Tak jdeme na to, po týdnech příprav, potu a krve tu je další milník. Pokládka naší nové dřevěné podlahy. Pln sil, odhodlání a nadšení jsem se do toho pouštěl. Pamatuji si to, jako by to bylo včera 🙂

Pokoska, to je základ. Dokonce i nový a jemnější kotouč jsem na ni kupoval, stejně tak nový úhelník, nástroj na vedení vrtáku, vyškově nastavitelný vrták a kdo ví co dalšího. Lepší být připraven, než překvapen….. a stejně mě to nakonec celé zaskočilo 🙂

Podlahu jsme se rozhodli (čti I. to tak chtěla, ale já neprotestoval) rozhodli uchytit pomocí skrytého kování. Bylo to o fous dražší, ale tak moc ve finále už ne. Kování se montuje ke spodní hraně prkna, a pak zastrčí za prkno předchozí. Bohužel, ani prodejce ani výrobce vám už neřekne, jak se má udělat díl první nebo poslední :).

Realita je, že první je pak potřeba stejně na pár místech prošroubovat komplte, jinak se zvedá. A poslední je lepší něčím skrýt, protože to reálně není jak ukončit. Nevadí. Zbytek vypadá opravdu pěkně a naštěstí jsem si to celé vyzkoušel, než se do toho pustil. A ukončení bude pod grilem/skříňkama, takže naštěstí no big deal.

Další realitou je, že vsechna železa pro první řadu je potřeba flexou zkrátit právě o přesah, který se jinak strká pod předešlé prkno. Ale s tím se už dá poradit. Vyrobil jsem si na železa úchyt, kam jsem ho vždy nacvakl, a pak už bylo řezání snadné. Stejně tak je potřeba řezat železa v okamžiku, kdy člověk zacvakává užší prkna kvůli různým vyklenkům ve zdi apod.

Než jsem začal se samotnou finální pokládkou, bylo potřeba si rozplánovat, které prkno kam půjde. Jak už jsem psal, ačkoli většinu prken, co jsem bral měla být A kvalita a jen pár AB (tzn že jedna strana super a druha horší), realita byla taková, že AB byla i vetšina tvrdě zaplacených A a pár z nich bylo dokonce BB (proto jsem nakonec namísto jen 20ks, co nedodali, bral 25ks s tím, že co zbyde se použije na nějakou poličku nebo něco).

Krom problémů s kvalitou je lehce potíž i v tom, že garapa může a má spoustu různých barev a struktur. Zřejmě záleží na stáří stromu, stejně tak kusu, ze kterého se prkno řeže. Některé mají takový slimákovitý vizuál, zatímco jiné jsou krásně hladké. Některé jsou světlé, některé až tmavě červené. A tak jsme prkna rozhazovali tak, aby tam kde budou nejvíce vidět, byla ta nejhezčí, ty tmavě červené pod grilem a stoly a slimáci pod sedačkou :).

Pravdou ale je, že toto řešíte stejně jen při instalaci. Stačí týden dva, a celá podlaha se Vám vizuálně slije do jedné velké dřevěné (ale fakt stále moc pěkné) podlahy, takže by to vlastne asi bylo jedno. Ale když to člověk dělá, vidí každou šmouhu.

Málem bych zapoměl, ještě před úplnou samotnou instalací mě vlastně zdržela ještě jedna věc. Dávný pozdrav od flákačů fasádníků, kteří se vysrali na dotažení fasády až úplně dolů. Kdysi jsme to pořešili tak, že se francouzská okna dole oplechovala, ale plechy šly spolu s dlažbou pryč a dávná tajemství opět vyplavala na povrch.

A tak nezbylo než lepidlo a fasádu dodělat, a pak pod okna vložit ještě dřevo tak, aby byl detail dokonalý. A tak jsem jeden den zapravil všechny čtyři rohy, odpoledne po zaschnutí lepidla na to nanesl fasádní barvu co nám tu zbyla, a další den se mohlo pokládat.

Bílá barva je bohužel o fous bělejší než už zašedlá fasáda, ale to věřím, že se časem srovná. Navíc část bude i zakrytá sedačkama, takže to nebude tolik vidět.

Takto vypadá detail u dveří dnes. Já jsem s výsledkem spokojen :). Když byly detaily opraveny, pustil jsem se už opravdu do pokládky.

Bohužel, jak to bývá, tak první řada není nikdy sranda a nebyla ani tady. Abych skryl poslední řadu pod grilem, bylo potřeba začít řadou u domu, která měla reálně tři různé šířky (jednu tam, kde sousedí s dlažbou, druhá s domem a třetí s výklenkem na francouzské okno). Bylo proto potřeba připravit mraky různých patvarů tak, aby se nakonec další řady srovnaly do jedné roviny.

Tím jsem zabil další den :). Jen jsem meřil, vyřezával, zkracoval, vylepšoval…. Aby to vše do sebe zapadlo, aby tam správně zapadly sloupy od pergoly atd. Opravdu drobná rukodělná práce. Opět jsem to dělal vibrační bruskou, ale narozdíl od WPC to u Garapy bylo občas spíš upalování než řezání. To dřevo je tvrdé jak kámen.

Takto vypadal například upáleno-vyřízlý otvor na prostřední nohu pergoly. Když se řezalo, tak to čoudilo. Navíc každý řez bylo pak potřeba zatřít speciálním voskem, aby se dřevo zatáhlo. A tak jsem řezal a matlal :-).

Samozřejmě ne vše šlo vždy na první pokus. Občas byla díra moc malá, občas moc velká. Naštěstí na první řadu byla potřeba i různých užších prken, takže co se nepovedlo tady, to se dalo použít jinde.

