Dneska jsme jeli s L. na stavbu já si na sebe oblékla hábit Hnidopicha (dále H.), který chodil a kontroloval, co všechno je potřeba dodělat nebo opravit.

H. tedy začal kontrolou oken a venkovních parapetů, které fasádníci celý pátek čistili, protože je zalepili až před penetrací, a tak schytaly nespočet zásahů fasádním lepidlem a pěnou. H. dokončil kontrolu spokojen, protože ač se to zdálo nemožné, okna i parapety jsou očištěné a vypadá to, že snad i bez jediného škrábance.

H. se tedy přesunul k dalšímu problému, a to ke kastlíkům na žaluzie. S fasádníky jsme pořád řešili, jak moc bude do kastlíků vidět. Jelikož v době řešení této tématiky byly všechny okna zalepené, pořád se řešilo jen to, jak moc tam bude vidět zvenku, zdi tedy natáhli omítkou až dovnitř do kastlíků. Jaké bylo ale naše překvapení, když se sundaly igelity z oken a na nás při pohledu z baráku vykoukl žlutý perimetr kryjící kastlík zvenku. H. rozhodl, že i po vsazení žaluzií žlutá půjde na 100% vidět a proto bylo potřeba jet do Bauhasu, nechat namíchat barvu v odstínu omítky a L. pak musel k jeho velké radosti kastlíky zevnitř natřít.

Žlutá je ale tatam a H. měl opět dušičku v peří. Na chvilku. Asi na 5 minut. Pak podle něj bylo potřeba opravit drobné ťukance na rýnách a svodech okapů, které se tam nadělaly při montáži střechy a tím, jak se sundávaly před prací na fasádě. A jelikož se v pondělí bude sundávat lešení a L. prohlásil, že ze žebříku už tam pak nepoleze, H. nařídil to udělat hned. Takže nahoře L. lítal se štětečkem a zapravoval škrábanečky, které H. viděl sesdola.

Pak se L. nevině zeptal, jestli už je to všechno a jestli se teda to lešení zítra může sundat. Nebylo.

Další věc, se kterou H. nebyl spokojen, byla vrabčina zašpiněná od fasádní barvy. L. se proto vydal opět nahoru na lešení a pomocí ředidla vrabčinu čistil, případně natíral na hnědo pěnu, která pod vrabčinou prosvítala.

H. se pak naposledy zrealizoval, když upozornil na fakt, že venkovní parapety v horním patře jsou zespodu zašpiněné od lepidla a při pohledu nahoru to jde vidět. L. prokázal svatou trpělivost a znovu vylezl nahoru s barvou, co zbyla z malování kastlíků a prosvítající lepidlo na všech oknách přetřel.

Přesně v okamžiku, kdy své dílo dokončil, se z jediného mraku široko daleko spustil takový chcanec, že to milý H. vzal jako boží znamení, že už má dát pokoj, jinak ho pravděpodobně potká násilná smrt maskovaná jako úraz na stavbě (protože pořád nenosíme ty helmy), a všichni jsme mohli jet spokojeně domů 🙂

Předtím jsme ale ještě stihli utrhnout naši první vypěstovanou cuketu v bio kvalitě, abychom si ji mohli doma hodit na gril.

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