezal a připravil všechny díly.
Zkusil jsem to i udat I. jako puzzle ala Ikea k vlastnímu dostavění, ale moc se to s úspěchem nesetkalo, takže sem si to pak poskládal sám :).
Byl to opruz, ale už v té konstrukci to vypadalo dobře. Takže sem věřil, že to za to bude stát.
Další krok pak výplň polystyrenem. Opět v duchu likvidace všech zbytků v domě. Takže jsem z boudy vyhrabal všechny zbytky polystyrenů a začal řezat a pěchovat tak, aby to tam nějak pasovalo.
Další fáze akce závlaha. Rozšířit závlahu z existujících truhlíků i do těchto nových. Naštěstí jsem si nechal u původních truhlíků vytaženou původní hadici ven, takže se to napojovalo vcelku snadno.
Když pak byly hotové rozvody vody, přišla na řady folie. Uchycená k horní konstrukci pomocí sponkovačky přes stříbrnou izolepu na igelitu, aby se igelit netrhal. Rovněž už osvědčený postup z dřívějška.
A další akce pak obložení dřevem. Opět v duchu likvidace zbytků, takže jsem z boudy vytahal všechny hoblovaná prkna, co mi zbyla, a začal vymýšlet, jak to z toho polepím. Samozřejmě mi to nevycházelo. A jako na potvoru místní dřevař, od kterého jsem prkna bral, změnil dodavatele a tento rozměr už neměl. Neúspěch nepřipadal v úvahu!
Nakonec se mi povedlo to nějak polepit. Horní obložení je udělané ze zbytků plotu, boční obložení pak ze zbytků obložení z ostatních truhlíků. Ale i tak mi pár metrů chybělo.
Nedalo se nic dělat, bylo potřeba najít tajné zdroje. Naštěstí měl stejnou šířku prken i dřevník, který jsem vyráběl nějaký ten rok zpátky 🙂 Pro dobro lidstva tak musel dřevník obětovat několik bočních planěk, místo kterých dostal o 1cm užší. Na dřevníku to nejde nijak vidět ale truhlíky byly zachráněny.
No, a tím byly truhlíky hotové. Už zbývalo je jen naplnit hlínou a osázet kytkama (tyto truhlíky byly vyjímečně naplánované tak, že tam poroste něco, co se nedá sežrat :))) )
S plněním hlíny mi vydatně pomáhali (rozuměj škodili) naši dva skřítkové. Krom toho, že jsem vozil plné kolečko směrem k truhlíkům, tak jsem pak pokaždé dělal taxikáře směrem od truhlíků. Ale bavilo je to fakt hodně 🙂
Když byla hlína navozena, ještě bylo potřeba rozvést vodu v kaskádě. To se teda dělalo fakt blbě, ale než dělat pět odboček z hlanvího rozvodu, udělal jsem pomocí kolínek vyschodovaný rozvod v kaskádě.
A takto vypadá kaskáda dneska. Ještě nemám dořešenou závlahu jednotlivých kytek v kaskádě. Tam to nejspíš nepůjde pomocí kapkové hadice (kytky jsou moc natěsno), takže použiju asi nějaké externí kapkovače.
A to je pro teď z akce truhlíky vše. Ovšem, stále to nebyly poslední truhlíky u nás na pozemku. Už teď jsou naplánované nějaké další, ale ty asi zase až za rok 🙂
Jsem strašně pozadu v článcích, je toho tolik, co jsme zas budovali a dělali, ale nějak teď vůbec nestíhám psát. Takže dneska narychlo post o finalizaci vysokých záhonů (předešlý článek zde).
To, co vypadalo už jen jako easy práce, se nakonec ještě dost zvrhlo. Nejprve bylo potřeba zarovnat a vykopat veškeré chodníčky mezi záhony, čímž jsem ještě solidně doplnil hlínu do záhonů. Na srovnanou zem jsem pak nastříhal a položil tkanou fólii tak, aby byla i pod truhlíkama, kde jsem ji zahnul a vytvořil z ní jakousi kapsu na kameny. Tím bude držet hlínu ze shora a zároveň to bude snad pod dřevem trochu větrat.
První dva vozíky kamení jsme si vzali od známého, který se jich potřeboval zbavit. Bohužel, kameny byly nakonec ošklivější, než jsme čekali, a navíc promíchané s hlínou a jiným bordelem. Takže bylo potřeba je postupně “vyklepat” tak, aby většina nečistot zůstala v kýblu a na chodníky šly jen kameny.
