Když napršelo a uschlo, pustil jsem se do zdění. Zvažoval jsem několik různých postupů, včetně vylití betonu celého výkopu, ale vše bylo naprd. Výkopy potřebuju dělat postupně, abych z dalšího výkopu rovnou zahazoval už hotový výkop předchozí, nechci platit pumpu a beton kvůli čtyřem metrům, takže nakonec vyhrálo bednění.
To jsem zakládal do betonu umíchaného z pytlů a dál pak už jen skládal ztracené bednění. Než bude hotové vše kolem terasy, nechám bednění duté a až ve finále pak objednám beton spolu s čerpadlem a napustím to všechno najednou.
Skládaní bednění do výkopu byla solidní makačka. Ale s tím jsem počítal. Garden fitness se po zimě hodí, trochu aspoň zas shodím pupek :). Trochu nevýhoda je, že půlka terasy je momentálně staveniště a druhá pulka pak grilovací základna a posezení.
Souběžně s dalšími šáry ztraceného bednění jsem začal budovat i svody vody. Pomocí HT trubek jsem rozvedl svod postupně k oběma nohám, kde byla už zeď připravená, u třetí pak budu svod dělat, až budu mít vyzděno tam.
Zbýval poslední problém. Jak napojit obyčejnou díru v noze na svod. Toto sem řešil fakt hodně dlouho a nakonec jsem zvolil variantu pomocí odtokových kanálků.
Ty jsem usadil před nohu pergoly, obednil pomocí zbytků prken a zalil do betonu. Prostřední noha byla trochu komplikovanější, musel jsem připravit nejen vsak, ale ještě protáhnout trubku k další noze. Ale nakonec i to se mi povedlo obednit.
Po vytvrdnutí jsem pak druhý den začal připravovat propojení mezi nohou a kanálkem.
Použil jsem chráničky na elektriku co mi tu zbyly z nějaké jiné akce, přichyceno je to turbama do betonové patky, aby se to nehlo, vyspádované a zatmelené. Podle prvních testů to vypadá, že to 99% vody správně odvede do kanálku. Udělal jsem tomu i horní krytku, aby se do toho nedostával zbytečně nějaký bordel.
Samotný beton mám pak v plánu ještě nějak naimpregnovat nebo nastříkat asfaltovou izolací, aby vlhkost zbytečně nesál do sebe.
A tím se konečně dostáváme do stavu, ve kterém se nyní mé akce na domě nachází :). Po čtyřech hodinách psaní všech článků od “Až se Léto zeptá” po teď :). A mně snad už zatvrdlo lepidlo v položeném šáru ztraceného bednění a můžu jít pokračovat.
Doufám, že se k dalším updatům už dostanu dříve než zase za pár měsíců :).
Už v domě bydlíme nějaký pátek, tak můžu z dostupných statistiky udělat nějakou sumarizaci. První rok v pasivu prý nelze dělat závěry, protože zdi jsou ještě mokré ze všech stavebních procesů, takže je o něco vyšší spotřeba. V našem případě ani druhý rok nebyl úplně ideální, protože nám cca půl roku přes zimu běžely doma težební rigy na kryptoměny, takže jsme celou zimu naopak větrali, abychom se toho tepla zbavili :).
Ale težbu jsem loni v dubnu/květnu ukončil a od té doby běží dům v téměř normální režimu, ze kterého se už nějaká ta čísla dají vyčíst. Téměř normální píšu proto, že náš dům používáme asi trochu jinak, než většina běžných obyvatel.
Před tím, než se pustím do samotných čísel, definujme tedy náš způsob využití domu:
V domě jsme 24h/7dnů v týdnu. Oba pracujeme z domova, z toho vyplývá nonstop využití domu. Tzn doma si vaříme obědy, chodíme na záchod, svítíme,…
Jelikož oba pracujeme v IT, tak nám doma běží většinu dne 2 výkonné PC, což se na spotřebě rovněž projeví a zároveň to přes zimu vytápí pracovnu.
Krom toho nám ještě v technické beží nonstop pracovní server s konstantní spotřebou 300W.
Krom nás dvou s námi doma bydlí ještě náš tříletý syn, což znamená více vody na koupání :).
