Tak dneska jsme si po třech týdnech budování docela i odpočinuli.
Ráno jsme měli sice trošku fofr, ale pak už to byla téměř jen pohoda. Hned ráno bylo potřeba vrátit vybrační lať, potkat se s projektantem, proběhnout bauhaus a hlavně být co nejdřív na pozemku a kropit desku, aby nepopraskala.
Pod jabloní jsme si vybudovali letní kancelář, takže jsem na jedné betonové tvárnici seděl a na druhé měl notebook, kde jsem řešil nějaké pracovní věci a lehce další objednávky materiálu a řemeslníky.
Kolem jedné nám dovezli ytong na založení první řady cihel a asfaltovou izolaci na desku. Role izolace se trochu pronesly, protože každá vážila 50kg, ale nic, co by se s kolečkem nedalo zvládnout.
Zbytek dne pak probíhal zase ve stínu pod jabloní prokládaný zavlažováním desky. K večeru jsme pak desku ještě pořádně namočili a vyrazili domů.
Zítra nás pak čeká už zase práce. Je potřeba napenetrovat místa, kam se poté nataví asfaltová izolace. To bychom oboje chtěli stihnout v sobotu, na neděli pak máme naplánované řezání a přípravu ytongu.
Fotky z dneška bohužel nejsou, pořád stejná deska, jen občas suchá a občas mokrá. Video však máme, i když asi nebude divácky tak atraktivní (žádné lidské utrpení nebo bolest 😉 ).
Když včera I. nastolila vodníky na kari, nedá se než pokračovat ;-). Dnešní hlavní náplňí bylo udělat bednění kolem celé desky, teda až po tom, co Ivě seženeme holinky.
Dneska jsme si ráno atypicky zalenošili a vstali fous před osmou. Zvládli jsme dokonce i snídani doma, ale pak už bylo potřeba začít plnit denní plán.
Jako první byla návštěva železářství Barták. Celkem nezajímavě bylo potřeba nakoupit nějaké vruty a samonatloukací hmoždinky se šroubama. Co ovšem zajímavé je, vystihuje hláška jednoho z prodejců u bartáka.
Cca před týdnem jsem tam něco řešil a dostali jsme se k porovnání cen Barták vs Bauhaus (ale klidně i Hornbach, Baumax a kterýkoli jiný řetězec). Na to mi prodavač (vcelku milý týpek, trošku od rány a velkým smyslem pro humor) říká, že to co má Hornbach za “x”, oni mají za polovinu.
Dali jsme se do řeči víc, což on ocenil a mohl uplatit (podle mě připravenou a oblíbenou hlášku) “Bauhaus má ceny naražené až do prdele”. Přišlo mi to vtipný, ale úplně jsem nevěřil.
Realitu jsem si ověřil až včera/dnes, kdy jsem potřeboval právě těch cca 60ks natloukacích hřebíků. Nejprve jsem je zkouknul v Bau, kde měli jeden za 6 kč. Přišlo mi to dost, tak jsem chtěl zkusit Bartáka.
Překvapení nemalé, když mi týpek dneska říká, že úplně ten samý mají za 3 kč a k tomu ještě 7% sleva, protože jsem si vyřídil registraci. Docela zajímavé, takže do budoucna všechno kupujem u Bartáka a Bau ať si to nechá.
Následovala akce “sežeň Ivě holinky”. Dojeli jsme na tržnici v cca 9:15 (protože v 9:00 otvírají) s tím, že to rychle proběhnem, koupíme nějaké fajnové růžové s kytičkama a povalíme na stavbu. No, proběhnutí bylo rychlejší než jsme čekali, protože očividně v 9:00 se otvírá tržnice, ale samotní trhovci v jednotlivých kójích otvírají někdy úplně jindy, takže bylo vše krom pár stánku s umělýma kytkama zavřeno.
Takže jsme se vydali do prodejny pracovního oblečení a obuvi, kde jsme byli už minule a kde měli krom velkého výběru věcí taky dost fajn ceny (tričko za pade, pracovní bermudy za 250kč a podobně).
