Od pokládky podlahy pár dnů, my jsme si aspoň trochu odpočinuli a tak jsme mohli pokračovat. S blížícím se termínem montáže bylo potřeba ještě dodělat chybějící dlažbu vedoucí k pergole, trochu poklidit a hlavně, nastěhovat gril a nábytek zpět do pergoly 🙂
Bohužel z toho nemám příliš mnoho fotek, ale vypadalo to asi tak, že jsem navozil zbytky jemného štěrku do děr, srovnal vše vodováhou, nanosil dlažbu a pak do ní mlátil palicí tak dlouho, než z toho byl rovný chodník 🙂
Samozřejmě bychom to nebyli my, kdybychom si cestou ještě nepřidělali trochu práci nějakým novým výmyslem. Tím výmyslem bylo rozšíření chodníku kolem pergoly vedoucím k bazénu. Důvod byl prostý, když už se tam courá, ať se nemusí courat přes prkna a nedělá se tam bordel, ale ať jde pěkně pergola obejít.
A tak jsem se pustil do kopání, vožení štěrku a hlavně, bouchání do dlažby 🙂
Dalším restem na seznamu pak byly parapety na zídky. S pergoláři jsme se dohodli, že připravíme železné parapety, skrz které oni nakotví okna. Díky tomu se nebude muset pak vymýšlet nic složitého až po instalaci, ale bude to celé pěkně v kuse.
Zároveň s tím jsme nechali rovnou ještě oplechovat přechod mezi domem a pergolou, aby do pergoly po hraně domu v případě velkých dešťů přestalo zatékat. Samozřejmě tímto naším počinem deště definitivně ustaly, takže funkčnost jsme v praxi zatím neměli možnost ověřit.
A poslední pak už bylo jen příjemné stěhování věcí zpět do pergoly. Po letech (teda měsících, ale bylo to jak po letech) jsem se shledal se svým grilem. Na jaře jsem ho dal ke svému pěkně ostříhanému brestu, na který jsem během celého roku neměl čas….
Pokud ho tam náhodou nevidíte, dám vám malou nápovědu :). Takhle tam ten chudák trpěl a čekal, až si na něj vzpomenu…
Na každý nábytek, který jsme do pergoly vraceli, jsme dali zespodu nové filcové podložky, aby se podlaha co nejméně odřela. Navíc jsem si na stěhování udělal nové transportní zařízení ze zbytků Garapy 🙂
A takto pak už vypadá náš nový obývák po nastěhování naší gaučové sestavy.
A takto můj grilovací koutek. Ten budu ještě postupně časem vylepšovat, ale už teď se tu griluje skvěle
Příští rok pak udělám obložení zdi za grilem. Nejspíš také nějakým dřevem, k tomu nějaké osvětlení a jine serepetičky. Ale na to už letos není ani síla, ani budget 🙂
Tak dneska se musím poděli o novou hračku, kterou jsem si koupil předčasně k narozeninám, které mam za měsíc :).
Za měsíc to bude už 2 roky, co mám Kamado Joe grill, a stále jsem z něj nadšený jako první den. Ten gril je prostě neskutečný a opravdu se to nedá srovnávat s žádným jiným grilem. Je tak dobrý, že mi už 2 roky stojí můj plynový Broil King zazimovaný a přikrytý, protože není nejmenší důvod na něm něco grilovat (kdybyste ho někdo chtěli, určitě se domluvíme :)) ).
A jelikož mě baví na Kamadu zkoušet neustále nové věci, rozhodl jsem se koupit si Kamado JoeTisserie, neboli elektrický rožeň. Jenže to hlavní kouzlo není v tom rožni, ale v příslušenství, a to konkrétně speciálním Kamado košíku.
Stejně jako všechno ostatní, i košík je promyšlený do posledního detailu. Díky tomu ho jednak lze nandat i vyndat během rožnění, jelikož se uchytává do obdélníkové konstrukce pomocí masivního háku, ale hlavně, je konfigurovatelná jeho velikost.
Podle toho, co chcete rožnit, si uděláte buď velký košík, kam můžete dát zeleninu, maso a cokoli dohromady a ono se to krásně mezi sebou promíchá, promastí a ogriluje, a nebo naopak pomocí rovných desek uchytit třeba žebra nebo rybu tak, že se rožní přímo nad ohněm a neponičí se.
Dlouho jsem na tyhle dvě věci koukal, ale co si budeme, cena mě dlouho odrazovala. Rožeň za 9490,- a košík za 6250,- není věru málo. Ale bylo mi jasné, že to za to stojí. Ale dlouho jsem odolával.
Než jsem opět na slovenském eshopu HouseGarden, kde jsem kupoval i samotný Kamado Joe, nenašel aktuální akci na set rožeň + košík “jen” za 539€, tzn. 12600,-. To už je vcelku solidní sleva, a tak nebylo co dál řešit :).
V úterý jsem objednal a v čtvrtek dorazil :). Co mne trochu překvapilo, byla velikost balení. Čekal jsem všechno, ale tak velkou bednu ne :).