Dům v zimě vytápíme na 23C-24C namísto “doporučených” 21C, jelikož je mé drahé polovičce stále zima 🙂
Teď trochu k domu samotnému:
dům je pasivní, postavený z VPC šíře 17.5cm, izolace EPS 28cm.
dům je s podkrovím, dolní plocha je 150m2, horní 100m2
dům je orientován na jih, kde jsou velké prosklenné plochy
dům je vytápěn tepelným čerpadlem (Acond, 3.6kw) napojený na slinky tepelný kolektor (hadice 400m na ploše cca 35mx2m)
tepelným čerpadlem se vytápí TUV i dům samotný, vaří se elektřinou
v obyváku máme interiérové peletové kamna o výkonu 1-6kw, které používáme spíše pro atmosféru než na hlavní topení.
na zalévání zahrady využíváme vodu z podružného vodoměru, studnu nemáme, jen retenční nádrž na dešťovku.
TL&DR (Too long; Didn’t read) aneb chci vědět čísla hned.
Pro ty z Vás, co nechtějí prohrabovat hromady grafů a čísel níže, tady jsou celková čísla.
spotřeba vody pro dva dospělé a jednoho tříletého je 114m3 z řádu za 9120Kč (koupání, vaření, praní, mytí)
spotřeba vody na zahradě (tráva a záhony) je cca 40m3 z dešťovky a 40m3 z řádu za cca 1600Kč
spotřeba domu (TUV, vytápění, vaření, běžný chod) je 6.5MWh ročně za 16.000Kč
z toho dělá samotné TUV a vytápění 3.1MWh ročně za 7750Kč
jelikož pracujeme z domu, tak provoz pracovních PC a serveru samotného je 2.7MWh za 7000kč
celková spotřeba domu je tedy 9.2MWh za 23.000Kč
Shrnuto podtrženo, trvale obývaný pasivní dům o s plochou 250m2 (užitná cca 200m2) má roční náklad 16000Kč za elektřinu a 9000Kč za vodu, tzn necelé 2100Kč měsíčně.
Pokud byste v domě nebyli nonstop, ušetříte určitě na vodě a elektřině za denní vaření, takže by byl náklad ještě nižší. Naopak, pokud z domu pracujete, je nutné připočíst ještě elekřinu za trvale běžící PC a další stroje. V našem případě je celkový měsíční náklad na provoz domu 2700Kč měsíčně.
Detailnější grafy a rozpisy jednotlivých spotřeb, včetně spotřeby například ledničky, varné desky, rekuperace,…. najdete níže.
Spotřeba vody
Tady musím rovnou říct, že přístě už bych řešil i studnu. Ačkoli se každý večer jen sprchujeme (a to myslím ještě docela rozumně), vody spotřebujeme celkove docela dost.
Spotřeba 9-11 m3 vody měsíčně na sprchování, praní a mytí nádobí. Celkem loni 114 m3 za rok
Co se týká venkovní spotřeby, bohužel ještě stále nemám napojený vodoměr na statistiky. Spotřeba vody na automatickou závlahu trávníku a záhonů z vodovodního řadu činila 40m3, nedokážu přesně říct, kolik pak bylo z deštovky, ale tipuji tak dalších 40m3.
Spotřeba elektřiny
Jak pravidelní čtenáři jistě vědí, mám v domě elektroměry téměř na každém okruhu (článek1, článek2), takže se jde velmi pěkně podívat, co přesně kolik žere. A protože už data sbírám nějaký rok, mohu se s nima i podělit.
Začnu celkovou spotřebou domu za celou dobu provozu domu, která ale, jak jsem psal, zahrnuje i provoz nonstop běžícího serveru a dvou pracovních PC běžících každý den a především, na začátku roku 2018 i provoz několika těžebních strojů s nemalou spotřebou 🙂
Jak jde vidět na tomto detailnějším grafu, tak rigy (těžební stroje) jsem postupně zprovozňoval od prosince 2017 a bežely do dubna 2018. Proto bylo možné udělat statistiky na web až teď, kdy už mám za sebou více než 12 měsíců nezkreslených dat. Proto se budeme primárně koukat na data od cca června 2018 do teď, kdy už dům běží v onom “běžném” provozu.