I tak to ale vizuálně nebylo nic moc, takže jsme se nakonec rozhodli použít je jen jako spodní vrstvu a nahoru dát kameny nové a čisté. Zároveň jsme si i ujasnili, jakou velikost potřebujeme, protože po těch starších a větších se nechodilo úplně pohodlně.
Krom toho bylo ještě potřeba zpevnit boky chodníku tam, kde je brest, aby se nám mulč nesypal do kamenů. Koupil jsem na to nějaký zpevněný plastový obrubník v místní ProDomě, který tam zřejme ležel už tak 10 let, jelikož většina zámků praskala jen když se na ně člověk podíval. Ale nakonec jsem to nějak dohromady dal, z jedné strany dosypal hlínu/mulč a z druhé strany začal dosypávat kameny.
Tady už jde vidět chodníček ve finální stavu. Nové kameny jsme vzali s menší frakcí a celkově jsou o dost hezčí. Pravděpodobně se po nějaké době taky trochu zašpiní, ale jelikož by se tam už moc hlíny dostávat nemělo, vydrží snad aspoň chvíli pěkné.
A když byly hotové záhony, zbývalo už jen nakoupit rostlinky (letos jsme vlastní předpěstování vzdali) a nastěhovat je do jejich nových domovů 🙂
A tady už je finální výsledek. Ten záhon vlevo nevypadá esteticky nic moc, ale jsou to rajčata obsypaná trávou, aby tam nerostl plevel. Uprostřed máme česnek, který rostl v původním záhonu a nám ho bylo líto ho poslat na kompost, tak jsme ho jen tak ze srandy přesadili. A on to kupodivu přežil. S ním tam bydlí saláty, na které nám ale zase útočí slimáci a ožírají ho ze všech stran, svi*ě jedny. A v posledním truhlíku jsou papriky. Tento truhlík byl původně zamýšlený na jahody, ale ty jsme naopak už teď přesazovat nechtěli, protože už začínají kvést. Takže jsme je nakonec prohodili s paprikama, tak proto ta fólie. Už jsme ale přemýšleli nad tím, že estiticky je to ještě někde jinde, než to mulčování trávou, takže možná pak příští rok uděláme fólie všude a bude to 🙂
Ještě nás čeká truhlíky v létě natřít, jelikož na patinu si úplně nepotrpíme a naopak bychom chtěli, aby si truhlíky zachovaly tento pěkný nový vzhled. Ale o tom zase někdy příště 🙂
Vysokých záhonů a truhlíků není nikdy dost :). A tak letos došlo i na naše záhony, pro které se rovněž naplánovala modernizace. Výchozí stav totiž nebyl nijak oku lahodný, navíc skrz něj neustále běhal pes, a to především v období, kdy tam bylo nejvíc bahna :).
Krom toho nám na zahradě stále strašila hromada hlíny, jejíž pradávný původ sahá až do období skrývky ornice před stavbou domu a naposledy byla ještě trochu zvětšena kopáním bazénu :).
Foto mám bohužel jen starší z minulého roku
A tak bylo rozhodnuto, budou vyvýšené záhony. Jenže počasí bylo furt hnusné a sadební sezóna se blížila. Nakonec jsme využili minulého týdne, kdy bylo konečně pěkně, a celou věc zrealizovali. A tak se můžu konečně pochlubit 🙂
Poučen z předchozích truhlíků jsem už nechtěl jít cestou konstrukce a obložení dřevem. Je to sice levnější, ale i po natření to už po dvou letech nevypadá nic moc. Původně jsem chtěl vzít masivní fošny ze smrku a udělat to z toho, ale nakonec jsem smrk kompletně zavrhl a udělal to z modřínu. V nákladech je dřevo cca 2x – 2.5x dražší, ale zase se nemusí kupovat žádná impregnace nebo barva a dřevo by mělo vydržet tak, jak je, deset let a víc.
Nakonec jsem teda záhony vymyslel tak, že jsou z fošen 4m x 25cm x 5cm, posazené jsou na dlažebních kostkách, sešroubované k sobě a vždy v půlce délky ještě spojené mezi sebou. Vše řezáno pokoskou metabo, která byla opravdu super kup. I s takovouto fošnou si poradila jak nic, řezy krásně rovné a pravoúhlé. Truhlíky mají rozměr 4m na délku, 1,5m na šířku a 0,5m na výšku. Chodníčky jsme udělali půlmetrové, aby se mezi truhlíky dalo pohodlně projít.