Musím říct, že i po rozbalení mne velikost nepřestala fascinovat. Ono je to vlastně jasné, jak to musí být veliké, ale až když to člověk drží v ruce, tak to docení.
Následovalo rozbalování, sestavování a testování. Jedním slovem boží.
Opět naprosto precizní balení, ale hlavně zpracování. Vše domyšlené do posledního detailu.
Parádně polohovatelné stěny mřížky, super uchycení na držák na rožni, i parádní usazení prstence na grilu.
Snad jediná výtka, která mne trochu mrzí, že s vloženým dílem nejde gril nijak docvaknout. Samozřejmě víko vahou drží, ale takové to “cvak” tak chybí :). Je to blbost, ale být ještě toto dořešeno, nebylo by co vytknout.
Na dnešek pak byl naplánovaný první testovací běh. A rovnou pěkně naostro na sobotní oběd pro celou rodinu. Kdyby se to nepovedlo, bylo by doma asi hodně smutku.
Jako první jsme nakonec vybrali kuřecí paličky s brambory a zeleninou. Žádné velké sra…. drbání s tím, paličky omýt, do oleje, okořenit a šup do košíku. Brambory a zeleninu jen omýt a rovněž šup do košíku.
Příprava max. 20 minut a už se frajeři točili nad ohněm. Teplotu jsem z návodů/videí okoukal na 160-180C na sondě a cca 220 na víku (tady vlastně ještě jedna výtka, sonda se musí jen podstrčit pod prstencem a nechat viset).
Po hodině a půl točení byl v košíku hotový oběd. Easy peasy.
Pak už jen vysypat z košíku a “vypnout” gril. Jelikož to nemá onu zmíněnou záklapovou capku, tak jsem prostě sundal prstenec a gril zacvakl bez něj, aby se oheň udusil.
A výsledek? Geniální. 20min přípravy, hodina a půl samo točení, a luxusní oběd hotov. Dobrou chuť 🙂
Měla to být jen malá akce, “jen” předělat elektriku na bazén, aby se nám na terase už neválela prodlužka na elektriku. Nic velkého, ne? A klasika, zase je z toho několikadenní akce, kdy se vlastně předělává úplně vše, protože nejde udělat jedna věc, aniž by se udělala věc druhá.
Když už se totiž bude kopat chránička na elektriku, bylo by dobré hodit do země i trubky na vodu mezi bazénem a čerpadlem. A když už se bude hýbat s vodou, bylo by fajn posunout solár na jiné místo, kde později vyroste zídka, takže solár nebude vidět. A když už se tam bude pak dělat zídka, tak by to tam chtělo připravit i elektriku, protože z druhé strany budou grily.
No a když už se dělá elektrika, měla by se rovnou udělat i příprava elektriky na vířivku, kterou máme dlouhodobě rovněž v plánu. No a když se už tahají všechny ty chráničky, tak natáhnem i jednu k bazénu, aby šlo když tak udělat osvětlení a teploměr do Loxone. No a když už se teda dělá tohle všechno, tak by stálo za to předělat i ovládání závlahy a dát ji do rozvaděče a k tomu pak asi dalších milion věcí.
A takhle je to vždycky. Člověk začne nějakou blbostí a je z toho megaakce na čtrnáct dnů. Jenže dělat to postupně, budem jak naše státní instituce, co udělají novou silnici a chodník a pak ho stokrát rozkopou. A to by mi teda asi jeblo úplně.
A tak jsem začal kopat, plánovat a narychlo vymýšlet, co všechno tam bude. Samozřejmě se to neobešlo bez několika incidentů. Zaprvé, mé oblíbené přísloví říká, že když se něco nedělá natřikrát, tak se to nedělá pořádně. Takže první část výkopu jsem si vyhrabal třikrát, protože nejprve tam chyběla jedna chránička a pak jsme přidali ještě druhou, která vede k bazénu na teploměr a osvětlení (nebo třeba protiproud či elektropatronu :)))) ).
Bohužel, druhý incident byl o něco bolestivější. Očividně si někdo při tahání závlahy (já) ušetřil trochu práce a neudělal všechny odbočky do pravého úhlu, takže při kopání jednoho z napojujících se tunelů metra pro krtky jsem vzal pěkně načisto i trávníkovou závlahu. Chvilku mi trvalo přijít na to, co tam vlastně tahle trubka dělá, ale nakonec se ukázalo, že je to opravdu tryska na západní trávník :).
Naštěstí to nebylo nic, co by nespravila jedna spojka :). Sice se to tam nedělalo zrovna nejlépe, ale šlo to.
Další část výkopových prací šla už dobře a u další trysky jsem pak už ryl o něco opatrněji :). Navíc ta už byla správně kolmo od zdi a druhé trysky, takže žádný problém nenastal.
