Další z věcí, kterou jsme mohli (a toto i museli) realizovat teď během zimy než budou okna, byla příprava ostění / špalet.
Popravdě ani po tom, co to máme hotové vlastně nevím, jak se tomu správně říká. Někdo tomu říká špaleta a někdo ostění. Když sme se mrkli do wikipedie, tak obě definice říkají to samé a zároveň dodávají, že to druhé je součástí toho prvního.
Ale ať už je to, co je to, máme to hotové. I když to zní děsně vědecky, vlastně na tom nic není. Vezme se lepidlo, hladítko a vodováha a zarovná se levá/pravá/dolní část tak, aby se na ni pak dala dodělat omítka a namontovat okna.
I když jsme si nebyli postupem úplně jistí (a na internetu to dělá každý jinak), tak to náš projektant při poslední návštěvě zkouknul a prošlo to, takže je to ok 🙂
Druhá věc na seznamu pak byla doladění vnitřních otvorů na dveře. Jelikož si náš zedník/řemeslník v některých věcech dost usnadňoval práci (a byl u toho chytrý jak rádio), vymyslel, že cihly místo řezání bude stačit na půl jen přelomit pomocí zednického kladiva. Pro mě jako pro laika to vypadalo jako ok nápad, protože sem byl utvrzen tím, že nerovnosti skryjí případné obložky.
No, nápad zajímavý, jenže to bylo křivé a nerovné tak, že by to žádná obložka nespravila. Navíc, za jeho řešení situace “to se pak vyřeší” bych ho teď zpětně nakopal do prd… Takže nezbývalo než vzít flexu, vodováhu a pěkně dveře zaříznout/srovnat.
A když už jsem byl v tom zarovnávání, tak jsem posunul i dolní dveře do technické místnosti o cca 10cm. Původní plán, že dveře budou uprostřed vzalo za své ve chvíli, kdy I. došla k závěru, že na jednu stranu se musí vejít šatní skřín. A protože už byla zeď postavená, holt jsme to vyřešili flexou 😉
Ještě přetím, než se u nás s velkou slávou a ohňostrojema na konci března / začátku dubna odehraje akce okna, chceme mít hotové některé věci. Jednou z nich je i příprava na elektriku, abychom si pak zbytečně neprášili do rámů.
Dva týdny zpátky jsme se tedy pustili nejdřív do vymýšlení, kde, co a jak potřebujeme zapojit a ovládat. Pak jsme si to všechno pěkně nakreslili na zdi super červenou fixkou, která do týdne zmizela (dobrá rada nad zlato, na VPC používejte zásadně tužku :)), načež jsme to pak pracně lovili z paměti a ze zbytků písma na zdech, abychom se mohli pustit do měření, předvrtávání a vykružování zásuvek a vypínačů.
Jelikož VPC není Ytong, ani broušená cihla, jakékoli řezání, broušení nebo vrtání do tvárnic není žádná sranda. Na vykružování jsme tak odrovnali asi 3 korunky do betonu, kterým jsme zbrousili diamantové zoubky až na železo, případně jsme jim zlomili osu, a naše staré dobré jednopeklo kango (Einhell), které naštěstí až ke konci odmítlo dál vykonávat točivý pohyb a své schopnosti omezilo pouze na příklepové bourání.
Pozitivní zpráva ale je, že máme vykrouženo, a to jak ve spodním, tak v horním patře, celkem to dělá cca 160 otvorů na krabičky.
Není toho úplně málo, ale jelikož pro náš barák plánujem trošku vyšší IQ, tak se nedá svítit 🙂 Teď nás čeká ještě naplánovat místa vedení kabelů a husích krků a pak si půjčíme drážkovačku a hurá do toho, zas budem bílí jak mrtvoly 🙂
Tak máme za sebou další milník, zatím co se týká ceny za jednu položku, tak ten nejvyšši. Ačkoli se nám povedlo platbu za okna oddálit co nejvíce, už bylo potřeba zaplatit i to.
Jelikož jsme si vymysleli relativně nadstandardní (rozuměj vysoká + pasivní + 2x HS portál) okna, je částka trochu vyšší. Celkem je to nakonec 616.000kč, z toho jsme teď posílali 499.000kč a zbytek při montáži.