Takto vypadala příprava na truhlíky. Nechtěl jsem prkna usazovat přímo na hlínu, takže budou sedět takto na dlažbě. Dlažba srovnaná vodováhou do roviny a každá dlažba zabouchána do podloží palicí, aby opravdu držela.
A takto pak vypadá usazený záhon. Chodníčky, stejně tak jako mezery mezi dlažebními kostkami pod fošnami bude vysypán kamínky, aby dřevo mohlo zespodu trochu dýchat a větrat.
Zevnitř truhlíků pak nopka, kterou jsme ještě podél celého obvodu zatížili nařezanými starými trámy, aby se hlína nevysypávala pod samotný truhlík a aby nopka dole držela. Na dno truhlíky jsme ještě pokládali síť proti krtkům a hrabošům, protože představa, že z truhlíků budeme nějakou takovou havěť vyhánět, byla víc než děsivá.
Drobná odbočka během budování truhlíků bylo řezání kamenné dlažby kolem jabloně a komposterů. Když jsme to loni dělali, s nějakým pravým úhlem jsme se zas tak moc nezdržovali. A taky to tak teď vypadalo :). Takže bylo potřeba vše komplet fiknout, aby se tam záhon pěkně vešel.
Po seříznutí ještě kameny srovnat, odházet trochu hlíny a připravit další dlažbu na usazení. A takhle pořád dokola, než byly všechny čtyři truhlíky hotové 🙂
Trochu opruz bylo neustálé házení hlíny tam a zpátky. Pro každý truhlík bylo potřeba vždy nejprve srovnat dno a udělat prostor na chodník a usazení, takže přeházet někam na stranu, pak zas naházet zpět, aby se dal udělat další truhlík. Od druhého truhlíku dál už to bylo lepší, to šla veškerá přebytečná hlína do prvního hotového.
Tady mám jednu svou realizační fotku, aby bylo vidět, že jsem se na tom opravdu podílel :))).
Jako poslední jsem si nechal první truhlík. Díky třešni, co tam roste, bylo potřeba vymyslet truhlík tak, aby byl zarovnaný s ostatníma, ale zároveň objel třešeň samotnou. I když nám tam překáží a je planá, pořád ji nechceme zlikvidovat úplně. Takže jsme ji prknama objeli :).
A myslím, že výsledek se docela povedl. Spodní část má tři prkna vedle sebe, čímž jsem získal prostor pro kmen, a z venku pak nejde nic téměř poznat. Mezeru kolem kmenu jsem pak přetáhl ještě nopkou, aby se tudy hlína nemohla vysypávat ven.
Když byly hotové truhlíky, bylo potřeba je naplnit palivem :). Do každého jsme dali jednak větve z prořezání obou stromů (a vzhledem k čistce třešně toho nebylo zrovna málo :)) a rovnou jsem pak udělal i vertikutaci trávy, protože z toho je vždycky také hromada bioodpadu.
A pak přišla má nejoblíbenější zábava. Transport hlíny v kolečkách z hromady do truhlíků. Jeden den jsem vozil od rána do večera, druhý den pak už jen cca půl dne.
Ale, zadařilo se. Truhlíky jsou naplněné a hromada je pryč.
Bohužel, příští rok, až si hlína v truhlíkách sedne, budem muset trochu hnědé někde sehnat. Teď to sice vyšlo akorát, ale ze zkušeností s ostatními truhlíky víme, že si to tak 10-15cm sedne určitě. Něco pak zase dosypeme z komposterů, ale zřejmě bude potřeba i nějaká další hlína.
Jako poslední jsem pak včera dodělal závlahu. Odbočky s vodou jsem měl připravené už z dřívějška, takže bylo potřeba jen vykopat nové napojení, občas něčím trochu pohýbat, udělat nové odbočky a přeplánovat kde co v truhlíku bude. Oproti vození koleček lahoda :).
Jako další teď musím dopřipravit chodníky mezi záhony, dát tam fólii proti prorůstání trávy a začít vozit kamínky. Mezi chodníkem a brestem pak dáme ještě plastové obrubníky, aby se nám mulč nemíchal s kameny. To už lze ale dělat průběžně, důležité je, že už můžeme sázet, takže salát už si hoví v novém domečku 🙂
Dnešní článek je od Dalibora, který sepsal tento super návod na vysoké záhony. Doufám, že se bude líbit!
Pokud se říká, že lenost je matkou pokroku tak bych se pod to podepsal s výhradou, že teprve působením “otce” vzniká ten správný pokrok !
