Browsed by
Tag: prcek

S časem na draka

S časem na draka

Dneska při zalévání zahrady mi došlo, jak dávno už to je, co jsem psal nějaký ten článek na blog (nepočítám P2P sumarizace). Konkrétně na konci května, když jsme rozjížděli trávníky kolem domu.

Když jsme stavěli a každý den psali report, těšili jsme se, kolik času bude po dostavění. Jenže my jsme dostavěli, nastěhovali se, a ono se to nezlešilo, ale spíš zhoršilo :).

Určitý (a asi dost významný) podíl na tom má náš malý sabotér, to je fakt. Za chvilku mu bude jeden rok (frčí to) a místo toho, aby se to s časem zlepšovalo, spíš se to zhoršuje.

Do toho se neustále snažíme zvelebovat a dodělávat barák a pomalu a jistě také postupujeme na koupené zahradě. Už máme vykáceno tak 80% náletů. Pak přijde fáze pálení a pak druhé kolo likvidace pařezů a kořenů.

Protože všechno není jen o práci, tak jsme si koupili gril, to je k domu základ :). Plynový, z Mountfieldu za pár peněz a je fakt supr. Ale po čase se nám zachtělo i masa s vůní dřeva/kouře, tak jsme přes inzerát vyšmelili  ještě nevhodný svatební dar Webra (pořád nechápu, jak tenhle dar mohl být nevhodný :))

A tak koukám na pořady se Zdendou, koupil jsem si i jeho knížky, griluju na grilu, co on, a snažím se vyrobit jídla alespoň z poloviy tak dobré, co on vyrábí. Občas se to povede víc, občas mín a občas to letí i do koše.

Ale to je holt proces učení. Ale musím říct, že poslední dobou se to už víc daří než nedaří. U toho grilování jsem už i přemýšlel, že bych založil sekci Gril, kam budu fotit a dávat jídla co vyrobím.

Aby člověk věděl, co se mu povedlo a co mu chutnalo a aby, když pak neví coby, tak neřešil hnusné klobásy, ale jen šáhl do archivu a něco vylosoval :).

A když už jsme tak pěkně grilovali, došla řada na venkovní posezení. Plastový nábytek ze stavby byl přeci jen trochu nechutný,  tak jsme ho vyměnili za hliníkový ARO nábytek z Makra v akci. Na to, že židle byly za 350kč jsou fakt supr.

K tomu jsme kupili slunečník, za týden pak druhý, protože ten první měl smrtelou nehodu, když jej I. nechala otevřený a naklopený proti větru. Kupodivu jsem ho ale zvládl v OBI vrátit s tím, že je to velmi nekvalitní výrobek, že to taky mohlo zabít moje díte, že by to vůbec neměli prodávat a že si myslím, že by mi měli rovnou vrátit peníze, protože žádný podobný slunečník už nechci ani vidět. No, a kupodivu očividně na smlouvání je to dítě dobré. Tak jsme koupili druhý slunečník, namísto 4000Kč už stál ale 10.000kč. Ale aspoň už hlavní komponenty nemá z plastu ale z kovu. A zatím drží :).

Taky jsme za tu dobu zvládli osadit naši hromadu s hlínou cuketama, každý den je zalévat, pak průběžně sklízet a grilovat, až nakonec téměř všem rostlinám otrhat skoro všechny listy, jelikož chytly nějakou plíseň.

K tomu stále řešíme naše zahradní boudy, kde jsme se zasekli na mrtvém bodě kvůli dodavatelům oken a dveří. Když jsme ho tenkrát vybrali a libovali si, jak jsme domluvili dobrou cenu, tak nějak jsme netušili, že je pán v dost velkých sr**** a že penězi z jedné zakázky lepí peníze za zakázky minulé. A tak nám místo po 6ti týdnech dodal okna po 10ti, jenže bez dveří, které tvořily velkou část ceny. A tak čekáme.

Každý týden jsem mu volal, každý týden nová výmluva. Až to došlo do bodu, kdy prohlásil, že firmu položil a končí. Naštěstí pro nás měl ale už profily a materiál na dveře koupené, takže je prý dal spřátelené firmě, co dělá okna, na dodělání a že prý za dva až tři týdny už to opravdu bude.

Být to kdokoli cizí, ani bych nespoléhal na to, že to ještě někdy uvidíme. Ale on je to známý od našeho tesaře, na kterého je fakt spolehnutí a který za něj stále plus-mínus ručí. Takže stále věříme, že to dopadne.

A tak čas běží, ale k blogu jsme se nějak nedostali. Asi i proto, že toho v danou chvíli nebylo zas tak moc co napsat, nebo už to bylo zase příliš dávno a tak se o tom nějak psát nechtělo. Ale mrzí mne to, chybí mi to :).

Věřím, že s příchodem zimy to bude lepší. Mám naplánovanou hromadu věcí na výrobu z Arduina, spoustu dodělků doma, nějaké dekorace a hromadu a hromadu dalších věci. A o tom všem půjde psát, případně vymyslím i něco dalšího, s čím se tady na blogu exhibovat :).

Takže nebojte, nezanevřeli jsme na to, jen nestíhame a nějak teď nejsou témata. Ale slibujem, něco vymyslíme, už se na tom pracuje 🙂

Náš nový projekt, aneb 1+1=3

Náš nový projekt, aneb 1+1=3

Tak tu máme oznámení našeho nového projektu. Už jsme toho s I. vymýšleli fakt hodně, od podnikání po dopravu kontejnerů z Pákistánu do Ameriky po další podnikání až po stavbu domu.