Nakonec se nám to celé ještě trochu zdramatizovalo, protože v okamžiku, kdy jsme dostali fakturu k úhradě, nám banka odmítla uvolnit další částku na čerpání.
Důvodem bylo, že máme na pozemku novou plombu, o které jsme je neinformovali, čímž jsme porušili smluvní podmínky, ke kterým jsme se zavázali. Můžeme si za to bohužel sami, protože jsme odsouhlasili EONu, že může plombu na rozvaděč dát, ale už nám nedošlo, že o tom máme říct bance.
Naštěstí to ale nedopadlo nijak hrůzně, a tady bych chtěl poděkovat jak Komerční bance, tak i našemu bankéři, že vše vyřešili v rámci možností rychle a bez jakýchkoli problémů.
Samotné čerpání se sice protáhlo o cca týden, ale hlavně proto, že jsme museli dát dohromady všechny poklady ohleně plomby a věcného břemena EONu a vše poslat odhadci, který musel vydat prohlášení, že tato plomba nijak neznehodnocuje pozemek a ani nijak nekoliduje se stavbou, ke které jsme se v hypotéce upsali.
Každopádně konec šťastný, mohli jsme poslat půl milióny pryč a doufat, že budou okna vyrobená co nejdříve. Zatím to vypadá na konec března /začátek dubna.
Na dnešek byla v Brně naplánována otvíračka nového OBI na Komárově. A protože na stavbu je pořád co nakupovat, rezervovali jsme si dnešek na nákupy. Úplně původně jsme chtěli v OBI nakoupit menší kango-vrtačku a míchadlo na barvu/lepidlo. Nakonec toto byly jediné dvě věci, které jsme v OBI nekoupili :).
Včera se nám do rukou dostal konečně i jejich otvírací leták, takže jsme měli 24h času na plánování co všechno jim z těch akčního zboží vykoupíme.
I když to původně začalo jako legrace, nakonec to byla téměř pravda. Tím prvním, pro co jsme jeli, byla plovoucí podlaha, kterou měli za super cenu a v dekoru, který jsme do domu chtěli (dub natural). Od úmyslu nechat si do domu dát vinyl jsme upustili kvůli ceně. Vinylová podlaha od firmy = 1000kč/m2, zatímco lamino z akce v OBI s vlastní pokládkou = 119 kč/m2. Při 180m2 plochy to už dělá docela roztomilou sumičku.
Rozhodli jsme se proto položit si levnější variantu podlahy sami a třeba za 5-8 let ji vyměnit, což pořád vyjde levněji než koupit vinyl nyní, kdy je ještě dost předražený, jen proto, že je to pořád ještě novinka.
Když jsme ráno dorazili do OBI a podlahu našli, zjistili jsme, že tam mají jen jednu paletu. Zavolali jsme si obsluhu, že chceme víc. A on na to, že ta akce z letáku je jen na tuhle jednu paletu. No nic, vykoupili jsme jim tedy hned z kraje jedno akční zboží (cena 119 kč/m2, neberte to) :).
První otočka byla na barák, kde jsem jel vyzvednout vozík, pak do OBI naložit podlahu, pak do garáže ke kanclu s podlahama, to vyskládat a hurá zpět do OBI na další nákup.
Druhé kolo bylo o dlažbě. Protože místo 180m2 jsme v OBI ukořistili jen 168m2 podlahy, bylo potřeba vymyslet co s tím. Plán byl jednoduchý, stejně jsme váhali jestli plovoučku dát i do vstupu, technické a špajzu a takto se to aspon vyřešilo. Další vykoupený artikl byla dlažba. I. našla dlažbu v imitaci dřeva s velmi podobným odstínem i vzorem jako je plovoučka, navíc všechny měřené dlaždice o naprosto totožných rozměrech, také v akci a také omezený počet kusů. Následovala konzultace s naší designerkou, zda to takto může být, a když bylo vše schváleno, hurá je vykoupit (tentokrát cena 420kč/m2).
Opět jsme zurgovali půl zaměstnanců OBI, aby nám to celé dovezli až k vozíku. Tentokrát však nastal drobný problém, dlažba měla víc než tunu a vozík je ready tak akorát na půl. Takže jsme jim to ještě trochu zkomplikovali, domluvili si odebrání jen půlky a zbytek vzali až na další otočku.
