Jak jsem psal v předminulém článku, zeď sama o sobě žádná vizuální hitparáda není. A tak už od doby její montáže tvrdě makáme na jejím zkrášlení.
Dnešní článek bude o květináčích. Jsou 8m dlouhé a 60cm vysoké. Takže opticky zmenšují zeď zpátky na 2m.
Jak jsem už naznačoval v původním článku, rozhodli jsme se udělat čtyři velké truhlíky alias květníky a vedle toho pak ještě jeden dřevník. Přeci jen, letní posezení na terase při zvuku praskajícího ohně je prostě fajn a někde to dřevo skladovat musíme. A tak jsme se rozhodli dřevník i dřevo zakoponovat do zahrady, takže krom užitné hodnoty bude dělat i nějakou tu parádu.
Jako první jsem začal s konstrukcemi truhlíků. Z latí za cca 600kč jsem připravil čtyři rámové konstrukce, které v dalších krocích zateplím polystyrenem (~1500kč) a obložím dřevem (~4000kč).
Dalším krokem byla příprava terénu pro truhlíky. Aby konstrukce nestála v hlíně, je z jedné strnay napočítána tak,že stojí na betonových sloupkách plotu, zatímco na druhé straně jsem pro ni připravil pás ze zbytků dlažby. Krom toho, že nebude konstrukce v kontaktu s vlhkem a hlínou je pak výhoda i v sekání trávy okolo.
Další krok pak bylo vložení fólie dovnitř konstrukcí, aby hlína nepřišla do styku s dřevem, betonovou zdí ani polystyrenem. Koupili jsme PVC rukáv (cca 300kč) a pomocí střešních hřebíků (s velkou hlavičkou) ho přichytili ke konstrukci.
Zároveň se ale nejedná o igelitovou vanu, takže přebytečná vlhkost může odejít pryč do země.
Dalším krokem pak bylo zateplení. To je z toho důvodu, že v květináčích budou trvalky a nechceme, aby v případě mrazu půda z boku promrzla a kytky nám uhynuly.
Oprášil jsem zkušenosti se zateplováním domu a vyřezáváním EPS polystyrenu a aplikoval to na květináče. Mám pocit, že je náš květináč zateplen líp jak kdejaká dřevostavba :))).
Polystyren mám nejen zepředu, ale i zezadu od zdi. Tam je to hlavně proto, aby se hlína neopírala přímo o zeď kvůli vlhkosti, ale i kvůli mrazu. Navíc se celkově konstrukce díky polystyrenu o dost zpevnila, takže si šlo na hrany v klidu sednout 🙂
Dalším krokem pak bylo obložení truhlíků. Obklad samotný byl dost drahý. Vzal jsem 12cm široká prkna, tlustá 21mm. Šlo vzít i slabší, ale zase jsem se bál, aby se to pod váhou hlíny nevypouklo. Takhle to drží jak čert. Celou konstrukci jsem převázal 4.5m dlouhými prkny, takže se vše krásně spojilo dohromady.
Jako další v pořadí pak bylo zaplňění květináčů. Do nich jsme chtěli původně dát jednak hlínu z nerovnosti z rohu pozemku, pak kompost, který jsme si vyrobili za poslední cca 2 roky a pak hromadu, kterou jsme měli uprostřed zahrady. Bohužel, ani 8m dlouhých, 60cm širokých a 60cm vysokých květináčů na to nestačilo. Stěží se tam vešla nerovnost z rohu a cca 3/4 kompostu.
Alespoň ale máme srovnaný roh pozemku, kde v budoucnu uděláme ještě nějakou menší boudu na nářadí. Neustále nošení nářadí do boudy před dům je totiž fakt opruz.
Takhle pak vypadá srovnaný roh pozemku. Kupodivu se tam udělalo i docela dost místo 🙂
A takhle vypadají z dálky květináče. Ještě jim chybí horní olemování a natření. To už máme taky hotovo, ale musím si něco něchat i na další článek :)). Spolu s květináči finišujeme i s dřevníkem, takže další článek bude co nevidět.
Tak dneska jen krátký článek o našem brestu, protože (soudě dle množství dotazů) je to zřejmě nejzajímavější věc na celé naší stavbě :).
Na fotce nahoře je dnešní stav brestu po zimě. Brest jsme sázeli 17. května 2018, tzn není mu ještě ani rok. Na to myslím vypadá opravdu dobře. Výška cca jeden metr, ale nutno říct, že jsme ho během celého loňského roku několikrát stříhali hlava nehlava :). A jeto na něm opravdu znát. Je krásně rozrostlý a hustý.
A tady je pak po dnešním zákroku. Cca 25cm jsem sestříhal, aby ještě více zhoustl. V této části u zdi roste opravdu pěkně.
Horší je to v části, kde má z jedné strany zeď a z druhé dlažbu. Tam sem u ani zdaleka tak moc nedaří a je cca poloviční (na fotce po zákroku, bohužel nemám fotku před).
V jedno místě je pak vypelichaný úplně. Těžko říct, co se mu tam nelíbí. Každopádně doporučení pro všechny, dopřejte brestu více místa kolem sebe. Poroste pak rozhodně lépe.
Prý jsme podezřele dlouho ticho. Žádný článek, žádná zpráva. No, bylo toho poslední dobou opravdu hodně. S přicházejícím jarem jsme začli řešit hned několik věcí. Plánovali jsme záhony, finišovali jsme poptávky na pergolu, řešili jsme materiál na dřevěný plot a do toho ladili stavbu naší zdi. A primárně o té bude i dnešní článek.
Jak asi víte, máme troje sousedy. Se dvěma žijeme bez jakýchkoli plotů a problému, společně grilujeme, popíjíme, pomáháme si. A pak jsou tu třetí. Postavili dům jako poslední, postavili ho tak, že nám všem vidí od terasy po kuchyň a k tomu díky jejich bezohlednému chování trpíme všichni. Počínaje halogenama namířenýma k nám do obyváků namísto jeho terasy, konče nekončícím řevem dospělých, dětí, či dospělých na děti.