Když byly hotové výkopové práce, pustil jsem se pomalu do přípravy rozvaděče a přívodu kabelů k němu. To se ukázalo taky jako dost velký oříšek, protože dostat čtyři chráničky nějak trochu vzhledně do rozvaděče není jen tak. Měl jsem v plánu sehnat lištu 8x8cm, ale to se mi bohužel nepovedlo. Nakonec jsem to vyřešil lištou 10x4cm, do které chráničky vstupují postupně pod sebou. Chtělo si to s tím trochu pohrát, ale šlo to.
Kabelů do rozvaděče vede klasicky více než je zdrávo, ale já to asi ani jinak neumím 🙂
Jestli máte pocit, že tolik kabelů se do rozvaděče spolu s logikou nemůže vejít, tak máte pravdu. Rozvaděče budou dva, bohužel zatím mám jen jeden :). V jednom bude silnoproudá část, v druhém pak slaboproudá, kde bude pravděpodobně i wifi hotspot.
Plán na další dny je tak jasný. Musím si rozkreslit, kolik relátek, jističů, zdrojů a jiných věcí v rozvaděči bude a nějak to celé rozplánovat a pak hlavně zrealizovat.
Včera v hospodě na našem tradičním srazu lidí kolem blogu padlo několik dotazů kolem grilu, který jsem si nedávno pořídil. A protože jsem na dnešek měl naplánovaný skoro již tradiční roastbeef ala PipMaster, tak jsem si říkal, že dám dohromady svou recenzi na gril.
Nejprve pár slov, co je to vlastně za gril. Jde o keramický gril, vcelku mohutný, těžký tuším 150kg. Celé “vajíčko” grilu je z keramiky, kdy navíc ještě uvnitř jsou další keramické vložky. To proto, aby měl gril co největší tepelnou akumulaci. Nejznámějším představitelem těchto grilů jsou u nás asi GreenEgg, neboli zelené vejce. Osobně jsem GreenEgg nevlastnil, takže nemohu psát, co přesně má KamadoJoe navíc či ne, ale z toho co jsem studoval na webu, tak mi přijde, že Kamado Joe je za lepší peníze, navíc lépe vybavený s více drobnými vylepšeními, které dělají život s grilem krásnější :).
Keramických grilů je na trhu samozřejmě více a dají se pořídit i levnější, například v Makru. Ten rozdíl je na hlavně ve výbavě, možná i v množství či typu keramiky. Například Kamado Joe má opravdu velmi dobře zpracovaný pant a otvírací mechanismus. I když víko musí vážit 10+ kg, při otvírání to vůbec nepocítíte. Jde otevřít krásně skoro jedním prstem. Navíc pant umožňuje si víko nechat otevřené v jakékoli poloze a pak ho zase krásně ladně dovřít.
K tomu má KamadoJoe super těsnění, pomocí kterého víko opravdu dotáhnete a pomocí mechanismu docvaknete tak, že nebude utíkat žádné teplo. Vše opět velmi snadno ovladatelné. V porovnání třeba právě s Makro grilem, který víko neumí držet v automatické poloze a musíte s váhou bojovat, navíc při dovření pak jen víko “dosedne” na spodní část, není ale nijak přitažené a utěsněné (s Makro grilem mohu trochu porovnávat, protože jsem na něj původně několikrát osobně koukal 🙂 ).
Další obrovský rozdíl Kamada oproti těm levnějším, třeba Makro grilu, je pak vnitřní výbava grilu. V případě Makro grilu dostanete sice keramický gril, ale dovnitř pak jen jeden rošt v jedné poloze. Nic víc. A další příslušenství k tomu myslím nemají. U Kamada dostanete příslušenství hned několik a bude Vám i chvíli trvat, než přijdete na to co je na co nejlepší (sám někde stále tápu). V základu krom dvou nerezových roštů dostanete také “držák příslušenství”, který má 3 polohy, kde lze různé rošty přichytit. Krom roštů, kterých je celá řada (v základu dostanete dva nerezové, lze dokoupit pak litinový tál, litinový rošt (oba již mám) nebo třeba nerezovou misku, kamený půlrošt a další (ty nemám). Krom roštu pak lze do držáku uchytit ještě speciální nástavec (je součástí balení), který umožní do grilu vložit například vok pánev.
Dále pak dostanete ještě dva tepelné štíty, které rovněž lze umístit na speciální nástavec a pomocí kterých lze libovolně (v libovolné výšce a tím pádem intenzitě) vytvořit přímou či nepřímou grilovací zónu.
V neposlední řadě pak dostanete k řadě III ještě slo-roller, což je takový speciální nástavec nad ohniště s uzavřeným vrškem naprojektovaný tak, aby oheň nešel přímo na grilované maso, ale pouze ho horký vzduch “obtékal” a rovnoměrně ho griloval. Opět spousta magie a věc, se kterou je potřeba se naučit pracovat. Dnes jsem ho zkoušel poprvé na roastbeef, maso se udělalo nádherně, ale chce to maso nejprve ze začátku zatáhnout nad přímým ohněm, protože se jinak nevytvoří taková ta krásná kůrčička :).
Jak vidíte, příslušenství je opravdu hromada a to se dá ještě další hromada dokoupit. Osobně mám zatím dokoupeny jen půlměsíc litinového roštu na steaky a pak půlměsíc litinového tálu na zeleninu nebo třeba hermelíny.