Spotřeba se pohybuje od 478KWh za měsíc v červenci do 1.2MWh v prosinci. Celkově tedy 6MWh za tento rok (leden-srpen) a 3.2MWh za loňšký rok (září-prosinec), takže celkem 9.2MWh za posledních 12 měsíců. Při celkové ceně za elektřinu cca 2.50kč (tarif D57d, 1.2Kč samotná elektřina, k tomu distribuce a sluneční ekoteroristi) to dělá 23.000kč ročně za celý dům.
Takto vypadá část výpisu elektroměrů
Nyní se pojďme podívat, kolik by ale byla spotřeba, nebýt pracovního serveru a dvou pracovních PC běžících celý den.
Elektřina server
Začneme serverem, který má spotřebu konstantní. Co je na něm zajímavé, je změna napájecího zdroje. Jelikož mi zbyl jeden kvalitní zdroj z rigů, přešel jsem z obyčejného Silver na Platinum zdroj EVGA.
Pouhou touto změnou jsem stáhl spotřebu denně z 7.4KWh na cca 6KWh.
Takto vypadá pak měšíční graf. Měsíční úspora z cca 220KWh na 180KWh. Tzn cca 40KWh měsíčně, což je cca 100kč měsíčně. Ročně pak úspora 1200kč. Další pokles v březnu 2019 pak byly nějaké další HW změny za úspornější komponenty. U serveru, běžícím 24/7 je znát každá drobná úspora.
Roční spotřeba serveru tedy 2.3MWh loni, letos díky úsporám očekávám cca 1.8MWh, v řeči peněz tedy původně 5750Kč ročně, nově pak 4500Kč za rok.
Elektřina pracovní PC
Dalším velkým žroutem elektřiny jsou pracovní PC. Můj pracovní PC je cca 640KWh ročně a grafy vypadají nějak takto:
Druhý pracovní PC má spotřebu o něco nižší, cca 270KWh ročně. Celkem tedy 0.9MWh, tzn 2250Kč ročně.
Elektřina dům
A tím se dostáváme k “jádru” domu. Nyní už víme, kolik spotřebuje celý dům (9.2MWh – 23.000kč) a kolik spotřebují pracovní počítače celkem (2.7MWh – 7000kč).
Tím pádem na samotný dům připadá 6.5MWh za 16.000kč.
Největší část spotřeby pak tvoří určitě tepelné čerpadlo, které nám celoročně ohřívá vodu a přes zimu vytápí dům podlahovým topením.
Na grafu vlevo jde vidět rozložení vytápění v jednotlivých měsících. Dle očekávání prosinec-leden se topí nejvíce, v létě je pak na ohřev vody spotřebováno nejméně. Rok 2018 je spotřebou nižší, jelikož se topilo pomocí těžebních počítačů. Celková spotřeba za vytápění a ohřev vody za 12 měsíců je pak 3.1MWh, tzn 7700Kč.
Jak jde vidět, vytápění a ohřev TUV dělá 50% celé spotřeby elekřiny v domě. Zbývá už jen 3.4MWh za rok na ostatní spotřebiče. Tato spotřeba už se dělí vcelku rovnoměrně mezi vše ostatní.
Z toho mi i jasně vyplývá, že pokud řešit nový dům, automaticky řešit i tepelné čerpadlo. Pokud vezmu, že tepelné čerpadlo má COP nějakých 3.6 (faktor mezi potřebnou a vydanou energií), tak pokud bych topil elektrokotlem, budu mít 3.6x vyšší spotřebu energie. Tzn namísto 7700Kč ročně bych platil 28000Kč. To je 20.000Kč ročně rozdíl. Za pět let je to 100.000Kč za které se dá tepelné čerpadlo sehnat a to neberu pořizovací cenu elektrokotle. (v ceně neřeším ostatní komponenty ala bojler, expanzka,…, které musíte mít i pro elektrokotel). Tzn za méně než pět let máte investici zpět a pak už jen šetříte nemalé peníze.
Spotřeba chytrých technologií
Další část spotřeby činí chytré technologie. Není to už tolik, ale určitě se to bude hodit pro ty, co plánují například chytrý dům Loxone, rekuperaci a další “chytré” věci, které něco málo neustále konzumují.
Spotřeba rekuperace
Nonstop běžící rekuperace dělá cca 240KWh ročně, tzn 600Kč ročně za přísun čerstvého vzduchu.
