Browsed by
Tag: vybaveni

24hodin plných změn

24hodin plných změn

Jak jsem psal minule, po pergole byl v plánu nábytek na terasu. A jelikož se mi včera nechtělo dělat nic moc jiného, pustil jsem se do něho.

No, skončilo to dřív než začalo. Po projití hromady webů jsem došel k závěru, že námi vyhlínutý nábytek má super poměr cena výkon a že půjdem do něj. A tak jsem tam zavolal.

Bohužel, telefonát skončil velkým utřinosem. Nábytek mají pro letošek vyprodaný a další várka bude příští rok v dubnu. Great!

Teda, prý by na skladech našli tento set, ale v hovínkovo-světlo či tmavo hnědé barvě. Ale, z toho co jsem koukal na fokty, tak tam rozhodně důvod, proč jim zůstal, je :).

Jelikož na netu jsme nic moc jiného zajímavého nenašli, rozhodli jsme se počkat do příštího roku a na jaře objet ještě veletrhy a mrknout, jestli nenarazíme na něco jiného. Jenže, máme tu pergolu a fakt by to něco chtělo, abychom si ji ještě letos užili.

Tak padl nalší nápad. Mrkneme, jaké historické kousky gaučů (klidně interiérových) nabízejí lidé za odvoz, že si je vyčistíme a na ten zbytek sezóny použijeme.

No, tak to bych Vám přál vidět. Zkuste si dát hledat různé “za odvoz” a najdete sbírku takového odpadu, že to nebudou chtít ani ve sběrných dvorech. Fakt humus.

No, tak další kolečko nového zahradního nábytku, kdy jsme došli opět k tomu stejnému. Buď ošklivé, nebo drahé, nebo už od pohledu nepohodlné či nepraktické. Takže opět bez úspěchu, navíc kupovat něco takto narychlo jen abychom něco měli, to nám přišlo dost nešikovné.

Tak jsme se vrátili k bazarům s tím, že prohledáme nabídky s rozumnou cenou. Teda, to mne snad vystrašilo ještě víc. Oni ti lidé za stejné pohovky, které někteří dávají za odvoz chtějí navíc i peníze a občas ne málo.

Tak třeba za tuhle pohovku chtějí na bazoši 3000kč. Jako sorry, ale tohle není dobrý ani k popelnici, natož ke koupi :). Ale nakonec se nám zadařilo a na Facebook Marketplace (dodnes jsem nevěděl, že něco takového vůbec existuje :)) jsme našli následující set křesel.

Jako, taky to není žádná antracitová hitparáda, ale na jeden rok za 1000kč naprosto parádní :). S paní jsme se domluvili, že si dnes pro křesla dojedeme.

Jenže, vyvstal nový problém. Sice jsme dočasně ušetřili za křesla, ale bude je to chtít vyčistit. Takže to bude chtít tepovač :). Ten by se hodil i na hromadu dalších věcí v domě a tak jsme vyrazili do Brna do Karchera omrknout, v čem se jejich modely liší.

S nákupem jsme ani moc nepočítali, protože Brněnský Karcher showroom má ceny nastřelené až víte kam, takže to, co se na internetu prodává za 6500Kč, mají oni za 8600Kč. A to mi přijde za podívání fakt trochu moc. Ale, showroom je od slova show a tak jsme nakukačku vyrazili :).

Po chvíli diskuze s paní, co zrovna prodávala, jsme zjistili, že vlastně opravdu potřebujeme tu jejich nejvyšší žlutou řadu. Jelikož ty nižší se už buď vůbec neprodávají (SE 4001), nebo jsou strašně velké/těžké/neohrabané a doma to mít nechcete (SE 4002), nebo je vůbec nevystavují a neumí (SE 6.100). Takže zbyla SE 5.100.

Co mne trochu nakrklo je, že jsou to vlastně stejné modely jen v odlehčeném designu a váze, ale stojí o 2500kč jinak a ještě u té dražší není všechno příslušenství co v té levnější – malá hubice na tepování čalouněného nábytku, což je vlastně to, proč to kupujeme, že. A tenhle malý kus plastu prý u nich stojí jen 800kč.

No, paní viděla, že z toho asi nákup nebude, tak se začla docela snažit. Nejprve, že když se zaregistrujeme, dostaneme 20% slevu na příslušenství a čistící chemii. No, tak se ptám, jaká bude sleva na ten stroj. Prej bohužel žádná.

Říkám ji, že to teda promyslíme, že ho možná nakonec jen půjčíme. No, tak najednou, že prý může dát individuální slevu 10% na stroj. Což bylo fajn gesto, ale stále nás to nezlomilo. A tak vytáhla nejtvrdší kalibr. Že prý mrkneme na internet a dá nám to za nejlevnjší cenu, za kterou se to kde prodává. No, tak to už bylo zajímavé.