Dlouhé řezy jsem pak dělal na cirkule, která toho měla taky plné zuby. Doslova. Tvrdé dřevo dávalo zabrat veškerému nářadí. Byla to piplačka, ale nakonec jsem první řadu založil a srovnal ji následujícíma dvěma.

Zároveň jsem si pak pod prkna připravil ještě elektriku na podlahové zásuvky, které tam časem chci dodělat. Budou vedle křesla, hlavně kvůli nabíječce na notebook. Abych tu mohl v klidu sedět a psát články, aniž by mi děti neustále vykopávali prodlužovák, který je napojený na vedlejší zeď :).

Jak už jsem psal, samotné kování se chytalo dvěma šrouby ze spodu a pak jedním šroubem k prknu. Na to jsem si koupil od Wolfcraftu strašně šikovné udělátko, kde si nastavíte přesný rozestup mezi šrouby, a ono vás to pak samo vede kam vrtat. Navíc ještě s výškovou zarážkou na vrtáku, takže se to nedá extra pokazit (pokud zrovna I. nepřehodíte vrták, protože děláte něco jiného a ona to pak bezmyšlenkovitě vrtá dál a všimne si až po 4řech dírách :)))) )

Jak jsem postupoval s montáží, postupně jsem si i vybudoval určitý systém práce. Na jedné straně ještě nehotových prken jsem měl pracovní koutek, a druhou jsem postupně montoval.

A tak jsem postupoval rychlostí cca 1 řada za 1 hodinu. Bylo to fakt neskutečně pomalé. A to jsme to pak už s I. zautomatizovali, že jsem ji vždy připravil na délku prkna, ona matlala konce, navrtávala a přišroubovávala kování a já pak prkna umisťoval na finální pozice.

Celé se to ale strašně táhlo. Reálně jsme na pokládce strávili celý týden, a to jsme dělali od rána od osmi většinou do sedmi-osmi večer, občas jsem dodělával ještě později. Krom samotné pracnosti nám to i strašně komplikovala křivost prken (o tom dále).

Takto vypadala podlaha po dvou dnech práce v devět večer. Strašně depresivní to bylo. Naštěstí se nám povedlo další dny pak zrychlit a měli jsme kvótu 8 řad prken denně :).

Tady mám foto ze třetího dne z půl desáté v noci. Stále to byl smutný pohled :). To už jsme ale měli náš systém spolupráce vychytaný.

Já jsem večer/přes den připravoval prkna navíc, na která I. pak ráno začla rovnou připravovat kování. Já mezi tím vyřídil pracovní věci a kolem oběda jsem nastupoval a začal montovat :). Dvousměnný provoz :).

Bohužel, co se nám vychytat nijak nepovedlo a co nás naopak hodně zdržovalo, byla právě ta nerovná prkna. Menším nerovnostem v řádu milimetrů, max půl centimetru, šlo domluvit pomocí svorek a gumové palice. Jakmile ale bylo prkno zkroucené do L nebo do C o centrimetr a víc, bylo zle. Jediná cesta byla ho postupně kotvit a pomalu srovnávat jak svorkou, tak pak kurtnou. A to zdržovalo fakt hodně.

Nevím, jak moc je to u Garapy normální, nebo za to může dodavatel a třeba špatné skladování. Postupně jsme se ale dostali do bodu, kdy přes celou šíři pergoly jsme měli asi 6 kurten a neustále rovnali. Bylo neskutečně sledovat, jak prkno tvré jak beton jde postupně kurtnou ohýbat a rovnat.

Takto nějak pak vypadala montážní plocha. Kurtna kde se podíváš, u těch nejvíce nepoddajných zůstávala kurtna co nejdéle klidně do druhého dne. Navíc každé takto násilím srovnané dřevo bylo pak potřeba kotvit dvakrát tolik železem (skryté kování umožnuje chytit směrem do podkladu 2 vruty), aby prkno vruty svou silou nevyrvalo a nevrátilo se hned zpět.

Samozřejmě se to neudrželo vždy a úplně stoprocentně, takže i když sem si opravdu hrál s řezáním tak, aby na sebe prkna krásně dosedala, po týdnu tam jsou mezery…. Ale to člověk musí vyhodnotit slovy “Je to dřevo, přírodní materiál, tak to pracuje” a povznést se nad to…. ovšem tento myšlenkový posun je pro mě poměrně složitý a stále na něm pracuju :))).

A takto vypadal další večer půl deváté, už jsme byli alespoň za půlkou. Hip hip hurá. V polovině polomrtví z každodenního přídělu tisíce dřepů.

Tím, jak se prkna vzpouzela a jak jsme používali více šroubů, tak nám samozřejmě ty do podkladových hranolů došly. Naštěstí jsme je ale v Brně sehnali za dobré peníze, takže nás to nezastavilo ani o den :)) (jen jsme jedno odpoledne skončili dřív, ale stejně brutálně pršelo). Efektivita především.

Po týdnu práce bylo hotovo. Neskutečné se stalo skutečným, pokořili jsme universum. Zvládli jsme položit celou podlahu.

Totálně vyřízení, kolena a klouby úplně odpálené, cit v palcích u nohou v trapu, ale měli jsme hotovo. Konečně.

Zbývalo ji už jen natřít, a můžeme se stěhovat…

Podlahu jsme natírali až po západu slunce, aby nám barva neschla hned na štětci. Tou dobou bylo pro změnu stále 35C, takže jsme to nechtěli riskovat.

A toto byl náš první ranní pohled na naši novou dřevěnou terasu. Pohled k nezaplacení. Tolik nadávek, tolik problémů, ale dokázali jsme to :). Hotovo.