Nonstop běžící chytré prvky Loxone, miniserver, relátka, zdroje,… dělají cca 300KWh ročně, tzn 750kč za chytrý rozvaděč.
Elektronika v domě
A tím se dostáváme k poslednímu zbytku žroutů v domě. Po odečtění serveru, pracovních PC, vytápění nám zbývá 3.4MWh za rok. Od toho ještě odečteme chytrý rozvaděč a rekuperaci a jsme na 2.9MWh za rok.
Tuto spotřebu již dělají klasické spotřebiče jako je pračka, sušička, varná deska, elektrická trouba, televize atd. Zde už bude záležet na každém, jak moc co využívá. My například více vaříme, ale na televizi moc nekoukáme (maximálne tlapková patrola večer pro prcka 🙂 ).
Elektroměr pračka
Elektroměr sušička
Elektroměr varná deska
Elektroměr trouba
Elektroměr lednička
Elektroměr myčka
Elektroměr špajz – mrazák
A to je z těch hlavních spotřebičů asi vše. Jak ale vidíte, většina ostatních spotřebičů už jsou jen zlomky spotřeby, většinu stejně spolkne vytápění i v případě tepelného čerpadla.
Krom elektrické energie a vody je pro provoz potřeba také sem-tam nějaký filtr do rekuperace, nebo jiný spotřebák. Ale to se vše dá řešit i levnou cestou, kdy namísto koupě drahých filtrů lze koupit jen filtrační tkaninu za setinu cenu a tu si sám nastříhat, atd.
Pokud by Vás k domu a jeho nákladům něco zajímalo, ptejte se pod článkem. Co budeme vědět, to zodpovíme 🙂
Dodatek 1:
Na základě žádosti přidávám graf teplot v obyváku. Bohužel, po oddálení není úplně přehledný, ale snad bude stačit. Ještě dodám, že toto čidlo je v obyváku uprostřed místnosti u stropu, takže ukazuje o něco vyšší teploty než co bude u země.
Tak ještě čidlo teploty v pracovně, kde je čidlo v úrovni vypínačů. Jde vidět, že teplota je o cca 1.5C – 2C nižší.
Dodatek 2:
Na základě diskuze na Facebooku přikládám naši fakturu za elekřinu. Ano, opravdu máme celkovou cenu 2,5 (konkrétně tedy 2,57kč za Kwh) včetně jističů a dalších nákladů. Prosím, nepiště mi tedy, že neumím/špatně uvádím cenu elektřiny.
Faktura je za loňský rok, jelikož za letošek ji ještě nemáme. Cena obsahuje také náklady na provoz težebních rigů, takže celková výše neodpovídá aktuální letošní spotřebě.
Jak lze vidět zde, základní sazba ve vysokém tarifu je 1.41kč za KWh a 1.20Kč, respo 1.16Kč v nízkém tarifu. Bohužel, díky všem dalším poplatkům je to v součtu uváděných 2.57Kč
Dodatek 3:
Na základě žádosti přikládám graf toho, kdy jede kompresor v tepelném čerpadle a kdy ohřívá teplou vodu a kdy dům. Je to za celý rok, ale jde z toho vidět, jak kdy čerpadlo najíždí na vytápění domu (vlevo ohřev teplé vody, v pravo celkové vytápění)
Dále pak přikládám ještě graf průměrného SCOP faktoru čerpadla. Je to počítáno z aktuálního výkonu, takže tam jsou i peaky, ale v průměru to dává pěkný přehled o efektivitě TČ.
Dodatek 4:
Přidávám další graf, aktuální spotřeba domu během celého dne. Tento graf je užitečný při plánování FVE. Jde vidět, že “klidová” spotřeba domu je cca 400W (z toho 300W je server) a že do cca 3Kw je většina běžné spotřeby. Nad 3Kw jsou pak už jen občasné špičky. Tím pádem 3.6kw FVE bude dostatečná a případné špičky se pokryjí ze sítě.
Tak je nám už o něco lépe a tak byl čas vyrazit do akce…. (pardon, parafráze ze Statečných autíček, kterých jsem za posledních pár dnů slyšel a viděl díky nemoci celé rodiny až nebezpečně moc 🙂 ).
Každopádně, jakmile mi bylo aspoň trochu dobře, pokračoval jsem v megaakci závlaha.