Takže najednou z 8590 bylo 6590. A to už není špatná sleva. Je to sice trochu zvláštní, tahat takhle zákazníky za nos, ale když si to někdo nechá líbit, je to jeho vina :). A tak jsme se pro tepovač nakonec rozhodli. Samotný tepovač za 6590, k tomu holt náhubek s 20% slevou. Ale bez něj by to moc nešlo.

Po nákupu jsme večer provedli ještě další vlnu debordelizace pozemku s tím, že ráno před samotným vyzvednutím gauče ještě vyvezeme bordel do sběrného dvora. Tím jsme nostalgicky zopakovali nakládání a poté upevňování hromady nesourodého bordelu na vlek. Naštěstí, kurtny a plachta řeší téměř každý problém, takže i tentokrát jsme odvezli vše co jsme potřebovali.

Ráno jsme nakonec jeli do Brna do ASA, kde sice člověk zaplatí těch 100kč, ale potká se tam s ochotnou obsluhou a kde není problém vyhodit jakýkoli bordel. Namísto zdarma sběrných dvorů, kterým vládnou tvrdou rukou místní bezdomovci a kteří mi vždy alespoň jednu věc odmítnou vzít jen proto, aby ukázali jejich důležitost.

Po vyložení jsme pak mazali kamsi za Vyškov, kde se naše nová pohovka nacházela. Naložení pohovky byl pak trochu další oříšek, ale opět nic, co by nás zkušené mohlo zastrašit.

Naopak, krom tří kusů sedaček jsem na ten vlek nacpal i stolek, který jsme získali jako bonus zdarma :). Má sice už rovněž pár šrámů na duši, ale nic, co by nějaká dočasná samolepící fólie nevyřešila.

Jak jsme směr vyškov mazali i s vlekem 130km/h, tak jsme cestou zpátky jeli maximálne 50km/h :). I když byl celý náklad k vleku připevněn fakt pevně, pořád jsem měl tak trochu strach, že se to celé někam převrátí. Naštěstí, domů jsme dorazili v pořádku.

Po vyložení z vleku následovalo několika hodinové čištění, nejrpve naším historickým Karcherem vysavačem T502, na který fakt nedám dopustit a později pak moderním tepovačem.

Musím řict, že nejprve jsem tepovač miloval, pak nesnášel, pak zase miloval, pak zase nesnášel a nakonec mi bylo řečeno, že ho máme přeci jen rádi, takže už ho zase miluju :).

Je to s ním totiž trochu složité. Tak zaprvé, žluté Karchery už nejsou co bývaly. Už je to jen obyčejná hobby řada, kde jako první věc v manuálu Vám sdělí, že ho nemáte používat profesionálně. Tak už to mne zklamalo. Celkově i provedení plastů a všeho kolem už není tak bytelné, jako u našeho dědečka vysavače.

Celkové fungování je na první test naprosto super. Voda spolu s chemií prolévá látku a 1400W silný vysavač to ihned tahá zpět. Výsledek je docela suché a čisté křeslo a naprosto špinavá voda ve vysavači. Po prvním cyklu se má celé křeslo projet tepovačem znovu, ale jen vodou. A výsledek je opět naprosto černá voda v kýblu.

To stejné je s kobercem. Jenže, tady je pak to, proč mne naštval. Přes jedno místo v koberci můžete přejet i 10x a stále taháte černou vodu. V praxi to pak znamená, že musíte postupovat strašně pomalu a vše opakovat spoustu krát. A stále taháte další a dlaší bordel.

Tady bych tak trochu čekal, že po prvním namočení a maximálně dvou dalších průchodech už budu mít čistou věc. Jenže, nemám. Ani u dětského koberce, který je uprostřed obyváku a kde se zas tak hrozné věci nedějí.

Další mínus konkrétně tohodle tepovače je, že mu ubrali na základně a vyhnali ho do výšky a k tomu vstupní hadici nedali do boku, ale šikmo nahoru: Takže když poloprázdný tepovač zkusíte zatáhnout za hadici, občas se stane, že ho položíte na bok. A to je problém, protože voda se nemá dostat do motoru, který je nahoře. Zlatá T502, je stabilní, mohutná a člověk ji může tahat jak chce.

Asi bych našel ještě pár dalších mínusů, ale to už jsou spíš drobnosti. Stále není navíjecí kabel, už nelze dát příslušenství dovnitř vysavače, vcelku malá 4l nádoba, … Ale s tím se už dá žít.

Nakonec jsme ale společnými silami sedačky i koberce vyčistili a I. říkala, že je to super. Takže ho ve finále rádi máme. Ale, není to už takové to wow, jako kdysi. Asi bychom museli koupit ten šedý průmyslový, aby to bylo jako dřív. Ale ten už byl za 15.000kč a to je na to naše šmrdlání trochu moc.