Opět následovalo kolečko z OBI ke kanclu, vynosit další půl tuny do garáže a zpět do OBI. Třetí otočka v OBI byla rychlá, jen jsme naložili zbytek dlažby a hurá ke garáži. Tam sem si dal dalších 500kg, šup do auta a hurá zase do OBI.
Čtvrtá otočka byla o něco zajímavější. Personál OBI nás už důvěrně zná a zdraví, ptá se co jdeme vykoupit tentokrát. Tentokrát se ptáme po nejlevnější dlažbě, co v akci mají, dovedli nás k dlažbě za 120kč/m2, velký výběr. Vybíráme docela pěknou v barvě šedého písku, bereme 16 krabic do TM a spíže.
U pokladny nás zdraví naše známá prodavačka a ptá se, co že tentokrát bereme jen za 2800kč když předtím to bylo vždy přes 20.000 :). Stejně je ale dlažby docela dost, takže naložit na vlek a hurá do garáže. Tentokrát už vykládám jen cca 250kg, odvážím vlek zpátky na barák a pro velký úspěch hurá do OBI.
Pátá otočka je o elektronářadí. Na konci roku nám odešla flexa. V Bauhasu se docela předvedli a protože to nestihli vyreklamovat/opravit včas, vrátili nám celou částku zpět. Jenže nějakou tu flexu ještě trochu potřebovat budem, tak jsme se rozhodli počkat na OBI výprodej a zkusit něco sehnat.
OBI má svou interní řadu nástrojů a protože od flexy už žádné velké zázraky neočekáváme, bereme tu jejich nejlevnější, co tam mají, tzn 1690kč za 230mm flexu. Malou 125mm bereme od bosche, protože na ni mají akci, a přece jen je větší pravděpodobnost, že ji ještě budem potřebovat.
Jako poslední nákup dne pak je pokosová pila (věděli jste, že se to správně jmenuje Kapovací pila?). Tím, že si budeme dělat podlahu sami, tak ji určitě upotřebíme. Zároveň jsem nechtěl nic extra drahého a v OBI jsme našli přesně to, co jsme chtěli. Měli zlevňenou pokosku z jejich vlastní vyšší řady, s laserem, pěkný plynulý chod, materiálově také ok. Sleva z 2990 na 1990, neber to :).
A to je všechno co jsme si v OBI dneska nakoupili. Suma sumárum necelých 50.000kč, ale máme podlahu na celý dům a velkou část dlažby do koupelen. Kromě toho všeho však máme i něco navíc – OBI kbelík. Teda spíš kbelíky.
Ke každému nákupu nad 300kč dávali jeden. No a když jsme brali nákupy po 20.000, tak jsme si vždycky řekli o víc kbelíků. Celkem jich máme 16ks. Ty se na stavbě neztratí 🙂
Je to už nějaká chvíle, co jsme se tu dělili o naše zážitky, a konečně máme zase něco nového, o co se podělit.
Tím prvním jsou naše dvě nové hračky. Tou první je laserový metr Bosch DLE40, naprosto úžasná věc. Trochu jsme váhali, jestli si ho nechat koupit (byl to dárek od rodičů I.), ale nakonec výborná volba. Původně jsme si nebyli jisti, zda ho nějak víc použijeme, ale jen díky posledním dvěma dnům se to rozhodně vyplatilo.
Druhou hračkou je náš nový laserový nivelační přístroj. Původně jsme zvažovali stroje z česka, ale cena byla brutální a natož, když jsme chtěli aby to umělo i něco málo navíc. Jen pro srovnání, Bosch laser, co umí několik rovin včetně přenášení bodů ze země na strop, cena nejméně 5-7 tisíc.
Stejná věc, jen místo Bosch se jmenuje rozsypaný čaj, cena 1500kč. Bylo to poprvé, co jsme něco objednávali z AliExpresu, ale celkově zkušenost lepší než ebay. Zboží dorazilo za cca dva týdny a nebýt debilní pošty a celníků, bylo by tu rychleji.