U minulého článku jsem skončil ve fázi, kde byly všude jen díry a natahané trubky a pár hotových spojů. Od té doby jsem byl tuším ještě 2x v Rousínově pro další a další věci. Nechápu to, ale i když jsem si všechno rozkreslil a spočítal, hromada mi toho chyběla a hromada přebývala. Naštěstí jsem byl s DolTakem domluven, že můžu vše přebytečné a nepoužité vrátit.
Budování závlahy celkově probíhalo dost chaoticky. Nikdy se nedalo nic udělat najednou a v kuse, ale vždycky jsem odbíhal a dělal tisíc věcí najednou. Aby šlo toto zapojit, je potřeba toto vyzkoušet, takže je potřeba toto připravit, jenže na to je potřeba toto. A toto nejde zasypat, protože se musí vyzkoušet, že to tady neteče, takže je potřeba dodělat tady rozvaděč…..
Takže to pak na zahradě vypadalo jak na bojišti. Všechno všude rozkopané a nic neodělané. A nejhorší bylo, když se začly věci sr..kazit.
Přívod vody na zahradu v nezámrzné, tam smyčka na vyfouknutí vody, co půjde pak už jen pod povrchem. Vše složeno, samozřejmě v nejdebilnějším místě a hloubce, tlakový test a ono bác, řach, vodotrysk a díra plná vody. Jasně, asi jsem to blbě smontoval. Tak počkám až voda opadne, pracně se dostanu ke kolenu, znovu vše složím, utáhnu, další test. Bum bác, další vodotrysk. Začínám si připadat jako retard, ale ok, do třetice další pokus. A zase blbě.
No tak to už mám podezření na blbý kus z výroby a vyměňuju ho. Napočtvrté vše ok. T-kus beru pak ze zvědavosti sebou do firmy. A co byste řekli. Nebyl vadný. Problém byl (jde to vidět i na fotce nahoře), že mají dva dodavatele, co dodávají tyhle modré spojky. A každý používá maličko jiný vnitřní mechanismus. A já jsem ho omylem prohodil s jinou spojkou. Na první pohled to vidět nejde, ale nedrží to. Tak to jen kdybyste to někdy řešili :))).
Další fáze pak probíhala vcelku poklidně, jen byla v podobném duchu jak tahání kabelů v baráku. V některých koridorech začínalo být trubkám a chráničkám dost těsno :)). Ale lepší pár chrániček navíc, než někdy ještě muset znova do zahrady takhle kopat.
Pak přišla další radost. Poskládání rozvaděče. Strašně moc závitů, které mohou protékat. A taky protékaly. Naštěstí jsem s takovou variantou počítal, takže jsem si vše nejdřív sestavil a natlakoval na terase, kde jsem to pak postupně fixoval.
Až pak jsem pospojovaný rozvaděč přenesl do vykopané díry a začal ho připojovat naostro. Kupodivu jsem si to připravil docela dobře, takže zapojení na natahané hadice nebyla až taková hrůza, jakou jsem čekal.
Drobných změn a restrukturalizací jsem se v rozvaděči ale bohužel nevyhnul. Původně jsem chtěl do levého rozvaděče nacpat dva vstupní ventily, filtr pro čerpadlo a dva výstupní. Bohužel, jelikož ventil neumí fungovat v protitlaku (tzn. pokud je zavřený a máte tlak z jiné větve, ventil se otevře), je potřeba za ventil dát ještě zpětnou klapku. A to mi to všechno rozbilo.
Nakonec jsem filtr nad přívodem z retenčky přesunul do jiné krabice, kde bude spolu s uzávěrem vody do rozvaděče a jednou z chrániček, která vede pod naší zahradou.
Další krok byla instalace čerpadla. Už jsem to někde psal, je to all-in-one čerpadlo. Jen to hodíte do vody, ono si to hlídá tlak a když je potřeba, samo se zapne. Jediná nevýhoda je, že má pro připojení elektriky už přidělanou koncovku a já ji neprotáhnu chráničkou. Takže ho budu muset fiknout a doufat, že v případě budoucích problémů mi uznají záruku (prý občas jejich dodavatel dělá problémy).
