Browsed by
Tag: interier

Mnohonásobná radost – dveře, dvířka a sud :)

Mnohonásobná radost – dveře, dvířka a sud :)

Tento týden se nám hned několikrát zadařilo. Volali z Kili, že jsou připravené naše dvířka na skřínky do obyváku a zároveň se ozval i člověk na montáž dveří do boudy. Dvakrát bingo.

Nejprve dvířka do skřínek. Když jsem je všechny měřil a zadával do výroby, měl jsem z toho trochu vítr. Kupodivu se ale nic nepokazilo a všechny dvířka sedí, jak mají. Dokonce i ty s vyřízlým rohem a posunutým pantem, které jsou u podlahové lišty.

Super bylo, že byli v Kili schopni připravit i otvory na panty. Bohužel, už ne dva malé otvory vedle něj na šrouby. Takže jsem musel u všech dvířek díry naměřit a navrtat. Ale i to se povedlo na výbornou.

Pak už jen přidělat panty a všechny nasadit na skřínky. Trochu opruz pak bylo vycentrování všech dvířek, aby byl všechno rovné a se stejnýma rozestupama. Chtělo si to s tím pohrát, ale šlo to.

A tady už fotky výsledku. Na fotce nahoře ještě chybí polička, která bude po celé délce mezery v cca půlce výšky skřínky vlevo. Na to musíme ještě dořešit nějaké uchycení.

 

Takto vypadá stěna s televizí. Kolem telky je momentálně dost místa, takže se tam časem vejde i nějaký vetší kousek :).

A takhle vypadá skříň u kamen. Jen tahle samotná skřínka nám zněkolikanásobila množství úložných prostorů v domě. K tomu skřínky nad televizí a sedačkou, a najednou máme kam dávat věci, na které doteď nebylo místo.

Pokud by někoho zajímala cena, tak celkem jsme na 25.000Kč za sakumprdum všechno. Což je cena naprosto luxusní. Od stolaře jsme měli cenovou nabídku jen na stěnu u televize, navíc jen s poličkou místo horních skřínek. A za toto málo chtěl 30,000kč, takže za všechno by si řekl zřejmě nejmín 80.000kč.

A teď druhá skvělá zpráva. Máme namontované dveře v boudách. Zase to vypadá o něco lépe, hlavně už se tam nemusím bát nechávát věci. Dveře jsou s tříbodovým zámkem, takže věřím, že hodně bezpečné.

Stejně tak na druhé malé boudě u domu. Poslední, co teď zbývá, je udělat olištování kolem dveří a oken. To teď musím pro změnu dokopat zase moje tesaře, kteří mi boudu stavěli. Ty mají prý práce až nad hlavu a dost blbě se s nima poslední dobou domlouvá.

A na závěr ještě jedna drobnost. Koupil jsem si sud :). Prázný, za 100kč :). Na spálení všeho bordela na zahradě (u domu), abych neměl popel všude.

Nejdřív jsem mu musel chirurgicky oddělit vršek. Šlo to flexou nakonec ještě líp než jsem čekal, takže skalpace proběhla bez problémů.

A pak už jsem sud naplno utilizoval. Než jsem spálil všechny zbytky, rozbité palety a hromadu ostatního bordelu, hořelo to tři dny v kuse. Každé ráno jsem našel v sudu ještě žhavé uhlíky, takže stačilo přidat další dřevo a zase se to rozjelo.

Pokud byste někdo měl stejný nápad se sudem, tak si dovolím jednu radu. Dole v sudu nic nehoří. Není tam totiž vzduch. Takže je potřeba udělat hromadu otvorů, aby sud “fungoval”, tak jak bylo očekáváno. To co je na fotce nahoře, to je jen základ. Nakonec mám díry ve dvou řadách po cca 5ti centimetrech.

Tady pak sud už v plném chodu s hustší sítí dírek. Pak už to fungovalo fakt dobře, Belzebubův kotel hadr.

A na závěr pohled do rozžhaveného jádra sudu. Vždycky večer byl až po okraj plný žhavého a ráno jsem ho našel plný tak jednu čtvrtinu. Parádní likvidátor bordelu.