A co jsme tedy vlastně dělali? V týdnu jsme měli na baráku schůzku s dodavatelem našich úžasných oken. Proběhlo zaměření, dohodli jsme nějaké detaily a hlavně domluvili další postup. Na přesné zaměření a usazení oken bylo potřeba zaměřit vágrys. No fakt jsem netušil co to je ;-).
Ale je to celkem easy, je to vyznačení výšky 1m nad čistou podlahou po obvodu celé místnosti, především pak u oken a dvěří, aby věděli, kde přesně je mají usadit. Spolu s tím pak je ještě potřeba všude určit, kolik je celková vzdálenost mezi vágrysem a podlahou, jelikož díky zakřivení desky tahle vzdálenost rozhodně není všude stejná.
Naštěstí nám zrovna dorazil laser, takže jsme se mohli začít realizovat. Opravdu netuším, jak to lidi dělají bez obou laserových pomocníku. Samonivelační laser, co kreslí po celé místnosti jednu rovinu, v kombinaci s laserovým měřičem je naprosto kulervoucí kombinace. Nastavili jsme přesně výšku místnosti, promítli rovinu na zdi a obešli místnost a změřili všude výšky. Pohoda a radost pracovat a i tak to nějaký čas vzalo. Dělat to šlaufkou a metrem, asi si to hodím ;-).
Navíc jsou k laseru fakt husťácké brýle, takže člově vypadá jako super-hrdina (jinak jsou brýle dobré k tomu, že jde laser vidět i na slunci) ;-).
Dneska jsme pak byli na baráku podruhé (a využli tak druhého a posledního teplého dne) a začali zakreslovat elektriku a vypínače. Šlo to teda fest pomalu. Dovymyslet, vyzkoušet a naplánovat kde jaký vypínač bude není žádná sranda (a to jsme používali opět laser, abychom měli vše pěkně v rovině). Asi to bude tím Loxone, ale všude nám vychází hromada vypínačů abychom mohli ovládat co nás napadne ;-). Stihli jsme jen dolní patro a to jen vypínače.
Až se zase oteplí, doděláme zásuvky a horní patro. Dál pak musíme zakreslit vodu, audio, zabezpečovačku, prostupy na rekuperaci a podobné radosti. A až bude nakreslíno, budeme bourat 😉
PS: Původně se článek jmenoval …lágris…, teď je to vágrys ;-). Očividně slovo vágrys bude asi správněji, ačkoli i slovo lágris se na googlu najde.
Po celodenním scriptování, dekódování a kódování videí a přelévání fotek sem a tam se mi konečně podařilo udělat video z celé hrubé stavby.
Před samotným videem trochu čísel:
Celkově jsme při hrubé stavbě (bez základové desky) vyfotili 167.645 fotek.
Celkově je to 465hodin (tzn 19,5 dne)
Pokud by se udělalo zrychlené video ze všech fotek najednou, bylo by z toho video na 3h a 6min.
Abych udělal video divácky zkousnutelné, zkrátil jsme ho nakonec na 2 minuty a 30 sekund
To znamená, že je ještě 74x rychlejší než klasický timelapse
Tzn 1 sekunda videa = 3,1 hodiny reálného času (hustý 🙂 )
No a to by stačilo, teď video:
Další video pak budou vnitřní práce, snad se to nějak povede rozumně fotit 🙂
PS: Některé fáze ve videu částečně chybí, například část izolace rovné střechy nebo založení krovu. Bohužel ne vždy náš home-made-timelapse fungoval na 100% a tak sem tam něco není zdokumentováno.
PS2: Izolace sedlové střechy tam schválněnení, to už nepočítám do hrubé stavby ale do následující etapy.
… teda pro teď ;-). Ale prý bulvární titulky táhnou, tak to musíme okořenit 😉
Dneska jsme byli na baráku poladit nějaké drobnosti (dodělali jsme prkna na půdě a tak). A když už jsme tam byli, udělali jsme i závěrečné video k naši hrubé stavbě.
Celé video ze stavby domu postneme jen co ho připravíme.
Tak jsem si zase dal dvoudenní šichtu a máme hotovo ;-). No, teda na stěhování to ještě úplně není, ale vše, co jsme chtěli letos stihnout, hotové je.