Zkoušeli jsme to dva, možná dokonce tři roky zvládnout. Věřili, že se to usadí a že to přejde, ale jen se to zhoršovalo. Poslední kapkou loni v létě byl bazén, umístěný 75cm nad úrovní našeho pozemku. Nonstop řev dvou dětí přes den a chichotání dospělých v noci. Krásně zesílené v bazénu, nesoucí se díky vyvýšenému pozemku nám na terasu a do oken.
Foto z webu Luna ploty
A tak jsme se rozhodli pro betonový plot. Celková výška 2.75m, jelikož 75cm si soused zvedl pozemek a 2m má plot. Všechny tři sousedy jsme o stavbě informovali a v dobrém se na stavbě shodli. Následovala objednávka materiálu s vizí, že plot pak zvládnem sami postavit.
Cena plotu na 18metrů je 18tisíc. Práce za montáž pak jednou tolik. Tenkrát mi to ještě přišlo hodně. Po cca osmi týdnech dorazil materiál. Už při skládání sloupků a panelů jsem věděl, že jsem v háji.
Sloupek s váhou 150kg, panel s váhou 50kg. Celková délka sloupku 4m. To nemám šanci postavit.
A tak jsem dal plot k ledu. Přes zimu ho nebylo potřeba, protože jsou všichni zalezlí a je klid. Jenže, nyní, Summer is comming.
A tak jsem začal poptávat stavbu plotu. To by samo o sobě vydalo na článek. Desítky telefonátů, většina od našich romských spoluobčanů, bohužel k tomu ještě těch, co neumí ani mluvit, natož myslet. Byla to bída.
Když už to vypadalo nadějně, sice spoluobčan, ale rozumný, a když už jsem se domluvil, že se přijede podívat, volá mi za cca 10 minut na to další, že prý ví, kdo ke mně jede, že ho mám zrušit a že on je lepší. A hlavně, nemám mu to říkat.
Nechal jsem to být, ale nakonec první nemohl hned dorazit. Ale už moc dobře věděl, že volal ten druhý, a že říkal, že nemá jezdit. Takt to už bylo na mne moc. Ptám se, jak to, že toto ví. Že prý je to bratranec. Všichni používají jeden email a mají zaplacenou jednu AAAPoptávku.
Supr. A aby toho nebylo málo, začli házet špínu jeden na druhého. Tím se úspěšně diskvalifikovali oba a já hledal dál.
Nakonec jsem narazil na týpka, chtěl sice o 2000 kč víc (ostatní chtěli 15-18tis, tenhle chtěl 20tis), ale mluvil rozumně, přímo řekl jak se vše bude instalovat a celkově jsem z něj měl dobrý pocit. A tak jsme se domluvili na osobní schůzce.
Nevěřil bych, ale byl to zase cikán (tak se on sám tituluje, bere to s nadhledem a nadává na ostaní cikány:)) ). Jenže, čistá čeština, používal mozek, dobrá domluva. A tak jsme si plácli. Sám navrhl vše hodit na papír, včetně všech údajů z jeho občanky. Rozsah práce, cenu, podmínky a termíny. A pak pokaždé, když dostal část peněz jsme na papír doplňovali, co udělal, kdy a za kolik. A vše podepsané. Zkrátka, super jednání.
V pátek před 14 dny měli nastoupit, přes víkend to dorazit a v neděli hotovo. Jenže, nebylo. Ačkoli se fakt snažili, celou montáž doprovázela řada komplikací. Zaprvé, betonové sloupky byly křivé jak hovado. Celkově tak kalibrace a rovnání byl strašný opruz. Zadruhé, díky větší výšce byla manipulace se sloupky občas fakt horor, stejně tak vkládání panelů. Nikdy ale nebyl problém, vždy jsme se v klidu domluvili.
První vetší průšvih byl při přenosu sloupku. Bohužel, chlapi ho zlomili. Ačkoli šef byl docela přemýšlivý, chlapi pod ním zas tak ne. Oni tu byli od síly, ne od myšlení. A tak ve dvou vzali 150kg sloupek a ten se uprostřed zlomil. Jako, kloubok dolů před sílou, ale, nasrali mne.
Naštěstí se ukázalo, že nám poslali o jeden sloupek víc, takže to nebyla taková katastrofa. Dostali kartáč a od té doby nosili sloupky ve čtyřech.
Během stavby jsem byl neustále s nimi a vše hlídal. Jak jsem psal, šéf sice přehled měl, ale ne vše viděl a ne vždy byl u všeho. Příhod o tom, jak jeho podřízení spoustu věcí zkouší silou místo logikou, by vydal na další článek. Důležité ale bylo, že v rámci možnosti všichni makali (když byl šéf poblíž) a že se stavba ubírala správný směrem.
Nakonec místo 3 dnů trvalo vše dnů 5. Občas totiž šéf odjel a jeho podřízení pak značně zvolnili a jelikož já je platil od díla a né hodiny, tak jsem se do toho nějak extra nenavážel. Tento čtvrtek pak stavbu zdárně dokončili.
Plot jsme stavěli tak, že jsme nejprve udělali všechny sloupy spolu se spodním dílem, pak vyplnili prostřední dílce a nakonec se zasadili dílce horní.
Díky tomu až úplně na závěr, v poslední den stavby, jsme viděli hotové dílo. A musim říct, ze z kraje to na mne nepůsobilo vůbec dobře.
Po třech letech těšení se na vlastní soukromí, kdy nám nikdo nebude koukat do talíře a kdy neuslyšíme od rána do večera řev, jsme to konečně získali. Jenže, ten plot působil stračně mohutně a smutně.
A to je přitom stejně vysoký, jako ten původní. Jenže, ten původní byl z několika částí. 75cm podezdívka, pak drobná mezera, pak pletivo. A díky tomu se ta výška tak nějak rozbila. Jenže teď jsme stáli a koukali na 2.75 vysoký betonový monolit.
Bez přehánění můžu říct, že jsem měl depresi. Celý jeden den. Říkal jsem si, jestli jsme to nepřehnali. A I. mne utěšovala :).