Obyváková odysea 2017, dějství první

Obyváková odysea 2017, dějství první

I. se v pondělí pustila do úklidu kuchyně. A že prý moje Aniversario, Don Papa a pár dalších flašek překážejí v rohu linky a chtělo by je to přestěhovat do skleněné vitríny, kam byly od začátku zamýšleny.

Hmm, výtečný nápad. Akorát vitrína zatím neexistovala a tak to znamenalo vyřešit obyvák. Dočasný nábytek vyházet, vymyslet nové rozložení, někde ho sehnat a nainstalovat. A protože se naše heslo “není čas, není čas” od doby stavby zas tak moc nezměnilo, šlo se na to rovnou.

Hned v pondělí jsme se jednoznačně shodli na tom, že základ uděláme z Ikea nábytku. Bude to stát pár peněz, bude to hned, a pokud to Šimon nebo časem i druhej sabotér nějak poničí, nebude nás to štvát tolik, jako by to byl nábytek na míru za desítky tisíc.

V úterý jsme hned ráno vyrazili do Ikey na nákupy. Bohužel, barva dvířek z katalogu vypadala v reálo o dost hůř a navíc měla kolem sebe nesmyslný rámeček, takže to vypadalo jak skřínka z dob našich prababiček. Takže jsme dvířka zavrhli a nakoupili jen korpusy a poličky. Dvířka necháme udělat na zakázku u nějakého místního truhláře.

V Ikee jsme nakonec strávili 5 hodin. Než jsme všechno promysleli, naplánovali a nakoupili, půl dne bylo v háji. Na vlek jsme zásilku nakonec vyskládali tak tak, ale vešlo se.

Krom samotné stěny k televizi jsme totiž nakoupili taky skřínky nad gauč a další skřínky vedle kamen. Dost tvrdě jsme totiž podcenili skladovací prostory v obyváku a celkově našem domě, takže to teď doháníme. Věcí a hraček pro prcka je spousta a skříní v přízemí minimum. Takže jsme museli nakoupit pár skladovacích upgradů :).

Ještě ten den co jsme se vrátili z Ikei jsem poskládal všechny skřínky dohromady. Bylo jich třináct. Třínáctkrát zopakovat stejný postup dokola. Třináctkrát rozbalit, roztřídit, smontovat, odnést. Třináctkrát stejné utrpení, jen pokaždé o něco rychleji.

Musím se přiznat. Zhřešil jsem, ignoroval jsem doporučený postup skládání Ikea skřínek. Nejen, že jsem přeskakoval jednotlivé kroky a skládal to v jiném pořadí, ale dokonce jsem použil i Aku šroubovák, ačkoli je přímo zakázán.

Ale co víc, vzal jsem pak na ty skřínky i flexu a dal jsem jim co proto :). Skřínky mám naražené až na zeď a potřeboval jsem tam natahat elektriku na osvětlení. S tím zřejmě soudruzi ze Švédska úplně nepočítali, takže bylo potřeba to trochu vylepšit. Ale o tom až dál.

Den po tom, co jsme tu hromadu dřevotřísky nakoupili a smontovali, jsme se hned z rána pustili do instalace. Nejdřív jsme museli rozmístit všechny ty korpusy po celém obyváku, aby se tam dalo alespoň někde začít. Třináct korpusů je fakt hodně korpusů i na 60m2 prostoru.

A tak jsme se pustili do Sokobana v reálném životě. Přemisťovali jsme a třídili jsme skříně tak, aby byly co nejblíž jejich finální destinaci a zároveň nepřekáželi práci. Což šlo vzhledem ke stísněnému prostoru a všudypřítomnému plazícímu se partyzánovi fakt skvěle :).

Začli jsme výškovou skříní vedle kamen. Tam jsme udali 4 (na fotce zatím 3) skřínky na sebe. O patentu spojování skřínek od Ikey by se dalo napsat miliómy slov a ani jedno pěkné, ale shrnu to do jediného, a to demence. Kovová capka a oboustranný samolepící papírek 1x2cm má zajistit pevné spojení skřínek neomezeně vysokých.

