Giga akce pergola, část jedenáctá – terasová podlaha

Giga akce pergola, část jedenáctá – terasová podlaha

Comments 2 comments

Tak jdeme na to, po týdnech příprav, potu a krve tu je další milník. Pokládka naší nové dřevěné podlahy. Pln sil, odhodlání a nadšení jsem se do toho pouštěl. Pamatuji si to, jako by to bylo včera 🙂

Pokoska, to je základ. Dokonce i nový a jemnější kotouč jsem na ni kupoval, stejně tak nový úhelník, nástroj na vedení vrtáku, vyškově nastavitelný vrták a kdo ví co dalšího. Lepší být připraven, než překvapen….. a stejně mě to nakonec celé zaskočilo 🙂

Podlahu jsme se rozhodli (čti I. to tak chtěla, ale já neprotestoval) rozhodli uchytit pomocí skrytého kování. Bylo to o fous dražší, ale tak moc ve finále už ne. Kování se montuje ke spodní hraně prkna, a pak zastrčí za prkno předchozí. Bohužel, ani prodejce ani výrobce vám už neřekne, jak se má udělat díl první nebo poslední :).

Realita je, že první je pak potřeba stejně na pár místech prošroubovat komplte, jinak se zvedá. A poslední je lepší něčím skrýt, protože to reálně není jak ukončit. Nevadí. Zbytek vypadá opravdu pěkně a naštěstí jsem si to celé vyzkoušel, než se do toho pustil. A ukončení bude pod grilem/skříňkama, takže naštěstí no big deal.

Další realitou je, že vsechna železa pro první řadu je potřeba flexou zkrátit právě o přesah, který se jinak strká pod předešlé prkno. Ale s tím se už dá poradit. Vyrobil jsem si na železa úchyt, kam jsem ho vždy nacvakl, a pak už bylo řezání snadné. Stejně tak je potřeba řezat železa v okamžiku, kdy člověk zacvakává užší prkna kvůli různým vyklenkům ve zdi apod.

Než jsem začal se samotnou finální pokládkou, bylo potřeba si rozplánovat, které prkno kam půjde. Jak už jsem psal, ačkoli většinu prken, co jsem bral měla být A kvalita a jen pár AB (tzn že jedna strana super a druha horší), realita byla taková, že AB byla i vetšina tvrdě zaplacených A a pár z nich bylo dokonce BB (proto jsem nakonec namísto jen 20ks, co nedodali, bral 25ks s tím, že co zbyde se použije na nějakou poličku nebo něco).

Krom problémů s kvalitou je lehce potíž i v tom, že garapa může a má spoustu různých barev a struktur. Zřejmě záleží na stáří stromu, stejně tak kusu, ze kterého se prkno řeže. Některé mají takový slimákovitý vizuál, zatímco jiné jsou krásně hladké. Některé jsou světlé, některé až tmavě červené. A tak jsme prkna rozhazovali tak, aby tam kde budou nejvíce vidět, byla ta nejhezčí, ty tmavě červené pod grilem a stoly a slimáci pod sedačkou :).

Pravdou ale je, že toto řešíte stejně jen při instalaci. Stačí týden dva, a celá podlaha se Vám vizuálně slije do jedné velké dřevěné (ale fakt stále moc pěkné) podlahy, takže by to vlastne asi bylo jedno. Ale když to člověk dělá, vidí každou šmouhu.

Málem bych zapoměl, ještě před úplnou samotnou instalací mě vlastně zdržela ještě jedna věc. Dávný pozdrav od flákačů fasádníků, kteří se vysrali na dotažení fasády až úplně dolů. Kdysi jsme to pořešili tak, že se francouzská okna dole oplechovala, ale plechy šly spolu s dlažbou pryč a dávná tajemství opět vyplavala na povrch.

A tak nezbylo než lepidlo a fasádu dodělat, a pak pod okna vložit ještě dřevo tak, aby byl detail dokonalý. A tak jsem jeden den zapravil všechny čtyři rohy, odpoledne po zaschnutí lepidla na to nanesl fasádní barvu co nám tu zbyla, a další den se mohlo pokládat.

Bílá barva je bohužel o fous bělejší než už zašedlá fasáda, ale to věřím, že se časem srovná. Navíc část bude i zakrytá sedačkama, takže to nebude tolik vidět.

Takto vypadá detail u dveří dnes. Já jsem s výsledkem spokojen :). Když byly detaily opraveny, pustil jsem se už opravdu do pokládky.

Bohužel, jak to bývá, tak první řada není nikdy sranda a nebyla ani tady. Abych skryl poslední řadu pod grilem, bylo potřeba začít řadou u domu, která měla reálně tři různé šířky (jednu tam, kde sousedí s dlažbou, druhá s domem a třetí s výklenkem na francouzské okno). Bylo proto potřeba připravit mraky různých patvarů tak, aby se nakonec další řady srovnaly do jedné roviny.

Tím jsem zabil další den :). Jen jsem meřil, vyřezával, zkracoval, vylepšoval…. Aby to vše do sebe zapadlo, aby tam správně zapadly sloupy od pergoly atd. Opravdu drobná rukodělná práce. Opět jsem to dělal vibrační bruskou, ale narozdíl od WPC to u Garapy bylo občas spíš upalování než řezání. To dřevo je tvrdé jak kámen.