Během včerejška a dneška jsme vyzdili příčky v patře, chytili OSB desky po cca 50cm k připravenému rastru a kompletně uklidili celé horní patro.
Návrat ke zdění byla pohoda. Zdění je práce, která přibývá téměř sama a strašne rychle. V porovnání se zateplováním bylo všechno strašně rychlé :-). Postupně jsme všechno rozkreslili a promeřili, takže jsme neočekávali žádné komplikace.
No, přesto jedna přišla ;-). Ačkoli jsme měli vše změřené (a to dokonce laserem, co teď zedník už všude nosí), tak se nám u těchto dveří úplně nepotkaly strany (i když to z fotky nejde moc vidět) a když jsme umístili překlad, šel trochu šejdrem. Po chvíli kontrolování a přeměřování jsme zjistili, že nám o 2cm letí severo-západní roh domu (což už jsme nějak z dřívějška vypustili) a vzhledem k tomu, že jsme si příčky odměřili od obvodových zdí, tak holt to nedopadlo.
Naštěstí jsme po chvilce vymýšlení jak to opravit došli k relativně nenáročnému řešení. Namísto bourání celé zdi jsme jen rozebrali jeden sloupec cihel, do těch vyřízli díru tak, aby o ty 2cm zapadly do vedlejší cihly a vše zpátky dozdili.
Teď už je překlad kde má být a ani to nejde nijak vidět. Jen holt v dětském pokoji je místo 60cm prostoru na skříni jen 58cm, ale stejně tam časem bude vestavěná skříň, takže to zas tak nevadí.
Po vyřešení téhle komplikace to pak šlo už zase ok. Příčky jsme vyzdili do desátého šáru. Nad tím zbýva ještě cca 70cm místa, které jsme si nechali na dořešení parotěstné zábrany, tzn tmelení, lepení parotěsných lepenek a fólií. Ty ale budeme dodělávat až na jaře, aby je mráz přes zimu nepoškodil. Pak dozdíme i zbývající šáry, nejspíš ale už jen ytongem, protože příčovky už došly 😉
Ve volném mezičase jsem pak ještě zapřáhnul brigádníka, aby mi pomohl rozvozit betonové obrubníky (co rozdávali v místní ProDomě, jelikož byly popraskané) kolem domu, abychom vyrobili chodník a nebořili se neustále v bahně. A když došly obrubníky, dali jsme tam staré a popraskané OSB desky.
Z druhé strany domu jsme pak rozvezli zbytky písku, co nám zbyl ještě ze zasypávání odpadu. Díky tomu se teď dá dostat do auta s relativně čistýma botama, oproti dřívějšku, kdy boty cestou do auta nabraly 10kg bahna 😉
Do jara a dodávky oken teď máme spousty času, kdy si v domě nakreslíme veškeré elektrické a vodovodní rozvody a vysekáme drážky. Ještě můžeme v dolním patře všude nalepit hydroizolaci, ale když vidím kolik se tam neustále nosí bahna, tak tu spíš necháme až těsně před podlahama. No a to je jinak asi zatím vše, co můžeme dělat. Takže leden-únor bude asi stavební klid a v březnu to snad zase začne 😉
V pátek a sobotu jsme si celkem slušně mákli. Ačkoli jsem v pondělí byl optimistický a myslel si, že na konci týdne budeme mít i vyzděno, opět všechno jinak. Dořešení třetího rastru a zaklopení se nám nakonec ošklivě protáhlo.
V úterý a středu jsem normálně pracoval, protože řemeslník nemohl. Abysme to ale dohnali, domluvili jsme se, že v pátek a v sobotu uděláme “prodlouženou” ;-). Řemeslník to vzal trochu v extrému a tak jsme se na pozemku potkali už v půl sedmé. Což byl fakt prima nápad, nebýt toho, že den před tím jsme měli výbornou akci u známeho, kde jsme koštovali naši domáci slivovici ;-).
