Kromě všeho toho šrumu kolem oken a elektřiny bylo potřeba si najít čas ještě na drenáž kolem plotu. Čas nám tiká a ve čtvrtek bagrujem.

Takže vždycky,  když byl chvíli čas, jsem budoval drenáž. V pátek jsme ještě za pomoci brigádníka rozšířili výkop u plotu tak, abychom se dostali až na pasy podél celého plotu v dostatečné šířce pro drenážní trubku.

Bohužel někde v půlce kopání začal více fuňet než makat a po chvíli z něj vylezlo, že ho děsně bolí plotýnky. Stále si s I. myslíme, že ho plotýnky začaly bolet jen proto, že o nich slyšel od chlapů, co montovali okna a co si na ně úplně náhodou den před tím stěžovali, a že nemá nejmenší tušení, co plotýnky vlastně jsou, ale budiž.

Své historky o plotýnkách se pak držel po zbytek dne a tomu upravil svůj výkon, takže jsme ho radši poslali domů. Bohužel se mu to zřejmě zalíbilo, takže od pátku vypověděl službu a já sem musel zbytek dělat sám.

Po tom, co byl výkop podél plotu připraven, natáhli jsme spolu s I. všude nopovou fólii. Aby nám držela na plotě, přichytil jsem ji za pomoci turbošroubů a různých odřezků z latí. Nevím jestli se to dá dělat nějak jinak, ale takhle to drží pěkně.

Po tom co byla nopka, začal jsem nosit štěrk do výkopu a vytvářet spád. Štěrku to bylo požehnaně, ale co by člověk neudělal pro krásnou figuru (jako tu moji… 😉 ). Postupně, jak jsem zasypával, jsem i váhou (jak říkali montéři “bublinkou”) kontroloval a upravoval spád.

Když jsem do výkopu nanosil tak tunu štěrku a všudebyl správný spád, položil jsem opět za asistence I. drenážní potrubí. Byl to boj, ale nakonec se nám trubku povedlo rozmotat a přesvědčit, že se nemusí hned kroutit zase zpátky.

Pak přišlo na řadu zabalování. Děsná práce. Nejdřív je potřeba nařezat/nastříhat geotextilii. To jde fakt blbě. Zvlášť, když má člověk na stavbě jen čtvery tupé nůžky a tři tupé nože. Naštěstí se pak I. povelo najít jeden nůž ostrý a pak to šlo o poznání líp. A pak potrubí pěkně zabalit, aby to drželo. To jde opět pěkně blbě. Takový trenažér přebalování, to se nám bude jednou hodit 🙂

Ale dalo se a tak sem postupně zabaloval, bublinkoval a zasypával. Na zasypání trubky jsem nanosil tipuju tak další 3 tuny štěrku, možná víc. Z té obrovské hromady nakonec zbylo jen trošku, až sem se chvíli bál, že to nevystačí vůbec.

Trvalo mi to s různýma pauzama do dneška, ale kolem poledne bylo hotovo. Tím jsme připraveni na čtvrteční kopání.

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