Po vyčištění už následovalo jen několik kol pokusů jak umístit nové sedačky, stávající stůl, domeček, pískoviště a dva grily. Jako nevím, někdo mi říkal, že je ta terasa zbytečně veliká. Ale já mám pocit, že už teď je tu nějak málo místa.

A pak už jen testování sedaček, jestli je vše, jak má 🙂

 

Měsíc s výškově nastavitelnými stoly

Měsíc s výškově nastavitelnými stoly

Dnešní článek bude taková rekapitulace našich zkušeností s novými polohovatelnými stoly. Je to cca měsíc, co máme oba s I. výškově nastavitelný stůl a tak bude fajn zrekapitulovat první zkušenosti.

Pro nedočkavé krátká odpověď je, že je to stále super. Delší odpověd pak bude na pár dalších odstavců 🙂

Jak jsem psal, na stůl si zvykáme cca měsíc. Snažíme se každý den alespoň 2x denně stát. Původně jsem chtěl stát hned z rána a pak po obědě, ale ráno se mi to většinou nepodaří.

Buď jsem rozlámaný z volejbalu, který mám 2x týdně, nebo jsme vyřízeni z nočního vstávání s prckem či psem. Takže ráno jsme to vzdali, ačkoli tam stále vidím prostor pro zlepšení do budoucna.

První stání tak je vetšinou někdy kolem desáté hodiny, minimálně 15 minut, občas až hodinu do oběda. Druhé stání pak někdy kolem jedné, zase v rozmezí 15minut až jedné hodiny.

Stojíme tak dlouho, dokud to jde. I. většinou končí, protože ji bolí “ťapky” na nohou, mě pak většinou spíš svaly na celé noze. V případě I. by se to mělo dát vyřešit nějakou podložkou, jelikož stojíme na tvrdé plovoučce. U mně je to pak spíš o zvyku a posílení svalů na nohou.

K samotnému stání máme pak ještě jeden poznatek. Zatímco mně chvíli trvalo, než jsem se naučil stát a řešit složitější úkoly, tak I. to měla úplně intuitivně. Přičítám to tomu, že ženské prostě umí dělat víc věcí najednou, zatímco my chlapi děláme jen tu jendu. A tak, když se soustředíme na stání, už nám nejde ta práce u toho :). Naštěstí je to ale stále lepší a lepší a dnes už na stání skoro nemyslím. Ale nějaký čas to chtělo.

Stůl, který má I. je obdélníkového tvaru s výřezem. I když například pro mojí výšku by to už nebylo, tak I. je s ním moc spokojená. Díky výřezu je při práci více “zastrčená” do stolu, takže má celé ruce až po lokty opřené o stůl. Tuto polohu si nemůže vynachválit.

Díky zastrčení je ale potřeba mít stůl minimáně 90cm hluboký, jelikož výřez dost prostoru ubere. A jak jsem psal, když máte ruce ještě delší, musel by být stůl alespoň 100-110cm :). Takže pokud máte 2m jako já, doporučuju raději stůl rohový. Krásně se k němu vejdete jak nahoře na stole, tak nohama pod stolem 🙂

Další benefit stolů je zdravější poloha při sezení. Jednak je to díky možnosti si stůl naštelovat do přesné výšky. I když máte stůl s ručně štelovacíma nohama, nikdy nenajdete tu správnou polohu tak snadno. Takto si výšku stolu přesně upravíte vůči židli tak, abyste  měli ruce ve správném úhlu.

 

Druhé zlepšení polohy sezení přišlo s nápadem na poličky na stůl. Už jsem to zmiňoval v předešlém článku. I když jsou stoly rozměrné, spoustu místa zabírají monitory a například pokud potřebujem něco napsat, překáží nám na stole klávesnice.

Inspiroval jsem se řadou cizích nástavců a polic a vymyslel vlastní police na můj i I. stůl. Police budou přes celou šířku stolu, ve výšce 11cm (můj) a 8cm (I.) a šířce cca 30cm. V této polici jednak schovám všechny kabely, ale taky díky nim zvednu monitory a zvětším prostor na uložení papírů či zasunutí klávesnice.

A spolu s policemi přichází to druhé zlepšení správného sezení. Trochu jsem hledal, jak vlastně správně sedět a z toho co jsem načetl, tak by měla být hlava rovně a při přímém pohledu před sebe by měl být cca střed monitoru. To ale znamená významné zvednutí oproti zažitým polohám, o noteboocích nemluvě.