Takto vypadal například upáleno-vyřízlý otvor na prostřední nohu pergoly. Když se řezalo, tak to čoudilo. Navíc každý řez bylo pak potřeba zatřít speciálním voskem, aby se dřevo zatáhlo. A tak jsem řezal a matlal :-).

Samozřejmě ne vše šlo vždy na první pokus. Občas byla díra moc malá, občas moc velká. Naštěstí na první řadu byla potřeba i různých užších prken, takže co se nepovedlo tady, to se dalo použít jinde.

Dlouhé řezy jsem pak dělal na cirkule, která toho měla taky plné zuby. Doslova. Tvrdé dřevo dávalo zabrat veškerému nářadí. Byla to piplačka, ale nakonec jsem první řadu založil a srovnal ji následujícíma dvěma.

Zároveň jsem si pak pod prkna připravil ještě elektriku na podlahové zásuvky, které tam časem chci dodělat. Budou vedle křesla, hlavně kvůli nabíječce na notebook. Abych tu mohl v klidu sedět a psát články, aniž by mi děti neustále vykopávali prodlužovák, který je napojený na vedlejší zeď :).

Jak už jsem psal, samotné kování se chytalo dvěma šrouby ze spodu a pak jedním šroubem k prknu. Na to jsem si koupil od Wolfcraftu strašně šikovné udělátko, kde si nastavíte přesný rozestup mezi šrouby, a ono vás to pak samo vede kam vrtat. Navíc ještě s výškovou zarážkou na vrtáku, takže se to nedá extra pokazit (pokud zrovna I. nepřehodíte vrták, protože děláte něco jiného a ona to pak bezmyšlenkovitě vrtá dál a všimne si až po 4řech dírách :)))) )

Jak jsem postupoval s montáží, postupně jsem si i vybudoval určitý systém práce. Na jedné straně ještě nehotových prken jsem měl pracovní koutek, a druhou jsem postupně montoval.

A tak jsem postupoval rychlostí cca 1 řada za 1 hodinu. Bylo to fakt neskutečně pomalé. A to jsme to pak už s I. zautomatizovali, že jsem ji vždy připravil na délku prkna, ona matlala konce, navrtávala a přišroubovávala kování a já pak prkna umisťoval na finální pozice.

Celé se to ale strašně táhlo. Reálně jsme na pokládce strávili celý týden, a to jsme dělali od rána od osmi většinou do sedmi-osmi večer, občas jsem dodělával ještě později. Krom samotné pracnosti nám to i strašně komplikovala křivost prken (o tom dále).

Takto vypadala podlaha po dvou dnech práce v devět večer. Strašně depresivní to bylo. Naštěstí se nám povedlo další dny pak zrychlit a měli jsme kvótu 8 řad prken denně :).

Tady mám foto ze třetího dne z půl desáté v noci. Stále to byl smutný pohled :). To už jsme ale měli náš systém spolupráce vychytaný.

Já jsem večer/přes den připravoval prkna navíc, na která I. pak ráno začla rovnou připravovat kování. Já mezi tím vyřídil pracovní věci a kolem oběda jsem nastupoval a začal montovat :). Dvousměnný provoz :).

Bohužel, co se nám vychytat nijak nepovedlo a co nás naopak hodně zdržovalo, byla právě ta nerovná prkna. Menším nerovnostem v řádu milimetrů, max půl centimetru, šlo domluvit pomocí svorek a gumové palice. Jakmile ale bylo prkno zkroucené do L nebo do C o centrimetr a víc, bylo zle. Jediná cesta byla ho postupně kotvit a pomalu srovnávat jak svorkou, tak pak kurtnou. A to zdržovalo fakt hodně.

Nevím, jak moc je to u Garapy normální, nebo za to může dodavatel a třeba špatné skladování. Postupně jsme se ale dostali do bodu, kdy přes celou šíři pergoly jsme měli asi 6 kurten a neustále rovnali. Bylo neskutečně sledovat, jak prkno tvré jak beton jde postupně kurtnou ohýbat a rovnat.

Takto nějak pak vypadala montážní plocha. Kurtna kde se podíváš, u těch nejvíce nepoddajných zůstávala kurtna co nejdéle klidně do druhého dne. Navíc každé takto násilím srovnané dřevo bylo pak potřeba kotvit dvakrát tolik železem (skryté kování umožnuje chytit směrem do podkladu 2 vruty), aby prkno vruty svou silou nevyrvalo a nevrátilo se hned zpět.

Samozřejmě se to neudrželo vždy a úplně stoprocentně, takže i když sem si opravdu hrál s řezáním tak, aby na sebe prkna krásně dosedala, po týdnu tam jsou mezery…. Ale to člověk musí vyhodnotit slovy “Je to dřevo, přírodní materiál, tak to pracuje” a povznést se nad to…. ovšem tento myšlenkový posun je pro mě poměrně složitý a stále na něm pracuju :))).

A takto vypadal další večer půl deváté, už jsme byli alespoň za půlkou. Hip hip hurá. V polovině polomrtví z každodenního přídělu tisíce dřepů.

