Browsed by
Tag: KAB

Křeslo + Flexa = ?

Křeslo + Flexa = ?

Jak jsem psal v minulém článku, pořídil jsem si nové křeslo KAB K4 Premium s dodávkou z anglie a trochou dobrodužství.

Křeslo jako takové je opravdu super, bohužel, kvůli bezpečnostním předpisům (nevím jestli UK, EU nebo čeho) je křeslo omezeno tak, že nevyužívá svého veškerého potenciálu. Takže dnešní článek bude takový “Pimp my chair” 🙂

První, co při delším sezení na křesle zjistíte, je, že ač má samostatně štelovatelnou zadní opěrku, ta nejde vyklonit dozadu o více než 16° ale naopak jde zvlaštně “předklonit”, což mi nepřijde moc užitečné. A jelikož to na první pohled funguje fakt divně, napsal jsem opět do Anglie.

Odpověď přišla vcelku záhy. Z bezpečnostních důvodu je křeslo takto omezeno. Zřejmě proto, aby si člověk křeslo nedal do ležicí polohy a pak se u toho ještě nehoupal, neztratil rovnováhu, nespadl a pak je nežaloval.

All office chairs have restricted backrest recline to 16 deg due to safety issues if backrest was further back the seat would tip- over

Co mne zaujalo je, že jsou křesla “omezena”. Nikoli, že je to tak vyrobeno. A hlavně, na videích, kde je to stejné křeslo ukázáno na pneumatických úchytech do aut, to vypadá, že to křeslo umí.

A tak jsem se pustil do rozebírání. První, co člověka opravdu zaujme, je prostě masivní konstrukce. Když to člověk vidí, tak jim fakt věří tu záruku a životnost. Když to pak člověk porovná i s normálními, ale i drahými křesly ala Therapia, Spinalis a podobně, je rozdíl obrovský. Tady je vše uděláno z mohutného plechu a smotnované mohutnými šrouby. A co je super, vše je narozdíl od ostatních křesel snadno rozebiratelné 🙂

Rozebrat křeslo je napoprvé něco jako přijít na vyndání ježka z klece. Tak nějak člověk ví, že to musí jít, ale prostě to nejde.

Trvalo mi to tak hodinku, než jsem na ten trik přišel. Pak už jsem měl vyndaný podsedák, sundané područky a byl jsem téměř u mechanismu.

Už už to vypadalo špatně, že je to nějak natvrdo v pružině, co se stará o vracení zádové opěrky zpět, ale naštěstí nebylo.

 

Opravdu je tam jen dosazen jeden díl navíc, který toto vyklopení blokuje. A protože jsem si nebyl jist, jestli nemá ještě nějakou další funkci (krom toho, že blokuje krom zadní polohy i tu přední), raději jsem uřízl jen tu samotnou packu, která záklopu brání.

Od té chvíle se požitek z křesla zlepšil o 100%. Bohužel, stále to nebylo ono.

Druhý problém totiž je, že sedák má jen 48cm, což pro bežnou výšku stačí, ale při 2m výšce je i při největší výsunu pořád krátky a při dlouhém sezení nepohodlný.

První pokus tak byl prodloužení výsunu za pomoci udělání drobného řezného zásahu v uchycení sedáku – takže zase rozebrat, flexa – drážka – složit – zkusit.

Bohužel, není to dost. Mé staré křeslo má 56cm (protože má záda ještě trochu odskočené od sedáku) a je to prostě o dost pohodlnější. A tady už bohužel s jemným zásahem nepochodím.

Takže smíšené pocity. Super křeslo, super pevná záda, stabilní, pěkně štelovatelné područky, jenže krátký sedák a tak ne úplně pohodlné sezení.

Cca hoďku jsme seděli s I. u křesla a vymýšleli, jak sedák prodloužit. Když došly všechny konvenční způsoby, přišly na řadu ty nevratné. Vzhledem ke kolejnicím, ve kterém sedák drží, je jediná cesta oddálit přední část a zadní část kolejnic od sebe.

A to půjde udělat jen jedním způsobem. Rozříznout nosnou konstrukci na půl, spojit ji pak pomocí pásoviny zpět k sobě  se 4cm mezerou navíc. Tím dostanu sedák v celém mechanismu dopředu, zatímco zachovám stabilitu celé konstrukce.

