Dozdění příček
On už je to takový evergreen. Vždycky, když se pouštíme do něčeho dalšího, mám pocit, že na tom nemá co trvat a bude to za den hotovo. Samozřejmě u dozdění příček to nebylo jinak.
Dva šáry celých a pak jeden řezaných cihel, to musim spolu s brigošem zfouknout za den, ne…. No samozřejmě se to protáhlo na tři dny.
První den jsem celý strávil tím, že jsem zakládal celou řadu. Příčky si přes zimu mírně sedly, takže nebyly úplně v rovině a navíc tam byly dobetonovávané věnce, které taky nebyly úplně rovně.
Problém byl, že červený cihly jsou zespodu děravý, takže nejde jen tak jednoduše namáznout lepidlo a srovnat nerovnosti. Veškeré lepidlo vždycky zajelo dovnitř a bylo po vyrovnání.
Takže jediná možnost byla založit to klasicky na zakládací maltu a pěkně to srovnávat. Jenže to chtělo čas, takže první den v čoudu.
Druhý den jsem chtěl druhý šár lepit na montážní pěnu. Nedokázal jsem si totiž úplně představit, jak bych tam dával lepidlo, když všechno propadne dovnitř do cihel a co nepropadne do cihly dole, zajede do cihly nahoře, takže tam ve finále zbyde nula-nula-prd lepidla, které by mělo cihly držet.
Bohužel po otestování montážní pěny bylo jasné, že tudy cesta nevede. Ačkoli má podle obalu použitelnost od +5C, tak v 5C rozhodně fungovat nechtěla a místo expanze předváděla impanzi a vypadalo to spíš jak tekuté lepidlo než pěna.
Nezbývalo než použít původně zavrhnuté lepidlo, což se nakonec ukázalo jako naprosto bezproblémová varianta. Jen bylo potřeba namíchat lepidlo úplně přesně tak, aby neteklo ale zároveň něbylo moc tvrdé a dalo se ještě roztírat.
Pak se dalo rozumě nanášet na cihlu a drželo, takže jsme nakonec druhý a pak i třetí šár dělali klasicky lepidlem. Takhle zpětně by mne zajímalo, kolik tub s montážní pěnou by bylo potřeba, ale vzhledem k ceně 190kč/tuba bych se asi nedoplatil.
Druhý šár ubíhal docela pěkně a až na dořezy v rozích zdí to šlo velmi rychle. Zhruba za půl dne bylo hotovo a my se pustili do třetího šáru, tzn řezaných cihel.
Jelikož byly výšky všude naprosto rozdílné, bylo potřeba každou cihlu měřit a kreslit zvlášť. No, docela pakárna.
Druhý problém byl, že bylo potřeba cihlu udělat co nejvýš ke stropu, kde je ale zároveň parotěsná fólie. A té stačilo se na cihlu jen podívat a už měla na sobě škrábanec nebo protrženou dírku.
Nakonec jsem to vyřešil tak že jsem cihlu vždycky zeshora a zezadu obalil kartónovým papírem, cihlu opatrně usadil a papír pak vytáhl. U většiny cihel se mi tak povedlo mít mezi stropem a cihlou mezeru do 0.5-1cm, kterou až se oteplí vyfoukám expanzní pěnou.
Když jsme skončili i s toutou pakárnou, zbývala ta poslední a největší. Tím bylo dořezávání šikmin.
Tady už to občas bylo spíš kreativní cvičení než zdění, ale nakonec se to povedlo. Každou mezeru jsem postupně překresloval na cihlu a brigádník to venku flexou vyřezával.
Výhoda červené cihly je, že když něco někde přečnívalo, stačilo cihle jen pohrozit kladívkem a ta se sama odlupovala. Takže drobné kalibrace jsem prováděl už na místě dle potřeby.
Nakonec i to bylo hotovo a po cca 2.5 dne práce bylo dokonáno. Pak následoval ještě velký úklid všeho bordelu a tím byla další etapa ukončená.
Na závěr ještě timelapse se včech tří dnů. Dneska je video trochu delší (cca 5min), takže jsem k němu přidal i veselou písničku, aby vám rychleji utíkalo 😉
