Dodávka ztraceného bednění a stavba plotu
Urcitě jste již slyšeli o garden-fitness – místo utrácení nehorázných peněz za zvedání cizích závaží chodíte na svou zahradu a makáte na svém, takže ve finále místo díry v peněžence máte vlastní jahody a brambory.
Od té doby, co máme stavební povolení, tak jsem objevil do té dobe nepoznaný construction-fitness. Oproti němu je garden-fitness procházka růžovým sadem.
Každé ráno vylézám z postele po čtyřech s vidinou, že si možná ten den trochu odpočinu, a každý večer se pak většinou už od dveří domova plazím do postele totálně vysílen a s pocitem, že už to nemůže být horší.
Tak třeba dneska, plán vypadal jednoduše. Párkrát za den pokropit základové pasy, nechat přivézt ztracené bednění a dodělat už jen maličkost na plotě – napnout na něj pletivo.
A opět to byl jeden z těch dnů, kdy se to celé zvrtlo v insta-peklo a od rána jsme kmitali až do večera, kolem osmé dorazili domů a jsme rádi že jsme rádi.
Ráno začalo fakt pozitivně. V Zapě (betonárka) nám vrátili nějaké peníze. To je akt, který mám fakt rád a dokáže mi zvednout náladu. Zálohu jsem dával 40.000 na beton + pumpu, ale díky tomu, že bagrista neví, co má za lopatu, tak bylo nakonec o 3+ kubíku méně a vrátili nám něco málo přes 4000 Kč.
Pak jsem byl v servisu s tažnym zařízením, protože stávající konektory dosloužili a jezdit rychlostí blesku s vlekem co nesvítí – nebliká není úplně bezpečné. Tam už mě úplně nepotěšili, protože to není oprava na chvilku a musejí věci objednat a zítra to snad dají za cca hoďku dohromady.
Ze servisu jsme pak mazali na pozemek, kde jsme vyhlíželi dopravce FeroBetonu, co nám vezl tvárnice ztraceného bednění. Po trochu komplikovanější domluvě dorazil náklaďák i s vlekem a s nákladem 13 palet ZB (jen pro info, každá paleta vážila tunu – 40 tvárnic x 25kg jedna).
Nějak jsem počítal, že složení bude otázka 20min jako u předchozích dodávek. Nenapadlo mne, že tím, že jedna paleta váží tunu, to bude sundávat po jednom. Navíc neměl závozníka, takže jsem tam celkem intenzivně pomáhal (nasazoval a vysazoval takový pseudo-vozík zavěšený na hydraulickém rameni, vylézal a slézal z korby, koordinoval kam to má složit).
Aby to neměl navíc řidič až tak jednoduché, nechali jsme si ZB složit podél celého pozemku, aby se tvárnice nemusely stěhovat příliš daleko. Po cca dvou hodinách pak měl hotovo a my se pomalu chystali na plot.
Sloupky jsme měli připravené z minula, navíc od včerejška ještě zalité zbytkem betonu z pasů. Začali jsme natahovat pletivo, což ovšem nešlo zas tak rychle. Až někdo zase bude tvrdit, že lesnické pletivo je fajn, tak mu dejte přes držku. Oka na tom nedrží. protože nejsou provázaná, vypnout to téměř nejde, protože to není za co chytit a tvar to nedrží vůbec, protože je to z nějakého super měkkého drátu.
Když jsme po dalších 2h (možná i víc) dobojovali pletivo na pevných částech plotu (kůlech), začala výzva s přichycením pletiva na zeď souseda a s vymyšlením dočasné brány.
Plot k sousedovi jsme nakonec vyřešili dvěma hmoždinkama v jeho bednění a plotem omotaným kolem latě, co nám zbyla z laviček. Další výzva pak byla brána.
Protože nejsme troškaři, udělali jsme si sloupy na bránu tak 5m široké. Což se nám ovšem dost vymstilo, když sme tam natáhli to měkké pletivo, jehož jediná tendence je ležet na zemi místo strašit kolemjdoucí zloděje.
Vymýšlením a prototypováním brány jsme zabili nejméně další dvě hodiny. Rozdal sem několik bludišťáků za podnětné nápady jak to vyřešit, nakonec však zvítezila stará dobrá síla (a když to nešlo normální silou, šlo to ještě větší silou).
Konec pletiva jsme nejprve zbavili svislých drátů (což byla super-jebačka), a těmi pak napevno přichytili pletivo k další lati. Na sloupek (do akátu, takže to šlo taky moc dobře) jsem pak přišrouboval dvacítky vruty, za které se celý sloupek o něco větší silou zavěsí, čímž se celé pletivo pořádně napne (dalo by se říct skoro ztopoří) a začne vypadat jako plot a né jako ochablý…. pletivo.
A tím jsme se probojovali do sedmé večer a s pocitem super-zabezpečeného pozemku se vydali domů. Bohužel nemáme fotky z plotu, ty doplníme zítra. Timelapse frčel ale zase celý den, takže aspoň z dálky to naše utrpení sledovat jde ;-).
