Vodnický blog

V pondělí nastal slavnostní okamžik. Poprvé jsme si při odchodu ze stavby zamkli vchodové dveře a mohli spát konečně s vědomím, že je barák komplet zavřený. Chlapi totiž nainstalovali zbývající skla do HS portálů, zbylých velkých fixů a hlavní dveře.

Dalo jim to docela zabrat. Největší sklo o rozměrech 2×2,5 do kuchyně vážilo kolem 200 kg a měli co dělat, aby ho v pěti nejdřív teleportovali do baráku a pak vsadili do rámu. Do akce se musel zapojit i L., protože jich přijelo méně než bylo na sklo záhodno.

Včera zbývalo skla dotmelit a vypěnit otvory mezi rámy a cihlami, což jim zabralo celý den.

Už v průběhu instalace jsme se dali do mytí hotových oken, abychom mohli zkontrolovat kvalitu oken ještě před finální předávkou. Na doporučení projektanta a jeho manželky, naší designerky, jsme si na to pořídili nového pomocníka – okenní vysavač Karcher – a nutno říct, že jeho koupě byla jedna z nejlepší investic do vybavení domácnosti.

Totálně špinavá skla stačí přejet mokrou houbou nebo stěrkou s textilním potahem a pak vzít do akce vysavač. Jedním jediným tahem odsaje všechnu vodu a nechá sklo bez jediné šmouhy. Jelikož máme vysoká okna a i v horním patře několik fixů, k vysavači jsme rovnou objednali i teleskopickou tyč, abychom se dostali i do hůř přístupných míst. Manipulace s tyčí je už poněkud obtížnější, ale i tak jsou nepřístupná okna poměrně pěkně vyleštěná.

S vysavačem tedy maximální spokojenost. Jeho velkou nevýhodou ovšem je, že odkryje veškeré nedokonalosti oken. A v tom je maličko kámen úrazu. Zjistili jsme totiž, že mezi těmi našimi úžasnými novými solárními-trojskly je semtam smítko. Jenže když jsou skla tak parádně vyleštěná, najednou má člověk pocit, že to smítko nemá velikost jeden mikrometr, ale nejmín centimetr čtvereční. Na to smítko se pak člověk zafixuje a najednou už nemá takovou radost jako před chvilkou…

Další drobný zádrhel se objevil u rámů oken. Ne vždy jim totiž při lakování antracitová barva dokonale překryla dřevo a na rámech a falcech se tak na některých oknech vytvořily drobounké bílé tečky, které vypadají jako prach. Na první pohled si toho člověk ani nevšimne, ale při dokonalejším očištění je závada patrná. A opět platí přímá úměra, že čím dražší okna jsou, tím jsou tečky větší. V našem případě má tedy každá opět velikost nejmíň pětikoruny 🙂

Posledním drobnou vadou je, že venkovní silikon není úplně dokonale zatažen do skel, takže při přejetí prstem člověk cítí hranu skla. Tento problém se nejčastěji objevuje v rozích.

To vše v nás vyvolalo poměrně slušný pocit zoufalství, takže jsme netrpělivě čekali na majitele firmy pana Vašíčka. Trošku jsme se báli, jaká bude jeho reakce, jestli naše výhrady uzná. Ačkoli nevycházel z úžasu, že v této fázi stavby okna myjeme a leštíme, k problémům se postavil poměrně čelem a vše slíbil napravit.

Včera odpoledne tak montéři zapravili bílé tečky a drobné vady laku a to tak, že vůbec nejde poznat, že je lak opravovaný štětečkem. Dnes opravili vady tmelu na hranách skel a co se týče nečistot v oknech, domluvili jsme se, že ty které nám budou vadit nejvíc, se pan Vašíček pokusí vyreklamovat u výrobce. Podle jeho slov se ale výrobce ohání všelijakými normami, kdy nečistota ve skle musí být viditelná z jednoho metru, za určitého počasí, a pravděpodobně i každý měsíc v noci za úplňku, takže uvidíme, jak to s reklamací dopadne.

Celkově jsme ale s okny víceméně spokojení, škoda jen, že kvůli zpožděné montáži jsme museli odložit i omítky a omítkáři nám teď posouvají termín na čím dál později, protože touto dobou už mají pochopitelně spoustu jiná práce. S termínem omítek to tak teď vypadá na půlku až konec května namísto konce dubna, což nám maličko maří plány se stěhováním v červenci. Tak snad nám vyjde aspoň srpen.