Sice tam neměli růžové s kytičkama, ale účelové a funkční holinky si I. vybrala. Spolu s tím jsme nakoupili nějaké další pracovní kalhoty, 8 triček, 10 párů rukavic a spoustu dalších blbostí, cena 1350kč. Už to bylo dost pozitivní, ale po registraci jsme dostali dalších 10% slevu, takže nakonec 1215kč. A k tomu I. dostala ještě parádní tašku přes rameno, protože jsme utratili víc než tisíc ká.
Další super kup za náma a my se mohli konečně vydat makat na pozemek. Bylo potřeba nařezat desky (a vyzkoušet novou pilu ze včerejška), dovázat kari sítě a naohýbat roxory trčící z tvárnic.
Kolem dvanácté dorazil projektant, se kterým jsme tři hodiny obedňovali desky. Fakt jsem rád, že jsem to nedělal sám. Jednak měl několik výborných vychytávek (například uchytit desku nejdřív na opřené hřebíky a až pak vrtat), a jednak ve dvou se to dělalo mnohem líp ;-).
Po tříhodinovém maratonu v 40C horku bylo hotovo (jak bednění, tak my), doladili jsme plán na další dny a my byli opět zanechání o samotě s naší deskou.
Na to pokračoval Ivin (někdo by řekl Ivíkův) maraton ve vázání karisítí. Podle jejich výpočtů dneska udělala 450 uzlů pomocí 1.3mm drátu a ještě teď tu v polospánku v setrvačnosti dělá uzly na polštáři.
Já pak musel dovázat prkna ke karisítím, spojit prkna nařezanýma latěma a doladit nějaké další detaily na desce tak, aby byla zítra připravená na vylití (a my nejspíš s ní).
I. pak na závěr ještě zatížila polystyrénem vyúštění odpadů a kámoš nám pomohl zaházet roh díru štěrkem, aby se tam zítra protáhl mix.
Tím jsme se přiblížili k závěru dne. Bednění máme a jsme připravi na zítřejší betonování. Zítra nás pak čeká uhánění betonárky, která dělá fóry s mixama, že prý objednávat v 16:00 mix na druhý den ráno je moc narychlo nebo co ;-).
Dnešní dopoledne jsme strávili nutným a nudným zařizováním věcí kolem. Nejdřív jsme vrátili vibrační desku, pak jsme vyzvedli OSB desky na šalování a koupili cihly pod kari sítě. Taky jsme se dneska konečně stali šťastnými majiteli propisovatelného stavebního deníku, takže můžeme přepsat a dopsat všechny záznamy z našeho původně vytisklého z internetu. Posledním úkolem pak bylo sehnat okružní pilu s rozumným poměrem cena/výkon, což se nakonec ukázalo jako poměrně složitý úkol. Nakonec jsme ale vybrali a máme doma (v boudě) novou hračku 🙂
Co se týče desky, pomalu se blížíme do finále. Kolem druhé hodiny jsme se dostali na pozemek a začali pokládat kari sítě. Podložili jsme je nasekanýma cihlama a pak i menšími kusy betonu, co nám zbyl z pasů, protože cihly jaksi došly.
Nakonec zbývalo nařezat menší kusy na výplně zbylých míst a sítě dohromady svázat drátem. To se nám povedlo zhruba z jedné třetiny, zbytek dovážeme zítra.
Kamarád nám přijel na pomoc a vykopal štěrk a hlínu kolem bednění, kde byly nájezdy pro bobka při včerejším rozvážení štěrku. To nám docela bodlo, protože zítra chceme s projektantem udělat šalování pro finální vylití základové desky.
Na stavbě s náma dneska byla taky Prudimíra První. Dokud bylo horko, tak poctivě odpočívala ve stínku, ale když se navečer ochladilo, začala se dost nudit a tak nám práci zpříjemňovala poštěkáváním a kousáním do nohy, pokud se někdo nacházel dole pod deskou 🙂 Nepomohla ani výhružka, že zítra bude doma (což by stejně byla, protože zítra budeme na stavbě makat od rána do večera a to by z ní mohl být taky vařený pes).