Musím říct, že i když sem si retenčku sám kupoval, sám instalovat a sám v ní už několikrát byl, vždycky se dovnitř bojím. Pokaždý čekám, co za mrtvoly nebo havěti tam najdu :). Navíc průlez tam je jak v pevnosti Boyard, takže fakt nic moc zážitek.
Tentokrát největší překvapení krom několika mrtvých a nafouklých žížal byl žlutej všudepřítomnej hnus. Ať už je to pyl z řepky nebo borovic, je to odporný. A jak to všude poletuje, tak při jakémkoli dešti se to všechno spláchne do retenčky. A tam se z toho udělá jeden velký žlutý škraloup, co pak pokryje úplně všechno.
Čerpadlo jsem v retenčce postavil na dlaždici, aby nenasávalo bordel úplně ze dna. Odtud jsem ho pak připojil pomocí trubek na přivedenou trubku do retenčky. V cestě jsem pak ještě přidal ventil, abych mohl celou větev na zimu vypustit a nebo větev odtlakovat v případě servisu.
To se mi samozřejmě hned hodilo, jelikož po prvním natlakování začal protýkat přesunutý filtr. Takže jsem si rovnou vyzkoušel i odtlakovávání. A kupodivu jsem dal ventil i tak dobře, že při troše námahy se na něj dá dosáhnout zeshora, takže není potřeba slézat do nádrže.
A to je pro dnešní článek vše. Dneska jsem přes den udělal zas další práci, ale nemám všechny fotky, takže si to nechám zase na příště :). Každopádně to po dnešku snad už vypadá, že se blížím do finále. Ale ještě to tak jeden dva dny bude chtít.
Tak jsme se dneska vydali do Ikey pro dvě nové rohožky…..
Shodou náhod jsme zabloudili i do výprodeje zlevněných věcí a tam našli přesně skříně, které jsme potřebovali, a ještě něco navíc. V šatně v ložnici nám ještě chyběla jedna skříň a díky šikmině se nám tam nechtěl vejít klasický ikeácky PAX.
A nějak nás nenapadlo hledat jinde. A právě ve výprodeji bylo přesně to, co jsme chtěli, jen to nebyla šatní skříň, ale dětská, která má přesně odpovídající výšku i šířku. A tak jsme je vzali dvě, jednu do šatny a jednu do technické :-). A k tomu ještě jednu knihovnu 😉
Haluz byla, že jsme měli sebou v Ikee zrovna vozík (což jinak člověk jedoucí pro rohožku většinou má, žejo). A to proto, že další zastávka pak byla v OBI na nákup dlažby na obložení schodů a pak v kanclu a původním doma na odvoz už skoro posledních věcí.
Stále nám zbývají nějaké věci v garáži, ale to už je spíš takový bordel, co tam na nás ještě chvilku může počkat. Odpoledne jsme pak už klasicky všude uklízeli, vybalovali krabice, montovali skříně a pořád dokola.
Co se týká dalších novinek z uplynulých dnů, tak jsme s vodákem ve čtvrtek namontovali a rozchodili změkčovačku vody. Návod celkově sice nebyl úplně intuitivní, ale nakonec se zadařilo. Jediné co, tak musíme koupit papírky na zjištění výsledné tvrdosti, protože to ta mašina zjistit neumí (což mne dost zklamalo).
Když ale vidíme teď skla sprcháčů, umyvadlo nebo baterky, tak je rozdíl opravdu dost znatelný. Před změkčovačkou bylo sklo totálně flekaté po jednom sprchování a teď jsou tam jen malinké kolečka od vody, ale ne bíle fleky od vodního kamene.
Ještě jsme testovali naše kamna, jak hoří a fungují po opravě/úpravě komína. No rozdíl je to dost ;-). Z původního plamínku, který jsme si mysleli, že tak má být, se při plném provozu kamen stala pořádná fatra 😉
Vizuálně parádní a tepla to generuje taky hromadu. Takže přes všechny problémy s komínem i dodavatelem kotle nakonec všechno dopadlo dobře (protože jsme našli revizáka/kotlaře, co opravil komín, opravil napojení a dal všechno dopořádku). Sice to stálo docela ranec (12.000kč za vše), ale kamna fungují, jak mají, a zážitek je to epesní :-).
A taky jsme začali vařit. I si nemůže kuchyň vynachválit a i když se tam motáme dva (protože se rozhodnu pomáhat), je tam pořád dost místa pro oba. Oproti naší staré kuchyni výtečné zlepšení.