Takže jsem monitor zvednul. Pod nohu monitoru jsem dal dva balíky papírů a ještě monitor trochu zvedl na jeho podstavci. Ze začátku to bylo opravdu nezvyklé, protože z neandrtálského předklonu ze mne najednou byl člověk vzpřímený. A byl to opravdu velký rozdíl.

Když dorazil druhý stůl I., naordinoval jsem jí to stejné. Taky se ze začátku bránila, ale nyní si to rovněž chválí. Stojí to opravdu za vyzkoušení. Méně pak bolí za krkem a celkově se o dost spraví sezení na židli. Tím, že člověk musí koukat před sebe v napřímené poloze, tak mu to brání v postupném “sesouvání” v židli.

K tomu jsme si oba vypnuli houpání na křeslech a zasekli je v téměř rovné poloze. I to hodně pomohlo. Ze začátku tělo i svaly trochu protestovaly, ale teď už děkují :).

Další super věcí jsou paměti u stolů. Tuším, že už jsem je chválil i minule, ale musím to zopakovat. Ta rychlost a přesnost přesunu mezi polohami je úžasná a člověka ve změne polohy nijak nedemotivuje. Vím, že když se pak vrátím do sedící polohy, budu mít stůl na milimetr přesně jako předtím.

A jako poslední věc bych určitě zmínil i vizuální vjem. Je to stoprocentně dáno i tím, že jsme předím měli už docela staré stoly ještě z předchozích kanceláří, ale prostě se to nedá nezmínit. Díky tomu, že jsou nyní oba stoly ve světlé barvě v imitaci dřeva, tak pracovna opravdu hodně prokoukla. Jako další pak v podobné barvě uděláme i nějaké další police a zřejmě i skříně na šanony, takže bude pracovna hezky světlá.

A to je z těch zkušeností asi tak vše. Jak vidíte, je toho spoustu a všechno vesměs pozitivní :). Krom samotného stolu to ale rozhodně chce i ty podstavce. Díky tomu je celkový posez zase o něco lepší. Až budou hotové, tak postnu nějaký článek. Zatím je stále ve hře jak samo-domo sestavení, tak dodávka od stolaře. Uvidíme.

PS: Stoly máme od nastavstul.cz. Pokud byste o ně měli také zájem, zmiňte se, že přicházíte od nás a dostanete drobnou slevu :).

Výběr výškově nastavitelného stolu

Výběr výškově nastavitelného stolu

Dnešní článek je pokračováním toho ze soboty o tom, jak jsme se rozhodli pracovat ve stoje. Důvody tohoto rozhodnutí jsem zeširoka popisoval v minulém článku, takže jen ve zkratce. Bolest zad, bolest karpálu a ochabování svalů :).

Dneska se rovnou z kraje pustím do popisu toho, čím jsme prošli během výběru vhodného stolu. Jako asi všichni neznalí jsme nejprve googlili “polohovací stůl”, pak “elektrický stůl”, pak “výškově nastavitelný stůl”.

A našli jsme toho spoustu, ale, nic, co by úplně vyhovovalo našim představám. Buď byla cena hodně vysoko, nebo byla cena rozumná, ale kvalita dost pokulhávala.

Vybrat polohovatelný stůl totiž není úplně přímočaré. Jak jsme průběžně zjišťovali, stoly se liší několika atributama:

  • počet segmentů u nohy: Noha stolu je složena buď ze dvou, nebo ze tří částí. Ty levnější, složené jen ze dvou, mají dvě nevýhody. Nižší výška výsuvu a horší stabilita. Takže, chtěli jsme třísegmentovou.¨
  • motorizace: dělají se i výškově nastavitelné stoly s kličkou. Takže při každé změně to máte ještě s fitnessem. Jenže, vyruší Vás to od rozdělané práce a to fakt nechceme. Takže s motorem.
  • počet motorů: Nejlevnší varianty stolů mívají jen jeden motor, který je šílenou hřídeli rozvedený do obou nohou. To rozhodně ne, chceme, aby každá noha měla vlastní motor.
  • ovládání: základní modely stolu mají jen tlačítko nahoru a dolů, takže pokaždé musíte štelovat správnou pozici. To není něco, čím bych se chtěl zdržovat. Proto volíme variantu s paměťmi, kam lze uložit 2 a více poloh.
  • výrobce motorů: Motory do stolů dělá několik firem, jak českých, tak evropských a čínských. Do stolu hledáme kvalitní motor, který bude dlouho dobře sloužit, bude tichý a nebude nijak nepříjemně vrzat.
  • rozměr: Pro I. chceme 180cm široký stůl s ergonomickým vykrojením, pro sebe pak chci rohový 180x180cm stůl se zaoblením ve středu stolu.
  • servis: Jelikož se jedná o pracovní nástroj, musí být dostupný servis. Není možné, aby v případě, kdy by se stůl zasekl, já musel čekat měsíc a více na nový díl. U stolu denně pracuji a musí být stále funkční
  • záruka: Stůl kupuji na dalších deset a více let. Proto krom záruky samotné potřebuji i pozáruční servis. Nechci koupit stůl jako spotřební zboží s tím, že ho za čas vyhodím a koupim znovu další.
  • cena: A samozřejmě je důležitá i cena. Rozhodně nechci nejlevnější krám, ale chci stůl s dobrým poměrem cena výkon.

