Browsed by
Tag: soukromi

Velká čínská zeď

Velká čínská zeď

Prý jsme podezřele dlouho ticho. Žádný článek, žádná zpráva. No, bylo toho poslední dobou opravdu hodně. S přicházejícím jarem jsme začli řešit hned několik věcí. Plánovali jsme záhony, finišovali jsme poptávky na pergolu, řešili jsme materiál na dřevěný plot a do toho ladili stavbu naší zdi. A primárně o té bude i dnešní článek.

Jak asi víte, máme troje sousedy. Se dvěma žijeme bez jakýchkoli plotů a problému, společně grilujeme, popíjíme, pomáháme si. A pak jsou tu třetí. Postavili dům jako poslední, postavili ho tak, že nám všem vidí od terasy po kuchyň a k tomu díky jejich bezohlednému chování trpíme všichni. Počínaje halogenama namířenýma k nám do obyváků namísto jeho terasy, konče nekončícím řevem dospělých, dětí, či dospělých na děti.

Zkoušeli jsme to dva, možná dokonce tři roky zvládnout. Věřili, že se to usadí a že to přejde, ale jen se to zhoršovalo. Poslední kapkou loni v létě byl bazén, umístěný 75cm nad úrovní našeho pozemku. Nonstop řev dvou dětí přes den a chichotání dospělých v noci. Krásně zesílené v bazénu, nesoucí se díky vyvýšenému pozemku nám na terasu a do oken.

Foto z webu Luna ploty

A tak jsme se rozhodli pro betonový plot. Celková výška 2.75m, jelikož 75cm si soused zvedl pozemek a 2m má plot. Všechny tři sousedy jsme o stavbě informovali a v dobrém se na stavbě shodli. Následovala objednávka materiálu s vizí, že plot pak zvládnem sami postavit.

Cena plotu na 18metrů je 18tisíc. Práce za montáž pak jednou tolik. Tenkrát mi to ještě přišlo hodně. Po cca osmi týdnech dorazil materiál. Už při skládání sloupků a panelů jsem věděl, že jsem v háji.

Sloupek s váhou 150kg, panel s váhou 50kg. Celková délka sloupku 4m. To nemám šanci postavit.

A tak jsem dal plot k ledu. Přes zimu ho nebylo potřeba, protože jsou všichni zalezlí a je klid. Jenže, nyní,  Summer is comming.

A tak jsem začal poptávat stavbu plotu. To by samo o sobě vydalo na článek. Desítky telefonátů, většina od našich romských spoluobčanů, bohužel k tomu ještě těch, co neumí ani mluvit, natož myslet. Byla to bída.

Když už to vypadalo nadějně, sice spoluobčan, ale rozumný, a když už jsem se domluvil, že se přijede podívat, volá mi za cca 10 minut na to další, že prý ví, kdo ke mně jede, že ho mám zrušit a že on je lepší. A hlavně, nemám mu to říkat.

Nechal jsem to být, ale nakonec první nemohl hned dorazit. Ale už moc dobře věděl, že volal ten druhý, a že říkal, že nemá jezdit. Takt to už bylo na mne moc. Ptám se, jak to, že toto ví. Že prý je to bratranec. Všichni používají jeden email a mají zaplacenou jednu AAAPoptávku.

Supr. A aby toho nebylo málo, začli házet špínu jeden na druhého. Tím se úspěšně diskvalifikovali oba a já hledal dál.

Nakonec jsem narazil na týpka, chtěl sice o 2000 kč víc (ostatní chtěli 15-18tis, tenhle chtěl 20tis), ale mluvil rozumně, přímo řekl jak se vše bude instalovat a celkově jsem z něj měl dobrý pocit. A tak jsme se domluvili na osobní schůzce.

Nevěřil bych, ale byl to zase cikán (tak se on sám tituluje, bere to s nadhledem a nadává na ostaní cikány:)) ). Jenže, čistá čeština, používal mozek, dobrá domluva. A tak jsme si plácli. Sám navrhl vše hodit na papír, včetně všech údajů z jeho občanky. Rozsah práce, cenu, podmínky a termíny. A pak pokaždé, když dostal část peněz jsme na papír doplňovali, co udělal, kdy a za kolik. A vše podepsané. Zkrátka, super jednání.

V pátek před 14 dny měli nastoupit, přes víkend to dorazit a v neděli hotovo. Jenže, nebylo. Ačkoli se fakt snažili, celou montáž doprovázela řada komplikací. Zaprvé, betonové sloupky byly křivé jak hovado. Celkově tak kalibrace a rovnání byl strašný opruz. Zadruhé, díky větší výšce byla manipulace se sloupky občas fakt horor, stejně tak vkládání panelů. Nikdy ale nebyl problém, vždy jsme se v klidu domluvili.