Na naší hromadě hlíny za domem máme momentálně takovou malou cuketovou farmu, takže ji spotřebováváme jak můžeme. K tomu jsme dostali hromadu rajčat od sousedky, takže jsme se pustili do leča ;-).
A když už jsme u toho kulinářství, včera jsme ještě grilovali s většinou známých z Brna, taková mini-kolaudace ;-). Už jen kvůli tomu grilování se celá ta stavba, stěhování a starosti vyplatily 😉
V sobotu se u nás po dlouhé době objevilo sluníčko a to by byl hřích toho nevyužít nějakou pěknou stavební aktivitou. I když to pro nás pořád znamenalo spíše likvidování katastrofy s plochou střechou, v teplém počasí to všechno šlo přece jen o poznání líp.
Jelikož člověk na horní izolační vrstvu k nám asi bude moct dorazit až ve čtvrtek (a to si držíme palce, aby to vyšlo), rozhodli jsme, že už tentokrát nenecháme nic náhodě a případnému dalšímu dešti, a nad plochou střechou jsme z plachet vytvořili… střechu.
Kolem pozednice jsme natáhli vázací drát a přivázali k nim plachty. Na druhé straně jsme je přehodili přes atiku a ze zbylích latí jsme opět pomocí drátu vytvořili závaží, aby se plachty nezvedaly. Přesto to v jednom okamžiku vypadalo, že vyrábíme spíš balón, který odnese nejen nás, ale s náma i celý barák.
Tento problém jsme nakonec poměrně efektivně vyřešili ještě větším závažím 🙂
Spoje mezi plachtami jsme přelepily páskou, aby mezi nimi nemohlo zatéct. Nakonec jsme ještě odlepili všechny parotěsky od betonu a atiky, k naší pramalé radosti jsme totiž zjistili, že je pod nimi stále dost mokro. Vyrobili jsme tedy další stan ve stanu a parotěsku páskou připevnili k plachtám.
V mezičase nám na pozemku přistálo další dřevo, tentokráte čtyřmetrová prkna na půdu.
Jelikož jsme na konci dne cítili, že máme ještě nějaké rezervy a nezničili jsme se úplně, kondičně jsme prkna nanosili k domu a pak je přes velké okno v ložnici tahali do prvního patra.
Tím jsme se úspěšně přepli do stavu totálního vyčerpání a zvesela jsme vyrazili domů. A tady je ještě sobotní video, které zachycuje stavbu našeho stanu.
Dnešek jsme věnovali budování venkovní kanalizace. Ráno jsme začali tím, že jsme spočítali množství a délky KG trubek a odhadli počet a sklon kolen a odboček. Odhadli proto, že po zkušenostech z budování desky nám bylo jasné, že trefit přesný počet všeho napoprvé se rovná výhře ve sportce.
L pak vyrazil pro první várku a mezitím jsme brigádníky poslali do výkopu, kde dostali za úkol vyčistit napadanou hlínu a prohrabat se k hlavnímu vstupu do kanalizace.
S tímto úkolem se poprali zcela bravurně, takže pak začali v kýblech nosit písek, který v mezičase dorazil na pozemek. Než se L vrátil, byl už připravený násyp, na který jsme pak trubky usadili.
L jako mozek celé operace trubky skládal ve správném pořadí, v případě potřeby řezal a taky neustále kontroloval jejich spád, se kterým by asi neměl být žádný problém. Jízda v naší kanalizaci bude totiž dost adrenalinová záležitost, jelikož na délku 18 metrů činí převýšení asi 2 metry. Jeden z brigádníků si tak v jednom okamžiku posteskl, že by se chtěl taky projet 🙂
Ke hlavní kanalizační trubce jsme položili ještě vodovodní trubku a jednu chráničku na elektriku a vše jsme poctivě zasypali pískem.
Když pak kolem jedné hodiny dorazil bagrista, tak už výkop jen zaházel hlínou.
Následovalo zapojení kanalizace z kuchyně a ze stoupaček z horního patra a tam už to taková pohůdka nebyla. Zaprvé jsme hned na úvod krumpáčem prokopli jedno koleno, to když jsme hledali výstup kanalizace ze základové desky. Ten byl bohužel po všech těch betonovacích dobrodružstvích zalitý jak jinak než v betonu, čili jeho prokopnutí bylo víceméně nasnadě.