Pojďme ale k samotnému grilování a k tomu, jestli a proč je teda gril vlastně lepší než třeba klasický kotlíkový Weber. Za sebe můžu s klidným svědomím říct, že prostě je. Důvodů je opravdu hodně, zaprvé opravdu ta keramická masa dělá strašně moc. Jakmile ji nahřejete, tak stupně drží bez kolísání, takže je mnohem snazší udržovat konkrétní teplotu v grilu. Mám gril zatim 1 měsíc, ale už stihlo být i celkem hnusně a i když fouká studený vítr, gril se uvnitř neochlazuje tak jako klasické kotlíkové grily. Díky tomu jste uvnitř schopni dosáhnout vysoké teploty na steaky, nebo držet konstantní nízkou teplotu na trhané maso.
Druhý důvod je pak hloubka grilu. Díky tomu, že je gril o dost větší a hlubší, tak máte (resp. můžete mít ale i nemusíte) oheň dál od masa. Navíc i díky možnosti vložit keramické tepelné štíty je pak o dost snazší mít dvě různé tepelné zóny, kde například steak nejprve zatáhnete a pak ve druhé zóně pomalu doděláte. Samozřejmě toto jde i v kotlíkovém, prostě shrabete uhlí na jednu stranu. Ale tady máte možnost tepelné štíty za pochodu přidávat či odebírat a neustále tak měnit styl grilování.
A tím se dostávám ke třetí vlastnosti, která ale možná ne všem bude vyhovovat. A to je ta variabilita. Tenhle gril (alespoň mě to tak přijde) není určen k tomu, aby měl jeden rošt a na tom se dělalo celou dobu. Je to gril, se kterým je potřeba si více hrát. Díky všem těm nástavcům a polohám můžete během grilování několikrát přestavět gril, nejprve dělat maso napřímo, pak nepřímo, k tomu přidat zeleninu, pak dát zeleninu třeba na vysoký nástavec výš a dodělat na tálu vajíčka, atd. Není to ale něco, co bude chtít každý, pokud potřebujete něco narychlo ogrilovat a jít od toho, tak tento gril pro takové lidi prostě není. Na to je super plyn. Pustíte, uvaříte, vypnete. Toto je spíš opravdu pro ty, co rádi grilují, co tomu dají čas, co si s tím pohrají. A bohužel, občas i musejí pohrát.
Čímž se dostáváme k první nevýhodě oproti Weber grillu, který jsem měl (a zatím ještě mám). Kamado Joe Classic III je totiž v průměru menší než Weber master touch. Kamado Joe Classic III má průměr jen 46cm, zatímco Weber má 57cm. A občas to opravdu poznáte, že toho místa na Kamadu není až tak moc. Chce to lépe plánovat a trochu více natěsno umisťovat grilované objekty :). Řešením by samozřejme mohl byt Kamado Big Joe III, který má 62cm, ale to už je opravdu velká potvora, navíc za skoro jednou tak vyšší cenu.
Rozměr Classicu je prostě škoda, chtělo to pár centimetrů navíc a bylo by to optimální. Na druhou stranu, není to opravdu nic, co by se nedalo vyřešit. Zatím cokoli jsem griloval, tak jsem tam nějak nacpal. Ale je prostě fakt, že na Weberu jsem mohl místem plýtvat :).
Classic Joe III
Classic Joe II
Jako pátou věc bych vyzdvihl stabilitu a provedení držáku na celý gril. Důvod, proč jsem kupoval rovnou verzi III a ne II byl právě ten podstavec. Zatímco ve verzi dva působí strašně subtilně a nestabilně, tak verze tři je dotažená k dokonalosti. Když už kupujete takovýto gril, který navíc váží 150kg, tak ho fakt nechcete mít na podstavci ze čtyř ohnutých roxorů :). Ne, dělám si legraci, samozřejmě, že je to asi kvalitní stojan, ale prostě není pěkný. Ani to uchycení samotné keramiky nevypadá moc profesionálně. Tomuhle grilu prostě sluší podstavec z verze III (ten vlevo). Gril má velmi kvalitní kolečka, jejich dobrou aretaci a stojan je opravdu pevný. Když už s grilem jezdíte (a já ho teda zatím stále přemisťuju), tak se nemusíte bát, že se vám z něj gril vysype.
Jako šestý bod bych vyzvedl iKamad, což je z mého pohledu neuvěřitelně super věc, kterou ale Kamado tým dokázal neuvěřitelně zmršit. Takže je to něco, co opravdu milujete, ale zároveň fakt nesnášíte (možná něco jako Loxone :))). Tahle hračka dokáže Vaše grilování dostat na nový level. Poté, co ji do grilu nainstalujete (dokupuje se samostatně a nahrazuje klasická dvířka na vzduch+popel), z Vašeho grilu se stane iGril. Opravdu.
