Jak jezdí náš mač do palírny?
Samozřejmě jedině v BMW a vždy bezpečně připoután 😉
Bohužel si v palírně ještě cca 2 týdny poleží, aby byl v optimální kondici.
První šár štítu nad věncem
Včera jsem byl na stavbě snad poprvé úplně sám ;-).
Za včerejšek jsem zvládl udělat první šár. Nejspíš se na mne ten čas na stavbě i nějak podepsal, protože mi to šlo docela pěkně od ruky :-). Když si vzpomenu, jak jsem s tím bojoval tenkrát při zakládání ZB na základovou desku, tak teď to bylo mnohem veselejší.
Ráno jsem si musel pořídit ještě nový upgrade na naše kango. Původně jsem přemýšlel o koupení celého míchadla, ale takhle to nakonec bylo levnější a míchá to taky dobře.
Dneska mne čeká další zdění, to už by mělo jít rychleji.
VPC fitness
Tak jsem si dneska odpoledne dal ještě trochu fitness, abych vyběhal včerejší pivo a hamburgr ;-).
Když jsme před nějakou dobou dozdili druhé patro, všechny zbývající VPC (cihly) jsme odnosili dolů na hromadu.
Tenkrát to vypadalo, že zdít se z nich už nic nebude a že poslouží na plot nebo udírnu. Bohužel, na stavbě se situace mění každou minutu (občas i rychleji), takže z našeho OSB štítu se postupně stal Ytong štít až nakonec dozrál do VPC štítu ;-). No, a protože náš štít není vůbec žádné ořezávátko, je na něj potřeba poměrně dost cihel.
Těch cihel bylo konkrétně 184 kousků. Štít má na šířku cca 5,5m a na výšku 2,2m. Plocha obou štítů je kolem 11,5m2 a to při rozměru cihly 25×25 je právě těch 184ks. Nedalo se nic dělat, holt se ty snošené cihly musely nanosit zase zpátky nahoru. Na pomoc jsem si zavolal místního brigádníka, takže to ve dvou nakonec docela šlo. Celkem za dvě hoďky bylo hotovo a 4tuny cihel byly opět vyteleportovány nahoru do patra.
Po skončení se pak z původní venkovní hromady cihel stala takhle útulná hromádka 😉
Střecha na celý život
Tento týden byla na programu střecha, respektive její tesařská část. Celé akci ale předcházela dlouhá diskuze na téma podbití / nadbití přesahů. Do té jsme vstupovali pevně rozhodnutí pro nadbití s přiznanými trámy.
Vystoupili jsme s ní nakonec se závěrem, že nejen že kašlem na podbití, ale i na nadbití, omítku či jakékoli jiné řešení. Zkrátka jsme přesahy úplně zrušili, protože za A) je to poměrně časově, materiálově a tím pádem i finančně náročná akce, za B) střechařům se do toho moc nechtělo, protože mají do zimy nasmlouvané ještě další práce, za C) k našemu domu se přesahy stejně moc nehodily a za D) sousedi mají střechu bez přesahů a nakonec jsme konstatovali, že se nám to asi stejně líbí nejvíc 🙂 Navíc i v budoucnu to znamená snažší údržbu, protože nebude potřeba natírat palubky ve výšce 7 a víc metrů, což je taky docela dobrý argument.
V pondělí tedy nastoupili střechaři a začali zpracovávat dřevo do pozednic, vaznic, krokví, kleštin a bůhvíčeho ještě…
…aby to pak nahoře všechno smontovali a voilá, máme pátek a krov je hotový.
A takhle to vypadá zvenku.