Je to dost výhoda téhle židle, že to není typické křeslo vyrobené z jednoho kusu, ale opravdu několik samostatných částí z masivního 0.3cm a 0.5cm železa. Stejné křeslo se pomocí různých úchytů montuje jak do kombajnů, tak na kolečka pro kancelářské sezení, takže musí něco vydržet.

A jen tak mimochodem, i ty kolečka s mechanismem na houpání mají samotné tak 10kg, což je víc, než některá celá kancelářská křesla 🙂

Bohužel sedák nelze vysunout víc, protože pak už je mezera mezi sedákem a opěrákem moc velká a nevypadá to pěkně. Ale abych vyzkoušel, že mi těch cca 4cm bude stačit a zlepší se to, dočasně jsme sedák vyndali z kolejnic a přichytili jsme ho ke křeslu alternativně pomocí jiné kolejnice a kurtny :). Seděl jsem na něm pak další den a bylo to úplně super. Bohužel, nemám žádné foto.

Takže teď mne čeká sehnání pásoviny, pořádného svěráku a svářečky a můžu se do toho pustit 🙂

Super křeslo s epesním příběhem

Super křeslo s epesním příběhem

Dneska bude článek o novém křesle. A asi jako vždy, ani tentokrát to nemohlo být jednoduché.

Začali jsme vcelku klasicky a obešli několik firem, co se křesly zabývá. Od obyčejných trestních lavic, po různé zdravotní všemožných i nemožných tvarů.

První poznatek byl, že asi stejně jako vše ostatní, i křesla zdražila za hranici dobrého vkusu. To, co dříve stálo 5-8 tisíc je najednou za 15-20 tisíc. Nevím, ale mám pocit, že se to děje všude a je jedno, jestli jsou to kancelářská křesla, nebo matrace na postel, které jsme teď rovněž řešili.

Vcelku obyčejné křeslo za 14-17 tisíc

Výrobci se nebojí říkat si za stejnou věc víc a víc, ačkoli tomu kvalita ani použité materiály neodpovídají. Konkrétně u těch matrací jsme se shodou náhod dostali až k výrobcům, kteří zakázkově umí nařezat jakoukoli PUR pěnu včetně různých spojů, vše slepit a dodat od jednoho kusu za necelé 3000kč, k tomu se dá sehnat obal na matraci za 1500kč. A firma pak úplně to stejné prodává za 15.000kč a víc.

Ale zpátky ke křeslům. Náhodou jsme narazili i na jeden obchod v IBC centru v Brně, kde mají rovněž kancelářská křesla. Když jsem řekl svou představu o 10.000-15.000kč, ukázal nám pán vcelku nezajímavá křesla, která nijak nevybočovala z toho, co jsme viděli všude jinde. Subtilní konstrukce, rozviklaná, nekvalitní polster.

To je KAB K4 Premium, varianta v kůži.

Zahlédl jsem v prodejně ale i jiná křesla, moc pěkně vypadající. Po prvotním vyzkoušení jsem byl opravdu nadšen. Mohutné, bytelné, pevné křeslo.

Konkrétně křeslo od firmy KAB, model K4 premium. Firma původně vyráběla sedačky do aut, traktorů či kamionů a začali je dělat i jako křesla do nonstop provozů. Až sem to vypadalo super. Dokud jsme se nedozvěděli cenu, cca 32.000kč bez DPH.

Takhle vypadá křeslo připravené pro automotive

No, poptal jsem se na slevu a mám pocit, že jsme to srazili na 30.000 s DPH s tím, že je to best-offer, níž nelze a to ještě když si vezmu vystavené křeslo se zlobící pumpičkou, kterou se dofukuje podpora zad.

Doma jsem začal hledat, jestli tyto křesla nedodává i někdo další. Bohužel, pro CZ není žádný jiný dodavatel, který by křeslo měl. Zato v Anglii, tam je dodavatelů spousty a navíc, za dost rozdílné ceny. Konkrétně za necelých 20.000Kč (bez dph). Dost rozdíl.

A jelikož mi křeslo při krátkém testování sedlo, rozhodl jsem se, že ho prostě chci. Křeslo váží 40kg, má štelovatelné zvlášť záda, zvlášt podsedák, lze s podsedákem hýbat dopředu-dozadu, výškově nastavitelné podpěrky pod ruce, podpěrka pod hlavu, kapsička na mobil ! a už zmiňovanou pumpičkou, kterou lze ladit bederní podporu.