Dneska už nám zase jel foťák, takže tady je záznam z dnešního dne.
“V Úterý jen necháme přeházet brigádníky tu hlínu a bude to.” Cho cho, další naivní plán do naší sbírky ;-).
Plán na dnešek byl jednoduchý, je potřeba přeteleportovat hlínu kolem základů dovnitř a spolu s hlínou, co už uvnitř je, ji rozhrnout a uhutnit. Vypadalo to snadně, původně jsme si říkali, že to necháme udělat brigoše (dva) a my budeme koukat/odpočívat/dělat jiné věci kolem.
Ráno jsme se tohodle plánu ještě drželi, takže jsem nejdřív pořešil různé drobnosti kolem a pak se vydal vrátit palety ze ztraceného bednění.
První změna plánu nastala cestou zpět, kdy se mi na palubce i na obrazovce auta ukázala ikonka motoru spolu s hláškou “Výkon motoru omezen, můžete dojet, ale navštivtě Váš BMW servis”.
Takovýhle animačky většinou neznamenají nic dobrého, takže jsem rovnou i s vlekem místo na pozemek odbočil směrem k mému servisu (opravdu výhoda mít servis hned za kopcem od baráku ;-)). Bohužel chyba něvěstila nic pěkného a po podrobnější analýze se vítězem stalo vysokotlaké benzinové čerpadlo. To je čerpadlo, které je za běžným čerpadlem (které většině aut stačí) a které má za úkol cpát benzín co pod možná nejvyšším tlakem do vstřikovačů, které pak benzín ve formě aerosolu (mám pocit, že to takto říkal) cpou do motoru, takže benzín rychleji, veseleji a ekonomičtěji vzplane a teleportuje báwu o nějaký ten kus dál.
Ačkoli báwa jede na cca 50% výkonu, museli jsme ho nakonec odstavit, protože hrozilo riziko uvolňování bordelu z čerpadla do benzinového okruhu a tím ucpání vstřiků, což by byl průser na entou. Jelikož je náš servis fakt dobrý a za rozumné peníze, je využíván čím dál tím více lidma a čekačka se začíná prodlužovat. Na řadu se tak dostane až v pondělí, takže do té doby jsme nemobilní a i náš výlet na sever Čech bude realizován jinou formou transportu, nejspíš ECčkem (doufám, že šílení poláci se už ponaučili).
Ale vraťmě se k naší budovatelské akci. Na pozemek jsem se dopravil s omezovačem na motoru (protože mne na analýzu vzali až v půl páté). Protože přehazování hlíny neprobíhalo rychlostně podle plánu, zapojili sme se společně s Ivou také my. Iva se statečně ujala nejprve hrábí a pak lopaty a já začal hráběma rovnat hlínu z hromad po celých základech.
Bohužel ani ve čtyrech to nebyl žádný fofr a nakonec jsme hlínu do základů přemisťovali ve čtyřech až do půl páté. Ke konci to už bylo fakt s vypětím sil, ale když se brigošové pořádně popohnali, tak i ke konci se z nich dal nějaký ten výkon docela vytlačit ;-).
Bohužel jsme dneska nestihli hutnění, protože s báwou už jsme nechtěli moc jezdit. Bohužel vzhledem k technickým potížím i naší cestě na sever se tak budování desky odkládá téměř o týden, na druhou stranu si aspoň trochu odpočineme. Příští týden v pondělí nás pak čeká navážka štěřkodrtě, kterou vyplníme zbylý prostor základové desky.
Dnešek měl být poklidný den. V klidu ráno vstát, na poledne domluvit beton, odpoledne v klidu zalít a zbytek dne si trochu odpočinout…. Zase vedle.
Vstali jsme v klidu ráno před sedmou, protože se už budíme automaticky. Pořešili jsme pracovní záležitosti a v půl osmé jsem se vydal vrátit bourací kladivo z víkendu.
Cestou zpátky jsem no-stress zavolal do betonárky, jestli by ještě šlo na odpoledne domluvit čerpadlo s mixem. Že je to sice trochu narychlo, ale že by se nám to hodilo. Týpek na to, že prý neví, ale zkusí a mám zavolat za 15min.