Shodli jsme se na tom, že jsme měli plot nechat postavit až v létě, kdy zas bude sousedský teror frčet na 200%. A né teď, po zimě, kdy jsme už zapoměli, jaké to bylo. Ale na nějaké “kdyby” už bylo pozdě.
A tak jsem začal vymýšlet. Co s tím, aby to bylo pěkné, veselé a líbivé. A během toho jednoho dne jsme to i vymysleli. Původní plot nebyl tak velký proto, že byl ze dvou částí. Tak to teď uděláme také tak.
A tak jsme naplánovali vysoké záhony. 75cm vysoké, aby se plot opticky snížil zpět na dva metry. A v těchto vysokých záhonec budou pěkné barevné rostliny, vysoké, které schovají další část zdi. A zeshora zavěsíme truhlíky či kvetináče, kde budou růst další barevné kytky, co to všechno ještě více zkrášlí.
A bylo po depresi. Teda, téměř. Komplet chmury odešly ve chvíly, kdy jsme měli hotovou kostru květináčů a kdy teď o víkendu vyběhly jejich děti ven, kdy měli rodinou oslavu a kdy se (netušíme proč) přesunuli namísto terasy přímo k naší zdi.
A i přes tohle všechno jsme měli u nás božský klid a nikdo na nás celý den nekoukal, co děláme. Vše se dělo jakoby daleko. Jako kdyby to bylo někde jinde, u někoho jiného a nás se to netýkalo. Bylo to neuvěřitelné. A to už jsme 100% věděli, že to byl správný tah.
PS: Vysoké záhony máme už skoro hotové. Ale to už je povídání na další článek.
Ne, nebojte. Nezblánil jsem se a stále našemu baráku neříkám domeček :). Ale, na druhou stranu, něco, co si označení domeček zaslouží, jsme si pořídili.
Začalo to výstavou PVA v Praze, kam jsme se vydali okukovat pergoly, a kam jsme vzali s sebou i našeho prcka. Na výstavě krom pergol byla hromada zajímavých věcí. Asi nejvíc zajímavý byly bagry. U těch jsme spolu s pergolama strávili nejvíc času 🙂
No, bohužel už ale nic moc nekopeme, takže koupě bagru neprošla :). Na druhou stranu, stavět znova, tak tahle věc stoji “jen” 500 tisíc nová, což není vůbec špatné. Nechat si ho celou stavbu a pak ho za 400.000 prodat, tak člověk ušetří hromadu peněz.
Krom bagrů tam měli ještě suprové traktůrky. I tam jsme se docela dost zdželi, ale ani tam nám nic neprodali. I v tomto případě bude nákup až s dalším barákem, který bude mít rozlehlé pozemky :).
No, a když nedopadl ani traktor, ani bagr, zkusil to prcek aspoň s domečkem. A protože ten byl v trochu rozumné cenové kategorii, rozhodli jsme se, že mu ho teda pořídíme. Jenže, to jsme ještě nevěděli co jsme si vymysleli.
Dětský domeček Vilém z PVA
Všechny základní domečky za 5-6tisíc totíž mají výšku 120cm po štít střechy a dveře většinou výšku 90cm. Takže už teď, ve 2.5 letech, se prcek, co má výšku po mně, do dveří nevejde. Takže, i když domeček Vilém vypadal dobře a byla na něj ještě výstavní sleva, nakonec jsme se pro něj nerozhodli.
Dětský domek Otto za 32.000 z Mall.cz
A tak jsme koukali, co se dá kde sehnat. Je trochu paradoxní, že většina dětských domečku stojí 15-20 tisíc, což je zhruba stejně, jako jsou ceny zahradních domků pro dospělé s mnohem většími rozměry. Byli jsme jakžtakž smíření s cenou kolem 5 tisíc, takže 30 tisíc za domek fakt nepřipadalo v úvahu.
Domek za 22 tisíc z sbazaru
A tak jsme začli koukat na bazar, jestli třeba někdo neprodává větší domek s nějakou rozumnou cenou. No, i tady to ze začátku bylo za 0 bodů. Buď nové a drahé, nebo levné a mrňavé, nebo staré a fakt hnusné.
Domecek z bazose za 6000
Nakonec se nám povedlo najít jeden v praze. Byl za 6000kč a vypadal fakt dobře. Inzerát se na netu objevil ten den ráno, my psali v 10 hodin. V tu dobu už majitelce psalo několik dalších lidí. Naštěstí, uvedl jsem hned i telefon a magickou formuli “mám zájem, zítra si přijedu.
No, úplně magicky formule nezafungovala, protože jedna paní už měla domek předběžně domluvený. Naštěstí pro nás bylo ale domek potřeba rozbrat a odvézt po vlastní ose, což pro většinu ostatních byl nepřekonatelný problém, případně “počkejte mi, někoho si seženu a nějak to zajístím”. Takže jsme dostali přednost :).
Na pátek jsme tím pádem začli plánovat akci kulový blesk. Bohužel, informací o konstrukci domku nebylo mnoho, ale “údajně” měl jít rozebrat na 4 panely, střechu a podlahu. Rozměry domku jsem věděl (2m x 1,8m x 1,8m), takže jsem podle toho začal shánět dodávku.
Nakonec jsem půjčil Opel Movano XL. Takový malý kamion (půjčeno v az-dodavky.cz) Dlouhé to bylo jak týden, já si tam mohl uvnitř klidně stoupnout a domeček by se tam vešel i složený dvakrat za sebou :). Ale půjčení stálo stejně jako mnohem menší dodávky, takže jsem ji bral. Za 1200kč na 24 hodin, neber to.
Jak jsem psal, půjčoval jsem ji už ve čtvrtek, abychom mohli v pátek hned ráno vyrazit. A shodou náhod mi ve čtvrtek volal stolař, že má pro nás připravené police na stoly. Takže jsem vzal dodávku rovnou na výlet a dovezl si i police. O těch připravuju pak samostatný článek, který bude jedna velká óda na to, jak dobře jsem police vymyslel a jak úžasné jsou :). Ale o tom příště.
