Giga akce pergola, část čtrnáctá – montáž skel do pergoly
Tak čas nám trochu pokročil, a můžeme pokračovat v popisu naší letošní stavební etudy. Náš poslední článek o montáži konstrukce se odehrál dne 28.8., o 14 dní později, tzn 10.9. pak dorazily skla. Bohužel, jak jsme zjistili, stále ne kompletní, z čehož zas vznikla epizoda sama pro sebe.
Jak už jsem psal, po necelých a dlouhých 14 dnech čekání se nám z Nenoxu ozvali, že konečně jsou hotová skla. Byli jsme nadšeni. Ačkoli měla být pergola hotová na konci prázdnin/začátkem září, tak se skla z nějakého důvodu protáhla a dorazila až v říjnu. Stane se, teď už bude vše růžové.
Chlapi dojeli, zas stejná parta jako minule, a vše šlo jak na drátkách. Začli s přípravou a montáží posuvných systémů, do kterých pak postupně nasazovali skla. Jak během dne postupovali, vše začalo vypadat opravdu suprově.
Práce jim šla od ruky, a jak se postupně pergola zavírala, začala se měnit v takové naše větší soukromé akvárko :).
Když nasadili poslední velké kusy, vypadalo to božsky. Lepší už by to nemohlo být.
No, jenže bohužel, mohlo. Jak se ukázalo, chlapi nedovezli ta malá, trojúhelníková skla. A bylo po radosti. Že se prý ozvou, až to bude, že snad nejpozději do týdne. No, dost to radost pokazilo, ale co už, pergola byla super, a přece takový kousek skla chvíli vadit nebude.
Pohodička na terásce už tak nabrala úplně jiné grády. To posezení bylo boží už tenkrát, i když tam ještě horem profukovalo. A na ty skla? Počkáme, týden nás přece už nezabije.
Nebo jo? Jasně, že jo. Protože přesně ten týden, kdy nám skla nedodali, se počasí rozhodlo, že celému Česku předvede, jak se asi cítil Noe na své arše. Všude se začalo řešit počasí a to, kolik metrů vody srážek bude… A my věděli, že jsme v hajzlu. Skla samozřejmě urychlit nešla a to, že nám to v pergole vše vypláchne byl náš problém.
A tak jsem se rozhodl, že si holt jako vždy budem muset poradit sami a že to zaplachtujeme. A tak jsem vzal pevné igelity, uchytil je na latě, které jsem dal na střechu a zatížil dřevěnými trámy. Spuštěné igelity jsme pak nejprve takto “decentně” uchytili na skla. Vždyť bude přeci jen hodně pršet ne?
No tak určitě, jak se blížil víkend, tak se postupně krom zhoršujících srážkových předpovědí začaly zhoršovat i předpovědi povětrnostní, a hlavně nám začal i vítr přímo testovat naše provizorní “zasklení”. A my věděli znova, že jsme v hajzlu 🙂
A tak jsme s každým dnem vylepšovali a zdokonalovali uchycení plachet, protože když se do toho začal opírat větší a větší vítr, bylo vždy jasné, že té lepicí pásky je tam stále málo. Tak trochu to přípomínalo všechny ty survival hry, kdy člověk několik dnů buduje obranu proti nadcházející zimě/noci/příšerám, protože ví, že pak už s tím nic nenadělá a monstra ho prostě sežerou.
Finální stav pak vypadal nějak takto. Krom uchycení igelitů zvenku byly igelity uchycené i vnitřním systémem, který je co nejvíce napínal a stahoval dolů, kde byly přivázané k prknům. Tento systém se nakonec ukázal jako fakt top, protože to, co se pak v noci v pátek a v sobotu u nás dělo, to tu (naštěstí) moc často nemíváme. Vítr v noci dosahoval až 20m/s, stromy se tu kolem nás lámaly a vyvracely, poplachové sirény houkaly téměř nonstop, jenom naše igelity se smály 🙂 Fakt jsme nevěřili, že to vydrží, ale vydržely.
Dva dny po tomto masakru pak přišel další den D. Montáž trojúhelníků. A to už bude pergola opravdu hotovo, že jo? ŽE JO?….. nene, bohužel, ani tím to neskončilo :). Ale o tom zase příště 🙂
Nedrží to?
Použij lepící pásku!
Stále to nedrží?
Použij víc lepící pásky!
:o)
A je to presne tak 😉 Kdo nevyzkousel neuveri 😉