Za 15min, stále v klidu, volám, a on na to, že když já narychlo, tak i on, a že mi stáhnul pumpu, co zrovna jela kolem, a že tam na mně už čeká, a že teda kdy už už budeme zalívat.
No, trošku čára přes rozpočet. Bylo potřeba udělat ještě pár věcí, tak říkam, že jestli chvíli počká. Týpek na to, že klidně, ale ať to není ve dvanáct. Říkam ok, kolem desáte se ozvu (bylo cca 8:00).
Urychleně jsme vyrazili směr pozemek a Prodoma stavebniny, tam koupili expanzní pěnu, pak rychle zadělat díry v tvárnicích, připojit vlek, rychle na pilu pro dřevo a latě, kdyby nějaká tvárnice rupla, tak abychom ji mohli obednit, a zase rychle zpět na pozemek.
Cestou (v cca 9:00) mi opět volají z betonárky, že teda co bude s tím betonem, že čekají a jestli už můžou, že sem to chtěl narychlo.
Takže spolu s vozíkem a prknama zrychlujeme ještě víc, mažeme na pozemek kde finálně počítáme beton, s projektantem konzultujeme třídu betonu, objednáváme beton a spouštímě akci. Něco málo před 10h nám už na pozemku stojí připravená pumpa.
S obsluhou pumpy se snažím domluvit jak to provedeme, ale očividně nemá naladíno, protože je pondělí a je hnusně a asi fakt nesnáší svou práci. Na každý dotaz zavrčí, nebo je zticha úplně. Po chvíli doráží první (a dneska i jediný) mix. Následuje domluva s řidičem mixu, ten už je příjemnější, tak já že to potřebujeme naředit, jelikož to poslali moc tuhé (jinak by se tam těch 8,5 kubíků nevlezlo). Jak později zjišťujeme, týpek to s ředením trochu přepálil a z betonu dělá super-tekuté bláto.
Řidič pumpy se mezitím uklidnil, takže mi i vyhověl a na pumpu nasazuje zpomalovací náhubek a domlouváme se na směru a stylu vyplňování tvárnic.
Po chvíli jdeme pomalu na to. Tentokrát žádný závozník, takže jsem musel hadici obsluhovat sám. Týpek spouští pumpu, ze které začíná obrovským proudem téct místo betonu jen šedá voda. Obsluha pumpy jen suše konstatuje, že “to naředil moc” a “že to bude dost blbý”.
Po dalších cca 20 sekundách začínám chápat hloubku jeho prohlášení, protože to z hadice teče naprosto všude, jen ne dovnitř do tvárnic. Konec hadice je široký cca 35cm, zatímco vnitřek tvárnice 20cm. Je tedy potřeba balancovat a volit “menší zlo” a větší proud směrovat dovnitř.
Ačkoli je pumpa puštěná na minimální výkon a hadici mi drží jen kousek nad tvárnicema, stejně to cáká všude. K tomu je celkem boj hadici držet nad bedněním, protože při každém pohybu ramena pumpy začne hadice dost házet a stříkat beton všude kolem.
Když už jsem aspoň trochu přišel na to, jak hadici držet, přichází další problém, a to zapomenuté dvě díry v tvárnicích. Stejnou rychlostí, jakou beton seshora leju, vytéká dole ven. Díky konzistenci betonu “Tekutost voda plus” je jakákoli drobná díra problém, natož díra 8x4cm.
V duchu přísloví “co nejde silou, jde větší silou” tam cpu stále víc a víc betonu, až se díra ucpe (protože beton venku už neměl kam téct). Tím byl problém vyřešen a mohlo se pokračovat (akorát sme to pak museli očistit, což byla dost pakárna).
A aby toho nebylo málo, tak k tomu všemu ještě rameno nedosáhlo na úplně nejzadnější stěnu, takže sem se za hadici musel pověsit a stahovat ji nad tvárnice vší silou.
