To by bylo fajn se nastěhovat, dát nohy nahoru a říct “bydlíme, hotovo”. Ale ani prd. Intenzita prací je stále stejně vysoká, ne-li ještě vyší díky bydlení na místě.

Bohužel to jinak ani nejde. Většina místností je zaplněná věcma a krabicema k prasnutí, takže to člověka dost motivuje s tím pohnout.

Momentálně náš den probíhá následovně. V sedm vstanem (ačkoli teda dneska jsem si “zalenošil” až do osmi 😉 ), pak celý den spousta drobných dodělávek, kolem deváté-desáté večeře, trochu vydechnout, jít spát a další den znovu.

Ale je to fajn, už nemusíme trávit čas cestou a nemusíme pospíchat domů za psem.

A díky tomu si můžeme pracovat delší dobu, paráda ;-).

Dneska jsme ráno dali konečně dohromady skříně v šatně a začali je plnit oblečením z krabic. Takže pokud se zadaří, zítra ráno nebudu běhat nahý po domě, který nemá žaluzie a jde do něj vidět, a zmateně hledat spodní prádlo. Myslím že kromě mě to ocení hlavně sousedé a kolemjdoucí.

Další na řadě pak byly police ve špajzu. Ze starého bytu nám ještě zbývaly dvě policové skřínky a tak jsme vymýšleli jak je nacpat do špajzu a zvětšit tak ještě víc jeho kapacitu. Nakonec zvítězil nápad “kde nepomůže síla, pomůže flexa, respektive mafl”.

A tak jsem se dal do přeměřování, kreslení a řezání skřínky tak, aby její výška odpovídala výšce prostoru pod schodama. Dopadlo to myslím na výbornou. Celá řada skřínek se tak rozrostla o dalších 80cm a o další tak potřebné místo.

K tomu jsem pak ještě ubytoval druhou, dřevěnou policovou skřínku vedle bojleru a protože se viklala, nasadil jsem na ni těžší kalibr několik turbo šroubů. Několik proto, že občas člověk v cihle trefí dutinu a pak ani to turbo pořádně nedrží.

Taky jsem dneska propojil první dvě čidla oken s kabelama vedoucíma do rozvaděče. Po náležitém proměřování bylo potřeba všechno propojit a protože jsou kablíky docela titěrné, použil jsem fintu od p. Hrubana, který to takto řeší při propojování Loxone v rozvaděči.

Kablíky se místo pájení strčí do dutinek, ty se pomocí kleští na dutinky slisují a pak se to celé navleče do smršťujících bužírek a zatáhne pomocí tepla ohně.

Výsledkem jsou krásně propojení a zaizolované spoje. Paráda. K tomu si ještě přidejme fakt, že namísto drahých dutinek, trubiček i kleští jsem všechno sehnal téměř za dolar na AliExpresu a pocit z dokonale provedené práce je na světě :-).

Kromě toho jsem včera večer ještě zapojoval noční osvětlení na chodbách. Sice jebačka, ale opět díky dutinkám, kleštím na dutinky a wago svorkám jde všechno mnohem líp. Postupně jsem tak rozchodil všechny okruhy a k mé radosti vše fungovalo hned napoprvé.

A když to tak pěkně svítilo, rovnou jsem v Loxonu začal přeprogramovávat logiku na noční osvětlení. Sousedi si o nás asi museli myslet, že jsme vadní, ale když člověk debuguje a testuje, tak holt několik pokojů prostě pořád bliká ;-). Nakonec to zatím to máme tak, že klik tlačítka je běžné světlo, dvojklik noční. Do budoucna pak budou ještě pohybové senzory, takže se asi nebude klikat vůbec a bude se vše večer rozsvěcet samo.

Ale zpět k dnešku. Po tom, co jsem si pohrál s elektronikou, byl čas se vrátit k manuální práci. Protože se naše stavební bouda hodila našemu sousedovi, tak jsme mu ji rovnou střelili. Jenže ji potřebuje do 1. září, a tak jsme museli pohnout s jejím vyklizením.

A to je teda děs. Zatím jsme na tom strávili tak 5 hodin práce a jsme tak ve 3/4 práce. Hromadu jsme toho vyházeli, hromadu vyčlenili k prodeji a sto hromad pak postupně nanosili a ubytovali doma v regálech.

Je neuvěřitelné, kolik se tam toho za celou dobu nastřádalo. A ačkoli jsme byli opravdu silní a vyhazovali/vyřazovali i věci, které bychom si rádi nechali, stejně toho do domu bylo potřeba nanést strašně moc.

Zítra dáme během dne seznam věcí k prodeji dohromady a hodíme to sem na blog, pokud byste měl někdo zájem o něco z toho. Je to taková všehochuť ze stavby včetně našeho stavebního rádia, které posloužilo dobře, ale teď už by nemělo využití.

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