Tak to máme, co hledáme. A teď, co jsme postupně našli.

Kategorie Ikea

Úplně nejlevnější stůl je zřejmě ten z Ikei. Nutno říct, že cena odpovída kvalitě i designu. Stůl vypadá jak z hororového prostředí psychiatrických léčeben 50 let minulého století a jeho stabilita je stejná jako stabilita chovanců těchto léčeben. A to vše za bratru 12.000 Kč s DPH.

Stůl navíc nemá paměť na uložení poloh, musíte si ho po Ikeovsku složit sami a v případě potřeby jakéhokoli servisu nebo náhradních dílů máte smůlu.

Kategorie Spotřebák

Další kategorie jsou stoly ze všech OfficeDepotů, AJProduktů, B2B partnerů a dalších společností zásobujících firmy vším od toaletního papíru po ponky, odpadkové koše a bezpečnostní gumáky.

Ceny bez daně jsou podobné cenám s daní u Ikey. Takže se pohybujeme cca 10-14.000 bez DPH. Designově (dle katalogu) vypadají lépe, jenže nemáte možnost se na stůl nikde podívat. K tomu Vás opět čeká instalace samo-domo, opět chybějící servis a nulová informace o výrobku.

Zkoušel jsem s B2B komunikovat a chtěl jsem vyzjistit, kdo je jejich dodavatelem stolu a jak řeší pozáruční servis. Dodavatele mi nesdělili, prý neví, ale někdo mimo ČR. Na dotaz ohledně náhradních dílů mi bylo sděleno, že na stůl je záruka 5 let. Po záruce hotovo, firma pak již nic nenabízí.

Tak tudy také ne, abych po pár letech stůl za 15.000 kč vyhodil, to fakt ne.

Navíc, stoly jsou opět jen v hodně základním vybavení, občas jen dvousegmentové nohy, bez paměti výškového nastavení.

Kategorie Velkovýroba

Do další kategorie patří firmy, co stoly vyrábí ve velkém měřítku. Tady je to už s kvalitou i designem lepší, ale zase je horší cena (jak ukážu v dalších odstavcích). Do této kategorie bezesporu patří firma Hobis a jejich stoly MotionErgo.

Na první pohled vypadají ceny dobře, bohužel jen do chvíle, než rozkódujete jejich značení. MSE 2 znamená, že se jedná o stůl jen s dvouma segmentama. To znamena nižší výsuv (max 120cm) a horší stabilita.

Takže potřebujete MSE 3, aby byl stůl 3 segmentový. Dále je důležité písmeno M, to značí, jestli má stůl jen základní ovládání, nebo ovládání s pamětí (Memory).

Poslední číslo 1800 značí šírku stolu. Pro I. tedy potřebujeme MSE 3M 1800. A tím se najednou dostáváme z jejich “od 12.000 kč bez dph” na 17.500 Kč bez DPH,  jelikož ten nejlevnější je jen 1.2m široký stoleček bez paměti a s dovusegmentovou nohou.

Spolu s Hobisem by se dali zmínit i další prodejci či výrobci, jako ErgoProdukt (cena 18.000 bez DPH), Exner (divize Hobisu, cena 19.000 bez DPH) a pravděpodobně i další.

Kategorie OneManShow (ne, není to Kazma)

Další kategorií je trochu specifická kategorie výrobce stolů p. Kříže a jeho firmy sit2stand. Stoly vyrábí sám a je pravděpodobně průkopníkem těchto stolů v ČR. Bohužel, jeho web nemá žádné kontaktní údaje a nemá žádný showroom, kde by se na stoly dalo podívat.

Jeho stoly jsou třísegmentové, s kvalitními motory a dobrým ovládáním. Bohužel, jeho cena 25.000 Kč bez DPH je vysoko nad konkurencí, která nabízí srovnatelně kvalitní stoly a kterou jsme nakonec zvolili i my.

Kategorie Designovka a Nesmyslná cena

Ještě před tím, než se dostaneme k našemu vítězi, zastavím se na chvilku v jedné trochu atypické kategorii. Tím jsou designové stoly, ale občas jen obyčejné stoly od designových dodavatelů. Stoly jsou technologicky leckdy dost zaostalé, ale díky fancy prezentaci a navoněnému jménu prodejce předražené až hrůza. Nebudu zde uvádět žádné konkrétní případy, ale stačí chvilku hledat, abyste nalezli. Většinou je poznáte tak, že cenovka ukazuje daleko za 30.000, občas i 50.000, ale přitom jsou obyčejné dvousegmentové, bez lepšího ovládání a s noname motory.