 

No tak jsme tam těch spojek dali dvakrát tolik (z toho, co zbylo z ostatních skřínek) a ještě všechny patra přikotvili do zdi. Pro jistotu. Aby až bude mít malej orangután nápad po tom vylézat nahoru, tak z něj nebyl 2D orangután.

No a pak přišla na řadu flexa. Pan Ingvar Kamprad by byl asi trochu zarmoucen, ale účel světí prostředky. A když tam ty troubové nemají připravené elektrokanálky, flexa byla nejjednodušší řešení. Tím byla vysoká skříň připravená a šlo se dál.

Kromě logického plánování jsou totiž stávající budovatelské aktivity ovládány ještě prckem. Dvakrát denně chodí spát, takže flexu a vrtačku jsem měl povolenou jen v některé hodiny, zatímco tahání elektriky a tiché přípravy jsem mohl dělat v zbývajících hodinách. A proto, když to šlo, dělal jsem rámus a kabely nechával na ticho 🙂

A tak jsem se pustil do skřínek pod televizí. Tady bych vyzdvihl mou novou hračku z Lidlu. Koupil jsem si “multifunkční nástroj”, tak tomu říkají. Je to taková ta vibrační bruska/řezačka/cokoli, co jen vibruje a díky nástavcům dělá všechno možné.

Na vyřezávání otvorů do sololitových desek je to naprostá pecka. Krásný rovný čistý řez. Žádné pižlání pilkou, žádné nepřesné díry flexou nebo maflem. Prostě supr. Za 700kč včetně nástavců.

 

A protože mezi tím šel prcek spát, pustil sem se do elektriky na mé alkoholické skřínce. Ta bude samozřejmě osvětlená. Jednak protože je to fakt pěkný, a pak protože to tak má můj kamarád B. a tak to musím mít taky, to dá rozum :).

Shodli jsme se s I, že naše skřínka zezadu vypadá jako sebevražedný atentátník, ale holt pro chytrou domácnost se musí něco obětovat :). Ale jen co se to přiklopilo ke zdi, vypadá to zase jako normální skřínka.

A tím bych tento díl ukončil. Je toho ještě opravdu spousty co se nám stalo a do jednoho článku se tolik emocí prostě nevejde. Takže, to be continued…..

 

Tam žádné kabely nejsou, klidně vrtej….

Tam žádné kabely nejsou, klidně vrtej….

Protože není čas na plnohodnotný článek, tak alespoň teaser :).

Takhle to u nás vypadá, když se vrtají hmoždinky. Naštěstí vše dobré,  za hodinu a půl už zase žaluzie i zabezpečovačka okna fungovala. Celý článek, tentokrát i s timelapsem, již brzy 🙂

S časem na draka

S časem na draka

Dneska při zalévání zahrady mi došlo, jak dávno už to je, co jsem psal nějaký ten článek na blog (nepočítám P2P sumarizace). Konkrétně na konci května, když jsme rozjížděli trávníky kolem domu.

Když jsme stavěli a každý den psali report, těšili jsme se, kolik času bude po dostavění. Jenže my jsme dostavěli, nastěhovali se, a ono se to nezlešilo, ale spíš zhoršilo :).

Určitý (a asi dost významný) podíl na tom má náš malý sabotér, to je fakt. Za chvilku mu bude jeden rok (frčí to) a místo toho, aby se to s časem zlepšovalo, spíš se to zhoršuje.

Do toho se neustále snažíme zvelebovat a dodělávat barák a pomalu a jistě také postupujeme na koupené zahradě. Už máme vykáceno tak 80% náletů. Pak přijde fáze pálení a pak druhé kolo likvidace pařezů a kořenů.