Tím, jak se prkna vzpouzela a jak jsme používali více šroubů, tak nám samozřejmě ty do podkladových hranolů došly. Naštěstí jsme je ale v Brně sehnali za dobré peníze, takže nás to nezastavilo ani o den :)) (jen jsme jedno odpoledne skončili dřív, ale stejně brutálně pršelo). Efektivita především.

Po týdnu práce bylo hotovo. Neskutečné se stalo skutečným, pokořili jsme universum. Zvládli jsme položit celou podlahu.

Totálně vyřízení, kolena a klouby úplně odpálené, cit v palcích u nohou v trapu, ale měli jsme hotovo. Konečně.

Zbývalo ji už jen natřít, a můžeme se stěhovat…

Podlahu jsme natírali až po západu slunce, aby nám barva neschla hned na štětci. Tou dobou bylo pro změnu stále 35C, takže jsme to nechtěli riskovat.

A toto byl náš první ranní pohled na naši novou dřevěnou terasu. Pohled k nezaplacení. Tolik nadávek, tolik problémů, ale dokázali jsme to :). Hotovo.

 

 

Giga akce pergola, část desátá – terasová podlaha

Giga akce pergola, část desátá – terasová podlaha

Comments 0 Comment

Prkna natřená, nezbývalo než navozit zpět pár tun jemného štěrku, srovnat podlahu do finální a exaktní výšky a pustit se do pokládky.

Abychom rovnali opravdu už jen jemný štěrk, bylo potřeba přesít nahrabaný štěrk od hrubšího podkladového, který se tam sem tam dostal. Vyrobil jsem tak improvizované síto z plastového pletiva :). Dvojitá vrstva se ukázala jako ideální a síto fungovalo úplně parádně.

Nabírat pomáhaly opět i obě ratolesti, protože to byla velká sranda, jak to propadává dolu :). Aspoň občas umějí být i užiteční.

Přes den jsme vozili šterk na hrubo, a po setmění jsem pak začal stahovat štěrk do finální výšky pomocí laseru a vodováhy.

Další práce, která šla opravdu dobře. Kéž by to tak bylo vždycky u všeho :).

Další den jsem se pustil do pokládání podkladových hranolů. Pokládal jsem je přímo do štěrku, jelikož bude celá podlaha pod střechou, nedával jsem už žádné terče nebo jiné podložky. Krom finačního aspektu také proto, že by se mi to do skladby podlahy už nevešlo.

Co ještě stojí určitě za zmínku bylo rozpočítávání mezer mezi prkny tak, aby to celé vyšlo. Ne více než 40cm, ideálně aby všechna prkna, co na tom budou položená, byla stejně dlouhá, a aby nebylo zbytečně moc podkladních hranolů, protože to znamená více železa.

Trochu makačka to byla, ale povedlo se. Ale nakonec to vzalo celý jeden den. A to jsem si říkal, že jen šup šup položím prkna a hotovo 🙂

A tím pro dnešek skončíme, protože další článek, který bude o samotné pokládce, bude asi prokletě dlouhý opět plný utrpení :))).

 

Giga akce pergola, část devátá – terasová prkna

Giga akce pergola, část devátá – terasová prkna

Comments 2 comments

Zpátky k prknům. Prkna jsme měli po všech peripetiích doma a byl čas se pustit do natírání. Prkna se měla natřít nejprve jedním nátěrem z obou stran před samotnou pokládkou a pak znovu po položení.

Jelikož 48m2 prken není úplně málo, vymyslel jsem si na mrkna sušírnu :). Vzal jsem zbytky všeho možného, co tu kolem domu nebo v boudách bylo, ať už zbytky latí z plotu, plastohliníkové zbytky ze stříšky nad pergolou nebo různé prokladové prkna co tu zůstaly, nařezal to všechno na jeden rozměr a udělal žebříkovou sušárnu.

Aby sušárna držela, nakotvil jsem ji turbama do zídky. Turba jsou strašně super vynález prostě :).

Pak už stačilo rozjet natírací manufakturu spolu s I. a natřít 2x 48m2 prken. Naštěstí to nebylo tak zlé, ale zapotili jsme se 🙂

Dva plné sušící koše. Krásná práce. 🙂

Když bylo natřeno, čekala nás už téměř poslední velká výzva. Položení podlahy.

Giga akce pergola, část osmá – podlaha u bazénu

Giga akce pergola, část osmá – podlaha u bazénu

Comments 0 Comment

Mezitím, co jsme čekali na dodávku prken na terasu, jsem se pustil do dokončení podlahy kolem bazénu. Jak jsem psal dřív, tou dobou jsem měl připravené obrubníky, nahrubo srovnaný terén a připravený odvod vody.

Původní plán byl, že vybetonuju dno pod sprchou a pod zbytkem pak nechám štěrk. Jelikož jsem tu měl ale nějaký cement navíc, rozhodl jsem se udělat pokus a udělal jsem hustší cementové mlíko, které jsem pak roztáhl na celou plochu.

Výsledek vcelku uspokojující, akorát jsem si pak uvědomil, že vlastně nebude mít kudy odtékat voda, která tam případně naprší skrz podlahu. Tak jsem tam vyvrtal pár děr, ať to může vsakovat 🙂

Co se týká prostoru pro sprchu, tak tam jsem udělal cca 1-2cm tlustou vrstu betonu vyspádovanou k odtoku.