No, byl to boj až do konce :-). Naštěstí se povedlo, akorát beton z pumpy přestal téct cca poslední tři metry bednění. Původně jsme se lekli, že budeme muset dokupovat, nakonec bylo betonu dost, jen už nebyl schopný projet pumpou.
Zbytek betonu nám z pumpy vyklopil na roh pozemku, odkud sme ho pěkně po staru v teplejch transportovali do zbývajících tvárnic.
Dál pak už následovalo jen očištění tvárnic, ubrání nebo přidání tak, aby bylo všude zhruba stejně a začištění kolem pasů z venku (kvůli budoucí izolaci). A tím bylo hotovo.
Kolem jedné jsme měli vybetonováno, očištěno i zbaleno a tím nám pro dnešek padla. Zítra se pak s brigádníky pustíme s vyplněním prostory desky okolní hlínou a jejím hutněním.
Původně jich bylo 180. 180 kusů tvárnic na první šár (řadu). Založením rohů jsme ve středu 23 kusů zpracovali a zbývalo 157. Po celodenním včerejším maratonu jsme to zúžili na 60 kousků. A dneska jsme to pak dotáhli celé.
Na poslední stěně obýváku jsme odpočítávali od 20ti a s každou další jsme se pomalu blížili vítězství.
Po zdolání i jižní stěny zbývaly ještě dořezy. To jsou takový ty různě dlouhý místa, který zbydou někde uprostřed, když délka daného úseku není přesně dělitelná 50cm. A to si piště že zbydou, většinou jak napotvoru jen o pár cm, aby bylo řezání ještě veselejší.
Řezali jsme to tou větší flexou kotoučem speciálně na betonové tvárnice za 800 kč. Jde to tím jedna radost, jak rožhavený nůž do másla. Problém je, že ta obrovská potvora (flexa) by tím kotoučem projela čímkoli, včetně lidských nohou a rukou. Mám z ní dost respekt ;-).
Celou první řadu jsme tedy nakonec zvládli za dva dny. Z toho včera jsme měli na pozemku tři brigádníky, kteří nám dost pomohli s řadou činností.
To hlavní, co měli na starost, bylo roznosení všech tvárnic na všechny šáry podél všech výkopů. Tady si chlapci dost mákli, jelikož to bylo cca 400 kusů a každá váží oněch 25kg.
Dál nám dost pomohli s nařezáním roxorů do bednění, kterých bylo 180 kusů, pomáhali nám s míchačkou a trochu i kopali.
Kopání jsem ale odpískal, protože byli moc pomalí ;-). Hlína byla moc tvrdá, takže jsem dneska raději půjčil zbíječku a o víkendu se do toho pustíme znovu.
Celkově to s brigádníkama šlo celkem rychle, jen se musí pořád kontrolovat, úkolovat a hlavně hlídat, aby se zbytečně nezakecali. Dva ze tří byli fakt dříči a pomohli hodně. Ten třetí byl údajně na stavbě poprvé a navíc trošku línej. Podle mě ho dost překvapilo, jak moc musí makat.
Dneska jsme pak už budovali sami jen za pomoci kámoše, který se staral především o míchačku a dodávky malty.
Na zítra máme naplánováno navrtání všech roxorů do bednění, vložení horizontálních i vertikálních roxorů do prvního šáru, brigádníci pak budou skládat druhý a třetí šár a my dál prokládat roxorama.
Taky jsme dneska poprvé měli sebou naši bílou opici. Díky tomu, že je hotový plot, můžeme jí tam nechat navolno puštěnou. U boudy má hozenou deku a vodu, takže se tam spokojeně opaluje nebo chladí ve stínu.
A nakonec zase timelapse. Tentokrát jsou to dva dny lidské dřiny shrnuté ve 5 minutách :-).
Tak dnešek byl přesně tak, jak jsem psal včera. Myslel jsem si, jak si u založní pár rohů odpočinem a nakonec to byla slušná makačka.