Ale zvládl jsem to, i 4h spánku přece musí stačit a tak jsem se ještě se zalepenýma očima a nejspíš i nějakou setinkou alkoholu v krvi vydal po naprosto opuštěných silnících skrz hnusnou mlhu a tmu směrem k baráku. Krom mlhy a tmy už byla taky slušná kosa (-1C), takže jsme měli krom zakrytých oken taky puštěný horkovzdušný fukar, čímž sme si vevnitř udělali celý 1C, což už byl fakt luxus 😉
Opravdu jsme mysleli, že když tam budeme první den 12 hodin, že stihneme vše zaklopit a druhý den se už budeme věnovat příčkám. Ale bohužel, zase to bylo složitější a hlavně pomalejší než byl můj předpoklad.
Ono to celé nebylo zase až tak složité, jako spíš časové a na přesnost náročné. Každou desku bylo potřeba vyzvednou nad hlavu, přesně usadit a naplno “zacvaknout” do okolních dvou desek. Už tohle byla fuška, ale když se pak během zaklápění ještě narazilo na nějaké řezání, byla to konečná.
Boky vikýřů byly takový patvar, že to ani nešlo změřit a přenést napoprvé, takže nezbylo než si udělat šablonu, tu několikrát dupilovat a výsledek pak až překreslit na desku a vyříznout naostro.
Dalším oříškem pak byly příčky se zataženým věncem, na který na jednu stranu bylo potřeba vyříznout přesnou díru aby tudy “nefoukalo”, zároveň ale bylo potřeba desky zaklápět a zasouvat do těch okolních, což prostě fyzicky nebylo možné a tak jsme museli improvizovat, vytvářet v deskách vlastní drážky, podkládat sflakama a výsledek pak ještě opěnovat, abychom všechno pořádně uchytili a uzavřeli.
Za pátek jsme zvládli zaklopit celý zbytek vršku a jeden bok střechy. Večer jsem dorazil domů a totálně grogy téměř hned usl a v sobotu v šest už nám zase houkal budík, protože jsem měl sraz na baráku opět v sedm (ačkoli se to pak o půl hodky posunulo, ale odpočinku to moc nepomohlo. Jen jsem se stihl nasnídat 😉 ).
Na baráku jsme pak pokračovali zaklápěním boku. Už jsme byli celkem sehraní, takže šlo všechno docela rychle až do momentu, kdy jsme zaklápěli desky nad schodištěm.
Celkově je tam dost špatný přístup, takže tam máme vždy fošny a kozy různě přes okno, přes schodiště atd. Tentokrát však v kombinaci se zvedáním a zarážením velkých desek bylo všechno o dost složitější. Celkově z toho mohl být dost průser, ale naštěstí vše dobře dopadlo.
Když jsme zaklápěli jednu z desek, opřel se do ní řemeslník víc, než kolik byla koza s fošnou připravena unést, a celá konstrukce se začala nezastavitelně řítit dolů ze schodiště, konkrétně 3m dolů.
Naštěstí jsem to celé viděl, takže sem stihl na řemeslníka zařvat a ten se pohotově chytl desky, která byla chycena jedním vrutem a na druhé straně držena mnou. Po chvíli rachotu se vše vzpříčilo na schodišti, on visel jen na desce, co jsem držel, a nohama šmátral po té zaseklé fošně. Když pak z fošny opatrně slezl na bezpečné místo, poslední zaseklá fošna se taky zřítila dolů.
Sice z toho nemáme super fotky (divné že? 😉 ), ale timelapse foťák to alespon trochu zachytil. Takhle zpětně je to super příběh, ale v tu chvíli nám moc do smíchu nebylo. Když jsme celou konstrukci postavili znova, žádná další komplikace už nenastala a tak jsme doklopili zbytek desek.
Další na řadě pak bylo zaklopit díry kolem komína pomocí Cetris desek (které jsou nehořlavé a tak můžou kolem komína být).
Desky jsme opět nařezali a připravili, pak ještě párkrát upravili a nakonec přesně zapasovali do otvorů. První vrstvu jsme pak všude vytmelili kamnářským tmelem, ale tam nezůstaly žádné prostupy.
První desku jsme pak ještě celou překryl druhou větší, aby se to pořádně utěsnilo. Bohužel se mi povedlo druhou desku zlomit po tom, co jsem ji pracně vyřezal, takže jsme ji ještě lepili mamutem a opět tmelili v půlce ;-). Celkově ale myslím, že by to mělo být ok a ještě pak všechno přetmelíme parotěsnícím tmelem před tím, než budeme dávat těsnící pásky.