Poslední kousek mi pak samozřejmě nevyšel, tak jsem byl u souseda ob pár domů, který mě zachraňoval a půjčil mi ještě trochu cementu, ze kterého sem po domácku z písku z pískoviště udělal beton a tím to dodělal :). Tímto mu ještě jednou velký dík.

Na takto připravenou podlahu jsem pak do betonových lůžek položil a vyrovnal různé zbytky a odřezky z dlažby a obrubníků, na kterých pak bude položen rošt podlahy.

S roštem to pak vypadalo takto (bohužel tam nejsou zapomenuté zdvojené podklady v místech, kde se budou prkna napojovat, ty jsem tam dodělával až později).

Samotnou betonovou vanu pod sprchou jsem pak ještě natřel bazénovou barvou, aby voda co nejvíce odtékala odtokem a nevsakovala se do betonu (možná zbytečné, ale ať je to pořádně).

A pak už se šlo na pokládku. V tu dobu jsem to ještě nevěděl, ale oproti Garapě se s WPC prknama dělalo jedna radost. Vše je přesně rovné, nic se nekroutí, vše sedí, a tak, jak se to přišroubuje, tak už to zůstane 🙂

Pokládal jsem to tuším dva dny, a to hlavně proto, že bylo takové vedro, že to nešlo dělat v kuse :). Jinak ale práce opravdu pěkná a rychlá.

Trochu si to chtělo vyhrát se zakulacením kolem bazénu, ale taky žádná extra věda. Obkreslit zauklacení na místě, a pak vyříznout.

Řezal jsem to bruskou z lidlu, asi by to šlo i přimočarkou. Ale tou bruskou to šlo pěkně.

A tady už pohled na hotovo po tom, co jsem to celé opláchl od zbytků hoblin a bordelu.

Jak jsem psal, tohle byla fajn práce. Šlo to pěkně, žádné komplikace, vše jak má být 🙂

PS: Podlahu u bazénu hodnotí 10 body z 10 všechny děti v domácnosti 🙂

Giga akce pergola, část sedmá – terasová prkna

Giga akce pergola, část sedmá – terasová prkna

Comments 8 comments

Pergola vyřešená, zbývá dořešit podlahu v pergole. A tak jsme vyrazili obhlídnout typy terasových prken.

Smrk nechceme, tak holt asi sibiřský modřín. Sice je dražší, ale vydží…. hahaha, další naivita. Když jsme se byli na prkna z modřínu podívat, tak samý suk a samá tříska nás úplně nepřesvědčila, že zrovna toto je to, co chceme v naší nové zenové oáze.

A co čert nechtěl, hned vedle modřínu měli tenkrát Garapu. Africké dřevo. Žádné suky, krásně hladké, vizuálně pěkné, cenove odporné :). A měli jsme problém. 1600kc/m2 za prkna byla tuším tenkrát cena, k tomu něco podobného za podkladová prkna, a k tomu nutnost mít speciální nerezové A4 pevné vruty v ceně ne zrovna lidové.

Ale nedalo se nic dělat, ta podlaha bude prostě parádní. A tak jsme začli googlit, duckduckovat, seznamovat, heurekovat a nevím co ještě, protože někde určite budou Garapa prkna výrazně levnější než tahle otřesná cena :).

A byla :). Podařilo se nám sehnat za 1260 Kč/m2. A vše vypadalo růžově, bohužel jen do té doby, než jsme zjistili, že nás ojebali. A bohužel to nebyl první ani poslední problém s nimi.

Dřevo jsme objednali u velkého velkododavatele, v pátek zaplatili a domluvili se, že během dalšího týdne nám dají vědět, kdy doprava přijede. Další týden uběhl a nic, ticho po pěšině. Týden na to jsem jim tedy volal, že kde je problém, a oni že jim odešel jeden ze dvou řidičů a že je to složitejší teď. WTF. Doprava za 3500kč a oni neumí sehnat externí. Uběhl další týden a zase nic.

Sice jsme během toho stále měli co dělat a měli jsme časovou rezervu, ale úplně nechcete někomu poslat 120 tisíc s tím, že Vám pak ani nedá vědět, kdy Vám to doveze. No uběhl další týden a konečně volali, že další týden dojedou. Sláva.

 

Bohužel, tím problémy nekončí. Když dřeva dovezli, zrovna hodně pršelo a my jsme tudíž složenou dodávku s dřevama nechali pohromadě, přikryli plachtou a nechali být.

Někdy den/dva poté jsme to rozebrali, odnosili za dům a začali chystat nátěry. V tuto chvíli jsme bohužel ještě stále netušili, že ná poslali o 20ks prken méně.

Naše blbost bohužel byla, že jsme to nespočítali hned při příjmu zboží. Bohužel jsme už vyšli ze cviku a ztratili ostražitost, že se Vás snaží ojebat každý zleva zprava. Když jsme pak volali do firmy, že podkladová prkna sedí, šrouby dle faktury taky, ale že toho nejdražšího je místo 120ks jen 100ks, dopadlo to tak, jak byste čekali.

Měli jsme si to zkontrolovat hned, řidičovi cestou nic nepřebývalo a ve skladu rovnež nic navíc není (ve skladu zbývalo poslednich 70ks, takze opravdu nepřebývalo). Takže nás okradl někdo mezi skladem a řidičem. Výtečný.