Přípravy na tenhle výlet byly velké. Úplně jsme nedokázali odhadnout, jak dobře půjde domek rozložit. Zato jsme ale věděli, že do 16:00 musíme být zpět v Brně, jinak bude z prcka bezdomovec, protože školka ve čtyři zavírá. Proto jsme do výletu zakomponovali i jeho. Je to počítám poprvé i naposled, co tahle dodávka viděla dětškou autosedačku :).
Krom autosedačky jsme na výlet vzali i většinu mého nářadí. Od akuvrtačky po motorovou pilu a flexu. Pokud by domek nešel po dobrém, byl jsem připraven ho odvézt po zlém 🙂
Řídit tuhle dodávku na dálnici byl fakt zážitek. Člověk sedí neuvěritelně vysoko, takže má fakt rozhled, což byl oproti bavoráku fakt nezvyk. I to docela jelo, sice ve 130km/h už to moc nezrychlovalo a bylo potřeba využívat kopců, ale dalo se. Ale ta délka, ta mi dělala občas problém. Jak při předjíždění, tak při několika couvání. Ale zvyknout se dá docela rychle.
Díky brzkému vyjetí byla dálnice celou cestu naprosto v pohodě, takže jsme v 9 hodin dorazili na místo a začali domek rozdělávat a zkoumat, jak ho vlastně rozebrat.
Naštěstí i to šlo docela snadno. Bylo potřeba začít střechou, která byla chycená ke zbytku konstrukce. Bohužel to odneslo pár tašek, protože vruty byly pod nimi a tašky už byly dost křehké. Ale to půjde opravit, takže žádný problém.
No, a pak už to šlo ráz na ráz. Postupně jsme rozebrali všechny stěny i podlahu. A až na jeden zrezlý a vyžvejkaný šroub šlo všechno naprosto snadno (až nezvykle, stále jsem čekal nějaký problém).
Panely jsme naskládali naprosto komfortně do dodávky, k tomu jsme dostali jako bonus ještě klouzačku a v půl jedenácté jsme už frčeli směr Brno.
Teda, frčeli. Navigovala I. a ta se rozhodla s Wazem hrát hru “najdi nejdebilnější cestu a tu jeď dvakrát”. Takže nám trvalo hodinu a 20 minut se dostat zpět k dálnici, ale zase jsme se vynořili u oblíbené restaurace Naháč u dálnice (o které jsme se předtím bavili, že naprosto netušíme, kde je), takže mohla tvrdit, že to vlastně bylo schválně :).
Po obědě už byla cesta zase dobrá (až na pár exotů na D1, ale to k tomu už patří). A my byli kolem druhé doma. Takže jsme měli ještě hromadu času do vyzvednutí prcka, tak jsme se rozhodli, že mu domek rovnou postavíme.
Stavba šla ještě rychleji než rozložení, takže jsme za necelou hoďku měli hotový jak domek, tak přeházený písek zpátky do pískoviště (které jsme o fous přemisťovali, aby byl domek v rohu terasy).
Tády-dýdy-dá a to je vše :). A tak už i my máme náš domeček 🙂
Udělal jsme si radost :). Když už máme tu zahrádku a musím rýt, tak to přece nebudu dělat pořád ručně.
Teda, začal jsem ručně. Zryl jsem 3/4 záhonů za několik hodin tvrdé práce. Ještě nějakou dobu by vzalo dorýt zbytek, pak drny motikou rozmlátit, rozhrabat, atd. Prostě něco, co mne nijak zvlášť nenaplňuje.
A tak jsem si koupil elektrický rýč, neboli Kultivátor. Původne jsem koukal na benzinové, abych neustále nemusel řešit kabel, ale ty ceny jsou trochu někde jinde. Za cca 10tisíc+, je to velká potvora a na tu naši zahrádku by to bylo stejně zbytečné.
Takže jsem sáhl po elektrickém. Vzal jsem jeden z nejsilnějších (elektrických) a největších a stejně jsem se dostal na cca 2800kč. Což je příjemné. Zkoukl jsem několik videí a nakonec vybral Riwall RET 4014.
A musím říct, že supr. Zbytek záhonu jsem zryl za cca 15minut a za další necelou hodinku jsem měl zrytý (a krásně nakypřený) už původně zrytý záhon, včetně finálního zarytí kompostu z komposteru. Lahoda.
Zároveň bych chtěl ukázat náš první hotový kompost. Opravdu bych nevěřil, jak se všechny ty zbytky z kuchyně a posekaná tráva dokáží za rok změnit v krásnou hnědou hlínu :). Takže jsem hotový kompost rozvozil po záhoně a rovnou ho i zaryl (otázka tak 20ti minut, oproti půl dne ručně 🙂 ).
Druhá koupená hračka je elektrický vertikutátor. Znovu z důvodu ceny elektrický, jelikož ho použiju 2x za rok a zatímco elektrický byl taky za 2800kč, tak benzinové jsou opět 10.000kč a více. Dvakrát za rok kabel přežiju, a pak bude stejně v boudě, kde díký kompaktnímu rozměru může být složený někde na polici.
Loni jsem si půjčoval benzinový, jenže 900kč/den je dost palba a pokud si ho půjčím na jaře a podzim na víkend, tak po roce mám už nový elektrický. Takže nákup byla jasná volba.
Opět jsem bral jeden z nejsilnějších a největších elektrických (FIELDMANN FZV 4010-E ) a stejně by to ještě nějaké kilo navíc chtělo. Přeci jen, i když má cca 15kg, tak občas po trávě dost hopsá. Takže už jsem zvažoval nějaké další závaží. Jinak ale pracuje opravdu skvěle.
Asi největší “nevýhoda” té jeho skvělé práce je, že po každém udělaném pruhu trávníku je potřeba vynést koš. Množství staré trávy, které z trávníku vytahá, je naprosto neuvětřitelné. Původně jsem to chtěl vozit v kolečkách, ale i to je zbytečné. Dva koše a kolečko je plné. Takže jsem pokaždé holt nosil přímo na kompost a vysypával.