Koleno jsme původně zamýšleli vyměnit, ale jelikož je zapěnované a zabetonované v desce a navíc díra je v horní části trubky, nakonec jsme rozhodli, že ho necháme na místě a jen ho opravíme nějakým tmelem nebo silikonem.
Pak jsme se pustili do skládání kanalizačního puzzle, což vyústilo v další dvě otočky ve stavebninách. Nejvíc nám dala zabrat prostřední odbočka ze stoupaček, kterou jsme nechali úplně nakonec. Ačkoli se na první pohled zdálo, že dvě 15stupňová kolena situaci vyřeší razdva, odbočka stále ne a ne zapadnou do sebe a nakonec vše vyřešilo až 45stupňové koleno.
Bagrista pak vše dosypal pískem a hlínou a kanalizační odysea byla tím pádem u konce. V mezičase nám ještě obkopal základovou desku a očistil ji od hlíny a zatvrdlého betonu a je tudíž připravena na pokládku izolačního polystyrenu – perimetru. To ale nejspíš necháme až na jaro, kdy se bude dělat kompletní zateplení baráku.
Na závěr nám bagrista ještě uklidil zbývající hlínu na dvorku, takže už se tam dá zase zajet normálně zajet a k nemalé radosti místních tak opět přestanem způsobovat dopravní kolaps parkováním na silnici 🙂
Zítra vyrážíme směr Praha, kam se jedeme podívat na stavební veletrh.
Jak jsme psali v předchozím příspěvku o vodovodní přípojce, původní dohoda byla, že reálizátor rekonstrukce silnice vybuduje i vodovodní přípojky. Důvody jsou celkem nasnadě – rychlejší koordinace prací a jediný subjekt zodpovědný za stav silnice po rekonstrukci. Všechno je to logické, všichni s tím souhlasí, sluníčko svítí a svět je růžový.
A realizátor stavby asi nemá rád růžovou, protože když jsme měli projekt už téměř vyřízený a jen pro informaci, kdy se začne, jsme mu volali, otočil o 180 stupňů a že prý oni nic, oni nám výkop neudělají, oni mají svojí práce a máme si to zařídit, jak chceme, jejich problém to není. WTF?!?
A tak jsme kontaktovali Vodárenskou akciovou a popsali jim situaci, abychom zjistili, co s tím tedy máme dělat. Protože ruku na srdce, najmout si bagr a jen si tak na vlastní pěst začít kopat do silnice, to bylo i na nás trochu silné kafe, a to nejsme žádní poseroutkové (no možná spíš ten silnější z nás dvou není poseroutka). Naštěstí pan vedoucí z Vodárenské je rozumný muž slova i činu a tak zvedl telefon a realizátora si pěkně podal. Že přece není možné, aby do silnice kopal někdo cizí kvůli záruce, že oni tam mají na všechno techniku a že budou přesně vědět, kdy a kde… A tak z milého realizátora opět vymámil příslib, že výkop i zasypání teda udělají a že vodárenská jen natáhne trubky a udělá připojení.
Tak jsme se zase nechali ukolébat a zase jsme uvěřili, že to bude dobré… Hlupáčci 🙂 Dnes nám přišel email od starosty, že se s realizátorem nedohodli a že nakonec výkop i zásyp bude provádět externí firma, se kterou se máme neprodleně spojit a domluvit si postup. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že.
Naštěstí ale v pohodě. S pánem jsme se spojili a domluvili si schůzku na další den (sobota) odpoledne. Jen nás prosil, jestli by to nemohlo být až mezi 1 a 2 hodinou, protože se prý bude muset trošku prospat po večírku. Co říct, prostě sympaťák 🙂 Taky nám řekl, že má bagr, žábu na zhutnění a že to všechno zvládnem, že to není žádný problém. Máme mu vzít paré projektu, všechno si to nastuduje a příští týden se půjde na věc. Je přímo z naší vesnice, takže když bude mít rozumné ceny, necháme si od něj vykopat i díru na vodoměrnou šachtu a pak jednou třeba i základy.
Tak uvidíme, snad už to teď všechno půjde jak po másle.
