Video stmívání
Díky tomu, že foťák beží od svítání po tmu, máme i jedno pěkně video se stímváním ;-).
Video ze stavby komína
Dneska jsem byl vyzvednou foťák ze stavby, takže máme videa z posledních dnů. Jako první video ze stavby komína a izolace boků vikýřů.
Komín
Nakonec jsem i dneska byl na stavbě. Protože zedník v neděli nemohl, nechali jsme dostavbu komína na dnešek.
Zdění štítů bylo vysoko, ale komín to trumfnul. nejvyšší bod je nejméně o další půl metr výš. Dneska jsme byli na stavbě jen dva, takže já jsem transportoval komínové tvárnice cestou podlaha-první fošna-druhá fošna a zedník pak ve finále ještě z druhé fošny na malý žebřík a nahoru na komín.
Celkově už to byla fakt vysoko. Naštěstí se zedník výšek nebojí, takže si tam spokojeně zdil a já jen podával. Když byl hotový komín postavený, ještě jsme ho natáhli lepidlem a dali rohy+perlinku, aby s ním na jaře bylo co nejméně práce (a co nejméně se zašpinila taška).
Když jsme skončili s komínem, museli jsme ještě nalepit polystyreny z boku vikýře, aby mohli střechaři zítra začít s laťováním a bylo pro to vše nachystané.
Díky řezačce bylo naporcování polystyrenu hračka, takže jediný háček byla zase ta pekelná výška. Naštěstí si i tentokrát zedník poradil a zatímco já dole řezal a připravoval, on si hopsal po dřevěné střeše a polystyreny tam usazoval.
Kolem třetí bylo hotovo. Zítra nastupují opět střechaři a do týdne by měla být střecha hotová. Myslím, že je jejich odhad trochu moc optimistický, ale co, oni jsou odborníci, ne já ;-).
Timelapse zatím není, protože foťák zůstal na stavbě a čeká tam na následující dny, aby sám fotil práci na střeše.
S teplůtkou do roboty
Tak jsem si byl dneska zase kondičně zapracovat. Abychom na stavbě předešli stereotypu, je potřeba si práci neustále obzvláštňovat. A tak jsem si dneska krom obvyklých věcí vzal s sebou i teplůtku, kašlíček a rýmičku. Takhle zpětně mi přijde, že asi není potřeba si tu práci obvzláštnit za každou cenu, ale když musíš, tak musíš.
Dneska jsme podle plánu dodělali oba štíty baráku. Co šlo, jsme dozdili z VPC, co nešlo, jsme nařezali a nalepili z polystyrenu. Výsledek je, že nám už štít kopíruje krov střechy, takže až příští týden dodělají střechu, nebude nám tam už rozhodně nikudy foukat…. Teda krom těch obrovských děr na okna, komínem a průchodkama na střechu ;-).
Práce šla docela pěkně. Cihly jsme zdili tak jako vždycky, ale na polystyrén jsem měl novinku. Minulý týden jsem vyšmelil řezačku na polystyren. Všechno to začlo tím, že jsem našel sadu malého taviče polystyrenu za cca 1500kč.
Ta obsahuje veškerou elektroniku, tavící drát, natahováky, pružinky, pojistky a spoustu dalších malých věcí, ze kterých se dá poskládat řezačka. Původně jsem chtěl sadu kutila koupit a za pomocí izolepy (jak jinak žejo) z toho udělat obrovské izolepové tavící klubko. Když jsem ale o sadě pročítal víc, narazil jsem na inzerát někoho, kdo už to vyrobil za mne a za 3000kč prodává dokonce řezací set hotový.
A protože se mi úplně nechtělo strávit spoustu času tím, co už měl týpek hotové, vzal jsem to od něj. Takhle zpětně podle mě dobré rozhodnutí. Sice bych pár věcí na těch pilách udělal jinak, ale zase jsem se s tím nemusel zdržovat a mohli jsme se věnovat práci. V sadě, co mi prodal, měl vyrobenou jak velkou strunovou pilu, tak i řezací “šicí stroj”, pomocí kterého se dneska všechny ty malé kousky dělaly naprosto parádně.
Co se týká mojí dnešní role, tak já sem hlavně vyšíval na tavícím stroji. Zatímco zedník ve výšinách zdil a lepil a brigádník transportoval veškerý materiál nahoru. Cesta cihlenky z podlahy do štítu už celkově nebyla žádná sranda. Nejdřív ji bylo potřeba vysadit na co nejvíc zvedlou kozu, na tu pak vylézet po žebříku, z ní pak cihlu znovu zvednout na fošnu, která byla položená přes vaznice a z téhle fošny pak ještě další metr a fous ji usadit ke kámoškám ve štítu :-). Takhle nějak vysoko to bylo:
Ale zadařilo se, ti s vejškofóbií (já) jsme byli dole a ti placení museli být nahoře ;-). Dneska mám i timelapse, takže video s veselou písničkou je tady:
PS: Kdyby náhodou někdo neznal vtip o cihlence…..
