Vodnický blog

Tak tuhle akci jsem si představoval úplně jinak. Původní plán totiž zněl “koupím si nový větší monitor. TEČKA”. Hm…..

Monitor jsem na začátku opravdu koupil. Obrovskou 43”, kterou jsem chtěl zkusit na práci na kódování. Bral jsem to tak, že ji kdyžtak vrátím. Toto se prostě musí zkusit. V neděli jsem ji dovezl, zapojil, cca den zkoušel. Jenže, je fakt obrovská a já potřeboval vyzkoušet, jestli bez podstavce (o kterém furt chystám článek) by seděla lépe.

A tak sem rozebral celý svůj stůl, dal pryč všechny monitory, usadil ten velký…  a zase zjistil, že to není ono. Na takhle velkou plochu to chce zakřivení, navíc na kódování a sezení z blízka je už monitor dost vysoký a bolí z něho za krkem.

Takže, monitor jel zpět.

A tady měl původně skončit celý příběh. Jenže, když už jsem měl půl kanclu rozebraný, řekl jsem si, že bych vlastně mohl opravit ty praskliny ve zdi, dodělat poličku, namontovat obraz, atd. A tady pak začíná ten dnešní příběh :)).

Po odstěhování půlky pracovny na druhou půlku pracovny (čímž tam vznikl naprosto neprůchozí, nesystematický bordel) jsem se pustil do zapravování prasklin ve zdi.

S těma prasklinama je to stejne legrace. I když člověk staví přes zimu, stejně se tomu asi nevyhne. Dům si sedá ještě několik let a pokud není čas čekat 4 roky na sednutí, zřejmě to jinak nejde. My máme praskliny na spoustě míst, většinou pak pod horním šárem, do kterého zatekl beton z desky v mezipatře a který se pak utrhne od ostatních šárů pod sebou.

Co je zajímavé, nejvíc popraskala pracovna, kde nad ní není druhé patro. Tam, kde druhé patro je, se to děje o dost méně (nejvíc pak na severní straně, na jižní téměř vůbec).

Na zapravení jsem nakonec po řadě diskuzí a googlení vybral tmel se zrnem XXXXXXXX na opravu prasklin. Je to taková gumová hmota s částečkama, která se natlačí do prasklin a přetře. Tolik k teorii.

Postupně jsem piloval proces, kdy do první praskliny jsem natlačil co se dalo už pistolí, pak sem se snažil materiál nacpat ještě špachtlí a nakonec prasklinu částečně “přetáhl” tímhle tmelem.

Po zaschnutí vypadal výsledek nějak takto:

Poté jsem zkusil nanést první vrstvu barvy (používáme od Paulinu Tixotropicu). Přetřel jsem větší kus zdi, ale jak se ukázalo po zaschnutí, vlastně by stačilo natírat opravdu jen ty opravované kousky. I po čtyřech letech má bílá stále stejná bílý odstín a to i přesto, že jsme barvu kupovali teď nově.

Bohužel, oprava praskliny už tak dobře napoprvé nevyšla. Tam, kde byl nanesen tmel,  byl jiný odstín bílé, takže to působilo jako jakýsi stín.

Naštěstí, další dvě vrstvy nátěru (už jen konkrétního místa) to téměř úplně překryly, takže zeď vypadala jako nová.

 

Další dvě praskliny jsem pak už dělal tak, že jsem nejprve tmel natlačil do spáry, pak ho znovu nanesl a natlačil špachtlí (spára o velikosti 1-4mm max) a to co “přetýkalo” ven jsem špachtlí seškrábl.

Takto opravená prasklina šla lépe zatřít a spára zmizela už při druhém nátěru. Na druhou stranu nevím, jestli tahle oprava, v případě pohybu zdi, bude trvanlivější než ta, kde té hmoty je víc. Ale to ukáže až čas.

V průběhu oprav jsem pak postupně montnoval ještě police. Ty jsou ze zbytku desky z nátavců na stůl (a očividně police budou na blogu dříve než ten nástavec, co pořád čeká na dodělání 🙂 ).

Další zádrhel pak byl ještě obraz na zeď. Mám pro něj připravené podsvětlení, takže potřebuju, aby byl v kuse, ideálně 180x100cm, nějaký uklidňující les.

Jenže, ačkoli jsme v XXX Lutz vykoupili hromadu obrazů pro celý dům, do pracovny nakonec žádný nedopadl :). Takže  i obraz v pracovně bude muset počkat a pravděpodobně pojede až další kolo, kdy budeme do pracovny řešit ještě nějaké skřínky na zeď.

Místo nich tam teď byla jakási stará skřínka, která se s námi stěhovala už několik privátů ještě ze studenstkých let a už je opravdu na čase, aby ukončila svou cestu v boudě na nářadí :).

Po úklidu a rozmístění nábytku zpět na svá místa pak vypadá pracovna takto. Po prasklinách ani památky a hned to tam vypadá zase lépe.

PS: Kabely na stolu ještě nejsou dodělané, protože chybí dodělat průchodky.