Kategorie samostatná podnož

Úplně poslední variantou vhodnou ke zmínění byl nápad pořídit samostatné nohy s motory a nějak to vymyslet. Bohužel, samostatné nohy nejsou vše, jelikož je potřeba ještě konstrukce, co je pak drží u stolu.

A když jsme pak obepsali výrobce nohou či konstrucí, zjistili jsme, že nic neušetříme, spíš naopak. Buď výrobci vůbec koncovým odběratelům nedodávají, nebo za ceny, co se naprosto nevyplatí (například samostatná podnož od firmy ALUPRESS za 12.500 Kč bez DPH). K tomu nutné připočíst cenu za ovládání, cenu za materiál nutný k přichycení stolu, cenu za pracovní desku, olaminování,…

Kategorie Kvalita za dobré peníze

A tím se dostáváme k závěru tam, kde jsme stoly nakonec koupili my. Jedná se o firmu dvou českých nadšenců, kteří mají vlastní showroom, vlastní portfolio stolů jak do kanceláří, tak do výroby, nebo taky pro děti. Stoly skládají z kvalitních motorů a za rozumné peníze – VNS aneb nastavstul.cz

Nabízí dva modely stolů, my jsme zvolili ten levnější, pojmenovaný SimpleLine. Za cena 14.800 Kč bez DPH dostanete kompletní 180cm široký stůl s třísegmentovýma nohama, dvěmi kvalitními německými motory a pamětí na polohy.

Navíc, oproti ostatním nám stůl dovezou již složený, takže nebudem muset bojovat se složením (a obvzlášť u toho rohového 180×180 by to byla asi lahůdka). K tomu nabízí záruční i pozáruční servis, kdy jsou ochotni přijet a promazat či seštelovat stůl, kdykoli bude nějak zlobit.

Jak vidíte, rozhodování zase nebylo tak složité :). Podpořit dva začínající podnikatele, kteří milují co dělají, navíc nabízí víc než ostatní a za super peníze, to bylo celkem lehké rozhodnutí 🙂

Kategorie rohový stůl

Závěrem ještě zmínka o rohovém stolu. Hned z kraje říkám, že jestli nemusíte, nechtějte ho. Je to celkově o dost dražší, protože potřebuje 3 nohy. Bohužel, pokud máte 1.95m jako já, nic moc jiného Vám asi nezbude. U klasického rovného stolu totiž nemám kam dát nohy pod stolem a ruce na stole :). Takže bych musel mít buď hloubku stolu 1m+, a nebo holt ten rohový.

K tomu fakt, že mám na stole tři monitory a hlavně, jsem na rohový stůl zvyklý, tak sem ho chtěl i teď. Ale, něco to stojí.

Jestli jsou ceny u klasických stolů mezi výrobci rozdílné, u rohových to platí obzvlášť. Výběr je ještě menší a ceny ještě více šílené. Naštěstí, i v případě rohového stolu jsme se domluvili s lidma z nastavstul.cz.

Co mne zaujalo, tak nastavstul.cz dělá i výškově nastavitelné ponky. Tak, třeba jednou do dílny… 🙂

Říkali, že mají rádi výzvy a jsou zvyklí i na atypické úpravy stolů. Tak jsem jim dal výzvu :). 180×180 cm v kuse, se zaobleným rohem k sezení. A i toho se zhostili pěkně.

Stůl bude za 25.400 Kč bez DPH, zatímco když jsem se ptal v Hobisu, stůl byl za 32.000 bez DPH. Takže, cena super, a ještě ho dovezou už složený a pomůžou mi ho donést až na místo.

Anebo prckovi jeho vlastní výškově nastavitelný stůl. I tam mi to dává dost smysl. Uvidíme….

Závěrem

A to bude pro dnes vše. Nezbývá, než počkat na dodání. Mají toho prý teď před Vánocema víc, ale do Svátků by to ještě měli zvládnout. Další článek tak bude zřejmě s fotkou se stromečkem a velkou mašlí přes stoly :).

 

 

Stáním ke zdraví

Stáním ke zdraví

Jak asi víte, pracujeme s I. oba z domu. Máme útulnou kancelář, v ní každý svůj útulný kout s útulným stolem a útulným křeslem. A takhle spolu pracujeme už nějakou tu dekádu, předtím každý zvlášť, ale stylem práce dost podobně.