Vertikutátor má oba typy nožů. Jak řezné, tak načechrávací a sbírací. Uchycení je na dva imbusy, takže výměna je vcelku rychlá. Nejprve jsem udělal vždy celou plochu řezacíma, a pak kontra těma čechracíma. A na závěr pak ještě přejel sekačkou, abych vysál zbývající bordel.
Pro názornost, vlevo jsou hotové dva pruhy po projetí řezacíma nožema, v pravé části první fotky pak původní stav trávníku. Pravá fotka je pak ta stejná část trávníku po té, co byla přejeta ještě čechracím nožem, zasazeno nové semeno a zalito.
A abyste si udělali představu, kolik se tak staré trávy z trávníku vytahá, tak z našich cca 200m2 trávníku toho bylo nakonec dva plné kompostery, z toho ten druhý jsem musel narychlo postavit, aby to bylo kam dávat :).
Vzhledem k tomu, jak je ale tráva a bordel nasekaný na drobné částečky, tak čekám, že do týdne je komposter plný ta z 1/3 maximálně.
A tady už poslední foto, záběr na celý trávník, kdy už krom vertikutace a vyčistění bylo i zaseto a pohnojeno. Probudil jsem ze zimního spánku i mou závlahu postavneou na Arduinu, která zimu k mé velké radosti přežila bez úhony, a už se zase vesele zavlažuje :).
Když už jsem dneska pobavil půlku Brna, proč nepobavit i čtenáře blogu :). Dopoledne jsme se rozhodli, že zajedeme do zahradnictví mrknout na nějaký sadbový stolek, abychom si předpěstovali rajčata, papriky, nějakou další zeleninu a hlavně i bylinky na vaření.
Trochu nás po prvotním omrknutí dostupného stolu přešla legrace, protože tenhle pěkný plastový stolek vyšel v zahradnictví Brabec na cca 1500Kč. Ale my se nenechali odradit, někde to seženem levnějc. Dáme oběd, mrknem na net, objedem Bauhaus a Hornbach a něco najdeme.
No, na net jsme mrkli a krom tohodle stolu s dřevěnýma nohama za 1700 Kč jsme toho moc dalšího nenašli. Pořád jsme se ale nevzdávali, třeba seženem něco rozumného v Hornbachu či Bauhausu. A tak cesta tam. Došli jsme do zahradního centra v Bauhausu, kterému v informační boxu vládla místní borka. Z komunikace s ní jsem měl pocit, že jí patřil i celý Bauhaus a že tam byla jen na kontrole.
Jako první jsme totiž narazili na tento truhlíko-stůl. Bohužel, původně v rozebraném stavu, takže nebylo moc jasné, co nabízí a jak vypadá. A když jsem se byl v zahradních informacích zeptat, zda ho nemají někde vystavený, bylo mi touto samozvanou majitelkou Bauhausu vysvětleno, že on původně sestaven byl, ale že jí překážel, tak ho rozložila. Hmmm.
Tak se ptám, zda by nešel složit, že bych o něj měl zájem. Jenže, ejhle. Nešlo. Protože jsou stolky rozebrané a ona neví, zda jdou sestavit a zda něco nechybí. Hmmmmm.
Na to se paní majitelka sebrala a v půlce rozhovoru odešla. Naštěstí (no….. jak se to veme) tam byl její kolega, který byl sice ochotný, ale zas ne moc bystrý. O květináči moc nevěděl, ale byl ochotný ho sestavit a nakonec to s mojí pomocí zvádl :).
Květináč nakonec nebyl vůbec špatný, bohužel, nemají k němu takové to víko, co z něj dělá pařeniště a umožňuje předpěstování rostlinek. A tak jsme se šli mrknout dál.
Jako další jsme narazili opět na stolek firmy Elgo. Jenže, jestli v zahradnictví měli Elgo XXL, tak v Bauhausu rovnou Elgo SUPER XXL. A rozdíl mězi těmahle dvěma je v jejich šířce a to rovnou dvounásobný. Verze XXL je široká cca 35cm, zatímco verze SUPER XXL rovnou 70cm. A tam už se vejde něco rostlinek.
Jenže, “SUPER” přívlastek nepřidává jen na šířce, ale taky ceně. Tady už je cena i s víkem krásných 2300Kč. Jenže, ta cena je vlastně dobrá. Nic moc jiného se nedělá, když něco, tak ještě dražšího a menšího. Takže, za 2300kč je to vlastně dobrá cena. A tak jsme po cca 15ti minutovém váhání tenhle model vzali. Chtěli jsme něco, co může být v obyváko-kuchyni u HS portálu a přes léto pak na terase. Abychom mohli předpěstovat rostlinky a po zbytek roku tam pak porostou bylinky na vaření a grilování. A tohle všechno tenhle stolek splňuje.
A tady by ten příběh u většiny normálních lidí končil. Jenže, ne u nás. A vlastně, ne u všech ostatních vlastníku BMW řady 3 s malým kufrem, co se tenhle stolek rozhodnou koupit 🙂
Nejdřív to vypadalo jako legrace. I. se mne ptala, jestli to nacpem do auta. No, co asi tak čekala za odpověď, žejo. “Samozřejmě, proč by ne”. Bylo mi jasné, že do kufru to nepůjde. Ale přece, na zadní sedadla, tam to jít musí. Stačí trochu vytočit nohy a bude to.
Hele. Nebylo. Nešlo to. A to nejen na zadní sedadla. Zkusili jsme i přední. Dokonce i na šířku. Už jsem byl skoro ochotný obětovat i sedadlo řidiče. Ale prostě ne.
Ale pak jsem se během toho Tetrisu zaregistroval střešní okno. A bylo jasno. Teda, nejprve jsem ho zkoušel využít při tlačení stolu dovnitř dveřma a vytočení se směrem do okna. To taky nezkoušejte, tudy taky ne. Ale pak, pak to přišlo. Já tam ten stůl nacpu střechou. A bude to.