Na pozemku jsme dneska začínali vcelku pozdě, až ve dvě ;-). Ráno jsme ještě řešili dokončení vyjmutí z půdního fondu a aktivaci hypotéky, abychom mohli začít čerpat v momentě, kdy nám dojdou úspory naše (naštěstí úspory zatím ještě jsou, takže minimálně základovou desku snad zvládnem z našeho). V poledne jsme pak byli ješte v servisu s tažným a vlekem, takže už nám zase vše svítí a bliká, jak má.
Založení rohů samo o sobě je mnohem větší drbačka, než jak se může zdát a než jak to vypadá na našem timelapsu. Tady patří velký dík projektantovi, který nám se založením dneska trpělivě pomáhal, ačkoli my sme minimálně ze začátku spíš škodili ;-).
Bylo potřeba ve všech rozích desky tvárnice nejprve vycentrovat tak, aby byly budoucí základové pasy přesně pod nosnými zdmi a aby byly v pravých úhlech. To obnášelo spoustu popostrkování tvárnic tam a zpátky, přeměřování vzdáleností a úhlopříček.
Když bylo zaměřeno, bylo potřeba tyto rohy vyzdít a uložit do správných výšek, aby finální deska byla rovná a né nějaký šišojd ;-).
Ze začátku nám (především mně) ukládání tvárnic vůbec nešlo, ale po stavebním mentoringu od projektanta už to začalo i docela jít (ale na jídlo bych si tím vydělal s odřenýma ušima).
Ke konci už ukládání docela frčelo, ale stejně nám celý proces od začátku zaměření po uložení poslední cihly na maltu trval cca 5 hodin. A to nám ještě u míchačky zdatně sekundoval kamarád, bez něj by to trvalo ještě dýl.
Zítra nám na pozemek dojdou brigádníci, co budou roznášet cihly podél pasů, míchat a vozit maltu a já budu nadále pilovat své zednické schopnosti. “Propojení” jednotlivých rohů by už mělo být mnohem snazší, protože za pomoci provázku budu rovnat jednu cihlu za druhou. Nebo to zase dopadne tak, jak vždycky a domů zase polezem po čtyřech.
Tak tady jen narychlo fotky našeho plotu, co jsme včera nezvládli už vyfotit. Miss Plot 2015 sice asi nevyhraje, ale pro naši momentálně potřebu bohatě stačí.
Urcitě jste již slyšeli o garden-fitness – místo utrácení nehorázných peněz za zvedání cizích závaží chodíte na svou zahradu a makáte na svém, takže ve finále místo díry v peněžence máte vlastní jahody a brambory.
Od té doby, co máme stavební povolení, tak jsem objevil do té dobe nepoznaný construction-fitness. Oproti němu je garden-fitness procházka růžovým sadem.
Každé ráno vylézám z postele po čtyřech s vidinou, že si možná ten den trochu odpočinu, a každý večer se pak většinou už od dveří domova plazím do postele totálně vysílen a s pocitem, že už to nemůže být horší.
Tak třeba dneska, plán vypadal jednoduše. Párkrát za den pokropit základové pasy, nechat přivézt ztracené bednění a dodělat už jen maličkost na plotě – napnout na něj pletivo.
A opět to byl jeden z těch dnů, kdy se to celé zvrtlo v insta-peklo a od rána jsme kmitali až do večera, kolem osmé dorazili domů a jsme rádi že jsme rádi.
Ráno začalo fakt pozitivně. V Zapě (betonárka) nám vrátili nějaké peníze. To je akt, který mám fakt rád a dokáže mi zvednout náladu. Zálohu jsem dával 40.000 na beton + pumpu, ale díky tomu, že bagrista neví, co má za lopatu, tak bylo nakonec o 3+ kubíku méně a vrátili nám něco málo přes 4000 Kč.
Pak jsem byl v servisu s tažnym zařízením, protože stávající konektory dosloužili a jezdit rychlostí blesku s vlekem co nesvítí – nebliká není úplně bezpečné. Tam už mě úplně nepotěšili, protože to není oprava na chvilku a musejí věci objednat a zítra to snad dají za cca hoďku dohromady.