Vymysleli jsme ďábelský plán, díky kterému jsme měli mít na timelapsu zachycenou i stavbu střechy, aniž bychom na pozemek museli 2x denně jezdit. Bohužel, foťák s náma úplně nesouhlasil a tak žádné video nemáme 🙂 Resp. fotil jen, když se na stavbě nic nedělo a v klíčových momentech se vypnul, čili video je, ale ze stavby střechy tam není vůbec nic 🙂 Co už, i mistr tesař…
Mimochodem, radost nám udělal projektant, když nám řekl, že naše dřevo je opravdu super prvotřídní kvality a neskutečně tvrdé a že v Čechách takové snad ani neroste. Střechařům to poněkud zkomplikovalo život, protože když dřevo upravovali do žádoucích tvarů, museli prý 2x za den brousit řetěz na pile, namísto obvyklého 1 broušení za týden. To nás pobavilo, protože jsme dřevo vyšmelili u nás ve vesnici od jednoho místního Brouka Pytlíka za velmi dobrou cenu, a spíš jsme se báli, aby dřevo nebyl nějaký odpad 🙂 Až ho příště potkáme, budem mu muset ještě jednou poděkovat 🙂
Tohle tam po řezání zbylo 🙂
Další týden mají střechaři pauzu a na nás je, abychom mezitím vyzdili oba štíty. Zedník má čas až příští víkend, tak to zkusíme zvládnout sami, když to nepůjde, tak ho budem mít v záloze 🙂
Úklid domu i pozemku
V sobotu a neděli jsme provedli úklid celého pozemku i baráku. Ačkoli to není zas tak dlouho co jsme uklízeli naposled, už zase tam byla tuna plastu, petflašek a teď nově ještě tisíce odřezků polystyrenu.
Kromě toho jsme už připravili i všechen materiál na příchod zimy a mokra, takže všechny malty/betony/lepidla jsou v suchu pod střechou a všechny OSB desky, latě a prka venku pod plachtou.
Ze všech místností sme vynosili veškerý bordel i palety, takže vypadají místnosti zase velké a prostorné 😉
Taky máme už docela solidní sbírku palet. Ty bych rád před zimou ještě nechal odvézt našema stavebninama. Dušují se, že to zvládnou, tak uvidímě.
A video z uklizeného baráku jsem postoval níže 😉
Dokončení svépomocné části rovné střechy
V pátek jsme dokončili poslední část střechy, kterou jsme ještě realizovali svépomocně.
Ráno jsme začali doizolováním průchodů na střechu navařením ipy (podle pozdější diskuze s projektantem jsme to dělali až zbytečně poctivě, na druhou stranu tam díky tomu rozhodně nic nezateče nebo nebude profukovat 😉 ).
Po tom co jsme měli zaizolováno jsme se pustili do položení parotěsné vrstvy. Role parotěsky jsme postupně rozvinuli po celé střeše a k atice přichitili nejprve dočasně hřebíčkem a později pak OSB deskama přišroubovanýma z boku atiky.
Po přichycení parotěsky byl čas oběda. Opět jsme rožhavili náš gril 😉
Po obědě jsme pak položili tři vrstvy polystyrenu na střechu. První vrstva byla 16cm obyčejného fasádního polystyrenu, protože je levnější ale pro tyto účely dostatečný. Druhá vrstva byl spádový polystyren, pomocí kterého se udělal sklon střechy. Na jedné straně to bylo 2cm, na druhé až 14cm. Díky tomu se na střeše nebude držet voda. Třetí vrstva pak byly 12cm tlusté polystyrénové plotny s rozměrem 2m x 1m, pomocí kterých se srovnaly veškeré nerovnosti.
Vrstvy poloystyrénu se pokládali tak, aby nikde nebyly nad sebou spáry. Kvůlu tomu jsme museli občas první řadu seříznout o 20cm, abychom spáry nad sebou posunuli. Celkově bylo ale řezání celkem hračka, protože jsme měli půjčenou řezačku.
Nebýt toho, že měla špatný kontakt a občas se s ní muselo trochu zarachtat, šlo by řezání úplně jedna radost.
A to bylo v pátek všechno. Někdy kolem šesté večer jsme měli všechno položeno, dořezány všechny boční kousky a tím dodělanou i střechu do stavu, kdy už ji musí dodělat odborník. Zároveň s tím by pak měli v pondělí začít dělat i krov (po týdenním odkladu), takže když vše půjde dobře, pod střechu to do zimy zvládneme.
Prohlídka stavby
PS: Schválně jak dlouho to video na youtubu díky podkresové hudbě vydrží 😉
Pokračování stavby atiky a vývody na střechu
Včerejší den na stavbě nebyl nic moc. Ne že by se něco vyloženě pokazilo nebo nedařilo, ale otravovaly nás drobné nepříjemnosti kolem.
Ráno začalo tím, že přijel až na půdu vypruzený zedník, který si pomalu začíná domlouvat další práci a jeho nový zákazník ho hned na úvod trošku vyšplouchl. S L. se mu nálada ale brzy zlepšila, takže se pustili do další práce na atice.