Takže nám chybělo 20prken, v Brně a okolí se tou dobou nedalo sehnat buď nic, anebo za tou dobou už dvojnásobnou cenu cca 2000kč/m2.

Takže jsem si musel půjčit vlek a vesele jet přes půl republiky za těma, co mě ojebali, abych terasu mohl dodělat. Ačkoli se pak obchoďák snažil být nápomocný a nějakou slevu tam vymyslel, stály ve finále prkna stejně jako když sem je objednával poprvé. Tzn. žádná sleva.

Takže jsem vesele vyšpulil dalších 12.000 a ještě milerád poděkoval, jelikož měli posledních 70ks a další dodávka by už rovněž byla prý za úplně jiné peníze.Skvělé.

I po této příhodě vyšel celý nákup cenově dobře, ale je Vám asi jasné, že z toho člověk nejásá, když ho takto ojebou. A to jsme ještě nevěděli, že bude problém další.

Tím dalším problémem se nakonec ukázalo napočítané kování (a nátěrová barva, ale to neřeším, to během pár let snad spotřebujem). Na každé skryté kování mi napočítali zbytečně o 1 šroub více, ok stane se. Ale místo přiznání chyby mi začli cpát, že je to moje chyba, jelikož je to potřeba chytat 3 šrouby.

Prý mi to říkali. Tak určitě. Když jsem se na technologický postup ptal, byl jsem odkázán na technické listy od výrobce, kde je explicitně uvedeno, že se to chytá dvěma šrouby. A to jsem schválně prošel jak CZ tak DE, abych si ujistil, že sem to nepokazil já.

No nic, nakonec teda, že vratku vezmou, že jim to mám poslat. Je to měsíc od poslání, a nic. Už jsem to 2x urgoval, peníze nikdo nevrátil. Napoprvé mi bylo řečeno, že byl dotyčný na dovolený, ale hned to udělá. Uběhl další týden a zase nic.

Takže tolik moje zkušenost s velkým dodavatelem. Cena sice dobrá, ale problémy zleva zprava. A to jsem ještě nezmínil, že některá prkna A kvality byla vcelku dost poškozená. Prý je můžeme vyměnit, když jim je dovezeme. Bohužel jsem spoustu věcí zjistili až při natírání, kdy už fakt nechcete znovu vést pár prken k nim.

Bohužel je to jak s Tescem, když si to necháte dovést, pošlou Vám to, čeho se chtejí zbavit. Když sem pak kupoval druhou várku osobně, už jsem si to tam sám vybral s tím, že některá prkna jsou s vadou. A co myslíte, prkna tam vrátili a prodají je zas nekomu dalšímu.

Název firmy schválně neuvádím, protože nehodlám dělat žádnou reklamu. Křivá prkna jsem nakonec vyřešil, i když občas bylo vybočení až 2cm na té délce, ale stejně pachuť díky zbytečným 12.000,- zůstává.

 

Giga akce pergola, část šestá – podkladové hranoly

Giga akce pergola, část šestá – podkladové hranoly

Comments 0 Comment

A jsme tu zas :). Pasy kolem pergoly pasují, štěrk v podlaze štěrkuje, obrubníky kolem nové podlahy kolem bazénu obrubníkujou. Co víc si přát. S tím, jak jsme alespoň část prací postupně uzavírali a dokončovali, začly ale vyvstávat nové otázky.

Kdo nám tedy finálně dodá zasklení? A neměli bychom ho tedy už objednat? A kde a jaká prkna koupíme na tu podlahu? No, začly zas těžké časy 🙂

Se zasklením to bylo nejsnažší. Tam jsme měli kandidáta Nenox a nakonec jsme u něho i zůstali. Finálně jsme se byli podívat ještě v jejich showroomu, vyzkoušeli jsme si různé typy uchýtů, zasklení, tažení a jiné drobnosti a bylo to.

 

 

Domluvili jsme se na zaměření, složili zálohu a rovnou si vymysleli i něco extra :). Abychom mohli začít řešit finální výšku podlahy i horní vrstvy štěrku, potřebovali jsme od nich rovnou připravit hliníkové profily, které jsou položené přímo na betonech.

Naštěstí to nebyl problém a do týdne k nám poprvé přijela parta montérů a začla dělat jejich magic.

Za pár hodin bylo hotovo. Hliníkove profily srovnané do absolutní roviny, položené na všech betonech přesně tam, kde bude za 8 týdnů stát naše zasklení. Blížíme se!

Profily precizne položené, navíc v případě patek pergoly pěkně zaříznuté, aby vše lícovalo. A ještě jsme dostali již zmíněnou pochvalu ohledně betonů, že je máme krásně rovné. 🙂

Tak tím jsme měli “vyřešenou” pergolu. Alespoň to, co bylo potřeba vyřešit akutně. Záloha zaplacená a nám začínalo běžet 8 týdnů do dodávky.

Do té doby zbívalo dořešit dřevo na podlahu, dodělat podlahu, ideálně opravit rozebranou dlažbu z venku a dodělat podlahu kolem bazénu. Nic velkého, 8 týdnů tak akorát 🙂

Giga akce pergola, část pátá – srovnání terasy

Giga akce pergola, část pátá – srovnání terasy

Comments 4 comments

Hola aloha, další článek je tu :). Minule jsme dokončili přípravu na podlahu kolem bazénu a tak se vraťme v našem příběhu zpět k naší terase.

