Browsed by
Tag: budovani

Obyváková odysea 2017, dějství první

Obyváková odysea 2017, dějství první

I. se v pondělí pustila do úklidu kuchyně. A že prý moje Aniversario, Don Papa a pár dalších flašek překážejí v rohu linky a chtělo by je to přestěhovat do skleněné vitríny, kam byly od začátku zamýšleny.

Hmm, výtečný nápad. Akorát vitrína zatím neexistovala a tak to znamenalo vyřešit obyvák. Dočasný nábytek vyházet, vymyslet nové rozložení, někde ho sehnat a nainstalovat. A protože se naše heslo “není čas, není čas” od doby stavby zas tak moc nezměnilo, šlo se na to rovnou.

Hned v pondělí jsme se jednoznačně shodli na tom, že základ uděláme z Ikea nábytku. Bude to stát pár peněz, bude to hned, a pokud to Šimon nebo časem i druhej sabotér nějak poničí, nebude nás to štvát tolik, jako by to byl nábytek na míru za desítky tisíc.

V úterý jsme hned ráno vyrazili do Ikey na nákupy. Bohužel, barva dvířek z katalogu vypadala v reálo o dost hůř a navíc měla kolem sebe nesmyslný rámeček, takže to vypadalo jak skřínka z dob našich prababiček. Takže jsme dvířka zavrhli a nakoupili jen korpusy a poličky. Dvířka necháme udělat na zakázku u nějakého místního truhláře.

V Ikee jsme nakonec strávili 5 hodin. Než jsme všechno promysleli, naplánovali a nakoupili, půl dne bylo v háji. Na vlek jsme zásilku nakonec vyskládali tak tak, ale vešlo se.

Krom samotné stěny k televizi jsme totiž nakoupili taky skřínky nad gauč a další skřínky vedle kamen. Dost tvrdě jsme totiž podcenili skladovací prostory v obyváku a celkově našem domě, takže to teď doháníme. Věcí a hraček pro prcka je spousta a skříní v přízemí minimum. Takže jsme museli nakoupit pár skladovacích upgradů :).

Ještě ten den co jsme se vrátili z Ikei jsem poskládal všechny skřínky dohromady. Bylo jich třináct. Třínáctkrát zopakovat stejný postup dokola. Třináctkrát rozbalit, roztřídit, smontovat, odnést. Třináctkrát stejné utrpení, jen pokaždé o něco rychleji.

Musím se přiznat. Zhřešil jsem, ignoroval jsem doporučený postup skládání Ikea skřínek. Nejen, že jsem přeskakoval jednotlivé kroky a skládal to v jiném pořadí, ale dokonce jsem použil i Aku šroubovák, ačkoli je přímo zakázán.

Ale co víc, vzal jsem pak na ty skřínky i flexu a dal jsem jim co proto :). Skřínky mám naražené až na zeď a potřeboval jsem tam natahat elektriku na osvětlení. S tím zřejmě soudruzi ze Švédska úplně nepočítali, takže bylo potřeba to trochu vylepšit. Ale o tom až dál.

Den po tom, co jsme tu hromadu dřevotřísky nakoupili a smontovali, jsme se hned z rána pustili do instalace. Nejdřív jsme museli rozmístit všechny ty korpusy po celém obyváku, aby se tam dalo alespoň někde začít. Třináct korpusů je fakt hodně korpusů i na 60m2 prostoru.

A tak jsme se pustili do Sokobana v reálném životě. Přemisťovali jsme a třídili jsme skříně tak, aby byly co nejblíž jejich finální destinaci a zároveň nepřekáželi práci. Což šlo vzhledem ke stísněnému prostoru a všudypřítomnému plazícímu se partyzánovi fakt skvěle :).

Začli jsme výškovou skříní vedle kamen. Tam jsme udali 4 (na fotce zatím 3) skřínky na sebe. O patentu spojování skřínek od Ikey by se dalo napsat miliómy slov a ani jedno pěkné, ale shrnu to do jediného, a to demence. Kovová capka a oboustranný samolepící papírek 1x2cm má zajistit pevné spojení skřínek neomezeně vysokých.

 

No tak jsme tam těch spojek dali dvakrát tolik (z toho, co zbylo z ostatních skřínek) a ještě všechny patra přikotvili do zdi. Pro jistotu. Aby až bude mít malej orangután nápad po tom vylézat nahoru, tak z něj nebyl 2D orangután.

No a pak přišla na řadu flexa. Pan Ingvar Kamprad by byl asi trochu zarmoucen, ale účel světí prostředky. A když tam ty troubové nemají připravené elektrokanálky, flexa byla nejjednodušší řešení. Tím byla vysoká skříň připravená a šlo se dál.

Kromě logického plánování jsou totiž stávající budovatelské aktivity ovládány ještě prckem. Dvakrát denně chodí spát, takže flexu a vrtačku jsem měl povolenou jen v některé hodiny, zatímco tahání elektriky a tiché přípravy jsem mohl dělat v zbývajících hodinách. A proto, když to šlo, dělal jsem rámus a kabely nechával na ticho 🙂

A tak jsem se pustil do skřínek pod televizí. Tady bych vyzdvihl mou novou hračku z Lidlu. Koupil jsem si “multifunkční nástroj”, tak tomu říkají. Je to taková ta vibrační bruska/řezačka/cokoli, co jen vibruje a díky nástavcům dělá všechno možné.