A bylo, střechou tam šel a dokonce v autě ani moc nepřekážel. Akorát nám cestou domů do auta trochu foukalo. Ale odvezli jsme ho.
Věřím, že pro spoustu lidí to musel být pohled k pobavení. Pro mne to bylo vítězství. Po tom všem, co jsem v tomhle bavoráku už odvozil během stavby, tak se tam i tenhle zatracený stolek vešel :). Dokonce i jedny policajty jsme cestou potkali. Naštěstí jsme dělali dostatečně nenápadné, takže to prošlo bez jakéhokoli incidentu. (PS: Všechny postavy i děj je zde čistě fiktivní, nikdy k němu nedošlo a doma to nezkoušejte 🙂 ).
No, když jsme stolek konečně dovezli domů, pustili jsme se do jeho přípravy. Cca 2/3 výšky jsme naplnili ornicí ze zahrady. Tady si nejsem úplně jist, ale něměli jsme dost substrátu na naplnění celého stolku, takže bylo potřeba to takhe rozdělit.
Zbylou třetinu jsme pak zasypali substrátem. Uvidíme, jak moc nám tam začne růst plevel a jiná překvapení ze záhonu. Pokud by to bylo moc špatné, tak po předpěstění rajčat a paprik celou hlínu vysypem a dáme tam jen substrát.
No, a to je vše. Doufám, že Vám článek zlepšil den stejně jako všem těm, které jsme na naší (hypotetické) cestě domů dnes potkali. Ty výrazy a pohledy fakt stály zato :).
Je to pár dnů, co nám chlapi z NastavStul.cz dovezli můj rohový polohovatelný stůl. A musím říct, předčil mé očekávání. Jak vizuálně, tak funkčně.
Dodávka
Stůl měl původně dorazit v pátek před Vánocema, ale bohužel jim z Německa nepřišla jednotka na tři nohy, takže se muselo čekat. Mile mě překvapilo, že chlapi stůl dovezli hned, jak jednotka dorazila, Vánoce-neVánoce, takže jsme měli stůl jen s drobným zpožděním.
Fešák připravený na převoz k nám 🙂
A když už jsme neměli stůl doma fyzicky, poslali mi alespoň jeho fotky z jejich firmy. O to víc jsem se těšil 🙂
Příprava stolu v sídle firmy
Když jsme tenkrát stoly domlouvali, chlapi říkali, že mají rádi výzvy. Ukázalo se, že můj rohový 180 cm x 180 cm určitě výzva je :). Kvůli pevnosti jsem ho chtěl v kuse, což jim trochu zkomplikovalo logistiku.
Většina stolů, které dodávají, jsou rovné. A když už rohové, tak s menšími rozměry. Jednou prý ale dodávali i 250cm široký rohový stůl, takže s tím mým se rovněž poprali. Většinou prý stoly vozí už složené, aby montáž u zákazníka probíhala co nejrychleji a bezproblémově. Jenže, u té mojí “obludy” to prostě nešlo.
To vlevo v dodávce je můj stůl. Bohužel lepší fotku z venku nemám 🙁
Jednak je samotná deska opravdu veliká. Těch 180×180 už se jen tak do dodávky nevejde a tak museli nohy sundat. Navíc je deska stolu z 2.5cm tlusté lamino desky, takže je i samotná deska docela těžká (deska je od Eggeru a lze si vybrat jakýkoli odstín).
K desce je zespodu po celé šířce přidělaná konstrukce rámu, do které se pak přidělají nohy a kde jsou vedeny kabely od řídící jednotky. I tato konstrukce je opravdu masivní a přidá dalších pár kilo navíc.
Nohy stolu
A pak samotné nohy. Ty jsem pomáhal nosit a opravdu mne překvapilo, že je každá noha tak těžká (odhadem tak 10kg).
Když jsme rozložený stůl nanosili do pracovny, začli chlapi synchronizovaně skládat. Za necelou půl hodinu bylo hotovo a složený a pozapojovaný stůl ležel vzhůru nohama v pracovně.
Poslední a finální krok bylo ho otočit. Otáčeli jsme ho ve třech a docela jsme se zapotili. Ale ten první pohled, ten to vynahradil. Stůl je prostě opravdu pěkný.
O co je se stolem díky váze horší manipulace, o to víc je stůl díky ní stabilní. Trochu jsem se bál, aby se stůl ve vyšších polohách neviklal. Ale stojí jak přibitý. A to je defakto volně v prostoru, protože se kvůli pohybu nesmí nijak dotýkat zdi (je vzdálený cca 1cm od zdi).
Ovládání
Jelikož měřím necelé dva metry, vysouvám stůl téměř do maximální polohy (momentálně testuji 127cm výsun z maximálních 135cm) a pri sezení mám nastavenou výšku 81cm. Změna polohy trvá cca 10sekund.
Super jsou 4 paměti na ovladači stolu. Ačkoli zatím využívám jen dvě, tak třetí si dovedu představit ke gymnastickému balónu a čtvrtou třeba na nějakou klekačku.
Jsem opravdu rád, že jsem volil ovládání s pamětí. Moc si nedokážu představit pokaždé hlídat, že se stůl vysunul do správné výšky. Co mne naopak trochu mrzí, je nutnost držet tlačítko (ať pamětové, nebo šipku) při pohybu nahoru/dolů.
Je to údajně z důvodu bezpečnosti, aby si člověk nepustil výsuv a ono mu to třeba nezavadilo o okno, nebo naopak pod stolem o židli atd. Ale i tak je to opruz :). (Vyšší řada stolů, které nastavstul.cz nabízí, pak už má toto řešeno pomocí mobilní aplikace, kde člověk souhlasí s TermsOfUse a lze pak výšku stolu měnit i bez držení tlačítka).
Nástavec na stůl pod monitory
Ukázka nastavce na stůl (obrazek z webu kancelarsnu.cz)
Na stůl jsem momentálně provizorně nainstaloval všechny tři monitory a PC,a bych vyzkoušel polohy sezení/stání a promyslel, jak nakonec budu stůl organizovat.