Kluci nařezali OSB desky a přišroubovali je k horní části připravených stojek. U každé desky zvlášť pak kontrolovali pomocí vodováhy správný sklon, aby voda ze střechy pěkně stékala, a kde bylo potřeba, tam stojky a desky ještě dořízli.
Pak jsme se vydali směr místní restaurace, natěšeni na špagety se slaninou a smetanou. Bohužel radost nám moc dlouho nevydržela, protože už když před nás jídlo postavili, bylo jasné, že tady se něco dost nepovedlo. Po několika soustech jsme to zabalili s prohlášením, že se to nedá žrát, jelikož omáčka sestávala víceméně jenom z mouky, vody a oleje, a kousky slaniny neměly šanci ji zachránit.
Vedoucí směny naštěstí projevila pochopení a jídlo odnesla s tím, že ho samozřejmě platit nebudeme, že si ho zaplatí kuchař, který asi taky neměl úplně nejlepší den. Z obědu jsme tedy odcházeli sice už méně rozladění, nicméně hladoví. I těch pár soust ale I. dokázalo znovu podráždit ještě ne úplně stabilizovaný trávicí systém, takže jí pak bylo celé odpoledne špatně.
Po návratu z ne/obědu jsme vypěnovali fuky, které zůstaly mezi stojkami a okrajem stropu, čímž se stojky ještě zafixovaly ve správné poloze.
Kluci na střeše připravili prostupy na vývody trubek z osb desek, ve kterých pak trubky usadili a zapěnovali.
Když pěna zatuhla, namíchal se beton a všechny výstupy se zabetonovaly.
Na závěr ještě L. vývody i beton okolo zatřel penetrákem, aby byly připravené na další den a mohly se oblepit hydroizolací.
Druhý den stavby atiky
Tak dneska jsme v téměř polárních tepolotách dál pokračovali ve stavbě atiky. Maximum během dne bylo tak 12C a to na sluníčku, jenže dneska jsme atiku dělali hlavně na severní straně, kde byl celý den stín.
Z atiky jako takové máme hotové všechny stojky po celém obvodu ploché střechy.
Dál jsme dneska ještě trochu kangovali různé převisy betonu a hlavně proráželi všechny připravené průchody ve střeše.
Závěrem dne pak ještě dorazili ze stavevbnin a konečeně přivezli tašku na střechu. Tentokrát to s nima bylo nějaké moc složité, termín dodávky měnili snad 4x.
Zítra nás čeká horní a boční strana atiky, natažení difuzní fólie a zabudování jednotlivých průchodů skrz připravené díry.
Budování atiky
Dneska jsme celý den podle plánu budovali atiku. Ze začátku to chtělo trochu dumání, ale nakonec jsme se s tím poprali (za vydatné pomoci všech náčrtků na zdi z pátku 😉 ).
Nejdřív jsme si vždycky usadili boční dvě dřeva do stejné výšky, pak natáhli provázek a pak už postupně sázeli jedno dřevo za druhým.
Protože se nás na to už pár lidí ptalo, tak ano, normálně je atika zděná, ale ta naše je tunerská dřevo-OSBčková ;-). Je to vynález našeho projektanta, kdy se takto velmi omezí tepelné mosty. Z venku se atika dojede až po vrchní hranu venkovním polystyrenem, zevnitř pak bude zase polystyren použitý na izolaci střechy. Díky tomu nebude nikde vystavená cihla nebo cokoli okolnímu mrazu a všude jen pocit jistoty, bezpečí a polystyrenu ;-).
K připevnění dřev k domu jsme použili klasické ocelové vingly. Jediný problém je, že se neprodávají žádné s dírama pro turbošrouby, takže je potřeba každé “Lko” lehce upravit pomocí 6.5mm vrtáku. A protože takový ocelový vingl je fakt svině pevná, chce to co nejkvalitěnší a nejtvrdší vrták.
A tady ještě moje sbírka různě dlouhých šroubů v jejich novém domově.
Koupil jsem si několik plastových organizérů, protože systém skladování v kýblu nebo velké krabici je sice asi hipsterský, ale vůbec né praktický (ale tak to asi hipsteři maj 🙂 ).
A na závěr ještě video. Dneska jsem pro jeho pořízení musel změnit polohu kamery zpět na boudu, ale protože to bylo moc nízko, vynosil sem na ni jěště pár palet ;-). Bohužel fotka není, kdyžtak zítra.