Kromě toho, že pomocí mobilu budete moci sledovat teplotu právě grilovaného masa, umí něco mnohem zásadnějšího. Umožňuje regulaci vzduchu, který do grilu přichází. Díky tomu Vám nejprve pomůže roztopit gril tím, že pustí naplno větráček, a vy tak namísto 15ti minut čekání na roztopení grilu máte za 5 minut hotovo. Dále Vám pak ale také pomůže udržovat teplotu v grilu během celého procesu. Nastavíte si, kolik chcete mít teplotu uvnitř grilu, přichytíte druhou sondu na rošt grilu a iKamand bude sám přidávat či uzavírat vzduch přicházející do grilu, takže teplota bude krásně oscilovat kolem nastavené hodnoty.
Dělá to tak, že buď úplně vypne větráček, takže do grilu nemá pak kudy jít vzduch, nebo postupně přidává na otáčkách, tím fouká vzduch pod hořící uhlí a pomalu oheň rozjíží. Zní to perfektně, že? A když to funguje a když to celé zprovozníte, tak i opravdu je.
Jenže, a tady se dostáváme k tomu, proč by inženýři z Kamado zasloužili vyrazit. Tak zaprvé, iKamand je wifi-only. Tzn. žádný bluetooth, ale musíte ho napárovat na vlastní wifi síť. Už to samo o sobě nemám moc rád, jenže, je to o dost horší. Po 3 hodinách neúspěšného připojování jsem začal procházet diskuzní fóra a dočetl se, že iKamand má problémy s 5Ghz wifi, takže musíte použit 2.4Ghz. OK. Jenže, tím to nekončí. iKamand krom toho nezvládá hesla delší než 10 znaků. Ouujééé… A bude to ještě horší. Tyto hesla totiž nesmějí být z ničeho jiného, než malých písmen a číslic.
To je co? Jakmile totiž heslo obsahuje cokoli jiného, milý iKamand se k wifi nepřipojí, a tím pádem se k němu nepřipojíte vy. Protože připojení jde přes centrální cloud server a ne napřímo. Peklo na zemi. Takže mu budete muset ideálně vytvořit izolovanou wifi sít, která bude mít heslo tak slabé, že ho hackne i pětiletý syn Vašeho souseda. A to přátelé stále není vše. Když už Vám bude vše fungovat, tak se jednoho krásného víkendu stane, že během Vašeho grilování spadne soudruhům v iKamandu cloud server a vám aplikace začne ukazovat nesmyslné teploty, což způsobí vypnutí větráčku a tím si málem zkazíte zrovna grilovanou pochoutku. Takže vy, kteří během grilování uděláte několikrát reinstalaci, stále nevěříte vlastním očím, až nakonec iKamand rozběháte alespoň v manuálním režimu, kdy jste schopni pouštět a vypínat větráček a maso nějak doděláte. Nářez. Jen proto, že se někdo rozhodl, že wifi a cloud jsou cool.
Naštěstí se toto stalo zatím jen jednou a jinak vše běží jak má. Jak vidíte, je to fakt kontroverzní věc. Na jednu stranu Vám to pomůže klidně s 12h grilováním trhaného masa, navíc díky přesnému dávkování vzduchu máte i mnohem menší spotřebu uhlí, bohužel na straně druhé to rozchození a případný výpadek byl opravdu k nasrání. Celý iKamand je, jak jsem psal, volitelná součást. Nemusíte si ho kupovat, ale za sebe, koupil bych si ho zas, i když vím, že bych zas trpěl :).
Jako šestý, poslední pak vyzdvihnu samotné grilování v Kamadu. Je to možná placebo, ale prostě nám z grilu chutná ještě více než z Weberu. Když člověk udělá něco na plynu, je to super, je to rychlé, ale postrádá to tu “vůni”. Je to prostě jak ze sporáku. Oproti tomu, když člověk griluje na uhlí, tak je maso provoněno a je to jiné. A Kamado to pak posunuje ještě dál. Asi i díky tomu, že maso není v přímém kontaktu s ohněm a je výš, v kombinaci s hermeticky uzavřeným vnitřním prostorem, je maso celkově mnohem více “navoněno”, přitom ale není absolutně vůbec připálené, což oceňuje hlavně I. Zatím používám ještě své původní Makro uhlí, ale mám v plánu otestovat i přímo Kamado uhlí, které jsem ke grilu dostal. Navíc se doporučuje ke grilování dávat do Kamada ještě dva-tři špalíky třeba třešňového dřeva pro ještě lepší vůní. I bez toho je maso opravdu krásně voňavé a jsem zvědav, jaké bude při přidání dřeva.
Tak, a to bude pro dnešek asi vše. Věcí, které se o tomhle grilu dají říct, by bylo asi mnohem víc. Na spoustu z nich si teď ani nevzpomenu, ale jsou to ty drobnosti, co vám během grilování dělají radost, protože Vám usnadňují práci. Naříklad ty malé háčky, o které se zaseknou rošty tak, aby nepadaly a držely, nebo ten malý popelník uvnitř grilu, díky kterému snadno vyndáte popel a nemusíte ho vymetat, nebo třeba čárky na horním přívodu vzduchu, abyste si snadno udělali svůj systém a zapamatovali si, do jaké cca polohy přívod vzduchu při různých fázích grilování dát.