Žil byl jednou jeden král, a ten měl tři dcery. První se jmenovala Růženka, druhá Pomněnka a třetí Cihlenka. Když dcery vyrostly, přišla první za králem a zeptala se: “Proč se jmenuji Růženka?” “Protože když jsi byla malá, spadla na tebe v kolébce růže.”, odpoví král. Přijde druhá dcera: “Proč se jmenuji Pomněnka?” “Protože když jsi byla malá, spadla na tebe v kolébce pomněnka.” Přijde Cihlenka: “Gugůhuhupů?”
Jak jsme si hezky zamoštovali
Ačkoli jsme dnes měli plán celý den pracovat, ve 2 hodiny odpoledne jsme si uvědomili, že je pondělí, takže vedle ve vesnici se bude od 4 do 6 moštovat. Vyrazili jsme proto na pozemek, kde jsme mocně zatřásli s naší jablůňkou a výsledkem byly 4 plné přepravky jablek. S tímto úlovkem jsme se následně odebrali do nedaleké moštárny, kam jsme dorazili kolem 16.15.
Problémem bylo jen to, že několik dalších moštuchtivých občanů mělo stejný nápad, tudíž jsme museli čekat, a to konkrétně přesně 2 hodiny. Venku už je ale bohužel dost kosa, 2 stupně v kombinaci s lehkým větříkem a domů jsme dojeli jako 3 rampoušíci. 3 protože na jabka s náma jel i malý pomocník, který potřeboval aspoň trochu odventilovat nahromaděný přetlak. To se dá se říct poměrně dobře povedlo a teď si navíc bude aspoň o to víc vážit teplého pelíšku 🙂 To samé platí i pro I., která už pár dní bojuje s virózou a po dnešku zřejmě ještě pár dní bojovat bude 🙂
A takhle vypadá 1/2 našeho výsledného produktu. Druhou půlku si chladíme hezky v garáži. Ze 4 přepravek nakonec vzniklo přesně 40 litrů moštu, to by bylo, abysme se z něho nep… 🙂 Ale je vynikající, bio kvalita zaručena 🙂
Další tři šáry štítů
Podle plánu jsem dneska zajel na barák udělat další část štítů. Oproti původním čtyřem jsem ale nakonec udělal jen tři.
Oficiální důvod je, že to chtělo nechat zatuhnout, protože se to už dost hýbalo. Neoficiální je ten, že to bylo už fakt pekelně vysoko, foukal vítr jak blázen, nahoře už to nebylo úplně vyškofobik-friendly a k tomu byla ještě dost kosa.
Na druhou stranu si myslím, že bych příště ještě tak dva-tři šáry zvládnul, pokud půjdou kozy ještě o něco zvednout. A pak už by chyběly jen jeden/dva šáry a ty bych určitě loupnul taky. Ale nejspíš s tím už počkám na zedníka, abych ho neošidil o veškerou legraci (ne že by na něj ještě nečekalo zdění dalších cca 2m komína 🙂 ).
A takovejhle fešák jsem dneska byl. Nafasoval jsem doma starý lyžařský oteplováky, kulicha na blbečka, parádní rukavice z likvidace baumaxu a starou bundu+svetr. Soutěž krásy bych sice nevyhrál, ale bylo v tom opravdu teplo. Což sem v té vyšce opravdu ocenil, protože ač se to nezdálo, tak nahoře už profukovalo opravdu solidně.
A pozor, dneska mám i timelapse. Sice jsem opět jako první zazdil zeď blíž k foťáku, takže ta vzdálenější pak už vidět nejde, ale nějak sem neměl sílu jen kvůli foťáku všechno na začátku stěhovat (protože brigádník pět nezklamal a dorazil o 45min později než v domluvený čas).
Jak jezdí náš mač do palírny?
Samozřejmě jedině v BMW a vždy bezpečně připoután 😉
Bohužel si v palírně ještě cca 2 týdny poleží, aby byl v optimální kondici.
První šár štítu nad věncem
Včera jsem byl na stavbě snad poprvé úplně sám ;-).