Nastal čas vylepšit naši štěrkovou pláž se sklonem k odvodu vody z terasy a rozdíl výšek v jednotlivých rozích tak byl až 5cm. Podklad pod dlažbou je složen ze dvou různých frakcí štěrků. Jemnější na povrchu a nějaká 2-32 frakce pod ní. Abychom to mohli srovnat, bylo potřeba nejprve odtěžit štěrk jemnější, srovnat ten hrubější a jemnější pak zas vrátit zpět.

Easy as f… facka. Leda že by šlo o tuny a tuny šterku, že? 🙂

Postupně jsme škrábli celou vrstvu horního štěrku a začli plánovat srovnávání. Jako první bylo potřeba zvýšit poklop do retenčky. Takže rozebrat, podezdít, vložit zpátky, zasypat.

Pak začlo srovnávání zbytku terasy. Dovezl jsem vlek šterku (jedna lopata nakladače, cca 800kg). A začal srovnávat.

No, jak se ukázalo, tak doprava štěrku pomocí vleku nebude to pravé, protože 800kg šterku je jedno velké nic, které vystačí tak maximálně na menší nic nerovnosti.

A tak jsme objednali 4 tuny štěrku od místního dealera 🙂 ….. no, to už bylo lepší, ale ani to nebyla extra impozantní hromada :)). Naštěstí už stačila.

Toto je ono, 4 tuny štěrku :). A tak zase pěkně nakládat do koleček a vozit kolem domu. Postupně jsme pomocí laseru začli srovnávat celou plochu do roviny

Někde v tuto chvíli jsem pak objednával i nový laser. S vidinou toho, že nový, zelený, bude vidět přes den o fous lépe než ten starý červený. No, něco to pomohlo, ale extra moc ne. Výhoda ale hlavně byla, že už jsem ho nemusel zakopávat pod úroveň jako ten náš starý, který svítil jen nahoře, tento nový totiž umí svítit i přímo u země.

A takto nějak to vypadalo. Když se kameny rozsvítily zeleně, věděli jsme, že je máme srovnat. A tak jsme hrabali hlavně podvečer, kdy to bylo lépe vidět a rovnali a rovnali.

Když bylo srovnáno, vyrazil jsem spolu s dvěma řemeslníkama pro vibrační desku 🙂 Moc toho sice nenapracují, ale o to  větší mají hlad 🙂

Bohužel ani silově úplně nevynikají (spíš jsou takový pan Lorenz, umí poradit ve všem, ale reálně nepomůžou nikde), bylo potřeba vymyslet, jak tu krávu těžkou dostat z vleku dolů a pak hlavně nahoru.

Naštěstí jsme měli zrovna úplně náhodou před domem 48m2 dlažby, ze kterých se dá úplně náhodou docela dobře udělat rampa a schody :))).

Vibrování pak už byla sama o sobě sranda. Trochu hluku, ale jinak pohodová práce. Nejprve jsme srovnali 2-32 štěrk do jakž-takž roviny, pak tam rozvozili jemnější štěrk a přejeli to ještě jednou, aby se to celé srovnalo na finále.

Tím byla práce s deskou hotova a já ji ještě ten den stihl vrátit. Krásná práce. Alespoň jednou šlo něco tak,  jak mělo 🙂

Giga akce pergola, část čtvrtá – podlaha u bazénu

Giga akce pergola, část čtvrtá – podlaha u bazénu

Comments 1 comment

A jsme tu zas, s naším never-ending příběhem plným zvratů, nečekaných událostí a hlavně blbých nápadů, jak si přidělávat další a další práci :).

Už jsem psal, že jsme si přidělali práci tím, že jsme se rozhodli, že terasu srovnáme a dáme tam dřevěnou podlahu. Ale to Horste ještě není vše, my to dneska ještě vylepšíme. Protože víte co? Když už budeme dělat dřevěnou podlahu v pergole, tak by to chtělo udělat i podlahu kolem bazénu. A víte co, když už tam budeme dělat podlahu kolem bazénu, tak by to tam chtělo i sprchu!.

Pacienti. Fakt.

Nechápu, proč na terase nemohl kdysi zůstat ten slunečník a nemohli jsme ř9ct “Jo, je to super, není potřeba dělat něco jiného”. Né, nemohli. Protože pacienti :).

A tak jsem začal zas kopat. A tentokrát to bylo extra vydatné. Protože kolem bazénu bylo opravdové hadí hnízdo. To máte hadice na filtraci, na závlahu, rozvdody vody po zahradě, vývod hadic z boxu s ventily na závlahu, chráničky s kabely z domu. To byl zas nápad šetřit místem a dát to tam s tím, že to přece ničemu nebude vadit.

Takže vše nanovo. Přes den kopat, večer po šichtě pít. Ani ten pes tomu nemohl věřit 🙂

A tak  jsem opatrně kopal a kopal, čistil to ručně kolem chrániček a připravoval výkopy. Plán byl jednoduchý. Za prvé, podlaha kolem bazénu. Za druhé, udělat betonovou vanu pod sprchou. Tu jsme chtěli napojit na svod vody ze střechy pergoly, aby voda ze sprchování nezůstávala na podlaze nebo nepodmáčela hlínu kolem bazénu.