Jsou to drobnosti, ale je jich na tom grilu opravdu hodně. Nebýt těch problémů s iKamandem, byla by to pecka. Takto je to jen menší pecka s menším černým puntíkem. Je to škoda, celý gril je odladěný do posledního detailu, ale software iKamandu vypadá, jak by to dodával indický tým se šibeničným termínem 🙂
PS: Gril jsem si zakoupil za běžnou cenu nabízenou na internetu a za to, že gril zrecenzuji jsem dostal podpalovač a dva pytle uhlí na vyzkoušenou. Tudíž všechny informace, které zde píšu, vycházejí z mých reálných zkušeností a opravdu nejde o marketingový článek :).
Ještě, že jsem dlažbu udělal hned v úterý. Pan Joe měl dorazit až ve čtvrtek/pátek, ale asi se mě už také nemohl dočkat a tak včera ráno zazvonil telefon, že je na cestě :).
I když jsem počítal s tím, že bude velký, jeho velikost mne stejně překvapila. Jeho doprava proběhla bez komplikací, ráno v 7:00 telefon, že dorazí za cca hodinku a v 8 skutečně náklaďák přistál u našeho domu. Řidič vybaven paleťákem mi pak celou krabici dovezl až na terasu pod pergolu. Ještě že tak, celé balení bych tipoval tak na 200kg :).
A tak jsem se pustil do rozbalování. Asi už tušíte, co to je, že? 🙂 Moje úchylka na grily je prostě neovladatelná :). A protože jsem opravdu nevěděl, co si ke čtyřicátinám přát, nakonec jsem se rozhoupal a vzal Kamado Classic Joe III přímo od jeho distributora do CZ/SK firmy www.housegarden.sk. Bral jsem ho napřímo ze Slovenska, protože při aktuálním kurzu EUR/CZK je ze Slovenska o cca 10% levnější, než u nás v ČR.
Když člověk sleduje všechny ty pořady o grilování a neustále vidí, jak všichni (hlavně PipMaster 🙂 ) dělají vše v keramickém grilu, tak holt ten keramický gril časem mít prostě chcete. Je pravda, že si do toho člověk musí dojít. Dřív jsem moc nechápal, co na tom všichni vidí, ale když pak grilujete víc a třeba i v horším počasí, postupně víc a víc zjišťujete, že keramika je vlastně odpověď na všechny ty problémy, které s klasickým kotlíkem máte.
A teď už hurá rozbalovat. Další věc, která vás hned po váze zásilky dostane je způsob balení. Všechno naprosto precizně zabaleno, každá část ve vlastní krabici a ještě zabalená ve vlastním igelitu nebo polystyrenu tak, aby se nic nepoškrábalo a neponičilo.
Poté, co vyndáte všechny krabice a krabičky z velké krabice, konečně se prokoušete ke grilu samotnému :). A je to macek :))).
Takto vypadal stůl po vyndání všech věcí, co byly kolem grilu. Tou dobou jsem si říkal, kolik toho je. To jsem ovšem ještě netušil, že uvnitř grilu se skrývá další várka příslušenství :)))
První skládačka byl podvozek. Zabalen na části v několika krabičkách. Díky tomu, že si podvozek skládáte sami, si aspoň každý díl pořádně osaháte. Všechny díly opravdu mohutné a pevné, kolečka parádní.
A tady je už pan Joe poté, co jsme ho vysadili na podvozek. Původní plán, že ho zvedneme spolu s I. jsem musel rychle přehodnotit, protože váha na ni byla opravdu velká. A tak jsem zavolal na rychlo-pomoc kamaráda odvedle (a ještě jednou díky za okamžitou asistenci :)).
Až poté, co jsme ho vysadili, a já pokračoval v montáži, jsem zjistil, že i on je plný dalších dílu a keramických vložek, které kdybychom vyndali, tak bychom ho možná i s I. už zvednout dokázali. Ale aspoň I. neruplo v zádech.
A tady je pak vyskládaná další várka věcí, které jsme vylovili z klobouku, pardon grilu ;-). Košíky, nástavce, tepelné štíty, SlōRoller a pár dalších věci. A hurá skládat.
A takto pak vypadá už připravený gril. Dole koš na uhlí, kolem něj keramické vložky uchycené “prstencem”, na půlce tepelný štít, na tom pak položený flexibilní stojan a nahoře zavěšený stojan na příslušenství. Těch kombinací, jak poskládat gril, je opravdu hodně. Na rozdíl od klasického kotlíkového to bude chtít vedle něj nějakou skřínku, protože nikdy v grilu nebude vše. Podle typu grilování se vždy poskládá jen to, co je potřeba, a zbytek je bokem.
