Počasí nám pořád přeje, takže střechaři dnes mohli v pohodě pokračovat v práci. Folii už mají položenou na celé střeše, přes ni položili kontra latě a dneska už mohli začít pokládat tašku.
Po určitém váhání jsme nakonec vybrali pálenou tašku Tondach Stodo 12 v barvě tmavě hnědá engoba. Výběr tvaru byl celkem jednoduchý, úplně ploché tašky typu Tegalit se nám moc nelíbily, příliš nám připomínaly střechy plechové. Hodně vlnité profily v nás zase evokovaly venkovská stavení a to se nám k našemu baráku taky úplně nehodilo. Stodo tak byl tvarový kompropis, navíc ověřený v praxi, jelikož sousedi tento typ tašky mají a jejich střecha se nám líbila nejvíc.
Aby toho nebylo málo, byli jsme omezeni barvou. Stavební úřad nám povolil pouze červenou nebo hnědou. V tom taška Stodo taky obstála, nabízí tmavě hnědou engobu, která je tak tmavá, že půjde sladit i s antracitovýma oknama a částmi fasády, které plánujeme na příští rok.
Co se týče volby pálená vs. betonová taška, tam jsme jednoznačného favorita neměli. Pročetli jsme samozřejmě nespočet porovnání a diskuzí, kde se řešila hmotnost, která by ale měla být u obou obdobná. Stejně tak se řešila i barevná stálost, která by prý snad měla lépe vycházet u pálené tašky. Co jsme tak pochopili, tak nejlepší volbou by měla být pálená taška v provedení glazura. Tu má ale soused z druhé strany a od té nás odradil opravdu vysoký lesk, který je hlavně v letních měsících docela nepříjemný (ale pochopitelně nikoli jemu, ale spíše okolí :-)) Z tohoto důvodu jsme nakonec vybrali provedení Engoba.
Co se týče ceny, v podstatě se dá konstatovat, že vyšmelit za rozumné peníze se dá cokoli. Taška Stodo 12 na celou střechu o rozměrech 14 x 7 a sklonu 35 stupňů nás včetně doplňků přišla na 78 tisíc. Nutno podotknout, že nám ještě spousta tašek zbyde, protože na střeše jsme původně počítali s přesahy o velikosti cca 70 cm, které jsme nakonec zrušili. (Kdyby měl o tašky někdo zájem, za rozumnou cenu je prodáme dál, hlaste se v diskuzi nebo na emailu.) Podle ceníkových cen bychom byli na dvojnásobku, možná i výše. S rozumným dodavatelem tedy ani cena není hlavní kritériem výběru. Pro nás to tak nakonec byl opravdu pouze tvar a barva.
Tašky nám dodali už nějaký čas zpátky, dnes měli dodat poslední dvě – krajovky pro napojení hřebene. Bohužel ráno dodavatel volal, že tvarovky nedorazily a že snad příští týden. To byl ale trošku průser, protože střechaři tašky potřebovali už dnes. Pokud by nebyly, práce by se musela odložit na bůhvíkdy a to jsme samozřejmě nemohli dopustit.
Nažhavili jsme proto telefon a po několika hovorech jsme pár kusů objevili na prodejně ProEx 2000 v Brně – Jundrově. Následně jsme tedy nažhavili Báwu a za necelou hodinu už jsme tašky měli na stavbě.
Cestou jsme se ještě stavili na pobočce Tondachu ve Šlapanicích, kde jsme koupili vrabčiny – ochranné větrací mřižky proti veškeré havěti, která by se rozhodla, že to máme hezký a že s náma bude bydlet.
Po obědě tak střechařům nic nebránilo, aby se pustili do pokládání tašky. Nejdřív si zprovoznili vrátek a během tří hodin stihli položit severní stranu střechy.
Společně s tím usadili i okap, barvu sladili s taškou a vypadá téměř identicky.
Bohužel mají střechaři černý puntík za to, že když odjížděli na oběd, vypnuli rozvaděč a tím se nám vypnul timelapse foťák. Pokládku tašky tak bohužel zdokumentovanou nemáme, na videu jsou pouze záběry z dopoledne, kdy se ale na stavbě nic moc nedělo. Musí nám tak stačit, že taška je na střeše 🙂