Došlo dokonce i na nějakou tu přeložku vedení :). Naštěstí jen jedna trubka, ta bude zároveň sloužit jako přívod vody pro sprchu.

Na to, že to byla akce “když už děláme podlahu, tak udělejme i toto” se to samozřejmě zas zvrhlo do velké samostatné akce, která si pár dnů/týdnů nakonec vzala.

Došlo i na bednění sloupku na sprchu, které jsem ztloukl ze zbytků OSB desek po odbednění pasů pod skly (pár prken šlo dobrovolně, tak jelo podruhé :)) ).

Po výkopech došlo na další oprášení znalostí. Usazování obrubníků. Další oblíbená činnost. Srovnávat a usazovat kusy betonu o nemalé váze ve 30C vedrech. I love it. So many sweet memories….

A takto probíhala simulace kýženého výsledku. Kolem bazénu jsme nakonec naplánovali WPC prkna, aby jim tolik nevadila chlorovaná voda. Prkna budou na profilech, které budou ležet na podložkách položených na zbytkách dlažby. Takový byl původní plán, který se samozřejme pak ještě změnil.

Obrubníky z jedné strany, a ručně vyrobené, aby to lícovalo s boxy na závlahu a plánovanou sprchou. Nic velkého, proč si prostě jen ještě trochu nepřidělat práci, že?

Bednění byla zase taková impro-show, ale splnilo to účel :). Vybednit, zatížit a vylít (tentokrát už ručně namíchaným) betonem 🙂

A tady výsledek. Obrubníky kolem budoucí podlahy kolem bazénu byly hotovy a já se mohl vrátit zpět k podlaze pergoly. Ale o tom zas příště 🙂

 

Giga akce pergola, část třetí – betonáž

Giga akce pergola, část třetí – betonáž

Comments 2 comments

Předpokládám, že jste giga napjati, jak to celé pokračuje, že? No určitě :). Tak pojdmě pokračovat. Po prvním článku o tom, jak jsme se rozhodli si zas přidělat práci, a druhém článku o tom, jak jsme vše vykopali a připravili na betonáž, se pojďme podívat na to, jak zdánlivě téměř hotová akce se může změnit v úplně nehotovou a vlastně akci úplně na začátku :).

Ale pojdmě popořade. Den B, betonáž. Finální oslava vítězství…

O tom, že potřebujem mix, bylo rozhodnuto ve chvíli, kdy naše výpočty ukázalyi cosi kolem 3-4m3 betonu. A tak jsme začli řešit, jak tam ten beton dostanem. Chvíli jsme ještě vlastně zvažovali i beton zavlhlý, ale při představě, jak ho zvedáme do výše zídky a že by to bylo asi tak 13223424 koleček na odvození jsme od tohoto dobrodružného nápadu rovněž upustili :).

Druhý problém byla pumpa. Vzpomínky na to, jak balancuju ve druhém patře na lešení a držím chobot, kterým se trefuju do šalování, byly dostatečné na to, abychom i velkou pumpu zamítli. A tak jsme se rozhodli, že zkusíme něco nového, zaexperimentujeme a zas se něčemu přiučíme. Volba padla na mini pumpu a natažené hadice.

 

Netuším, kolik stojí velká pumpa dneska, ale za tuhle dětskou jsme ve finále zaplatili stejně 8000,-, takže cenově si moc nepomůžete. Nespornou výhodou ale je, že to není až takový masakr, co se týče držení v rukou.

Ale zadarmo Vám to taky nedají. Dorazil s ní jen jeden člověk, který měl v ruce ovladač a který na povel zapínal a vypínal čerpadlo. Zbytek byl bohužel na nás. Takže jsem se musel doslova porvat s anakondou, držet ji za krk a donutit ji plivat tuny betonu přesně tam kam potřebujeme a ne jinam, třeba na dlažbu nebo do bazénu.

Na té fotce to sice vypadá celkem pohodově, ale to jen proto, že byla pumpa zrovna vypnutá a jen dojížděl zbytek. Když se ale zapla, ta prokletá težká hadice kopala jak kráva a fakt to chtělo držet celým tělem.

Po fázi pumpování přišla fáze vibrování, srovnávání a uhlazování. Asi hodinku to vzalo, ale musím se pochválit, udělali jsme to opravdu pěkně. Dokonce jsme byli pochváleni o pár týdnů později při instalaci profilů pod zasklením, že takto pěkně rovné betony se jen tak nevidí 🙂

A přesně v tuto chvíli mohla tahle série článku skončit, kdybychom byli normální…. ale ne… nejsme. Nevím zda bohužel či bohudík.

Víte co se stalo? Dostal jsem nápad. Že vlastně když už řešíme to zasklení, že by bylo hustý mít místo dlažby nějakou pěknou podlahu. A víte, jak se to stalo?

Protože když jsme finalizovali bednění, bylo potřeba určit finální výšku betonu pro zasklení. A někde v tu dobu jsme zjistili, zcela logicky, že terasa je vyspádovaná kvůli odtoku vody přece. Jenže zasklení musí byt v absolutní rovině přece…. Celkem dvě neslučitelné podmínky, že?