Kolem oběda, kdy jsem měl konečně poskládáno, začalo být venku opravdu hnusně. Ochladilo se, začal foukat silný vítr a do toho pršet. Chvíli to vypadalo, že bude snad i sněžit. Dokonce jsem chvilku váhal, že test grilu nechám na další den, ale nakonec mi to nedalo :)). Naložil jsem ho uhlím a pustil se do toho.
A tady první testovací steaky k pozdnímu obědu ;-). První várku steaků jsem testoval ještě na původním uhlí i s původními sondami, protože nebyl čas vše rozběhat a vyzkoušet.
Co se týká grilování, tak pecka. I když je toho dost, co si člověk bude muset vyzkoušet a natrénovat, tak už první pokus dopadl hned super. I když bylo venku ošklivo a zima, tak gril po nahřátí parádně drží teplotu a steaky se udělaly naprosto luxusně. Vlastně jsem za to hnusné počasí takhle zpětně rád, že jsem to mohl hned vyzkoušet. U klasického železného kotlíku jsem totiž míval problém, že jakmile foukal větší vítr a bylo chladno, tak jsem gril neroztopil na takové teploty, aby se hovězí steak správně udělal.
A to je pro dnešek vše. Už se těším na další test, kdy budu zkoušet kuře a krůtí stehno. Obojí pomocí SloRolleru, který by měl zajistit, že teplo nepůjde napřímo zespodu, ale horký vzduch půjde k masu rovnoměrně ze všech stran. K tomu mne čeká rozbalení a rozchození iKamand sondy, která krom měření teploty grilu a masa má i motorek, kterým dokáže rychleji rozjet teplo v grilu a zároveň pak sama přiškrcovat přísun vzduchu do grilu pro regulaci teploty.
A na závěr pak ještě chci otestovat speciální uhlí přímo od KamadoJoe, které jsem spolu se zapalovačem dostal k mé objednávce za to, že se o grilu tady na blogu zmíním (gril i sondu mám zakoupenou za běžnou cenu). Když jsem se ptal, v čem je uhlí lepší, tak je prý z tropického dřeva, navíc hodně velké kusy, nabídne delší hořlavost a ještě lepší vůni masa. Tak na to jsem opravdu zvědavý. Takže test na porovnání s mým klasickým uhlím z Makra rozhodně bude :).
A co se týka zapalovače, tak na ten pak natočím nějaké krátké video. Normálně by mě nenapadlo si ho vůbec koupit, ale když jsem ho včera zkoušel, tak je to fakt mazec 🙂 (a to neříkám proto, že musím :))) ). Namísto zdlouhavého rozdělávání ohně ve startovači a pak přesypávání horkého uhlí prostě jen namíříte na uhlí a zapnete. Za chvilku máte krásně horký základ. V nějakém příštím článku vám to ukážu a budete ho chtít taky 🙂
Tak tu máme zřejmě jaro. Zima je za náma a já jsem přes zimu pěkně zvládl udělat všechny práce uvnitř domu, které jsem si před zimou naplnánoval…. nebo ne? Bohužel, vůbec ne.
Uteklo to nějak strašně rychle a já nestihl dodělat ani ty DMX triaky, které jsem kdysi narychlo propojil, když jsem prodával Loxone Dimmer. Jako by to bylo včera, když jsem si plánoval, co všechno stihnu. Jenže plán je jedna věc a realita druhá. Nějak se mi do toho připletl nový pracovní projekt, do toho jsem si pohrával s těžbou, od té jsme se dostali k dalším kryptověcem a najednou je tu jaro. No, tak třeba další zimu.
Ale jinak jsem za jaro rád. Blíží se zase doba grilování, sezení venku na terase a popíjení vína. Moje oblíbená činnost na domě. Už se nemůžu dočkat :).
A protože dneska bylo odpoledne opravdu pěkně (Loxone na jihu ukazoval až 19C), rozhodl jsem se odzimovat grily a venkovní nábytek a rovnou trochu poklidit kolem domu.
On byl totiž fakt blbej nápad stavět sněhuláka uprostřed dlažby ze sněhu, který jsem nabral kolem domu včetně bláta a trávy. A k tomu se nám před domem ještě všude rozlezla část písku, co nám zbyla z dlažby. Takže wapka byla jasná volba.
Naštěstí to šlo docela dobře, takže za necelé dvě hoďky byla celá dlažba čistá. A k tomu opláchlé i auto, očištěný zahradní nábytek, umytá fasáda a HS portály. Tím jsem pak pro dnešek skončil a jsem připraven na zítřejší hezké počasí, kdy zřejmě udělám testovací zátop v grilu :).
A jen co bude trochu čas, čeká nás likvidace prořezu z naší jabloně (větší kusy nechat na gril, menší spálit) a časem pak likvidace naší hromady ornice. Jelikož se nám to kolem domu přes zimu moc nepropadlo, budeme většinu hromadu postupně prodávat. Jenže, bude se to muset navozit v kolečkách ručně před dům. Takže o kondiční garden-fitness ani letos nouze nebude.
Dneska při zalévání zahrady mi došlo, jak dávno už to je, co jsem psal nějaký ten článek na blog (nepočítám P2P sumarizace). Konkrétně na konci května, když jsme rozjížděli trávníky kolem domu.