A jako poslední jsme dodělali průlez na půdu. Na to jsme použili zbytky OSB desek. I tady bude pak potřeba zatmelit a přelepit všechny hrany a prostupy. I když jsme se opravdu snažili a já jsem řemeslníka cepoval jak malého Jardu, stejně to prostě úplně neprodušné udělat nejde. Stačí 1mm-3mm odchylka a už je tam mezera a to se bavíme o 2.5m x 0.675m deskách těžkých jako kráva, co člověk uchytává 3m vysoko ;-).
Na konci dne jsme pak ještě pořádně přichytili jednu stranu šikmého záklopu, druhá strana a rovina nám zbývá do příště. Teď jsou totiž desky chytnuté vždy jen 2-3 vrutama, aby se snadno povolovaly a doupravovaly během celého zaklápění. Každé zaklápění totiž většinou obnášlo tak 2x-3x desku nandat, sundat, dožíznout, pohnout okolníma, vše sklepnout aby do sebe zasedlo a zase usadit. Díky tomu máme ale všude zámky zaklapnuté úplně do sebe s maximální 1mm škvírou.
A tohle nám zbylo z našich 65 kusů desek. Pekně jsme to naskládali dolů do místnosti a přikryli plachtou, protože z nich pak uděláme nějaké poličky nebo psí boudu ;-).
V sobotu večer jsem pak opět dorazil domu, padl do postele a usnul. Dneska bylo stavební volno a část dne jsem doháněl spánkový deficit ;-). Další týden pak budu kombinovat svou práci a pokud bude teplo a půjde to, tak konečně snad i dozdění příček.
A opět zase timelapse video, tentokrát však díky době na stavbě trochu delší ;-).
Psát články o zateplování střechy je peklo. Je to neuvěřitelně monotóní a zdlouhavá záležitost. Jeden den člověk dělá dřevěné rošty, druhý den cpe vatu, pak zase dělá rošty, pak zase cpe vatu, pak… pozor, změna…. dva dny dělá rošty a pak opět změna, dva dny cpe vatu.
A takhle nějak by se dalo shrnout vše co za poslední dny na baráku probíhalo.
Naštěstí se ale pomalu blížíme a už nám zbývá jen celou izolaci zaklopit OSB deskami a bude hotovo (zatěsnění spár a přelepení parotěsnýma páskama necháme na jaro, až bude teplo).
Když jsme u toho počasí, tak to začíná být docela vydatné a jsem fakt rád, že už děláme věci pod střechou. Bohužel takové štěstí nemá naše kamera, co dělá timelapse, která byla chuděra do dneška venku :-). A protože nám tam i pořádně fučí, museli jsme ji zase zatížit cihlou ;-).
Novou oblíbenou hračkou pak je pokosová pila (zatím jen půjčená). Taková malá cirkula na rameni, kterou se fakt dobře řežou hranoly a latě o požadovaných délkách a hlavně úhlech, takže nám latě pěkně sedí opřené o zeď.
A takhle vypadá “pracovní sešit” vedle pokosky, kam si píšu všechny rozměry když něco řežeme 😉
Každou nařezanou lať pak přichytíme dvěmi úhelníky k věnci, závěsy k předchozímu rastru a rovným plechem ještě k rastru vodorovnému.
Dneska jsme pak připevňovali ještě dvě boční latě ve štítech, ty jsou pro jistotu chytnuté turbama do cihly, závěsem k předchozímu rastru a ještě vypěnované tam, kde jdou kolem bočního polystyrénu
Dalším dnešním oříškem pak byla konstrukce mezi částí střechy, kde je vikýř, a tou, kde není. Ale i to jsme myslím zvládli, takže i tam už máme zaizolováno.
A jako poslední jsme dneska dělali konstrukci kolem komína a kolem průlezu na půdu. Tam jsme si zatím jen připravili všechny hranoly. Zítra pak komín oblepíme kamenou vlnou, vyplníme všechny zbývající otvory izolační vatou a připravíme vše na záklop, do kterého se pustíme hned následně.
A na závěr zase timelapse, tentokrát za poslední čtyři dny na stavbě.