Černá verze Storm fabric, kterou mám i já

A tak jsem začal zjišťovat, jestli by to nějak nešlo :). Nakonec mi z toho vypadly dvě firmy, které byly křesla ochotné poslat. Za poslání chtěli cca 4000kč. Takže jsem se domluvil ještě s kamarádem, a vzali křesla rovnou dvě, abychom poštovné trochu rozložili.

Až sem to bylo vcelku bez stresu, to zajímavé začlo při platbě. Trochu jsem si obě firmy ověřoval a i když vypadaly důvěryhodně, celá komunikace byla pro nás v ČR trochu netypická. Krátké odpovědi psané kapitálkou, patička a hlavička emailu barevná jak omalovánky.

Údajně to tak proste v anglii mají :), navíc, obě firmy jsou velké kolosy, které zřejmě dodávají pro Anglický automotive (jedni kamióny, druzí traktory), takže mohu být fakt rád, že se se mnou vlastně baví.

 

No nic, peníze jsem v pondělí zaplatil s příslibem, že ve středu se budou křesla na paletách odesílat.  Supr. Jenže, středa pryč, čtvrtek pryč a nic. Jediné, čím jsem se uklidňoval, že kdyby to byl podvod, tak se mne po zaplacení neptají, jaká chci kolečka :).

Nakonec dorazil v pátek email, že paleta je už předaná dopravci, ale že zatím nemají trakovací číslo a že se ozve, až ho bude mít. No, trochu úleva, ale doma jsem si už postupně začal legraci, že to budou v lepším případě ty nejdražší cihly co jsem kdy kupoval :).

V pondělí opět nic, tak píšu zas v úterý, že teda jak to vypadá, že už je to týden a den. Na to jen strohá odpověd s trakovacím číslem, které ovšem k mému představení říkalo, že zásilka již byla doručena :))).

No tak to mne fakt nepotěšilo. A jelikož ta velká spediční firma v anglii neměla žádný email nebo chat, bylo potřeba pokecat si s Angličany. No, to zas bylo peklo.

Myslím, že se anglicky dokážu docela domluvit, ale ty jejich přízvuky, ty mě ničí. Přepojili si mě postupně 4x, každému jsem vysvětlil, co mě trápí, každý na mě jiným dialektem spustil cosi, čemu jsem rozuměl fakt jen stěží.

Z posledního z nich jsem pak postupně vytáhl, že zásilka byla předána již českému dopravci. Jenže, problém byl, zjistit komu. Teda, pro ně to problém nebyl, ale jejich výslovnost byla fakt problém pro mě. Začal mi diktovat nejdřív telefonní číslo, kde zvládl přidat nejen 0042 a k tomu ještě znova plus 42 a dalších 0224. Následované 726 a pak 222. a to bylo vše. Na mobil krátké, na pevnou to vypadalo dlouhé.

Tak říkám, ať mi řekne název firmy. No, tak to byla konečná. Česká firma s Německým názvem spelovaná Angličanem ze Skotska. Někde v tuhle chvíli přišla i I., že jako proč z toho dělám takový problém. No, tak jsme to dekódovali spolu. Postupně jsme 2x psali to co nám diktovali, a fakt jsme se netrefili.

Nakonec jsem pomocí Googlu dohledal firmu přes část telefonního čísla. Dodnes mi zní v uších jejich “trééé jůůů bééé” ačkoli firma se jmenovala “Gebrüder Weiss” :). Fakt nevím, jak přesně to hláskoval, ale ani takhle zpětně to v tom nevidím :).

No, měl jsem telefoní číslo, měl jsem název firmy, tak hurá volat. Konečně český hlas a domluva šla už rychle. Zásilka už byla téměř v Brně a druhý den ráno se měla doručovat. Takže jsme ještě dopilovali, jak a kde se bude paleta předávat, a bylo to.

Druhý den jsem opravdu převzal 80kg paletu s dvěma křesly a já si fakt oddechl. Křesla byla doma.

Ovšem, tím dobrodružství s křeslem nekončí. Ačkoli je křeslo opravdu úžasné, některé věci si člověk během dvou minut sezení prostě nezkusí. A tak dobrodružství pokračuje. Ale, o tom příště.