Když jsme stavěli a každý den psali report, těšili jsme se, kolik času bude po dostavění. Jenže my jsme dostavěli, nastěhovali se, a ono se to nezlešilo, ale spíš zhoršilo :).
Určitý (a asi dost významný) podíl na tom má náš malý sabotér, to je fakt. Za chvilku mu bude jeden rok (frčí to) a místo toho, aby se to s časem zlepšovalo, spíš se to zhoršuje.
Do toho se neustále snažíme zvelebovat a dodělávat barák a pomalu a jistě také postupujeme na koupené zahradě. Už máme vykáceno tak 80% náletů. Pak přijde fáze pálení a pak druhé kolo likvidace pařezů a kořenů.
Protože všechno není jen o práci, tak jsme si koupili gril, to je k domu základ :). Plynový, z Mountfieldu za pár peněz a je fakt supr. Ale po čase se nám zachtělo i masa s vůní dřeva/kouře, tak jsme přes inzerát vyšmelili ještě nevhodný svatební dar Webra (pořád nechápu, jak tenhle dar mohl být nevhodný :))
A tak koukám na pořady se Zdendou, koupil jsem si i jeho knížky, griluju na grilu, co on, a snažím se vyrobit jídla alespoň z poloviy tak dobré, co on vyrábí. Občas se to povede víc, občas mín a občas to letí i do koše.
Ale to je holt proces učení. Ale musím říct, že poslední dobou se to už víc daří než nedaří. U toho grilování jsem už i přemýšlel, že bych založil sekci Gril, kam budu fotit a dávat jídla co vyrobím.
Aby člověk věděl, co se mu povedlo a co mu chutnalo a aby, když pak neví coby, tak neřešil hnusné klobásy, ale jen šáhl do archivu a něco vylosoval :).
A když už jsme tak pěkně grilovali, došla řada na venkovní posezení. Plastový nábytek ze stavby byl přeci jen trochu nechutný, tak jsme ho vyměnili za hliníkový ARO nábytek z Makra v akci. Na to, že židle byly za 350kč jsou fakt supr.
K tomu jsme kupili slunečník, za týden pak druhý, protože ten první měl smrtelou nehodu, když jej I. nechala otevřený a naklopený proti větru. Kupodivu jsem ho ale zvládl v OBI vrátit s tím, že je to velmi nekvalitní výrobek, že to taky mohlo zabít moje díte, že by to vůbec neměli prodávat a že si myslím, že by mi měli rovnou vrátit peníze, protože žádný podobný slunečník už nechci ani vidět. No, a kupodivu očividně na smlouvání je to dítě dobré. Tak jsme koupili druhý slunečník, namísto 4000Kč už stál ale 10.000kč. Ale aspoň už hlavní komponenty nemá z plastu ale z kovu. A zatím drží :).
Taky jsme za tu dobu zvládli osadit naši hromadu s hlínou cuketama, každý den je zalévat, pak průběžně sklízet a grilovat, až nakonec téměř všem rostlinám otrhat skoro všechny listy, jelikož chytly nějakou plíseň.
K tomu stále řešíme naše zahradní boudy, kde jsme se zasekli na mrtvém bodě kvůli dodavatelům oken a dveří. Když jsme ho tenkrát vybrali a libovali si, jak jsme domluvili dobrou cenu, tak nějak jsme netušili, že je pán v dost velkých sr**** a že penězi z jedné zakázky lepí peníze za zakázky minulé. A tak nám místo po 6ti týdnech dodal okna po 10ti, jenže bez dveří, které tvořily velkou část ceny. A tak čekáme.
Každý týden jsem mu volal, každý týden nová výmluva. Až to došlo do bodu, kdy prohlásil, že firmu položil a končí. Naštěstí pro nás měl ale už profily a materiál na dveře koupené, takže je prý dal spřátelené firmě, co dělá okna, na dodělání a že prý za dva až tři týdny už to opravdu bude.
Být to kdokoli cizí, ani bych nespoléhal na to, že to ještě někdy uvidíme. Ale on je to známý od našeho tesaře, na kterého je fakt spolehnutí a který za něj stále plus-mínus ručí. Takže stále věříme, že to dopadne.
A tak čas běží, ale k blogu jsme se nějak nedostali. Asi i proto, že toho v danou chvíli nebylo zas tak moc co napsat, nebo už to bylo zase příliš dávno a tak se o tom nějak psát nechtělo. Ale mrzí mne to, chybí mi to :).
Věřím, že s příchodem zimy to bude lepší. Mám naplánovanou hromadu věcí na výrobu z Arduina, spoustu dodělků doma, nějaké dekorace a hromadu a hromadu dalších věci. A o tom všem půjde psát, případně vymyslím i něco dalšího, s čím se tady na blogu exhibovat :).
Takže nebojte, nezanevřeli jsme na to, jen nestíhame a nějak teď nejsou témata. Ale slibujem, něco vymyslíme, už se na tom pracuje 🙂