2016-09-28-13-33-16

A protože barák je skoro hotový, je přeci potřeba rozjet nový projekt. Ačkoli, ono je to asi trošku jinak. My už jsme to tak trochu avizovali ve všech těch našich “Není čas, není čas” článcích, že ta implikace není směrem “až bude hotovo, tak”, ale spíš “protože on=>musí být barák” 😉

A tak se to stalo. Narozdíl od softwareových i realitních projektů to nenabralo zpoždění, naopak, releasovalo se to dokonce o 3 dny dříve.

2016-09-28-02-08-24-2

V programátorské hantýrce by se to dalo popsat jako “příprava na deploy na servery začala kolem jedné ráno, aby se pak kolem šesté začalo s ostrým nasazováním a ve 14:10 bylo hotovo”.

2016-09-28-01-43-01

V jazyce všech ostatních to znamená, že v jednu ráno I. praskla voda a já si to mohl dát po dálnici do porodnice 160km/h. Tam nám řekli, že ač je to voda, malýmu vodníkovi se ven ještě úplně nechce a tak si I. tam nechají a já si mám jet dát domů na pár hodin šlofík.

V sedm pak psala I., že už je z toho deployování značně utahaná a potřebuje dobít energii, a tak ať dovezu nějaký musli tyčky a další cukr-able materiál. A tak jsem po necelých 2h spánku vydal na zatím největší párty mého života.

2016-09-28-09-34-13
Když už je to dítě informatikovo, musí mít číslo FF. To je jasný 😉

Od sedmi se I. postupně chystala na zlomový okamžik svého života, kdy do cca 11h to dávala bez drog, protože všichni dealeři zrovna dopovali ostatní pacienty po nemocnici. Naštěstí pak se dostala na řadu, a tak po solidní dávce epiduralu rovnou do míchy se její stav “kurva to bolí” změnil na “svět je krásně barevný”.

2016-09-28-10-57-15-1

V tomto stavu jsme přečkali až skoro do konce, kdy tělo stále vědělo, co má dělat, jen o tom už nedávalo vědět majitelce, která si mohla aspoń trochu odpočinout na svů den D, hodinu H a minutu M.

A i když to vypadalo, že už to bude jen pohůdka, tak těsně před samotnou akcí jí do krve napumpovali novej materiál, co zničil ten původní, takže si I závěr akce pořádně užila.

Nutno říct, že nám s celou akcí pomáhala neuvěřitelně ochotná porodní asistentka spolu s naší kamarádkou doktorkou – porodnicí, takže všechno proběhlo v naprosté pohodě a klidu. Za to opravdu moc dík oběma.

Původně jsem se fakt snažil být statečný a být u všeho od začátku až do konce. Pro mne jako chlapa bylo dost frustrující vidět I ve stavech, kdy nemůžete pomoct a jediné, co jde, je koukat. Dokonce ani dobrý vtip nepadal na úrodnou půdu, ale snad byla moje přítomnost aspoň jí prospěšná. Na druhou stranu když v sobě měla epidural, úspěšnost mých vtipů měla 100%. Asi si to pořídím domů ;-).

Když pak přišlo na lámání chleba, vydržel jsem do 3/4. Když už se blížil závěr, v místnosti bylo správně horko i od zaplých nahřívačů dětí, doktorku, sestry, dětských sester a celkově to bylo fakt napjaté, tak jsem prý začal být lehce zelený. Nejprve si toho všimla kámoška doktorka, na to mne pak z místnosti vyhodila I. Ona si zpětně pomatuje vlídne “klidně běž”, já zase její “vypadni odsud”. Tak nevím, asi to bylo někde mezi ;-).

2016-09-28-14-14-02

No a když se malý vyloupnul, už jsem zase mohl dovnitř. Dokonce jsem dostal do ruky nůžky, a že si to mám vyřídit s pupeční šňurou. V danou chvíli jsem ani netušil která bije, natož co mám dělat. A když mi to zopakovali, zkusil jsem stříhat a nic. Hláška od doktorky i sestry “oni jsou tupé, musíš víc” mne skoro odrovnala. Ale povedlo se.

Jeden známý mi pak říkal, že jinýho jeho známý pronesl, že po každém porodu (zažil dva), se cití emocionálně rozervaný. Je to přesné.

2016-09-28-14-16-51

Už před releasem jsem z toho nebyl dvakrat silný, ale pak mi trvalo tak hodinu dvě, než jsem se aspoň trochu vrátil do normálu. Zajímavý zážitek, asi by si to měl zkusit každý. Dostat prcka jen tak do ruky, když už je po všem, asi ho teď beru jinak.

Takhle jsem viděl, jak je fialový a vypadá jak potomek dvou Zombie, jak začíná dýchat a vydávat zvuky. Jak se pomalu obarvuje, jak ho připravují, zabalují a vůbec všechno kolem.

2016-09-28-14-47-39

Dneska je mu den. Už má růžovou barvu a z původně zmuchlané žížaly je natáhlá žížala. V době narození měl 52cm a 3,2kg. Délka bude asi po mě, váha spíš po I. ;-).

Asi to bude složitý projekt, víc než nosit VPC cihly, víc než tahat Loxone, víc než programovat. Na druhou stranu, když se zadaří, jednou bude možná programovat se mnou :-).

2016-09-29-13-26-11

PS: Na blogu budeme uveřejňovat i články o Šimonovi (tak se jmenuje). Pravděpodobně pak rozdělíme mailing list tak, abyste vy, co chcete jen články o baráku, nemuseli číst články o malém vodníkovi 😉