Na vyřezávání otvorů do sololitových desek je to naprostá pecka. Krásný rovný čistý řez. Žádné pižlání pilkou, žádné nepřesné díry flexou nebo maflem. Prostě supr. Za 700kč včetně nástavců.

 

A protože mezi tím šel prcek spát, pustil sem se do elektriky na mé alkoholické skřínce. Ta bude samozřejmě osvětlená. Jednak protože je to fakt pěkný, a pak protože to tak má můj kamarád B. a tak to musím mít taky, to dá rozum :).

Shodli jsme se s I, že naše skřínka zezadu vypadá jako sebevražedný atentátník, ale holt pro chytrou domácnost se musí něco obětovat :). Ale jen co se to přiklopilo ke zdi, vypadá to zase jako normální skřínka.

A tím bych tento díl ukončil. Je toho ještě opravdu spousty co se nám stalo a do jednoho článku se tolik emocí prostě nevejde. Takže, to be continued…..

 

The Hatch

The Hatch

Tak dneska to bude zase po dlouhé době budovatelský příspěvek. Celkově to bylo takové deja-vu z minulosti, kdy jsem si připomenul všechny ty dny strávené vyráběním parotěsnosti na půdě. Na pátek máme totiž naplánovaný finální blower door test a tak bylo potřeba všechno připravit.

2016-09-21-20-30-16

Největší rest, který mi tu zbýval, byl náš průlez na půdu. Už je to tak dva měsíce, co nám stolaři dodali objednané okno-dveře, ale nějak jsem ho pořád nestihl nainstalovat (v rámci úspor a hlavně preciznosti parotěsu sem si ho chtěl nainstalovat sám).

2016-09-21-14-37-52

No a tak jsem se do toho dneska pustil. Když jsem vytahal všechen vercajk nahoru na půdu (samo sebou asi na popáté, na tomhle musím ještě zapracovat), začal jsem zjišťovat, jak moc velký průser to zase tentokrát bude.

No zadařilo se kvalitně, hned z kraje se objevil problémek levelu 6 (zavedli jsme si s I. stupnici 1-10, aby když člověk volá “máme problém” rovnou i identifikoval, jak velký,aby se na to ten druhý mohl připravit 😉 ).

Když jsem okno-dveře do průlezu měřil, nějak jsem nepočítal s tím, že vlastně nebudou uvnitř průlezu, ale až nad ním na půdě. Takže původní plán, že se dveře budou utvírat směrem k šikmině střechy vzal rychle za své, protože se dveře nevešly pod krokev.

2016-09-21-14-20-53

Naštěstí je průlez téměř čtvercový a tak rotace o 90 stupňu problém vyřešila. Dveře se budou moci v pohodě otevřít, navíc se otevřou o “fous” víc přesně tak, že budou držet samy otevřené, ale zároveň nepřepadnou moc dozadu.

A tak mohly začít přípravy. Další problém (tentokrát tak trojka) byl, že OSB desky tvořící průlez byly různě vysoké a tak po položení rámu na podlahu dost znatelně vrklal. Takže sehnat brusku/hoblík a pěkně to celé srovnat.

2016-09-21-14-21-15

Naštěstí se zadařilo v místní půjčově a tak jsem měl za hoďku problém vyřešen. Další pak už byly jen přípravy na parotěs. A protože mi zbylo spoustu tmelů a pásek, bylo z čeho vybírat.

2016-09-21-14-38-03

Jako první jsem vyluxoval (jako táhnout ten těžký vysavač na půdu byl fakt nápad) celou půdu, abych se zbavil hoblin a prachu z vaty. Pak jsem ještš vytmelil mezeru mezi svislou OSB deskou a prvkem na půdě. Toto bylo možná zbytečné, ale myšlenka byla připravit horní hranu co nejlépe na nalepení Airstop pásky.

2016-09-21-15-08-45

Další pak byla první vrstva Airstop pásky, která byla napůl na svislé OSB desce a napůl na horních prkech podlahy. Na horní vstvu airstopky pak přišla další housenka tmelu kolem dokola průlezu tak, aby až se přiklopí rám bylo vše utěsněno.

2016-09-21-15-25-36

A kolem housenky z tmelu pak přišla ještě housenka z protipožární expanzní pěny. Pěna proto, aby se celý rám pořádně zafixoval k podlaze a protipožární proto, že je pak i pěna vzduchově neprodyšná. Takže krom tmelu vzduch podrží i pěna.

2016-09-21-15-39-42

Pak následovalo přiklopení rámu na připravené housenky, srovnání a zatížení rámu a technologická pauza, aby se všechno pěkně spojilo.

2016-09-21-15-42-55

Když bylo zatvrdnuto, pro jistotu přišel na řadu další tmel, který jsem injektoval mezi rám a Airstopku z prostoru z průlezu a ten jsem pak ještě celý přelepil finální vrstvou Airstopky. To by bylo, aby tamtudy fučelo.

2016-09-21-20-07-13

Pak ještě nalepit těsnění do prostoru mezi rám a dveře.

2016-09-21-20-22-51

A nasadit dveře, zatlouct panty a a voilá, vzduchotěsný průchod na půdu je snad hotov ;-).

2016-09-21-20-30-31

“Snad” proto, že finální verdikt uvidíme v pátek. Ale věřím, že to dopadne dobře.