Ráno vstaneme, v sedě se nasnídáme, přesuneme se do pracovny, v sedě pracujeme až do oběda. Pak se přesuneme na oběd, ať už doma nebo do restaurace. A pak zase v sedě pracujeme až do odpoledne či večera. Sem tam nějaká procházka, volleybal, výlet, kdysi ještě posilka. Ale, v poměru s tím, kolik toho nasedíme to není žádný zázrak.

Kdysi dávno, ještě na VŠ, jsme měli doplňkový předmět o zdraví a ergonomii. Když nás zkoušeli, dostali jsme otázku, “Co dělat jako prevenci proti karpálnímu tunelu”. Shodně jsme s kamarádem tenkrát odpověděli “prostě si ruku protřepeme, ne?”. Kolokvium nám to zajistilo a my z toho měli hlavně legraci.

Jenže jak tak člověk celý život sedí u počítače, ruce má stále ve stejné poloze, přišel karpál opět na scénu, a sním i další problémy. Tentokrát ovšem ne jako bubák z učebnic, ale jako reálná bolest součanosti.

V průběhu času jsme samozřejmě zkoušeli různé gymnastické míče, lepší křesla, různé polohy, podložky pod ruce, … Jenže, nic z toho extra nepomohlo, jediné co pomohlo byly 2 roky stavby domu. To se zlepšila jak kondice, tak zmizely všechny syndromy ze sedavé práce. Jeneže, dům je hotov, já opět sedím za stolem a je to tu opět.

A tak jsem se to rozhodl znovu řešit. Začal načítat spoustu materiálů, co dalšího se s tím dá dělat, až jsem narazil na práci ve stoje. Nejdřív jsem byl dost skeptický. Pracovat ve stoje? To bude opruz. Navíc, co to jako pomůže. Přeci to musí jít řešit nějak jinak. Lepší křeslo, lepší stůl,…

Jenže, čím víc jsem o tom četl, tím víc to vypadalo jako to, co hledám. Všichni, kdo to kdy zkusili, už nechtějí jinak. Všichni se shodují, že je po čase přestalo trápit vše, co se dnes přisuzuje sedavému zaměstnání. Od bolesti zad, hlavy, karpálu, špatnému držení těla, problémům s trávením a obezitou, problémům se zrakem,  hemeroidům a určitě mnoho dalšího. Zní to až neuvěřitelně, že? Jenže, těch blogů, kde se to takto popisuje, není málo. A tak jsme se i my rozhodli to zkusit. Pracovat jak v sedě, tak i ve stoje.

Takto vypadalo testování u nás. Ten všudepřítomný bordel prosím ignorujte 🙂

Zkusit si to totiž může doma každý. Stačí pár krabic. Nevypadá to moc pěkně, ale hodně rychle si uděláte představu, do čeho jdete. A toto doporučuju opravdu všem.

Testoval jsem to jeden den a věděl jsem, že je to to, co chci. Jenže, krabice nejsou řešení. Potřebujete stůl, který se bude dát velmi rychle přepnout z polohy v sedě do polohy ve stoje.

Určitě nechcete točit kličkou, nechcete ani pokaždé hledat tu správnou polohu. Chcete stůl, kam si uložíte polohy a pak se jedním klikem přepnete z jedné polohy do druhé.

Celé to totiž není o tom, že jen stojíte. To také není dobře. Je to o tom, že chvíli stojíte, chvíli sedíte. Ze začátku stojíte méně než sedíte a jak si tělo zvyká, postupně poměr upravujete. Není to o tom stát povině x hodin denně, ale polohy střídat.

Naše tělo údajně po cca půl až hodině sezení upadne do (zjednodušeně řečeno) hybernačního režimu, kdy přestane spalovat a vlastně spí. Stačí si ale na 20minut stoupnout, procesy restartovat a pak zase sednout. Díky tomu je tělo stále v pozoru.

Další výhodou práce ve stoje je, že jsou zatěžovány úplně jiné svaly než při sezení, takže vlastně i trochu posilujete. Navíc, při správném stolu vás ještě práce ve stoje nutí stát správně rovně, takže namísto klasického IT hrbení budete stát vzpřímeně.

Zkrátka, jak vidítě, výhod je mraky. A tak jsem se pustil do hledání dostupných výrobků a začal řešit, co si pořídíme. A o tom je další článek.


Poznámka: Jelikož je článek už docela dlouhý, nechám popis samotného výběru a porovnání jednotlivých dodavatelů na příště. Pokud by ale někoho už teď zajímalo, koho jsme nakonec vybrali, můžete mrknout sem – http://www.nastavstul.cz/kancelarske-stoly-vyskove-stavitelne/ . Budeme mít jeden rohový a jeden klasický rovný s ergo výřezem.

Vodnická pila s.r.o.

Vodnická pila s.r.o.