Takže bude potřeba to srovnat trochu. Tzn. dát téměř všechnu dlažbu bokem, vyrovnat štěrk do roviny a zase ji celou položit. Ale když už ta dlažba stejně bude celá pryč, tak proč tam nedat nějaké dřevo, ne? Bylo by to takové teplejší, měkčí… Ale když dřevo, tak nějaké, aby vydrželo, aby nemělo třísky a dalo se tam chodit naboso. Protože TO už nebude pergola, to bude náš nový obyvák, když ten původní nám zabraly děti. Protože TO bude naše místo pro relaxaci, naše nové místo ZENu a chceme to mít pěkné.

Takže garden fitness pokračoval. Dětem jsme koupili dětská kolečka a spolu s námi vozili a vozili. Dlažbu před dům, šterk vedle domu. A vozili až se z nich kouřilo.

Spolu s dlažbou muselo z terasy zmizet i vše ostatní. Ale protože do konce prázdnin bylo tenkrát stále daleko, tak jsme si tam zas zpátky navezli alespoň sezení, abychom si měli kde dát po celém dnu otročiny pivo :). Bylo to tak trochu jako na pláži. Místo zlatých písků stříbrné štěrkoviště.

Když beton dostatečně vytuhnul, začli jsme odbedňovat. No… další přidělaná práce. Zbytky betonu, co zbyly v mixu a měli jsme je v kýblech, jsme vylili do výkopů, abychom to jednak trochu zpevnili a jednak jsme to nemuseli likvidovat. Ale věřili byste, jak pevně se to chytlo na ty bednící OSB, že to ani nešlo vyndat?

Naštěstí není nic, co by odolalo velkému pajcru. Koupil jsem si ten největší, protože tomu mému malému se beton jen smál :). S tím novým velkým ho humor přešel 🙂

A tím pro dnešek zas konec. Měli jsme odbedněno, měli jsme odvozenou dlažbu, a zas jsme si mysleli, jak už bude vše dobré…. ne nebude :).

 

Giga akce pergola, část druhá – kopání

Giga akce pergola, část druhá – kopání

Comments 2 comments

Tak pokračujem dál v souhrnu událostí a utrpení posledního půl roku. Pokračujem v akci pergola.

Když skončilo, teda spíš se aspoň trochu uklidnilo, monzumové období, šla už práce trochu rychleji. Krom kopání jsem začal do už hotových výkopů skládat ztracené bednění a zpět je zasypávat tak, aby nehrozil nikde žádný sesuv.

Zatímco jsem jednu díru kopal, vykopanou jílovici jsem zasypával ty předchozí s vyskládaným bedněním. Aspoň jsem nemusel tolik vyvážet před dům do kontejneru. Když nepršelo, práce šla celkem dobře. Až do chvíle, než monzumové odbobí skončilo úplně a začalo období sucha a veder.

Ale nedalo se jinak. Plán byl jasný, do konce léta být ideálně ready. Takže odvozit dlažbu, vykopat, vyskládat ZB, zasypat and repeat :).

A k tomu neustále zahrazovat hluboké díry, aby do toho jedna z našich tří radostí nespadla, protože mají všichni zhruba stejný pud sebezáchovy bez ohledu na to, zda je to radost člověčí nebo psí :).

Obytná plocha pergoly se postupně zmenšovala a zmenšovala. Tou dobou už byl gril dávno ukrytý v bezpečí na druhé straně domu a na terase postupně ubývalo i ostatního nábytku. Touto dobou jsme měli zatím ještě stůl i sedačku, ale blížily se horší časy 🙂

Po dodělání výkopu jsme začli finalizovat vše ostatní a chystat velký den B, neboli betonáž :). Původně jsem si říkal, že nakoupím pytle a umíchám to na místě. Hahahaa, to byla naivita. Po spočítání, kolik betonu vlastně potřebujeme a výsledku necelých 4m3 jsem se střídavě chvíli smál, chvíli plakal, co sem si to zas vymyslel a že zas budem potřebovat mix a pumpu 🙂

Nakonec jsme v obou oknech pergoly srovnali výšku zídky na stejnou úroveň. Původní plán sice byl, že druhé bude nižší, ale nakonec jsme to přehodnotili. Aktuální plán (zatím nerealizovaný) je, že protáhneme nerezové stolky ještě o jeden dva dál, a uděláme pak jakési elko, kde bychom z druhé strany udělali barové posezení.

Zatím je to stále ve fázi plánu, ale třeba se to příští rok nějak povede dovymyslet a realizovat :).

A pak…. fáze bednění. Oóó jaký flashback do minulosti a připomínka časů dávných, kdy jsme spolu s I. bednili základy, věnce a nevím co ještě :). Takže jsme jen oprášili obedňovací vědomosti a pustili se do toho. Je to jak jezdit na kole, to taky nezapomeneš :).

A bednili a bednili. A taky dávali železo, a kupovali železo, a zas bednili, vrtali, šroubovali turba, a rovnali a rovnali 🙂

Dokonce i na svazování bednění pomocí drátů, aby se nevyklonilo jsme si vzpoměli. No byl jsem na nás hrdý, bylo vidět, že už nejsme žádní amatéři a že se tím stále můžeme živit 🙂

A pak přišel den B. 30C vedra a betonáž….  Jako za mlada :). Napjati? Tak zas příště 🙂