Tolik práce a tak málo času
Už chápu, jak se cítí ten chudák hadr na tom koštěti, když s ním vytírají tělocvičnu o rozměru fotbalového hřiště. Jakmile překročím hranici pozemku, většinou se až do odpoledne nezastavím a co hůř, většinou neudělám ani polovinu věcí, které jsem si naplánoval.
Tak třeba víkend, jak jsme psali, museli jsme předělat podlahu (díky čemuž máme máme spoustu bílého mirelonu 🙂 ). Nakonec se nám to protáhlo na celou sobotu a většinu neděle, takže jsme už nic dalšího nestihli. Což je problém, protože jsem chtěl už dělat na elektrice.
Ale dobrý, máme podlahu, ještě jsme ji natřeli ochranným HG lakem a pekně uklidili. Už už jsme si říkali, že bychom začali navážet zabalené krabice z domova. No ještě že ne ;-).
Dneska, jen co jsem dorazil na barák, hned začalo klasické kolečko. Dlaždičkář potřeboval dořešit kabel v koupelně, který v rozvaděči nebyl, kde být měl. Nakonec jsme ho díky pípaku našli a kupodivu, neztratil se, jen jsem ho při tahání koupelny prohodil s druhým kabelem (protože byl kratší) a tak nějak to zapoměl přepsat v projektu.
Žádná extra katastrofa, ale komplikace navíc v rozvaděči a tím pádem i p. Hrubana. Ale popral se s tím :-).
Po nálezu kabelu jsem začal chystat krabičky na zásuvky. No samozřejmě, že problém. Prodloužené vruty v krabičkách se nějak divně zkroutily, zalepily omítkou a barvou a první pokusy s vyšroubováním skončily totálně ohoblovaným šroubem, vrtačkou, sikovkama a hrubým násilím.
Na pár dalších šroubech jsme vyzkoušeli několik dalších postupů (z nichž většina opět skončila hrubou silou), ale nakonec správný postup vydloubání barvy, naťuknutí, vyšťourání, pootočení a vyakušování nakonec zabralo, takže zbytek už jde dobře.
A během toho rychle dohnat skluz ve světlech, alespoň horní patro, ať se už dá vyzkoušet rozsvěcení z rozvaděče.
Do toho dorazila první dodávka dne, barva od Profi. Pěkně ručně složit 30kýblů po 25kg a do toho dopravce, co se se mnou snažil vyje**t a okrást mě o palety. Že prý nejsou zálohované a tak si je odveze. Na moji otázku, proč jsou teda na dodáku, najednou že prý teda zálohované jsou a že mám na dodák napsat, že je chci vrátit. Náhodička.
Od barvy pak rychle za fasádníkama, kde zase problém s časem, že prý musí teď na dva dny pomoct tahat fasádu jinde, aby jim pak zase oni pomohli tahat fasádu k nám. Domluva složitá jak cyp, přitom stačilo říct “teď tu dva dny budou jen tihle dva, pak dorazíme zase všichni”. No ok.
Na to doráží další dopravce, tentokrát s mou vlastní pípačkou na kabely, abych je už příště mohl hledat sám. Do toho I., která potřebovala pomoct v domě, kde statečně bojovala se zásuvkama.
Někde mezi tím je ještě náš obkladač, který sem tam pořebuje vyřešit otázky života a smrti (a odpověď 42 ho neuspokojuje), takže řešíme řezy dlažby v nikách, lišty, způsob položení dlažby na chodbě, penetraci v chodbě, koordinaci dalších prací a nevím, co ještě.
A už tu máme třetího dopravce, tentokrát vtipálek. Týpek, co nám veze ledničku a sušičku a rovnou se do telefonu ptá, kolik že nás na stavbě je, protože to musíme vynést ručně, neb on to nosit nebude a rudl/paleťák nemá. Super. Takže vyložit, někam vyskládat.
K tomu kolem baráku bordel jak sviňa, takže úkoluju brigoše od fasádníků na úklid polystyrenu do vleku (který sem si pak musel udělat sám, protože je to diletant), do toho mám na stavbě svého brigoše, kterého úkoluju s úklidem fošen, dřev a jiného našeho bordelu.
A najednou máme půl páté, řemeslníci se postupně rozutekli, udělali většinu své práce a já přemýšlím, co že jsem to ráno vlastně začal dělat. Ajo, světla. A tak se v klidu pouštím do světel, nejprve nahoře, pak i dole, dodělávám s I. pár zásuvek, donaložím vlek polystyrenem a v sedm vyrážím domů s tím, že zítra to bude určitě lepší ;-). Bude, určitě bude 😉