První vetší průšvih byl při přenosu sloupku. Bohužel, chlapi ho zlomili. Ačkoli šef byl docela přemýšlivý, chlapi pod ním zas tak ne. Oni tu byli od síly, ne od myšlení. A tak ve dvou vzali 150kg sloupek a ten se uprostřed zlomil. Jako, kloubok dolů před sílou, ale, nasrali mne.

Naštěstí se ukázalo, že nám poslali o jeden sloupek víc, takže to nebyla taková katastrofa. Dostali kartáč a od té doby nosili sloupky ve čtyřech.

Během stavby jsem byl neustále s nimi a vše hlídal. Jak jsem psal, šéf sice přehled měl, ale ne vše viděl a ne vždy byl u všeho. Příhod o tom, jak jeho podřízení spoustu věcí zkouší silou místo logikou, by vydal na další článek. Důležité ale bylo, že v rámci možnosti všichni makali (když byl šéf poblíž) a že se stavba ubírala správný směrem.

Nakonec místo 3 dnů trvalo vše dnů 5. Občas totiž šéf odjel a jeho podřízení pak značně zvolnili a jelikož já je platil od díla a né hodiny, tak jsem se do toho nějak extra nenavážel. Tento čtvrtek pak stavbu zdárně dokončili.

Plot jsme stavěli tak, že jsme nejprve udělali všechny sloupy spolu se spodním dílem, pak vyplnili prostřední dílce a nakonec se zasadili dílce horní.

Díky tomu až úplně na závěr, v poslední den stavby, jsme viděli hotové dílo. A musim říct, ze z kraje to na mne nepůsobilo vůbec dobře.

Po třech letech těšení se na vlastní soukromí, kdy nám nikdo nebude koukat do talíře a kdy neuslyšíme od rána do večera řev, jsme to konečně získali. Jenže, ten plot působil stračně mohutně a smutně.

A to je přitom stejně vysoký, jako ten původní. Jenže, ten původní byl z několika částí. 75cm podezdívka, pak drobná mezera, pak pletivo. A díky tomu se ta výška tak nějak rozbila. Jenže teď jsme stáli a koukali na 2.75 vysoký betonový monolit.

Bez přehánění můžu říct, že jsem měl depresi. Celý jeden den. Říkal jsem si, jestli jsme to nepřehnali. A I. mne utěšovala :).

Shodli jsme se na tom, že jsme měli plot nechat postavit až v létě, kdy zas bude sousedský teror frčet na 200%. A né teď, po zimě, kdy jsme už zapoměli, jaké to bylo. Ale na nějaké “kdyby” už bylo pozdě.

A tak jsem začal vymýšlet. Co s tím, aby to bylo pěkné, veselé a líbivé. A během toho jednoho dne jsme to i vymysleli. Původní plot nebyl tak velký proto, že byl ze dvou částí. Tak to teď uděláme také tak.

A tak jsme naplánovali vysoké záhony. 75cm vysoké, aby se plot opticky snížil zpět na dva metry. A v těchto vysokých záhonec budou pěkné barevné rostliny, vysoké, které schovají další část zdi. A zeshora zavěsíme truhlíky či kvetináče, kde budou růst další barevné kytky, co to všechno ještě více zkrášlí.

A bylo po depresi. Teda, téměř. Komplet chmury odešly ve chvíly, kdy jsme měli hotovou kostru květináčů a kdy teď o víkendu vyběhly jejich děti ven, kdy měli rodinou oslavu a kdy se (netušíme proč) přesunuli namísto terasy přímo k naší zdi.

A i přes tohle všechno jsme měli u nás božský klid a nikdo na nás celý den nekoukal, co děláme. Vše se dělo jakoby daleko. Jako kdyby to bylo někde jinde, u někoho jiného a nás se to netýkalo. Bylo to neuvěřitelné. A to už jsme 100% věděli, že to byl správný tah.

PS: Vysoké záhony máme už skoro hotové. Ale to už je povídání na další článek.

Rozmohl se nám tu takový nešvar…

Rozmohl se nám tu takový nešvar…

Úvodem článku bych chtěl říct, že si opravdu vážíme všech Vašich komentářů, pochval i emailů. Když jsme před rokem začínali psát náš blog, četlo ho tak 10 lidí celkem a to jen díky tomu, že jsme ho vnutili našim rodinám a kamarádům :).

Za ten rok, co píšeme (a nutno říct, že nás to fakt baví – většinou 🙂 ) náš blog vyrostl z těch 10lidí celkem na 400-500 lidí denně a nějakých 25.000 unikátních lidí za poslední dva měsíce.