Ze servisu jsme pak mazali na pozemek, kde jsme vyhlíželi dopravce FeroBetonu, co nám vezl tvárnice ztraceného bednění. Po trochu komplikovanější domluvě dorazil náklaďák i s vlekem a s nákladem 13 palet ZB (jen pro info, každá paleta vážila tunu – 40 tvárnic x 25kg jedna).
Nějak jsem počítal, že složení bude otázka 20min jako u předchozích dodávek. Nenapadlo mne, že tím, že jedna paleta váží tunu, to bude sundávat po jednom. Navíc neměl závozníka, takže jsem tam celkem intenzivně pomáhal (nasazoval a vysazoval takový pseudo-vozík zavěšený na hydraulickém rameni, vylézal a slézal z korby, koordinoval kam to má složit).
Aby to neměl navíc řidič až tak jednoduché, nechali jsme si ZB složit podél celého pozemku, aby se tvárnice nemusely stěhovat příliš daleko. Po cca dvou hodinách pak měl hotovo a my se pomalu chystali na plot.
Sloupky jsme měli připravené z minula, navíc od včerejška ještě zalité zbytkem betonu z pasů. Začali jsme natahovat pletivo, což ovšem nešlo zas tak rychle. Až někdo zase bude tvrdit, že lesnické pletivo je fajn, tak mu dejte přes držku. Oka na tom nedrží. protože nejsou provázaná, vypnout to téměř nejde, protože to není za co chytit a tvar to nedrží vůbec, protože je to z nějakého super měkkého drátu.
Když jsme po dalších 2h (možná i víc) dobojovali pletivo na pevných částech plotu (kůlech), začala výzva s přichycením pletiva na zeď souseda a s vymyšlením dočasné brány.
Plot k sousedovi jsme nakonec vyřešili dvěma hmoždinkama v jeho bednění a plotem omotaným kolem latě, co nám zbyla z laviček. Další výzva pak byla brána.
Protože nejsme troškaři, udělali jsme si sloupy na bránu tak 5m široké. Což se nám ovšem dost vymstilo, když sme tam natáhli to měkké pletivo, jehož jediná tendence je ležet na zemi místo strašit kolemjdoucí zloděje.
Vymýšlením a prototypováním brány jsme zabili nejméně další dvě hodiny. Rozdal sem několik bludišťáků za podnětné nápady jak to vyřešit, nakonec však zvítezila stará dobrá síla (a když to nešlo normální silou, šlo to ještě větší silou).
Konec pletiva jsme nejprve zbavili svislých drátů (což byla super-jebačka), a těmi pak napevno přichytili pletivo k další lati. Na sloupek (do akátu, takže to šlo taky moc dobře) jsem pak přišrouboval dvacítky vruty, za které se celý sloupek o něco větší silou zavěsí, čímž se celé pletivo pořádně napne (dalo by se říct skoro ztopoří) a začne vypadat jako plot a né jako ochablý…. pletivo.
A tím jsme se probojovali do sedmé večer a s pocitem super-zabezpečeného pozemku se vydali domů. Bohužel nemáme fotky z plotu, ty doplníme zítra. Timelapse frčel ale zase celý den, takže aspoň z dálky to naše utrpení sledovat jde ;-).
Dnešní den na pozemku byl spíš odpočinkový (tzn byli jsme tam jen půl dne a domu jsme šli po dvou, nikoli po čtyřech 😉 ).
Na zítřejší betonování bylo ještě potřeba připravit prostupy na vodu a kanalizaci. Za dnešek jsme udělali jen tu jednodušší část, tu složitější budeme dělat zítra dopoledne společně s projektantem.
Dál pak bylo potřeba všech 80 metrů pasů pořádně očistit, aby v nich nebyla žádná napadaná hlína a beton se lil na pevné podloží.
Na zítra nás pak čeká slušný maraton, kdy ráno doděláme prostupy, v 10h přijde elektrikář zapojit náš rozvaděč, v 11h přijede kamion se železem (tuším něco kolem 2tun na celý barák) a ve 14h přijedou dvě míchačky betonu vše zalít. Tak uvidíme, snad vše klapne.