Za týden, kdy mají dovézt i druhý stůl, mi dovezou i závěsný držák na PC, na který jsem si vzpoměl bohužel pozdě a proto ho nedovezli hned. Zatímco PC bude zavěšen pod stolem, na stůl momentálně promýšlím nějaký nástavec pod monitory.
Jednak proto, abych schoval kabely vedoucí k monitorům, USB hubům a dalším, dále pak proto, abych mohl zasunout klávesnici pod monitor a získal tak více prostoru na psaní.
Obrázek převzat z webu hardforum.com
Hodně jsem prohledával internet a bohužel většina lidí řeší nástavce jen na rovné stoly, takže ta rohová varianta bude trochu výzva. Ale mám to už rozkreslené a myslím, že to bude super.
Chci udělat oddělenou zadní šachtu na kabely s několika přihrádkami na papíry či klávesnici. A do nástavce rovnou zabudovat i nějaký USB hub na Trezor, Yubikey a USB klíčenku. A když už v tom budu, tak asi i nějaký jack na audio a další blbiny.
Obrázek převzat z Pinterestu
Bohužel to ale nešlo moc vymyslet dopředu, protože si to chce opravdu zkusit rozložit vše na stůl a zkusit nejvhodnější polohy, včetně výšky monitorů tak, aby vyhovovaly jak v sedě, tak ve stoje.
Nástavce budu dělat na oba stoly, takže realizace musí ještě počkat na dodávku druhého stolu. O výrobě nástavců bude určitě zase článek, přeci jen se musím zas pochlubit nějakou vlastní tvorbou 🙂
Zkušenosti
Co se týká zkušeností z využívání stolu samotného, tak jsem pravdu spokojen. A ačkoli teď nejsem u PC celý den, tak občas něco řeším a je super si moci k práci stoupnout.
Stání u stolu využívám teď například hodně v situacích, kdy mám na PC otevřené burzy a chodím tam jednou za čas mrknout, jak se situace vyvíjí. Je o dost rychlejší jen přijít, ve stoje mrknout, zareagovat na situaci a zase jít.
Zkoušel jsem i chvíli programovat ve stoje, když jsem narychlo opravoval jednu chybu v naší aplikaci a je to rozhodně hodně zajímavé. Skoro mi přijde, jak by člověk vestoje přemýšlel jinak než vsedě :).
Zatím mi přijde, že možná bude dobré i na různé práce pracovat v různých polohách. Jsou věci, které mi přijdou ve stoje lepší (kratší a jednodušší úkoly, kódování, psaní emailů, …), zatímco hlubší práce mi zatím přijde lepší v sedě (různé analýzy, vymýšlení algoritmů, hledání složitějších bugů, …).
Ale je dost pravděpodobné, že to může být jen úplným nezvykem mozku pracovat ve stoje, když se mozek soustředí na stání místo na hlubší problém). Samotného mne zajímá, jak se to bude dál vyvíjet a určitě o tom budu referovat.
Závěrem
Druhý stůl by měli chlapi z NastavStul.cz dovézt první nebo druhý týden v lednu. To je zatím spousta času se mým stolem sžít, takže v dalším článku krom recenze druhého stolu budou určitě i další zkušenosti.
Za mne zatím opravdu spokojenost. Kromě zdravotního hlediska bude práce ve stoje i zpestřením práce z domova :). A k tomu fakt, že je stůl i vizuálně opravdu pěkný, takže nám pracovna zase trochu prokoukla (a už vymýšlíme další nábytek kolem stolu).
Už se těším, až dorazí i druhý stůl a udělají se i nástavce na stůl. Pak budu moct fotkama konkurovat drahým open-space pracovnám velkých korporátů :)).
Tak takhle nějak musí vypadat naše přání na blogu, aby mu rozumělo cca 98% návštěvníků :). Jelikož ale i doposud museli číst a překládát náš blog z češtiny, i ten dnešní post bude v CZ.
Takže….. Krásné Vánoce a šťastný Nový rok.
Děkujeme za Vaši přízeň v roce 2018, jsme rádi, že se Vám náš blog líbí. Především pak velké díky všem, kteří u nás na fóru pomáhají ostatním čtenářům a díky patří také těm, kteří věnovali svůj čas a sepsali různé návody pro ostatní. Moc si toho vážím a děkuji.
Máme za sebou totiž další úžasný rok. Náš blog navštívilo více něž 235.000 návštěvníků, kteří u nás strávili v součtu 1200 dní. Za tuto nepředstavitelně dlouhou dobu zde shlédli 860.000 stránek. Úžasná čísla.
Věřím, že i v dalším roce bude náš blog pomáhat tolika z Vás a že i nadále zde budete nacházet řadu užitečných věcí a hlavně, že i my budeme mít stále tolik síly a témat, o kterých zde budeme moct psát.
A teď už nezbývá než popřát, ať pod stromeček dostanete nějakou tu vytouženou hračku (třeba hezký míč) a ať se Vám v dalším roce daří vše, do čeho se pustíte.
PS:
Pokud byste chtěli udělat na Vánoce dobrý skutek, budeme rádi, pokud náš blog finančně podpoříte. Blog provozujeme bez jakýchkoli reklam a chceme to tak zachovat i do budoucna.
Podpořit nás můžete buď pravidelnou platbou skrz platformu Patron, nebo jednorázovým darem na účet: 1012036013/3030. Pokud by každý čtenář připěl jen 100kč, vlastně bychom mohli celý rok jen blogovat a psát články o tom, co Vás zajímá 🙂
Předem děkujeme každému, kdo se rozhodne nás podpořit.