Je to opravdu úctyhodné číslo a jsme za něj rádi. Taky jsme si velmi dobře vědomi, že nedávno jste nám pomohli vyhrát soutěž na svépomocí, takže část materiálu na zateplení dostaneme zdarma. Za to vše Vám všem moc děkujeme! 🙂

Bohužel, s tak velkou audiencí se začínají projevovat i určité negativní efekty, a proto také vznikl tento článek.

Blog píšeme proto, abychom se podělili o naše zkušenosti. Proto také vítáme commenty pod články, klidně i s upřesňujícími dotazy, na které rádi odpovíme, pokud víme a pokud máme čas.

Sem tam nám někdo také napsal na email. Dříve to bylo občas, snažili jsme se odpovědět, ačkoli čas věnovaný takovému emailu není úplně zanedbatelný a navíc z něj pak těží jen jeden člověk. Ale co, snažili jsme se.

Jenže postupem času nám začalo chodit více a více emailů s Vašimi dotazy (někdy docela dlouhým seznamem dotazů), navíc většinou s otázkami, které jsme již zodpověděli někde na blogu. A toto všechno začalo být dost časově náročné.

Já chápu, že některé čtenáře nemusí bavit pročítat celý blog jen proto, aby se dozvěděli odpověd na jejich otázku. Zkuste se ale na to ale podívat také z našeho úhlu pohledu.

Stavíme dům stejně jako vy (nebo jako se chystáte) a stejně jako vy nemáme času nazbyt. K tomu všemu denně investujeme minimálně hodinu do psaní blogu a když odpovídáme na dotazy (ať pod články nebo v emailech), tak i více.  Bohužel není opravdu v našich silách individuálně odpovídat na každý email, navíc na dotazy, které jsou již někde zodpovězeny.

Tenhle nešvar se s naším blogem táhnul téměř od samého počátku. Jenže jak jsem psal, bylo toho pár, dalo se to. Bohužel, když už je dotazů několik týdně, musíme říct razantní DOST.

Od teď proto zavádíme jednoduché pravidlo, že na dotazy na emailech nedpovídáme. Budeme vždy posílat automatickou odpověd s linkem na tento článek, kde si prosím přečtěte naše důvody a doufám, že nás pochopíte.

Pokud Vás něco zajímá, projděte si celý blog a přečtěte si článek, kde jsme danou oblast popisovali, prohlédněte fotky a mrkněte do diskuze pod článkem. Pokud Vás zajímá konkrétní oblast, zkuste k hledání použít štítky v levém sloupci.

Pokud nenajdete článek, který oblast Vašeho zájmu popisuje, pravděpodobně jsme ji ještě neřešili a tudíž Vám nedokážeme poradit. Pokud jste nenašli odpověď v článku, zkuste se zeptat pod ním. Kromě nás Vám může odpovědět i nějaký jiný čtenář. Víc hlav víc ví 🙂

A bohužel tu máme ještě jeden nešvar. Tak jak začíná být náš blog i dům známý, začíná v reálu poznávat víc a víc lidí. A tak když jede kolem a najednou ho vidí, ten dům z toho blogu, zastaví, chce si vše prohlídnout a chce si o našem domě povídat 🙂

Na začátku jsme z toho měli radost. Ukážeme, zodpovíme. Jenže v okamžiku, kdy kdykoli děláte na domě, Vám tam někdo zastaví a pokaždé se chce “jen na něco zeptat”, začíná to být špatné. Na domě jsme proto, abychom tam něco udělali, ale to při povídání dost dobře nejde. A pokud taková návštěva trvá vždy kolem hodiny, najednou nic neuděláme.  Kdyby k nám dorazili všichni, co čtou náš blog, je to 25.000 lidí. A to se fakt nedá 🙂

Proto bychom Vás všechny chtěli poprosit, respektujte prosím naše soukromí a náš čas.

To, že píšeme blog, neznamená, že se můžeme všichni kdykoli navštěvovat a že Vám všem jsme schopni odpovídat na individuální emaily. Ptejte se pod články, diskutujte s námi i s ostatními na blogu, sdílejte i Vaše zkušenosti veřejně, ať to má přidanou hodnotu i pro ostatní.

Pokud byste chtěli profesionální individuální radu, protože nechcete sdílet Váš problém veřejně, zkuste se obrátit raději na zkušeného projektanta. Taková rada pravděpodobně nebude úplně zdarma, ale zase bude fundovaná a se zárukou.

Děkujeme všem za Vaši přízeň i za pochopení.