Včera jsme konečně vypálili naše bečky s jablkama. Nakonec z toho káplo 24litrů 50% kalvádosu. Není toho věru málo.

Když jsem pak na stavbě vyplachoval bečky, dostalo se mi hned několik rad od zrovna přítomných řemeslníku. Tak za prvé, že uložení v plastovém kanistru není zrovna dobrý nápad. Další, že se musí teď nechat vypálená kořalka nejméně 14 dnů otevřená aby dýchala a vyprchala z ní taková ta hnusná pachuť. A za poslední, že nelepší je teď do ni přidat sušené ovoce nebo dubové dřevo, které tomu dá úplně nový rozměr.

Nedalo se nic dělat, hned po příjezdu domu jsme řešili kam tolik kořalky přelít. Nakonec jedinou dostupnou variantou byly veškeré hrnce co jsme měli doma 😉

Po přelití celého nákladu to v garáži dost specificky “voní” ;-). Dneska jsme pak řešili, kam to přelét tak, aby to bylo dlouhodobě udržitelné.

Původně jsme chtěli koupit nějaký demižon nebo lahve, ale tam by se zase těžko realizovalo ochucování různým ovocem.

Nakonec jsme vymysleli, že kalvados uložíme do sklenic z Ikey, které jsme původně koupili do kuchyně, ale které jsou dost nešikovné na manipulaci, protože jsou poměrně těžké.  Mají široké hrdlo, dají se dobře zavřít a díky tomu máme spoustu oddělených nádob, ve kterých můžeme testovat různé ovoce a ochucování.

Po chvilce dalšího přelévání jsme vyrobili 17 sklenic plných medicíny, která teď bude odpočívat v garáži s otevřeným víčkem. Mezitím jsme dali sušit různé ovoce, které tam pak přidáme.

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