Giga akce pergola, část patnáctá – zase kopání
No, tak pergolu jsme dosklili, a už už to vypadalo, že si vydechneme. Jenže díky všem těm deštům jsme si uvědomili, že hotovo bohužel nemáme. A to proto, že ta naše zídka za grilem nebyla pořádně odizolovaná. A tak je potřeba ji ještě celou zaizolovat,a ideálně rovnou i pořešit svod dešťovky z pergoly.
A tak hurá do Prodomy a Deku pro nopky, polystyrény, hydroizolace a další materiál z dob naší stavby, ve zkratce vše, co jsem už dávno vytěsnil z hlavy. Takže pěkně nastudovat, jak se taková hydroizolace správně dělá a šup si to celé pěkně zopakovat.
Aby toho nebylo málo, tak krom samotného typu práce jsem si tam musel střihnout i pěkný časový maraton. Končil týden, kdy nám dodali skla, a od přištího úterý mělo zase pršet a pršet několik dnů v kuse. Takže plán zněl jasně, v pátek začít a ideálně v neděli mít komplet hotovo, ať nám zeď nenavlhne a my ji můžeme obložit. Přesně tak to mám rád.
A tak jsem začal v pátek kopat a kopat a kopat, až jsem vykopal metr hlubokou a cca 4 metry dlouhou díru. Samotné kopání bylo v této půlce ještě ok. Krom jedné chráničky s elektrikou a svodu vody z pergoly toho tam mnoho nebylo a šlo to celkem dobře. Navíc stávající systém svedení vody z okapů jsem rovnou rozebíral. Tu 5cm širokou trubku, kterou jsem tam původně dal, jsme totiž nakonec vyhodnotili jako nevyhovující s tím, že tam dáme 10cm, a navíc svedení vody z pergoly asi úplně předěláme (ale o tom později). Takže jsem prostě kopal, kopal a rozebíral.
V pátek odpoledne jsem si střihnul ještě cestu do Ptáčka, abych nakoupil všemožné KG trubky a kolena s tím, že o víkendu pak vše dorazím. V pátek odpoledne pak dorazila ještě pozvánka na dětskou narozeninovou oslavu v sobotu, což nám sice trochu nabouralo plány, ale nic, s čím si neporadíme. Prostě tu díru vykopu v pátek, i kdybych měl padnout, v sobotu dopoledne pak párty, a po obědě rychle zpět k izolaci.
Jak řekli, tak udělali, jen se trochu přepočítali se svými silami. Kopání druhé půlky byl neskutečný oser, protože tam byl i existující svod vody do retenčky, napojení drenážek od plotu a horší kamenitá půda, navíc nebylo už pořádně kam házet vykopanou hlínu. Takže jsem se s tím výkopem v pátek mordoval až do sedmi večer. Slavnostě jsem tu díru dodělal, ale byl jsem úplně kaput. Zbývala ale pořád půlka soboty a celá neděle, to přece musí stačit 🙂
Sobotní ráno se neslo v duchu KG trubek. Není nad montáž trubek při východu slunce, to je aspoň ta pravá stavební romantika. Venku kosa jak kráva, ale vy víte, že to prostě musíte stihnout před tím, než pojedete na tu dětskou oslavu, protože pak už žádné chybějící díly nikde nekoupíte. A pokud by Vám něco chybělo, nedoděláte zbytek, a v úterý už bude lít jako z konve a vyplaví Vám to celý výkop. Není nad zdravou motivaci.
Oslavu jsme v sobotu sfoukli podle plánu a pak rychle zpět. Bohužel nemám žádnou fotku ze samotného nátěru/aplikace hydroizolace, tak jen pár slov. Bylo to černé tuhé hovno, co se nedalo vůbec natírat tak, jak jsem si to myslel, ale místo toho jsem to tahal špachtlí na zeď a I. mi to pomáhala pak roztírat štětcem. Nakonec to naštěstí nebyl vůbec takový oser, jak to vypadalo, takže za hoďku dvě bylo hotovo.