Jak jsem psal, chlapi v týdnu zaklopili část boudy.  Takže jsem se mohl přes víkend pustit do regálů. A když už taková velká akce, tak rovnou s novým vybavním :)).

Koupil jsem si na to cirkulu. Stála 3200.- a musím říct, že za ty prachy fakt dobrý. Sice mne trochu zarazil plastový dekl (ten modrý), ale vršek je hliník, nohy železo. Díky tomu plastu je zase o fous lehčí, takže se dobře přenáší. A řeže výborně.

Koupil jsem ji proto, že nám zbylo strašně moc dřeva z celé stavby. Dlouhé trámy ze střechy, nějaké latě, spousta různých prokladových trámků, atd. A protože je dřevo drahé jak prase, rozhodl jsem se to všechno zužitkovat. Takže proto ta cirkula.

A tak jsem během pátku a soboty postupně rozřezal spoustu trámů a trámků, včetně tří pětimetrových 10x10cm potvor. Bohužel, ačkoli jsem bral už lepší cirkulu, tak 10cm neprořízne (ty levnější mají prořez tak 5cm, tato má 8cm). Takže bylo potřeba řezat nadvakrát. Ale dalo se. A za tu spoustu dřeva to tozhodně stálo.

Když jsem vymýšlel, jak police udělat, prošel jsem spoustu DIY (do-it-yourself) návodů. To mi pochopitelně ukázalo strašně moc hipsterských polic, které nejsou vůbec praktické, ale jsou coool. Ale narazil jsem taky na blog páru, co si takhle DIY staví celý dům. A tím celý myslím od základové desky, po dům, po kuchyň, nábytek, prostě všechno.

Mají strašně pěkně udělané návody, takže jsem se inspiroval jejich policema. Sice jsem to trošku vylepšil (podpůrné příčky šroubuju rovnou, namísto až později), ale jinak z jejich plánu vycházím. Je super, že se ušetří nějaké dřevo na zadních nohách.

V pátek jsem tak začal vymýšlet kde a jak police budou. Jak vysoké, kde co cca bude a tak. To je přesně to, co fakt nemám rád. Teď musím vymyslet, co za 5 let tam budu mít tak, aby police nebyly zbytečně vysoké, nebo naopak nízké.

Nakonec jsme to vymysleli tak, že nahoře je 25cm police, do které zastrčíme lyže a jiné dlouhé věci, kanystry a podobně. Horní police nebude mít z boku nohy, takže tam půjdou dlouhé věci dobře. Úplně dole, tam jsem dal 35cm polici tak, aby se tam daly zatrčit zimní/letní gumy na auto, případně pak další težké věci. Jinak se police asi moc používat nebude, protože je to moc nízko a blbě se tam poleze. Mezi horní a dolní polici pak budou 45cm široké police. Vejde se tam banánová krabice na výšku, vejde se tam pokoska i motorovka. Tak snad to bude ok :).

Když bylo naplánováno, pustil jsem se do výroby dřeva. Cirkula dostala fakt zabrat, ale vyrobil jsem obrovské množství příček i latí :). Ty jsem pak pozkracoval na finální rozměr pomocí pokosky (aby jí nebylo líto, že si hraju jen s cirkulou). Police budou široké ~62.5cm, aby to vyšlo na půlku OSB desky (bez pero-drážky).

Z toho jsem pak připravil latě s příčkama. Latě jsou 6x4cm s tím, že na výšku je 6cm kvůli vyšší stabilitě a na šířku 4cm, aby zas nebyla konstrukce úplně těžká. K boudě to pak chytám vrutama (rapitec) 8cm dlouhýma, ať to v tom pořádně drží.

A takto připravené polotovary jsem pak spolu s I. připevnil do boudy. Na připevňování jsem opět použil stavební laser z Aliexpresu a opět jsme si ho nemohli vynachválit. Ještě jsme k němu dokoupili teleskopickou tyč, takže jde laser využít v jakékoli výšce.

A takto to pak vypadalo po přidělání všech připravených konstrukcí. Fakt doufám, že nám pak už ten úložný prostor bude stačit :))).

A tím jsem dneska skončil. Kratší stěna je připravená komplet (zbytek volného místa bude v boudě rozvaděč na arduino a dalši blbosti :))) a na delší stěně mi schází cca půlka. Zítra bych chtěl dochystat zbytek stěny a udělat přední část polic včetně nohou. K tomu nejspíš ještě stěny vymalujem na bílo, aby to nebylo až tak industriální 🙂

V pondělí pak zajedu pro OSB a dodělám police. Tím bude alespoň půlka boudy použitelná a budeme tam moct přesunout stavební nářadí a bordel. A jestli konečně dopadnou dveře (snad příští týden), tak by se zaklopily i zbívající dvě stěny a já bych mohl dodělat polici pod oknem a pracovní stůl na nářadí.