Protože všechno není jen o práci, tak jsme si koupili gril, to je k domu základ :). Plynový, z Mountfieldu za pár peněz a je fakt supr. Ale po čase se nám zachtělo i masa s vůní dřeva/kouře, tak jsme přes inzerát vyšmelili  ještě nevhodný svatební dar Webra (pořád nechápu, jak tenhle dar mohl být nevhodný :))

A tak koukám na pořady se Zdendou, koupil jsem si i jeho knížky, griluju na grilu, co on, a snažím se vyrobit jídla alespoň z poloviy tak dobré, co on vyrábí. Občas se to povede víc, občas mín a občas to letí i do koše.

Ale to je holt proces učení. Ale musím říct, že poslední dobou se to už víc daří než nedaří. U toho grilování jsem už i přemýšlel, že bych založil sekci Gril, kam budu fotit a dávat jídla co vyrobím.

Aby člověk věděl, co se mu povedlo a co mu chutnalo a aby, když pak neví coby, tak neřešil hnusné klobásy, ale jen šáhl do archivu a něco vylosoval :).

A když už jsme tak pěkně grilovali, došla řada na venkovní posezení. Plastový nábytek ze stavby byl přeci jen trochu nechutný,  tak jsme ho vyměnili za hliníkový ARO nábytek z Makra v akci. Na to, že židle byly za 350kč jsou fakt supr.

K tomu jsme kupili slunečník, za týden pak druhý, protože ten první měl smrtelou nehodu, když jej I. nechala otevřený a naklopený proti větru. Kupodivu jsem ho ale zvládl v OBI vrátit s tím, že je to velmi nekvalitní výrobek, že to taky mohlo zabít moje díte, že by to vůbec neměli prodávat a že si myslím, že by mi měli rovnou vrátit peníze, protože žádný podobný slunečník už nechci ani vidět. No, a kupodivu očividně na smlouvání je to dítě dobré. Tak jsme koupili druhý slunečník, namísto 4000Kč už stál ale 10.000kč. Ale aspoň už hlavní komponenty nemá z plastu ale z kovu. A zatím drží :).

Taky jsme za tu dobu zvládli osadit naši hromadu s hlínou cuketama, každý den je zalévat, pak průběžně sklízet a grilovat, až nakonec téměř všem rostlinám otrhat skoro všechny listy, jelikož chytly nějakou plíseň.

K tomu stále řešíme naše zahradní boudy, kde jsme se zasekli na mrtvém bodě kvůli dodavatelům oken a dveří. Když jsme ho tenkrát vybrali a libovali si, jak jsme domluvili dobrou cenu, tak nějak jsme netušili, že je pán v dost velkých sr**** a že penězi z jedné zakázky lepí peníze za zakázky minulé. A tak nám místo po 6ti týdnech dodal okna po 10ti, jenže bez dveří, které tvořily velkou část ceny. A tak čekáme.

Každý týden jsem mu volal, každý týden nová výmluva. Až to došlo do bodu, kdy prohlásil, že firmu položil a končí. Naštěstí pro nás měl ale už profily a materiál na dveře koupené, takže je prý dal spřátelené firmě, co dělá okna, na dodělání a že prý za dva až tři týdny už to opravdu bude.

Být to kdokoli cizí, ani bych nespoléhal na to, že to ještě někdy uvidíme. Ale on je to známý od našeho tesaře, na kterého je fakt spolehnutí a který za něj stále plus-mínus ručí. Takže stále věříme, že to dopadne.

A tak čas běží, ale k blogu jsme se nějak nedostali. Asi i proto, že toho v danou chvíli nebylo zas tak moc co napsat, nebo už to bylo zase příliš dávno a tak se o tom nějak psát nechtělo. Ale mrzí mne to, chybí mi to :).

Věřím, že s příchodem zimy to bude lepší. Mám naplánovanou hromadu věcí na výrobu z Arduina, spoustu dodělků doma, nějaké dekorace a hromadu a hromadu dalších věci. A o tom všem půjde psát, případně vymyslím i něco dalšího, s čím se tady na blogu exhibovat :).

Takže nebojte, nezanevřeli jsme na to, jen nestíhame a nějak teď nejsou témata. Ale slibujem, něco vymyslíme, už se na tom pracuje 🙂