Po nátěru jsem tomu dal hoďku dvě na zaschnutí, a začal s montáží nopky a drenážní trubky. V mezičase, co to schlo, jsme si s I. zopákli i dovednosti s obalováním drenážky geotextílí, což je něco, co by měl rozhodně každý manželský pár umět :))).
Lehce krizovým okamžikem pak bylo spojení všech trubek do stávající “šachty”, která už tak měla několik odboček. Nově jsem pak improvizovaně připojil obě drenážní trubky do jedné díry (stylem co nejde silou, jde větší silou) a pak pořádně objel stříbrnou izolepou, aby se tam nedostávala žádná hlína, a dál připravil další dvě odbočky na svod vody z levé a pravé části pergoly. Takové lego-puzzle pro pokročilé.
Zbytek pak už šel dobře. Stačilo si refreshnout know-how o zapojování trubek, to, že fakt není dobré si to simulovat na první dobrou s těsněním, protože i když to namažete indulonou, tak se to pak fakt blbě vyndavá. Lepší cesta samozřejmě je si to poskládat celé bez gumiček, pokrátít, a pak v klidu zapojit, ale jo, je potřeba jít vždycky cestou největší bolesti. Aspoň si to budu pamatovat pro příště. (Počkat, co? Jaké příště? Už ne, už žádné příště, nikdy nikdy nikdy. Prosím, už ne…)
Pak proběhla rychlo-zkouška správného spádu, kontrola všech spojů, a začalo zakopávání. Zaházet to už přece bude sranda, to už v neděli dám. Jen to tam nahrnu a bude to. Jó jó. Takže v sobotu leháro, padla v devět večer a já opět padl mrtvý do postele.
A toto už je neděle půl desáté ráno. Pln sil (no, zas tak pln ne, spíš pln odporu a PTSD) jsem se pustil do zasypávání. A šlo to fakt pomalu a blbě.
Ve tři hodiny byl stav takovýto. Spoustu zaházeno, ale co jsem si nepřipouštěl, i spousta zbývající hlíny, i když to tak nevypadalo. Dál ale nemělo smysl házet, protože bylo potřeba tam ještě nacpat ten polystyren a zatáhnout to, aby ZBčka netahala vlhkost ani nad zemí.
Jako byl jsem fakt KO a už už jsem se na to chtěl vykašlat (no, spíš fakt vysrat), ale hecl jsem to. Když ten blbej polystyren ještě zvládnu nalepit, v pondělí už to “jen” natáhnu a zahrnu zbytek a hotovo, stihnu to celé. To dám.
A tak jsem lepil. Pěkně na hřebínek, jen lepidlem, žádné kotvení a jiné kraviny. Šlo to kupodivu fakt dobře a za dvě hodiny hotovo.
Čas na fotce ukazuje 18:15, tou dobou bylo nalepeno a hotovo, a já přemýšlel, zda si dát konečně na chvilku pauzu, nebo ještě hecnout i tu hlínu. Bolelo mě fakt úplně všechno. Asi je načase si přiznat, že už jsou ty moje kosti asi fakt lehce starý a že už nejsou pro každou takovou kravinu :).
No, nakonec jsme to hecnuli. Píšu “jsme”, protože I. se mě asi zželelo a pomohla mi házet. Z posledních sil jsme tak přeházeli veškerou hlínu zpět do výkopu, celé to zarovnali a zbývající hlínu pak dali do kýblů, které jsem pár dnů na to odvozil k sousedce a tím se hlíny definitivně zbavil.
V pondělí jsem pak ještě polystyrén natáhl do lepidla a perlinky, aby to něco vydrželo. To už byla taková radostná práce, kterou jsem dělal odpoledne po práci bez časového presu.
A tím bylo hotovo. Sice ne stále hotovo, ale alespoň další část. Pokračování přítě :).
