Vodnický blog

Dnes jsme začali zakládat první izolační šár z Ytongu. V 7.30 jsme se na pozemku sešli s projektantem a zedníkem. Zedník nakonec dorazil sám, ačkoli původní domluva byla, že bude pracovat ještě s parťákem a jedním helfrem. Jeho parťák si ale nakonec našel jinou fušku a na nás i na kolegu se vykašlal. A ještě mu přetáhl helfra, aby toho náhodou nebylo málo. Za nás jsme byli rádi, že tato situace nastala dřív, než se začalo zdít, protože parťák nám od začátku nebyl moc sympatický a měli jsme ho spíše za vykuka. Aspoň nebude potřeba s ním řešit problémy v průběhu stavby.

Začali jsme založením rohů. Po zkušenosti se ztraceným bedněním, kde nám jeden roh ulítl, jsme vše poměrně pečlivě a raději dvakrát změřili a projektant všechny míry kontroloval podle svého výkresu. Založit rohy tak, aby zdi nebyly křivě, je poměrně velká věda. Jakmile se pohne s jednou tvárnicí, musí se zpravidla hnout i se zbytkem, a v našem případě 8 rohů je to taková hra Škatule hejbejte se.

Jakmile jsme usoudili, že máme vše správně, zedník se chopil svého náčiní a rohy začal vyzdívat, přičemž mu projektant určoval správnou výšku pomocí niveláku. Po vyzdění rohů se pak zedník pustil do vyzdívání nosných zdí a my mezitím roznášeli tvárnice po základech a nanášeli penetraci na zbývající Ytong. I. si zvládla nevhodnou manipulací s kanystrem ohodit skoro celý obličej včetně očních víček a rtů penetračním nátěrem, což bylo vtipné jen do té doby, než to začala čistit ředidlem. Ředidlo na sluníčku pekelně pálilo, takže byly zneškodněny jen největší škody, zbytek byl prohlášen za permanentní make-up s tím, že se to časem sloupe 🙂

Pak jsme vyrazili na oběd a na nákup dalších pytlů s maltovou směsí. Tím, že se nám deska nepovedla vylít úplně rovně bylo potřeba vyrovnat nerovnosti a spotřeba malty tak byla poměrně vysoká.

Když jsme se vrátili z oběda, zedník koumal jednu zeď s tím, že je nějaká šišatá. A tak jsme vzali do ruky metr a výkres s půdorysem prvního patra. Zjistili jsme, že nejen, že je tato jedna zeď šišatá, ale zároveň že podle výkresu nesedí ani její délka. Měřili jsme tedy dál a postupně jsme zjišťovali, že v podstatě všechny rohy máme založené špatně, protože realitu se od výkresu liší od jednoho do pěti centimetrů. To už nám začalo být poměrně ouzko a volali jsme proto přítele na telefonu. Projektant byl ovšem odjetý mimo a přijet k nám měl až za 2-3 hodiny.

Tento čas jsme plodně využili tím, že jsme vše ještě asi desetkrát změřili, abychom nebyli za blbce, a vymysleli strategii, které rohy a zdi ponechat (jeden roh a jedna zeď) a co všechno vybourat a udělat znovu (zbytek).

Než projektant dorazil, zedník vyřknul domněnku, že až přijede, určitě nám vysvětlí, že to měříme nebo počítame blbě, ale výkres nelhal, kóty zkrátky neseděly. Jediné, nad čím jsme se pozastavovali, bylo, že tam, kde byly kóty pro jednu místnost uvedeny vícekrát, tak tam se nikdy součet menších kót nerovnal součtu delších. Přesto ale žádný součet nesouhlasil s naší realitou, proto jsme byli přesvědčeni, že zakládání se nám moc nepovedlo.

Když projektant dorazil, podíval se na výkres, pak na nás a řekl, že součty nesedí, protože venkovní kóty se ze zaokrouhlují (zvyklost při zdění klasických cihel) a proto nikdy nemůžou sedět. Že to, na co se musíme dívat, jsou kóty vnitřní a že si je celkem jistý, že to máme všechno správně, protože jsme tentokrát měřili dvakrát a řezali jen jednou. Ale že asi udělal chybu, když nám na stavbě nenechal podpůrný výkres se správnými kótami zdí i uhlopříček, který měl ráno s sebou a podle kterého jsme vše zakládali ;-).

A pak světe div se, udělal simsalabim a skoro všechny rozměry najednou odpovídaly (plus mínus 1 cm) kótám uvnitř výkresu 🙂 U dvou cihel pak byl rozdíl více než jeden cm (2cm) a tam jsme se dohodli, že se tvárnice ještě vysekají a opraví tak, aby bylo vše naprosto pintlich. A tím bylo ukončeno drama, které se nekonalo 🙂

Celý jeho záznam je tady.

Už několik dní plánujeme, že si pod jabloň koupíme plastové židle se stolem, aby bylo kde aspoň trošku spočinout a schovat se před vedrem. A jelikož jsme ze stavby odjížděli “už” v 7, rozhodli jsme se, že ještě sjedem do makra, kde si nábytek koupíme. Bohužel jsme minuli letní výprodeje a v Makru už nic neměli a naopak v Baumaxu, Hornbachu i Bauhausu měli ceny opět naražené až kamsi. Po příjemné hodině a půl objíždění řetězců L naše rozjímání nad cenama ukončil tím, že není magor, aby za zahradní nábytek na stavbu dal 3 tisíce, čímž byla mise ukončena a onačena nálepkou failed 🙂

Teď už tady vybírá nábytek na eshopech a vypadá to, že nakonec nás nebude stát ani polovinu. Jen si na něj budem muset ještě chvilku počkat 🙂