Už když jsme kupovali náš současný domeček jsem prohlašoval “maximálně co vezmu do ruky je rýč” ale …. poněkud “se” to změnilo, “se” ( já ) už i hrabe, pleje a okopává, ale lenost pořád hlodala a hlodala až dohlodala k zvýšeným záhonům. Nebudu tady rozebírat veškeré důvody proč, shrnu ty nejpodstatnější:
kontrola nad složením zeminy a živinami
díky postupnému tlení v nejnižších vrstvách není potřeba hnojit ( koňský hnůj / kompost a substrát se přidává dle potřeby z hora )
lepší mikroklima, záhon se snadněji prohřívá, na jaře možno i chránit proti mrazíkům přikrytím “pupíkatou” fólii na bazény
lepší kontrola vlhkosti, možnost automatizace závlahy
nemusím lézt po kolenou, když jdu natrhat něco čerstvého
žádný krtek
Výsledkem je sklizeň cibule, kterou vidíte na fotce nahoře ( tedy to co bylo na zimu, přes léto jsme jen trhali a papali ).
Odkazů jak to udělat je na internetu mrak, takže k tomu přidám následující postup jak jsme to s manželkou vyráběli…
Podstatný je rozměr, my volili trošku větší takže 2,5×1,5×0,6 m ale to je dle dispozic co kdo má na zahrádce za prostor.
Základem jsou modřínové hranoly s průřezem 8×20 cm délka 2,5 m a 1,5 m po 6-ti ks. Stojkové trámy 10×10 cm délka 0,6 m po 4 ks. na jeden záhon. Proč modřín ? Nemusíte ho natírat ani jinak ošetřovat, cena je sice větší než smrk, ale ty výhody bezúdržbového provozu jsou jasné. Je třeba se připravit na to, že jeden takový záhon bude mít kolem 500 kg takže … dobře vybírejte “kam s ním” !
Pro spojování jsem volil šrouby 8×200 mm s tím, že jsem si na sloupové vrtačce předvrtal ty stojkové trámy. Předmontáž doporučuji na rovině ( v našem případě stodola ) s tím, že pro kontrolu kolmosti stačí vodováha a pravý úhel provázkem 3-4-5. Kdo má laser může být přímo dokonalý, ale je to zbytečné oko ženy vás ocení spíše za estetiku než za toleranci úhlů do 0,5 stupně.Další postup je přeprava na místo což zvládnou dva chlapi do vzdálenosti 2 Plzní ( cca 80 m ) v pohodě.
Na místě instalace je třeba položit drátěné králičí pletivo pozink ( lépe asi nerez ale to jsem nesehnal ) oka tak do 20×20 mm proti Krtečkovi a dalším hladovým debilním zvířátkům. Pod rám jsem dal ještě geotextilii a přetáhl ven anóbrž tam přijdou pochůzné dlaždice.
Následně jednochlapově se spotřebou jedna Plzeň na hodinu s pomocí šroubovačky vrutů a gumové palice naskládáte další dvě vrstvy hranolů. Dovnitř ještě natlouci fólii aby vlhkost moc neutíkala do konstrukce ale modřín by to snesl i bez ní ( asi ) . Výsledek po dvou Plzních tj. dvě hodiny práce vypadá takto :
No a už zbývá “jen ” náplň :
dřevní hmota ( tj. všechny větve do průměru 2-3 cm ) co najdete na stromech, které chtějí sestřih a jinde
domácí kompost alespoň jeden rok starý. Pokud pořídíte kompost z kompostárny tak pozor na zbytkový čpavek !
koňský hnůj na přilepšenou
ornice do které přimícháte písek pokud je příliš hutná
na vrchní část ( 5-7 cm ) substrát podle toho co chcete zasadit
V praxi to vypadá asi takto:
No a závěr za který vás manželka opravdu pochválí vypadá například takto:
Tvořivosti v rozměrech a obložení dlaždicemi se meze samozřejmě nekladou a dobrá zpráva je, že montáž dlaždic = dvojnásobná spotřeba Plzní oproti celým záhonům ( nepočítám ale vnitřní zavážku hlínou a další skladbou ).
Roční výsledek ( úroda ) mne přiměl zdvojnásobit počet záhonů takže úrodo těš se !!
Samozřejmě automatizovat závlahy tj. nasadit čidla vlhkosti, zalévací a rozprašovací rozvody Gardena a vše korunováno logikou Loxone je teprve ten správný přístup. Nezapomeňte na pohybové čidlo ! Nepřeji totiž nikomu vysvětlovat proč “ta blbost začala zalévat, když jsem byla pro zeleninu ” 🙂