Za včerejšek jsem zvládl udělat první šár. Nejspíš se na mne ten čas na stavbě i nějak podepsal, protože mi to šlo docela pěkně od ruky :-). Když si vzpomenu, jak jsem s tím bojoval tenkrát při zakládání ZB na základovou desku, tak teď to bylo mnohem veselejší.
Ráno jsem si musel pořídit ještě nový upgrade na naše kango. Původně jsem přemýšlel o koupení celého míchadla, ale takhle to nakonec bylo levnější a míchá to taky dobře.
Dneska mne čeká další zdění, to už by mělo jít rychleji.
VPC fitness
Tak jsem si dneska odpoledne dal ještě trochu fitness, abych vyběhal včerejší pivo a hamburgr ;-).
Když jsme před nějakou dobou dozdili druhé patro, všechny zbývající VPC (cihly) jsme odnosili dolů na hromadu.
Tenkrát to vypadalo, že zdít se z nich už nic nebude a že poslouží na plot nebo udírnu. Bohužel, na stavbě se situace mění každou minutu (občas i rychleji), takže z našeho OSB štítu se postupně stal Ytong štít až nakonec dozrál do VPC štítu ;-). No, a protože náš štít není vůbec žádné ořezávátko, je na něj potřeba poměrně dost cihel.
Těch cihel bylo konkrétně 184 kousků. Štít má na šířku cca 5,5m a na výšku 2,2m. Plocha obou štítů je kolem 11,5m2 a to při rozměru cihly 25×25 je právě těch 184ks. Nedalo se nic dělat, holt se ty snošené cihly musely nanosit zase zpátky nahoru. Na pomoc jsem si zavolal místního brigádníka, takže to ve dvou nakonec docela šlo. Celkem za dvě hoďky bylo hotovo a 4tuny cihel byly opět vyteleportovány nahoru do patra.
Po skončení se pak z původní venkovní hromady cihel stala takhle útulná hromádka 😉
Střecha na celý život
Tento týden byla na programu střecha, respektive její tesařská část. Celé akci ale předcházela dlouhá diskuze na téma podbití / nadbití přesahů. Do té jsme vstupovali pevně rozhodnutí pro nadbití s přiznanými trámy.
Vystoupili jsme s ní nakonec se závěrem, že nejen že kašlem na podbití, ale i na nadbití, omítku či jakékoli jiné řešení. Zkrátka jsme přesahy úplně zrušili, protože za A) je to poměrně časově, materiálově a tím pádem i finančně náročná akce, za B) střechařům se do toho moc nechtělo, protože mají do zimy nasmlouvané ještě další práce, za C) k našemu domu se přesahy stejně moc nehodily a za D) sousedi mají střechu bez přesahů a nakonec jsme konstatovali, že se nám to asi stejně líbí nejvíc 🙂 Navíc i v budoucnu to znamená snažší údržbu, protože nebude potřeba natírat palubky ve výšce 7 a víc metrů, což je taky docela dobrý argument.
V pondělí tedy nastoupili střechaři a začali zpracovávat dřevo do pozednic, vaznic, krokví, kleštin a bůhvíčeho ještě…
…aby to pak nahoře všechno smontovali a voilá, máme pátek a krov je hotový.
A takhle to vypadá zvenku.
Vymysleli jsme ďábelský plán, díky kterému jsme měli mít na timelapsu zachycenou i stavbu střechy, aniž bychom na pozemek museli 2x denně jezdit. Bohužel, foťák s náma úplně nesouhlasil a tak žádné video nemáme 🙂 Resp. fotil jen, když se na stavbě nic nedělo a v klíčových momentech se vypnul, čili video je, ale ze stavby střechy tam není vůbec nic 🙂 Co už, i mistr tesař…
Mimochodem, radost nám udělal projektant, když nám řekl, že naše dřevo je opravdu super prvotřídní kvality a neskutečně tvrdé a že v Čechách takové snad ani neroste. Střechařům to poněkud zkomplikovalo život, protože když dřevo upravovali do žádoucích tvarů, museli prý 2x za den brousit řetěz na pile, namísto obvyklého 1 broušení za týden. To nás pobavilo, protože jsme dřevo vyšmelili u nás ve vesnici od jednoho místního Brouka Pytlíka za velmi dobrou cenu, a spíš jsme se báli, aby dřevo nebyl nějaký odpad 🙂 Až ho příště potkáme, budem mu muset ještě jednou poděkovat 🙂
Tohle tam po řezání zbylo 🙂
Další týden mají střechaři pauzu a na nás je, abychom mezitím vyzdili oba štíty. Zedník má čas až příští víkend, tak to zkusíme zvládnout sami, když to nepůjde, tak ho budem mít v záloze 🙂