PPS: A pro fanoušky kryptoměn, BTC peněženka zde bc1ql36zrs6gczm7zlfwdtqdc20jdx900l6wkxqdfv
PPPS: Za zaslané dary zatím děkujeme Pavlovi Š., Filipovi K., Jiřímu V., Lamákovi, Josefovi T., Aleši. B., Tomáši Š, Honzovi S. , Richardovi M, Ladislavu Š, Vojtěchovi H., Ivovi B, Janu Ch., Jakubovi K, Tomasi K, Klausovi V., Markovi N, Martinovi W., Jirkovi K., Václavovi K., Pavlovi Š., Zdeňkovi Š., Daliborovi K., Petře N., Renému Ž., Pavlu J. a jednomu Anonymovi ;-). Diky!
Věřím, že se Vás najde ještě pár, co nám s blogem pomohou! Díky.
Přijde mi, že náš Brest je tady na blogu asi největší celebrita. Dostáváme neustále tunu dotazů jak roste, jestli roste fakt tak rychle, jak vypadá, jak se o něj staráme.
Rostlinky zasazené na podzim 2017, zde před sestřihem
Takže. Jak roste Jílm Sibiřský ala Brest? Roste skvěle :). Tady jsou fotky z dneška. Fotky jsou jak před prostřihem, tak po prostřihu. Viz popisky
Podzimní výsadba 2017 po sestřihu
Několik postřehů z růstu. To, co je u západní zdi a bylo vysazeno na podzim, tak je už do cca 75cm výšky opravu pěkně “huňaté” a dá se stříhat do pravých úhlů. To, co bylo vysazeno na jaře je zatím trochu řidší.
Tady jsou jarní rostlinky (2018) po sestřihu
Horší je část, která je vysazena na jaře a ještě je blízko zámkové dlažby. Co jsem se bavil se sousedem, tak nejspíš proto, že slunce ohřívá dlažbu a ta víc vysušuje půdu. Takže brest roste pomaleji, protože nemá tolik vody.
Rostlinky z jara u dlažby
No a nejhůř je na tom těch pár rostlinek pod jabloní. Tam se jim nechce vůbec, jelikož jim jabloň stíní.
Na brest jsem si už koupil elektrické nůžky od Einhellu. Jsou Aku a stály kolem 1800kč včetně akumulátoru a dělá se s nimi opravdu dobře. Jsou lehoučké a plot mám sestříhany za cca 10min.
Předpokládám, že letos ty slibované dva metry brest asi nedá. Ale podle mně je to i tím, jak moc ho neustále stříháme a zkracujeme, aby byl dole co nejvíc hustý. Kdyby se nechal růst bez střihu, tak by ty 2m dal, ale byl by hodně tenký.
Tak jsme se pustili do dalšího dobrodružství. Konečně přišla řada na plot, na který se už opravdu těšíme. Už nás totiž fakt točilo, jak každá, kdo jede kolem, na nás čučí. Bohužel, jsme tak nešikovně natočený na silnici, že od příjezdu do vesnice nám vidí za dům na terasu a dokud nepřejedou celý dům, zvládnou čumilové oscanovat dům téměř ze všech stran. A to je něco, co fakt nechceš.
Už loni, když jsme vymýšleli plot, jsme se rozhodli pro dvojité plaňky. Je to super věc. Nejde přes to vidět když se jde/jede kolem, ale přitom přes to fouká vzduch, takže to není tak namáhané. Takže funkční, ale čumilové budou mít útrum. Loni jsme to otestovali na pár prkýnkách a vypadalo to supr. Takže jsme se letos touhle cestou vydali.
Trochu nevýhoda je, že plot spotřebuje téměř 2x tolik prken, než kdyby byl čumil-friendly. Ale jak jsem psal, to nehceš, takže prkna/práci/peníze člověk rád zainvestuje.
Domluvil jsme se s našema tesařema-boudařema-pergolařema, že nám připraví latě a my je natřem. Vypadalo to jako easy nápad. Možná by i byl, kdyby se to nepokazilo (čti: kdybych nebyl vůl).
Prkna dodali už skoro dva měsíce zpět, zrovna když jsem dělal závlahu. Takže sem je dal na polstyreny, přikryl plachtou a nechal být. Po závlaze přišla ale nějaká komplikace v práci, pak dovolená, pak police v boudě, vyklízení bordelu za domem a prodej VPC. A najednou dva měsíce v čudu.
No a co byste řekli. Pod tu plachtu nachcalo. Ne napršelo, ale nachcalo. A ty prkna chytili hipster-patinu ála plíseň. Takže krom toho, že nás čekalo natírání, jsem musel ještě nemalé množství prken zbavovtat plísně. Nakonec to šlo bruskou docela dobře, ale nějaký čas si to vzal a na prknech se to trochu podepsalo. Barvu pak sály o něco víc, takže jsou trochu flekaté. Naštěstí jsou ale flekaté už v základu i ty ostatní, takže jsme to vlastně jen trochu vylepšili.
Samotný natírání byl taky vopruz. Nejdřív jsem zkoušel natírat každé prkno zvlášť. Šlo to supr. Za hodinu bylo skóre tři natřený prkna a jeden nasraný já. Takže tudy ne.
Další pokus byla barvící linka na vleku. Tu jsme postupně s I. pilovali k naprosté dokonalosti, kdy já jsem podával, rovnal, posunoval, odnášel prkna a maloval boky a ona malovala velké plochy.
To šlo dobře. Několik prken najednou, šlo to supr. Jen to pak chtělo vždy rozetřít kapky, co zatekly mezi prkna. Ale když to člověk věděl, nebyl to extra problém.
Natírali jsme to nakonec dva dny. V sobotu první vrstvu, v neděli druhou. Díky horku to schlo opravdu rychle a asi by šlo dát i za jeden den. Ale to už bych tenhle článek nepsal a jen by tu visela černá stuha.
Ten bambilión osm prkýnek vystačil na necelých šest polí plotu. Počítám, že si to natírání s I. ještě pořádně natrénujem. Co se týká množství, tak po cca terasu bude plot dvojitý a druhá půlka pozemku pak už bude jen obyčejný děrovaný, zakončený pravděpodobně dírou v plotě, abychom mohli migrovat se sousedama na návštěvy :).
Další prkna dorazí zase koncem týdne. Takže další víkend bude opět ve znamení natírácí linky.
